fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Videoukázka    Fotky    

72% 1452 hlasů
7.2 10 1452
USA, , 113 min., od 12 let
Fracture
Kinopremiéra v ČR 2.8.2007 v SK 9.8.2007, DVD od 9.1.2008 Magicbox

Režie:
Herci: , , , , , více...

Ukázka
02:13



Zastřelil jsem svou ženu. Dokažte to...
Když Ted Crawford zjistí, že jej jeho překrásná a výrazně mladší manželka Jennifer podvádí s jiným, naplánuje její vraždu. Na místo činu přijede i detektiv Rob Nunally, který jako jediný získá povolení vstoupit do Crawfordovy rezidence. Crawford se k vraždě manželky okamžitě přizná, ale Nunally mu prakticky nevěnuje pozornost, protože si na podlaze všimne své milenky Jennifer - jejíž pravou identitu dosud neznal - v kaluži krve. Crawford je po svém přiznání okamžitě uvězněn a obžalován. K případu je přidělen mladý asistent okresního prokurátora Willy Beachum, který se úspěšně dere do světa firemního práva. Ale nic bohužel není tak jednoduché, jak to vypadá. V závěrečném duelu si Crawford i Willy uvědomí, že zákonitě jednou nastane "okamžik zlomu", kdy se poruší i ta nejdokonalejší fasáda...
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu A že soudní proces je nuda. Pokud Vás filmy tohoto typu nechytly tento určitě ano. Anthony Hopkins jako pomstychtivý manžel zazářil skvěle, spolu s Ryanem Goslingem, který podle mě zde podal jeho nejlepší výkon. A scénář svou propracovaností nedokázal nudit. Jediné mínus tohoto snímku je románek Goslinga, ale ten je přidán jen jako menší vložka. ( 13.8.14/MAC )
Všechny komentáře k filmu 21+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Titulky, Oficiální stránka    Videotéka: přidat si do ní film
V TV televize zítra Puls 4 20.15, po. 22.9. Puls 4 01.45

do mých oblíbených tv pořadů
Nastavení upozornění




Popis filmu Okamžik zlomu

Letecký inženýr a majitel prosperující firmy Ted Crawford sleduje manželku Jennifer při schůzce s milencem. Když se žena později vrátí domů, Ted ji obejme, řekne jí, že ji miluje, a pak ji střelí do hlavy. Pečlivě zahladí stopy, vykoupe se a spálí šaty, které měl na sobě při vraždě. Mezitím dorazí policie. Ted pustí do domu pouze poručíka Roba Nunallyho a bez váhání se mu přizná k vraždě. Šokovaný detektiv pozná, že střelená je jeho milenka. Zatímco policie Teda zatýká, přivolaný lékař zjistí, že Jennifer ještě žije. Má však nevratně poškozený mozek, z bezvědomí se nikdy neprobere. Případem je pověřen ambiciózní mladý žalobce Willy Beachum, který zatím všechny případy vyhrál. Má vražednou zbraň i doznání. Zdánlivě jednoduchý případ se zkomplikuje, když Ted prohlásí, že je nevinen a vzdá se obhájce. Vzápětí detektiv Flores oznámí, že Tedova pistole není vražednou zbraní. K dalšímu dramatickému zvratu dojde, když Ted prozradí, že detektiv byl milencem jeho ženy a on se přiznal jen proto, že se bál o život. Soudkyně je nucena výpověď označit za vynucenou, a tedy neplatnou. Na Willyho se zlobí nadřízený, protože se na případ špatně připravil. Zdá se, že Ted má jednání pevně v rukou a dosáhne osvobozujícího rozsudku... USA-Německo 2007, soudní drama.


O filmu

obrazek
Nápad

Zrod dokonalého thrilleru není nikdy jednoduchý. Cesta od inspirace ke konečné produkci je běh na dlouhou trať. Film Okamžik zlomu není v tomto ohledu žádná výjimka. “Thrillery se píšou ztěžka”, říká producent Chuck Weinstock. “A v případě že začínají tak hezkým zvratem jako ten náš, píšou se ještě hůř. Z jednoho prostého důvodů: na konci filmu musíte jeho atraktivní začátek přebít dokonalou pointou. Nechtěli jsme náš film ukončit nějakou stokrát viděnou automobilovou honičkou nebo bojem na život a na smrt v opuštěném doku. Po celou dobu jsme se snažili přijít s příběhem, který bude vycházet z postav. Podle mého soudu je to to nejlepší možné řešení: napiš své postavy jak nejlépe to dovedeš o ony se ti odvděčí dalším nečekaným zvratem.”

Zrod filmu Okamžik zlomu začal ve filmové společnosti Castle Rock Entertainment, ve které producent Chuck Weinstock dlouhodobě spolupracuje s ředitelkou produkce Liz Glotzer. Weinstock si několik let plánoval spolupráci se scenáristou Danielem Pynem. Když se oba konečně setkali, Pyne přišel s nápady, ve kterých bylo možno rozpoznat zárodky budoucího příběhu. “Dan mi řekl, že chce napsat film o chlapíkovi, který se hájí u soudu,” říká Weinstock. “To však nutně neznamenalo, že by se celý příběh odehrával jen v soudní síni.”

Weinstock na vývoj celého projektu dohlížel více než šest let, ten pak s příchodem druhého scenáristy Glenna Gerse, režiséra Gregory Hoblita a díky produkčnímu zázemí ve studiu New Line Cinema nabral na obrátkách. Weinstock a jeho tým se snažili příběh vypilovat do podoby, kdy by se podle něj dal natočit dobrý film. “Informace o tom, že Chuck Weinstock a Greg Hoblit chtějí natočit soudní drama, kde se boj mezi ústředními rivaly nebude odehrávat jen v soudní místnosti, mě hodně navnadila,” říká Gers.

obrazek
“Nejtěžším úkolem pro mě bylo zjednodušit zápletku, protože ´dokonalý zločin´ v podání Dana Pynea byl možná až příliš dokonalý,” směje se Gers, ”na druhou stranu jsme při psaní postav a příběhu museli základní jádro konfliktu strážit jako tu nejdůležitější komoditu celého projektu. Důvod, proč jsem chtěl na tomhle filmu pracovat, je jednoduchý - líbil se mi Danův trojúhelník Crawford - Jennifer - Nunally, chytře napsaná zápletka, zločin jako takový a opravdu pěkně zamotaná skládačka, která příběh rozjíždí.”

Náhoda tomu chtěla, že v době, kdy se Gers k projektu dostal, jeho sestra pracovala jako žalobce v kanceláři prokurátora v Kansas City. O rok později se přemístila do soukromého sektoru a začala pracovat ve velké právnické firmě. Gers svou sestru požádal, aby mu pomohla prostředí a konflikt příběhu přiblížit skutečným podmínkám. “Chtěl jsem Willyho dilematu dodat nový rozměr,” říká Gers, ”zajímalo mě, jaké to je, když člověk přejde ze státního do soukromého sektoru. Billy je naprosto pohlcen získáním toho, po čem vždycky toužil, a to se mu teď jeví na dosah. Crawford si této slabiny všimne, využije jí a nastraží svou past.”

Režisér Gregory Hoblit je známý tím, že při natáčení chce scenáristu nablízku. Gers nebyl žádná výjimka, ve společnosti tvůrců a herců na placu strávil několik měsíců. “Každý film stojí a padá se svým scénářem,” tvrdí Hoblit. “Jakmile se díky talentovaným hercům postaví na nohy, začne si žít svým vlastním životem. Jestliže se scénář podaří, snažíte se jej pevně držet v ruce a chcete, aby i na plátně uhodil hřebíček na hlavičku přesně v té chvíli, kdy má.”

“Daný scénář je vůči emocím svých postav jedna velká hádanka,” pokračuje Hoblit, ”proto jsme hercům museli dát co nejvíce prostoru k vlastnímu pohybu. Glenn to pochopil naprosto přesně. Když se k projektu dostal, nepředpokládal, že by se interpetace konkrétní scény mohla vydat naprosto nepředpokládaným směrem, zároveň si však uvědomil, že se film podaří jen s dobrými herci. Náš scénář byl ze skupiny prvotřídních.”

obrazek
Než Hoblit kýval na režii filmu Okamžiku zlomu, přečetl více než sto scénářů. “Na takové překvapení se prostě nemůžete dost dobře připravit,” odpověděl režisér na otázku, čím se daný scénář odlišuje od všech ostatních. ”Tušil jsem, že natáčení bude velká zábava a zároveň jsem věděl, jak to natočit tak, aby se to líbilo i divákům,” říká Hoblit. Hoblitovi se scénář Okamžiku zlomu líbil i kvůli tomu, že mu připomněl jeho vlastní debut Prvotní strach. Ten spolu se Zubatým ostřím a Verdiktem řadí do skupiny tzv. “popcornových thrillerů s tahem na mozek.”

Jednotlivé postavy příběhu doslova vystupovaly ze scénáře a v Hoblitově mysli se stávaly živými lidmi. Nejvíc se mu líbila scéna, kdy se Crawford a Willy setkají poprvé. Crawford se k vraždě své manželky přiznal a Willy, který si užívá postu asistenta okresního prokurátora, mu klade další otázky, mylně se domnívaje, že jde o předem vyřešený případ. “Když jsem četl scénář, nemohl jsem se dočkat, až tuhle scénu budu točit,” uvádí režisér. “Z jejich vzájemné konfrontace čišela obrovská energie. Díky možnosti zachytit dynamiku této situace na filmový pás jsem prožil snad ten nejvíc vzrušující den za uplynulých 25 let ve filmovém průmyslu.”

Rube Goldbergův přístroj

Ve filmu mají velkou úlohu různé typy kratochvilných technických kuriozit, jež jsou podobné artefaktům z dílny amerického karikaturisty a konstruktéra Rube Goldberga (1883-1970). Tom Crawford je miluje a má je doma i v kanceláři. Tyto přístroje ze dřeva a mosazi jsou ve snímku metaforou blízkého konfliktu postav a pochodů v Tomově ďábelské mysli. Scenárista Glenn Gers přišel s nápadem, že by si hlavní postava a její pětiletý syn mohli s Goldbergovým přístrojem hrát, protože oba milují bludiště. Přístroj funguje na jednoduchém principu: spletitým bludištěm koridorů, šachet a přepadů se pohybuje mramorová kulička a nikdo netuší, na které straně zrovna vypadne.

Podle různých vydání Websterova slovníku jsou Rube Goldbergovy zařízení, ”jež jednoduché pochody provádějí co nejsložitějším způsobem,” nebo něco, co ”je neuvěřitelně složité a nepředvídatelné”.

“Tyto hračky jsou spolu s Crawfordovým domem a Porsche GT odrazem jeho osobnosti a vnitřní provázanosti,” souhlasí Gregory Hoblit a přirovnává Crowforda k chirurgovi nebo přesným švýcarským hodinkám.

Je-li Rube Goldbergův přístroj popsán v popularizačním textu nebo ve scénáři, vyvolá velmi barvitou představu. Výroba funkčního zařízení je však poměrně složitá. Nejde totiž použít žádných digitálních efektů. “Domnívám se, že vnitřní světy člověka nejlépe ukáže nějaká vhodně zvolená metafora,” říká Gers, ”když jsem však do scénáře napsal odstavec, ve kterém příběh zmiňuji, ani v nejmenším mě nenapadlo, jak složitý přístroj bude třeba vyrobit. Když jsem jej nakonec uviděl postavený, musel jsem se jeho konstruktérům v duchu omluvit,” směje se scenárista.

obrazek
Producent Chuck Weinstock a návrhář dekorací Paul Eads dlouho pátrali na internetu, zda by se na něm nenašel přístroj, který by odpovídal Gersově představě. Ke svému velkému překvapení na internetu objevili spousty jednotlivců, často sdružených do klubů, jejichž koníčkem je stavět variace na Goldberův přístroj. Po dlouhých debatách se tvůrci shodli angažovat nizozemského umělce Marka Bishoffa, který měl pro film vytvořit potřebné zařízení. Bischoff, který je jinak učitelem hudby, na přístroji průběžně pracoval několik let.

“Jeho práce musela být ohromně vyčerpávající,” říká Hoblit. “Jen si představte, že byste se po mnoha hodinách učení žáků hře na cello vrátili domů a dál pracovali na tomhle komplikovaném přístroji. K tomu si přidejte shánění kvalitního dřeva, náročnou výrobu komplikovaných detailů. Když nám pak poslal své video a my se na něj mohli v mé kanceláři podívat, byli jsme úplně u vytržení. Hned vzápětí však přišlo na logickou otázku: jak něco tak objemného a těžkého dostaneme z jeho dílny a dopravíme to přes Atlantik?

“Požádali jsme jej, aby nám poslal nějaké součástky jako vzor,” vzpomíná Weinstock. “Při procesu výroby a montáže byl naším poradcem a kdykoliv jsme se dostali do problémů, byl ochoten nám pomoct.”

Filmaři a Bischoff nakonec uzavřeli dohodu, ve které se konstruktér zavázal k poskytnutí všech plánů, na jejichž základě by mohli tvůrci zkonstruovat menší verzi svého obdivovaného přístroje. Umělec nakonec tvůrcům na natáčení půjčil i malou stolní verzi.

Výkonný producent Hawk Koch poté najal Larze Andersona z oddělení vizuálních efektů, aby pro film vyrobili několik variací na Bischoffův přístroj. Andersonův tým se cítil poctěn tím, že jim tvůrci svěřili úkol, který jde nad plán jejich každodenní rutiny, která se týká pyrotechniky, výbušnin všeho druhu a mechanických efektů. Trikaři vyrobili 2,5 metrů vysokou repliku Bischoffova zařízení a pro jistotu ještě jednu stejně velkou kopii. Konečný design modelu však musel být v souladu s dynamickým architektonickým pojetím Crawfordova jedinečného domu.

obrazek
Výsledný model má rozměry 2,5x2,5x0,5 metru a k pohonu mu slouží dva 12-voltové elektrické motory ovládané dálkovým ovládáním. Stolní verze má rozměry 40x85x30cm. “Práce na tomhle projektu pro nás znamenala návrat do dětských let,” říká Anderson. “Každý chtěl nějak přispět svým nápadem. Nestává se totiž každý den, abyste za úkol dostali postavit gigantické puzzle. Když jsme přístroj postavili, dost obtížně se s ním manipulovalo, protože vážil kolem 125kg. Když byl pak přístroj na placu, neustále jsme hercům i štábu museli bránit v tom, aby se jej dotýkali a hráli si s ním.” Když se však připravovala scéna, jen těžko šlo Hoblitovi, herců a štábu zabránit v tom, aby se zalíbením nepozorovali koule, které si razí cestu umně postaveným bludištěm. “Greg si vždycky stoupl před přístroj, začal si jej prohlížet... a bylo to,” vtipkuje výkonný producent Hawk Koch. “Stále jsem na něj volal ´Tak už pojď, Gregu, máme tu práci,´ ale nedalo se s ním hnout. Ten přístroj vás zkrátka naladí na svůj rytmus, propadanete doslova meditativnímu rozpoložení. Je to úžasné.”

Hoblit si pod dojmem Gersova popisu ve scénáři představil něco úplně jiného, není se pak co divit, že eleganci a kráse Andersonova přístroje naprosto podlehl.

Styl a barvy

Hoblit si po přečtení scénáře dal za cíl stylizovat Okamžik zlomu do moderní verze žánru noir. “Na začátku jsem nic takového neplánoval,” uvádí režisér o stylu svého temného mystéria. “Čím hloubějsi jsem se nořil do scénáře, tím byly mé nápady konkrétnější a jasnější. Zároveň jsem však neměl v plánu natočit strikně pojatý noirový film. Chtěl jsem natočit takový uhlazený film s omezenou škálou barevných tónů, o barvy mi šlo především. Hoblit chtěl svým filmem složit poctu dílu několika fotografů, jež si během let oblíbil. Hoblit je například zaníceným fanouškem Bruce Davidsona, jehož kniha Subway měla na režiséra velký vliv. Hoblit svým filmem vzdává poctu Davidsonovým rozostřeným pozadím, neutrálním tvářím zpodobněných subjektů a nenadálým erupcím barvy, kterou na každém políčku snímku používá.

Když se Hoblit pustil do hledání ideálního fotografa, potřeboval najít někoho, kdo bude mít nonkonformní přístup. Na druhé straně zase ne tak nonkonformní pojetí kamery, aby jej režisér musel v jeho nadšení mírnit. Poté co se se svými nápady podělil s několika kolegy, dostal doporučení na nový talent v podobě Kramera Morgenthaua, který má ze světa reklamy a nezávislých filmů velmi dobré renomé. Hoblit si take všiml, že Morgenthau je ze současného stavu kinematografie poněkud frustrovaný a proto se rozhodl tuto negativní emoci využít ve prospěch svého filmu.

obrazek
“Staví barvy skvěle do protikladu,” říká Hoblit o Morgenthauově přístupu. “Ještě nikdy jsem nic tak odvážného neviděl. Jsem rád, že byl ochotný vystoupit ze své škatulky, do níž se ve filmovém průmyslu dříve nebo později každý dostane. Podle mého soudu se teď jeho tvůrčí dráha vydala úplně jiným směrem,” říká Hoblit hrdě.

“Film Okamžik zlomu ve svém druhém plánu vypráví o napětí mezi společenskými třídami,” říká Morgenthau. “Willyho svět je krutý, plný nástrah a ostnatých drátů, což můžeme nejlépe vidět v kanceláři okresního prokurátora. Crawford se pohybuje ve světě luxusních a velkých prostor. Hodně jsme toho napovídali o vhodných barvách, které by mohly stát v kontrastu k tradiční šedi kancelářského prostoru.“

Morgenthau a Hoblit se průběžně setkávali s návrhářem Paulem Eadsem, aranžérkou Nancy Dye a návrhářkou Elisabettu Beraldo a spolu vymezili barevnou škálu filmu.

“Film je poměrně temný,” vysvětluje Hoblit, ”a my jsme na jeho prosvětlení použili živé odstíny zelené, oranžové, červené a žluté. Osobně bych netvrdil, že film má určitou barevnou paletu, spíše bych řekl, že se jasnými barvami snažíme účelně prozářit tmu. Má to být naprosto neočekávané a je vcelku jedno, z jakého zdroje barvy pocházejí. Kramer a já jsme stále dokola uvažovali o tom, jestli jsme v tom všem nezašli příliš daleko a neupadli vůči sobě do přílišné shovívavosti, ba idiocie,” vtipkujeHoblit.

“Gregovi jde především o příběh,” říká Morgenthau. “Chce, aby působil pravdivě a logicky. To je také jeden z důvodů, proč jsou jeho filmy tak úspěšné. Nepovažuje nic za předem dané a považoval by za urážku publika, kdyby podváděl nebo příběh zasadil do jiných podmínek, než by tomu bylo ve skutečnosti. Tento přístup se pro něj stal zcela určujícím. Na druhé straně se nebál poněkud expresionistického svícení, což mi osobně velmi vyhovuje.”

Hobit chválí svého kolegu prodcenta Hawka Kocha za to, že díky jeho prozíravosti proběhlo natáčení bez větších zádrhelů. “Hawk připravil skvělý natáčecí plán, kterého jsme se úzkostlivě drželi,” říká režisér.

obrazek
Pro tvůrce bylo z mnoha důvodů důležité, aby se natáčelo přímo v Los Angeles. Nešlo jen o to, že odtud není daleko do zázemí studia, ale tvůrci si zároveň přáli podpořit výrobu přímo v Hollywoodu. Díky tomu se Kochovi podařilo sestavit rozpočet dost vysoký na to, aby nemusel dělat kompromisy a obětovat kvalitu. “Dostal jsem za úkol natočit film, který bude vypadat, že jeho rozpočet byl v řádu 60-70 miliónů dolarů, zatímco ve skutečnosti za něj utratíme mnohem méně,” říká Koch. “Jsem rád, že jsme mohli natočit film, který vypadá mnohem dražší než ve skutečnosti je, nepracovat přesčas a zároveň za něj utratit poměrně málo. Chci tímto poděkovat našemu kameramanovi Krameru Morgenthauovi, že dokáže v rekordním čase nasvítit scénu, aby vypadala nádherně. Jednou si v našem odvětví získá jméno, které bude navždy pojmem.”

Architektura

Hoblit rád točí filmy, které vypadají jakoby se mohly odehrávat kdekoliv v USA, aby se jeho diváci mohli lépe ztotožnit s postavami. Na tomto místě chválí především výtvarné návrhy Paula Eadse a manažery lokací Richarda Davise a Mike Fantasiu, kteří k tomu významnou měrou přispěli. Ačkoliv většina týmu žije v jižní Kalifornii, natáčení Okamžiku zlomu v Los Angeles umožnilo Hoblitovi a štábu nahlédnout na známé město z jiné perspektivy. “Jakmile překonáte klišé, že Los Angeles je všední a architektonicky nezajímavé město, zjistíte, že je to úžasné místo,” vtipkuje Hoblit. “Los Angeles je většinou snímáno v ostrém světle a s vyšisovanými barvami, já jsem mu chtěl i v okrajových čtvrtích záměrně dodat třetí rozměr a jistou plnost. Ve skutečnosti má spoustu barev a nezaměnitelnou osobitost.”

“V současné době je to tak trochu zapomenuté město,” říká Ryan Gosling. ”Ve městě je spousta úžasné achitektury a krásných budov, které jsou bohužel často přehlíženy, protože vznikly na přelomu století. Na mnohých z nich však v současnosti probíhá rekonstrukce, takže je docela zajímavé pozorovat, jak se tohle město duchů mění, ožívá a už nikdy nebude jako dřív.”

obrazek
Gosling si užíval zejména natáčení v Disney Hall, protože se mu podařilo dostat do prostor, kam se jedinec kvůli permanentně vyprodaným lístkům prakticky nemá šanci dostat. “Hrozně mě štvalo, že jsem nikdy nemohl sehnat lístky,” říká herec s hraným zoufalstvím. “Nejen že jsem se tentokrát dostal dovnitř, ale mohl jsem se nerušeně projít po pódiu, prohlédnout si zákulisí, vyzkoušet sedačky a zjistit, jaký je ze střechy krásný rozhled,” směje se herec. “Dopřál jsem si úžasnou exkurzi, jsem vážně šťastlivec.”

Okamžik zlomu byl vůbec první film, který se natáčel na hlavním pódiu a v hledišti centra umění, které navrhl slavný architekt Frank Gehry. Štáb si v něm natočil mezzosopranistku Vivicu Genaux a jejího spoluhráče Paula Floyda. V centru také natočili několik scén z foyer, kde se poprvé setkají Willy a Nikki.

Mezi architektonické zázraky patřil i Crawfordův dům, který leží ve čtvrti Encio v San Fernando Valley a většina štábu v něm strávila téměř sedm týdnů. “Vedle domu jsou velké brány, které vyvolávají zdání, že jde o bunkr z betonu a skla,” vzpomíná Hoblit. “Odhaduji, že z 80% je dům ze skla, zbytek tvoří kovové výztuhy. Ať už do něj vstupujete z jakéhokoliv úhlu, vidíte v něm z jedné strany na druhou, ode zdi ke zdi. Kdybych měl v takovém domě žít, asi by mi to lezlo trochu na nervy, naštěstí je hezky vsazený do zeleně.”

Soukromí nemovitosti rodiny Shermanů je chráněno vysokými bránami, zdmi a terénními vyvýšeninami. Jejich hosté si mohou užívat soukromí samostatného bydlení a kdykoliv si mohou zajít na nedaleký tenisový kurt, do bazénu a nebo do soukromého sadu, ve kterém rostou pomerančovníky, jabloně, růžové keře, levandule a kvetou keře všeho druhu. Tento dům se sice již ve filmu v minulosti objevil, ale nikdy ne v tak velkém rozsahu.

Hoblit s Morgenthauem si zvláště oblíbili odrazy a zdvojení obrazů a objektů, ke kterých při natáčení uvnitř domu docházelo kvůli mnoha vrstvám skla velmi často. Za jiných okolností by bylo třeba reflexy odstranit, tentokrát však nevadily. Tvůrci naopak často natáčeli scény z interiéru tak, že kamery umístili mimo budovu. Hoblit se ve vztahu k herecké akci s nadsázkou nazývá “zevloun, který se dívá kam nemá,” v tomto případě však kamery zastupují pohled voyeura.

obrazek
Hoblit tvrdí, že film si vyloženě říká o to, aby se v něm něco natáčelo, doslova “stvořen k natáčení”, jeho kolega Morgenthau si však myslí pravý opak a dům je podle něj vůči filmařům nepřátelský. Přesto se z domu rozhodl vytřískat maximum, a ukázat, jak vypadá na plátně. “Podle mě se ten dům nehodí ani bydlení ani k natáčení, ale rozhodně to stálo za pokus i vyvinuté úsilí,” říká kameraman. “Je to typický příklad architektury, kde interiéry a exteriéry přecházejí jeden do druhého. A rozhodně se tam nenatáčelo snadno,” směje se.

Ve filmu se dále objevily lokace jako například prestižní budova právnické firmy Jones Day, dále The Standard Hotel v centru Los Angeles, Los Angeles City Hall a bývalé vězení pro ženy Sybil Brand Institute. Štáb také po určitou dobu pobýval v soukromé rezidenci v Hancock Park, v RFK Medical Center v Hawthorne, v hotelu Fairmont Miramar v Santa Monice, v Steelcase Furniture Showroom, v St. Mary’s Hospital na Long Beach.

Režisér Hoblit doufá, že film Okamžik zlomu se bude líbit všem divákům, kteří si oblíbili i jeho Prvotní strach. “Doufám, že film bude mít úspěch,” říká režisér. “Je zábavný, chytrý, objevuje se v něm celá řada báječných herců, kteří si svými netradičními rolemi získají nové fanoušky.”

Anthony Hopkins souhlasí. “Je to skvěle odvedený film ze staré školy,” říká herec. “Samozřejmě budete chtít zjistit, jestli Willy Crawforda nakonec dostane, ale neméně důležitý je i proces, jak k tomu dojde.” Ačkoliv výkonný producent Hawk Koch konec filmu zná, přísahá: “Stejně se nemůžu dočkat, až si s popcornem sednu do sálu a nechám se na dvě hodiny unést. Doufám, že publikum se na to bude dívat stejně.”

O obsazení

Anthony Hopkins
obrazek
Anthony Hopkins ztvárňuje postavu inženýra a vědce Teda Crawforda, který se zabývá poruchami a haváriemi letadel. Je pyšný na to, že je schopen odhalit i ten nejmenší kaz nebo nedokonalost jakéhokoliv systému, ať už jde o systém mechanický nebo jiný.

Hopkins si scénář přečetl jen jednou a hned věděl, že může podepsat smlouvu. “Ten scénář je chytrý, propracovaný a skvěle napsaný,” říká Hopkins. “Takových dnes mnoho není. Možnost točit tak skvělý film ke mně přišla jako rána z čistého nebe.”

Raději se však Hopkinse neptejte, jaké jsou motivace jeho postavy - pro odpověď vás odkáže někam jinam. “Nejsem žádný filmový vědátor, ani neumím vyjmenovat ingredience dobrého filmu. Nikdy se neptám, proč postava dělá to či ono,” říká. “Na to se zeptejte scenáristy. Já to jen nechám z postavy vystoupit.”

Producent Chuck Weinstock se nad Hopkinsovou nenuceností, s jakou se vyhýbá pokusu svou postavu jakkoli (psycho)analyzovat, usmívá. “Tony se prostě ponořil do postavy - a bylo to,” popisuje producent Hopkinsův herecký styl.

“Tohle natáčení bylo jedno z nejpříjemnějších, jaké jsem za poslední roky u filmu zažil,” říká Hopkins. “Má postava je naprosto skvěle napsaná. Crawford je jako shakespearovský Jago, který má v rukávu spoustu cinknutých es. Když je postava takhle dobře prokreslená, hraje se snadno.”

“Za celou svou hereckou dráhu jsem hrál jen dva zločince,” pokračuje herec, ”Hannibala Lectera a Crawforda. Crawford chce mít nad vším kontrolu. Je fascinován dokonalostí, což je také největší slabina jeho charakteru. Rád si s lidmi hraje, miluje život na hraně, snaží se všechny přechytračit. A právě to se nakonec obrátí proti němu.“

“Lidé s herectvím hrozně nadělají,” říká Hopkins, ”ale já ho neberu jako nějakou matematickou formulku. Mé úvahy se neodvíjejí následujícím způsobem: Postava je například inženýr - Dobře, bude ze mě chytrý zločinec, navlečou mě do hezkých šatů a posadí do drahého auta. - Dobře, jsem tedy bohatý zločinec. Tak jednoduché to bohužel není.”

“V Crawfordově postavě je celá řada jemných barev a odstínů,” říká Gregory Hoblit. “Dokáže být chladným sociopatem, je šarmantní, má povahu hráče, dokáže být zábavný, ale taky smrtící. Na světě není mnoho herců, kteří by byli schopni s takovou lehkostí pokrýt tolik nuancí jedné postavy. Anthony je opravdu hodně zajímavý chlapík. Nebojí se vyjít temnotě vstříc, hořkost lidského údělu dokáže odstínit lépe než kterýkoliv jiný herec.

Vezmeme-li v úvahu, že Hopkins se objevuje pouze v šesti nebo sedmi scénách, které pokrývají přibližně 25 minut filmu, “musí se jejich účinek stupňovat,” vysvětluje Hoblit. “A právě s Anthonyho scénami náš film stojí a padá.”

Filmaři si vytkli cíl vyhnout se robotickému, jednostrunnému záporákovi. “Ted Crawford mohl skončit jako jednorozměrný záporák bez špetky citu,” říká Hoblit. “Jenže Tony je prostě Tony - má v sobě hloubku, která snad nikde nekončí. Vyvolává ve vás potřebu ponořit se až na dno a zjistit, co v něm je. V jeho podání je Ted inteligentní a mnohostranný chlapík, který by si rád užíval normálních vztahů. Jenže nemůže. Je nějakým způsobem zablokovaný, zatrpklý. Během let si vypěstoval chladný a mechanický pohled na svět a potřebu své okolí týrat. I ve vyhrocené chvíli, kdy zdánlivě chladnokrevně zastřelí svou manželku, máte pocit, že v něm probíhá velký konflikt a zmatek. Je to veskrze tragická postava.”

Producent Chuck Weinstock souhlasí. “Ted je vnitřně zraněný. Je velmi inteligentní a komplikovaná osobnost a tak je zároveň schopen svá zranění dobře skrýt.

“Jeho postava je tragická,” souhlasí scenárista Glenn Gers. “Myslí si, že existuje nějaké místo, kde neplatí zákon a přirozená lidská omezení. V určitém momentě je pyšný na to, že se mu v systému podařilo nalézt skulinu, pak jej však pohltí důsledky jeho vlastního zločinu, aby jej nakonec jeho vlastní domýšlivost srazila na kolena.”

“K jeho postavě jsem mu napsal několik poznámek, které zaváněly Hannibalem Lecterem,” dodává Gers. “Tony však zareagoval ve smyslu, že takhe už někoho hrál a tak chtěl postavu Crawforda ztvárnit jinak. Tony do své postavy vnesl lidskost, grácii, což jí nakonec prospělo mnohem víc, než kdyby šlo o chladného a sprostého darebáka.”

Ryan Gosling
obrazek
Herec Ryan Gosling připouští, že reakce herců na scénář většinou závisí na rozpoložení, za jakého látku čtou. “Já v té době zrovna žil dva měsíce ve stanu. Když mi tam Greg Hoblit zavolal, celé to téma mě hodně zaujalo,” směje se herec. “Po pravdě řečeno, nebyl jsem si však úplně jistý, co bych zrovna já mohl do role vnést,” přelaďuje herec na vážnější tón. “Věděl jsem jen to, že je to něco, do čeho bych se měl rozhodně pustit. Líbilo se mi napětí, které z příběhu čišelo. Když jsem scénář četl poprvé, nemohl jsem to napětí dostat z hlavy. Jsem rád, že Crawforda hraje právě Anthony Hopkins. Nestává se každý den, aby vás na placu postavili vedle vašeho osobního hrdiny.”

“Ve filmu není ani jediná role, kterou bych dnes - kdybych k tomu měl příležitost podruhé - obsadil jinak,” říká Hoblit. Ostatní tvůrci to pociťovali stejně jako režisér Gregory Hoblit. Všichni herci mu vyjadřují své uznání a jsou nadšení z toho, že mohli spolupracovat s režisérem Prvotního strachu.

Hoblit si Goslinga poprvé všiml ve filmu Svatý boj, který měl v roce 2001 premiéru na festivalu Sundance. “Od začátku mi bylo jasné, že Ryan má ohromný talent. Takové soustředění a intenzita se nedá nacvičit - buď to máte a nebo ne. Když si dobrý scénář spojíte s jeho netuctovým zjevem a specifickým charizmatem, je jasné, že musíme zavolat přímo jemu,” říká Hoblit.

“Jen co se na postavu Willyho podíváte, víte, že má pod čepicí,” říká Hoblit. “Ryan zosobňuje přesně to samé. Září z něj důvtip, je to velmi mnohostranný herec a já se na něj při hraní rád dívám. V jeho věku si nevybavuji jiného herce, který by byl stejně zajímavý jako on. Natáčení každé jednotlivé scény bylo velmi poučné, protože Ryan se vždycky snaží najít pravdu okamžiku. Od první chvíle jsem věděl, že bude Anthonymu skvělým protihráčem.”

Gosling svou postavu nijak zvlášť nekomplikuje. “Willy se vrtí jako červ na Crawfordově háčku,” říká. “Crawford prostě Willymu pořádně zatápí pod kotlem. Willy se ke své smůle nechá chytit do hry, jejíž pravidla nezná. Svůj případ nesmí za žádných okolností prohrát, protože by to ohrozilo výkon jeho povolání,” říká Gosling. “Ať už se bavíme o té práci, kterou v dané době dělá a nebo té, kterou by v budoucnu rád vykonával. Kauza se tedy za žádných okolností nesmí obrátit proti němu. Uvědomuje si, že vrah nesmí za žádných okolností vyhrát, zvláště pak ten, který si myslí, že nad zákonem vyzrál.

“Tento příběh je vlastně o prozření a dorůstání,” říká scenárista Glenn Gers. “Willy je na začátku úlisný frajer, při setkání s životními tragédiemi a skutečnými ztrátami mu však nezbývá nic jiného než dospět. Zpočátku je vůči lidem poměrně lhostejný, pak však zjistí, že lhostejnost jej stála až příliš mnoho.”

“Film je jako šachová partie,” říká Gregory Hoblit. “Jsou v ní tahy, protitahy a nakonec skončí šach matem. Crawford je dokonalý hráč, který má každý svůj krok od začátku do konce dokonale promyšlený. Willy je podobný spíše šachistům v Central Parku, kteří jsou prototypem rychlé a výbušné hry. Je to jako porovnávat výdrž zajíce z reklamy na baterky Energizer a vrcholně metodického hráče. Líbil se mi i výrazný rozdíl v jejich fyziognomiích. Willy je na počátku filmu ještě hodně nezralý mladík, ale na konci už je dospělý muž.”

Hlavní rozdíl nespočíval jen v odlišnosti postav, ale v jiném přístupu herců ke scénáři. Před začátkem natáčení režisér s herci dva týdny nacvičoval. “Tony je neuvěřitelně přesný, dokonale šetří síly,” popisuje Hoblit. “Neudělá jediný zbytečný pohyb, Ryanův motor se však rozehřívá o trochu déle a teprve potom se může vydat zamýšleným směrem. Když se všechno vyvíjí jak má, je stále lepší a lepší.”

Hopkins velmi ocenil režisérův ekonomický styl natáčení, kdy používal systém několika kamer, aby z herců získal maximum a pokryl situaci ze všech možných úhlů. Tento přístup se Hoblitovi osvědčil již v minulosti, neboť tutéž scénu pak nemusel natáčet stále dokola a kvůli nevyhnutelnému vyčerpání herců jejich výkony připravovat o specifickou “vůni”.

“Greg je vynalézavý a v každé chvíli dokonale připravený. Má také skvěle vycvičené instinkty. Naštěstí jsme s ním jednotlivé scény moc neopakovali, což je velká úleva,” říká Hopkins.

O Hopkinsovi je známo, že má poněkud ujetý smysl pro humor. Chvíli na štáb štěkal jako pes, jindy byl poslušný jako beránek a držel se pokynů asistenta produkce. “Opravdu to zní jako psí štěkání,” tvrdí Gosling. “Tony je prostě jedním z mála lidí, kterým se daří vše na co sáhnou - maluje, skládá hudbu, režíruje a navíc skvěle napodobuje psy a kočky. Byla s ním mnohem větší legrace, než jsem si na začátku myslel. Je to zkrátka úplně obyčejný chlap.”

“Musíte si to přece nějak užít,” říká Hopkins škodolibě, ”jinak ani nemá smysl ráno vstávat z postele.”

“S Tonym se spolupracuje skvěle,” říká producent Chuck Weinstock, ”nikdy se onu posvátnou bázeň, kterou lidé v jeho přítomnosti pociťují, nesnaží jakkoliv zneužít.” Weinstock dále uvádí, že Hopkins má neuvěřitelné nadšení a výdrž “dvacetiletého mladíka ve čtyři nebo v pět hodin ráno. Stačí zavelet a jde se na věc!”

Billy Burke
obrazek
Herce Billyho Burkea si pravděpodobně nejvíce pamatujeme z filmu Okrsek 49, kde ztvárnil hasiče Dennise Gauquina. Ve snímku Okamžik zlomu představuje detektiva Roba Nunallyho, znuděného ženáče, který má poměr s Crawfordovou manželkou Jennifer. “Nunally se bohužel ve špatné chvíli zamiluje do nesprávné ženy,” říká scenárista Glenn Gers. “K jeho smůle je to opravdová láska. Ačkoliv oba ví, že to nebude právě jednoduché, snaží se ze vztahu vycouvat. Ve chvíli, kdy se do problému vloží sám Crawford, je Nunally ztracen. Je vám ho úplně líto.”

“Když jsem se k projektu dostal, hned jsem věděl, že obsadit úlohu Nunallyho bude úplně nejnáročnější,” říká Gregory Hoblit. “Nunally je chlapík, se kterým to jde v průběhu filmu od deseti k pěti - na začátku je zamilovaný a plný optimizmu, na konci zase upadne do zoufalství. Daná role vyžadovala někoho, kdo je schopen zahrát širokou škálu emocí. Zároveň bylo třeba, aby diváci uvěřili tomu, že tenhle polda dokáže okouzlit ženu typu Jennifer Crawford, která už od života všechno dostala.”

“Billy něco takového dokáže,” říká Hoblit. “Je pohledný a jako milenec Jennifer působí na plátně velmi autenticky. Uvěříte mu jak lidskost, tak psychickou odolnost. Vyzařuje z něj odhodlání, víte, že byste se mu nechtěli připlést do cesty.”

V jeho prospěch hrála i skutečnost, že Burke nedávno dokončil natáčení filmu, ve kterém ztvárnil policejního vyjednávače, takže okamžitě věděl, o čem je řeč. Největší výzvou pro něj bylo, aby si s vnitřním vývojem postavy udržel tempo.

“Do takových rolí se většinou obsazují herci mnohem zvučnějších jmen,” vtipkuje Burke. “Ačkoliv se tentokrát na plátně nevyskytuji zase tak často, má postava má krásný dramatický oblouk. Podlézal jsem režisérovi co to šlo, abych tuhle roli získal. Nestává se mi příliš často, abych přišel na plac a navíc si zjišťoval, o co v příběhu jde. Obyčejně odehraju svůj part a jdu si po svých,” vysvětluje herec. “Tady jsem několik dní pracoval a pak mě zase na pár dní poslali domů. Tohle neustálé přicházení a odcházení nebylo po herecké stránce právě snadné, protože musíte postavu udržet celistvou a její vnitřní vývoj plynulý. V jaké situaci se právě teď nachází? Má prozření? Je v depresi? Zoufalý? Rezignovaný? Tato role pro mě byla opravdu velká herecká výzva a moc jsem si jí užil.”

“Po pravdě řečeno, Billy měl úplně nejnáročnější roli,” přizvukuje Gosling, ”ale popral se s ní skvěle. Jeho styl hraní mě nesmírně obohatil. Ani Anthony Hopkins na adresu svého kolegy Billyho Burkea nešetří chválou, neboť jej nazývá “báječným hercem” nebo “někdo, jehož práce bychom si měli napříště víc všímat.”

Režisér Gregory Hoblit si žánr kriminálky zvolil již poněkolikáté a proto velmi dobře rozumí životním nástrahám policisty, se kterými se musí potýkat jak v domácím prostředí, tak na ulici. Toto napětí života na hraně Hoblita neodolatelně přitahuje, a stejný vliv na něj mají všechna potenciálně nebezpečná rozhodnutí, která musí muži zákona každý den dělat.

Ačkoliv Burke na Hoblita udělal již při prvním čtení scénáře dobrý dojem, chtěl si být jistý tím, že jeho momentální výkon není jen obyčejná náhoda a Burke zvládne vyjádřit všechny jemné nuance Nunnallyho postavy. “V každém ohledu byl ze všech herců na konkurzu nejlepší, pokud ne ještě o trochu lepší,” tvrdí Hoblit. “Otázka zda Billyho vzít nebo ne, pro mě měla jen jedinou odpověď.”

Embeth Davidtzová
obrazek
“Podobně tomu bylo i v případě hereček Rosamund Pike a Embeth Davidtz,” říká režisér o dvou hlavních ženských partech. “Existují role, u nichž nevíte, co si s nimi máte počít. V jeden okamžik byla s projektem spojována jistá velmi slavná jména. Role Jennifer Crawford, je sice poměrně malá, ale věřím, že kvůli jedné dramatické situaci na ni nikdo nezapomene.”

Hoblit již s herečkou Embeth Davidtz spolupracoval na thrilleru Fallen s Denzelem Washingtonem. Byl jsem rád, že se můžeme setkat znovu. Když ve stejné chvíli napadlo jméno Davidtz jak Hoblita, tak castingovou režisérku Deborah Aquila, režisér si uvědomil, že je to velmi příznivé znamení.

“Embeth je velmi křehká, má v sobě něco z motýla,” říká režisér. “Ačkoliv okolnímu světu nabízí spíše milou povahu, hluboké oči a širokou škálu dovedností, uvnitř jde o velmi silnou ženu. Po pravdě řečeno jsme ani neočekával, že mi na mou nabídku kývne, protože jde o velmi malou roli. Její reakce však byla naprosto bezprostřední. Moc mě to potěšilo. Lepší herečku jsme snad ani mít nemohli.”

Jeden z největších problémů nastal pro tvůrce v tom okamžiku, kdy měli Davidtz zobrazit jako ženu, která podvádí svého muže, ale diváci s ní a jejím milencem zároveň soucítí.

“Jemný půvab Embeth nám v tomto směru velmi pomohl,” říká scenárista Glenn Gers. “K tomu, aby v divácích vyvolala soucit, měla jen dvě scény. Ale i ve zbytku příběhu musí být pro publikum zajímavá. To není právě snadné.”

“Manželství Jennifer Crawford je již dávno vychladlé,” říká Hoblit a brání tak postavu, kterou ztvárňuje Davidtz. “Vzala si sociopata. Sice mu to pálí, ale nemá v sobě kousek citu. Systematicky ji deptá a ponižuje. Tuto část příběhu však postupně objevujeme až v průběhu filmu. Ve filmu je pouze jediná scéna, která otevřeně odkrývá dynamiku jejich vztahu. V tu chvíli s ní musí publikum sympatizovat a uvědomuje si, že ony tajné schůzky na hotelových pokojích nemá pro nic za nic.”

“Něvěřím tomu, že by se Jennifer za Toma vdala jen kvůli penězům,” říká Gers. “Myslela si, že s ní bude zacházet jako s člověkem, zamilovala se do jeho povahy. Nepodváděla ho, jen se v průběhu let změnila. A on to nedokázal unést. Není typ ženy, který by si užíval nemorální jednání, jen od svého zákonného manžela nedokáže odejít.”

“Scéna konfliktu mezi Crawfordem a Jennifer se nepsala právě snadno,” pokračuje Gers, ”protože jsme ji bohužel museli stále víc zkracovat. Lidé kteří spolu žijí dlouho si zase tak moc nepovídají. Na druhé straně každá jednotlivá věta musela mít svou váhu. Tony a Embeth přesně věděli, jak scénu zahrát.”

“Jennifer je ubitá životem,” říká Embeth Davidtz o své postavě, ”moc se mi však na ní líbí, že se snaží nerezignovat a hledá si nový vztah k okolnímu světu a bere chod událostí do vlastních rukou.” Davidzt byla velmi ráda, že si může zahrát s legendou světového filmu, Anthony Hopkinsem, ale z role, která zpočátku vypadala jako procházka růžovou zahradou se nakonec vyklubala herecká výzva. “Udržet s Anthony Hopkinsem krok a hrát se stejnou lehkostí jako on je opravdu náročné,” říká Davidtz. “On vlastně ani nehraje. I Billy Burke byl vynikající - naprosto nechápu, že se o něm nevědělo už dřív. Úplně nejtěžší pro mě bylo několikadenní natáčení v ložnici, kdy jsem ležela v posteli a předstírala koma. Mylně jsem se domnívala, že to bude příjemné a jednoduché, ale nakonec to bylo mnohem těžší, než jsem si myslela.”

Rosamund Pikeová
obrazek
Na druhé straně ženského spektra je Nikki Gardener v podání britské herečky Rosamund Pike. Nikki je pravým opakem Jennifer Crawford a nikým se nedá zastrašit. “Nikki je hotový vamp,” říká Gers. “Snaží se Willyho svést. Pro Willyho je Nikki zosobněním práce, kterou chtěl vždycky dělat. Ta se jej snaží se odvést od případu Crawford a nabízí mu zajímavou alternativu. Willy se však musí rozhodnout, jestli je ochoten zaplatit nabízenou cenu.”

“Myslím, že Willy se s tak sebestřednou ženou ještě nikdy nesetkal,” říká Gosling o postavě, kterou ztvárňuje Pike. “Zpočátku jsou si velmi blízcí, protože v sobě vzájemně rozpoznávají tytéž ambice. Jejich dějovou linii bych raději nenazýval milostnou, spíš jde o vzájemné soupeření. Oba jsou ve své podstatě soutěživí alfa-samci, kteří si uvědomují, že soupeření je mnohem zajímavější než spolupráce.”

“Nikki nesnáší, když ji okolí připraví o její zbraně,” souhlasí Rosamund Pike. “Willy není tím, kým doufala. Jeho jednání ji neustále mate a frustruje.” Gregory Hoblit si herečky Rosamund Pike poprvé všimnul v traileru na film Pýcha a předsudek. Herečka v té době byla v Los Angeles na propagačním turné k filmu a zároveň ve studiích chodila po vypsaných konkurzech. Tvůrci byli velmi rádi, že si na ně během svého náročného rozvrhu udělala chvíli času a jakmile Pike z konkurzu odešla, Hoblit se pustil do vyčerpávajícího vyjednávání s představiteli studia. Pike má sice lahký britský přízvuk, ale podle Hoblita má jinak pro roli ambiciózní ženy Nikki Gardner naprosto dokonalé parametry.

“Rosamund pro nás byla velký objev,” říká producent Chuck Weinstock. “Má v sobě chladnou dokonalost Grace Kelly, která pro nás byla vzorem svůdné a zároveň odtažité ženy. Nikki představuje všechny možné barvy a tvary pokušení, jaké si jen dokážete představit. Je zosobněním Willyho ambicí. Její role však byla ještě o poznání náročnější, protože Nikki v průběhu filmu “taje” a je ochotná odhalit své slabosti. Myslím, že Rosamund svým zobrazením obou tváří Nikki odvedla skvělou práci.”

Pike překvapivě uvádí, že se jí role zdála značně znepokojující. “Musím se přiznat, že Nikki se mi hrála docela těžko, protože s ní vůbec nesouzním - ať už po stránce morální, politické a nebo celkového stylu. Patří k oněm neuvěřitelně ambiciózním ženám, které si vybraly kariéru na úkor rodiny, vztahů, lásky či čehokoliv dalšího mimo jejich povolání. Svým způsobem je to obdivuhodné, ale osobně se s ní nedokážu ztotožnit.”

“Snažila jsem se jí trochu zlidštit,” připouští herečka, ”a trochu naznačit, kým v minulosti byla. Šla jsem trochu proti intencím scénáře, abych trochu obrousila její hrany. Jenže pokaždé když k tomu došlo, Greg mě požádal, abych trochu přitvrdila. A já si pokaždé pomyslela “takže její sympatická stránka je zase pryč,” směje se herečka.

David Strathairn

Tvůrci filmu Okamžik zlomu byli nadšení tím, že se David Strathairn, který byl za portrét Edwarda R. Murrowa ve snímku Dobrou noc a hodně štěstí v roce 2006 nominován na Oscara, ujal vedlejší role Joe Labruta.

Strathairn se s režisérem snažil strávit co nejvíce času a při vzájemných diskusích mu osvětlil, jak si svou roli představuje. Podle něj měl být Willy Beachum zmítán všemi směry lidmi ze svého okolí a nečekanými okolnostmi. Strathairn miluje výzvy a proto se uvolil k tomu, že bude jedním z lidí, kteří tahají za provázky a snaží se Willyho zmaniplovat.

“Lobruto je jen malá rolička,” říká Glenn Gers, ”ale má velkou moc. Je pravým opakem Nikki a snaží se Willyho tlačit v opačném směru. Svým způsobem zastává roli Willyho svědomí, které čeká na to až bude objeveno.”

“David Patří k mým vůbec nejoblíběnejším hercům,” říká scenárista, na kterého padla posvátná bázeň, když si uvědomil, že ze Strathairnových úst budou vycházet jím napsané věty. “Jsem rád, že ho jako herce konečně docenili. Svou roli vytáhl o několik příček výš. Willy si vybral špatnou cestu a sklízí důsledky svého rozhodnutí, ale Lobruto mu ukazuje, jak může věci napravit.”

“Lobruto o sobě rád uvažuje jako o Willyho učiteli,” říká Strathairn, “ne jako o nadřízeném. Je na sebe náležitě hrdý, že si vybral post okresního prokurátora a nepodlehl vábení peněz, které se mu nabízely u velké právnické firmy. V jistém smyslu se však oba míjejí. “Willy se domnívá, že Lobruto je řadový úředník posedlý sebeospravedlňováním, Lobuto na Willyho pro změnu nahlíží jako na přežitek z časů dávno minulých. Jejich vztah je plný nedůvěry a vysvětlování jako moc nebo málo se v sobě vzájemně mýlí.”

Strathairn patří k dalším Goslingově oblíbeným hercům. ”Davidovo herectví se mi líbí,” říká Gosling. “Bylo pro mě ctí s ním spolupracovat. Dovolí vám, abyste se na konečném výsledku podíleli spolu s ním. Pokud vím, v reálu je nadšený zahradník a přesně tak pracuje i ve filmu - vyroluje si rukávy a klidně se ušpiní.”

Cliff Curtis
obrazek
Herec Cliff Curtis se ujal postavy detektiva Rafaela Florese, který dostane za úkol vyšetřit Crawfordův případ. Flores bohužel nesnáší právníky snad ještě víc než zločince. Curtis si zahrál jednu z hlavních rolí snímku Pán velryb a od té doby ve filmech ztvárňuje celou řadu národností a etnik. Z Curtise se záhy stal jazykový chameleon, který je schopen napodobit celou řadu přízvuků. Jeho odevzdanost herectví a zvídavost, se kterou se o každé své postavě chce dozvědět co nejvíce nakonec tvůrce přesvědčila, aby jeho roli podstatně rozšířili.

“Cliff vás svým výkonem dokáže naprosto strhnout,” říká režisér Gregory Hoblit. Detektiva Florese a Willyho Beachuma spojuje snaha dostat všechny zločince za mříže. Brzy se však dostanou do slepé uličky, protože navzdory vnější průhlednosti kauzy jim scházejí přesvědčivé a nevyvratitelné důkazy.

“Flores a Willy se jinak vnitřně naprosto liší,” uvádí Ryan Gosling. “Vycházejí z rozdílného zázemí, každý z nich od života očekává něco jiného, ale přesto si musí pomáhat. Tak trochu se vzájemně obviňují z toho, že případ stojí na mrtvém bodě.”

Bob Gunton
Další ne nepodstatnou rolí je otec Nikki, soudce Gardner. Hoblit v jeho roli viděl respektovaného herce Boba Guntona, kterého si pamatoval z role ředitele věžnice ve snímku Vykoupení z věznice Shawshank. Zároveň věděl, že castingovou režisérku Deborah Aquila pojí s Guntonem dlouholeté přátelství. “Na Boba je spoleh,” říká Hoblit. “Potřebovali jsme někoho, kdo by byl ve své roli důvěryhodný a nezapomenutelný. Stejně jako představitelka Jennifer Crawford. Když Deb přišla s návrhem obsadit právě Boba Guntona, dlouho jsem se nerozpakoval.”

Od doby, kdy Hoblit s producentem Stevenem Bochcoem spolupracoval na seriálu Hill Street Blues, chce příběhy ze světa právníků a policie zobrazovat tím nejrealističtějším způsobem. “Chci, aby to vypadalo jako v realitě,” říká režisér bez obalu. “Chci, aby se všechno co se týká policie, vyšetřování a zákona vypadalo jako v reálu. Publikum je čím dál náročnější a všichni snadno poznají, jestli je vodíte za nos nebo hrajete otevřenou hru.”

Jednotlivé zákony se sice v každém státě liší a tvůrci si proto dali hodně záležet na tom, aby příběh ztmelila akce. Hoblit má dlouholeté zkušenosti se soudními dramaty a producent Chuck Weinstock před lety zběhl od práce právníka, kdy spolupracoval s newyorskými starosty Kochem a Dickinsem. Filmaři při natáčení Okamžiku zlomu úzce spolupracovali s dodnes aktivním právníkem Bobem Breechem, se kterým se Hoblit zná již z časů Hill Street Blues a L.A. Právo. Podle Hoblita má Breech navíc dobrý čich na příběhy. “Bob zná všechny zákony do nejmenších detailů,” uvádí Hoblit. “Ví, jak po stránce záležitostí práva dostat ze scénáře maximum. “Pravidla hry v soudní síni a její etiketa jsou velmi komplikované,” říká ryan Gosling. “Bob nám s tím vším velmi pomohl.”

Tvůrci také využili zkušeností technického poradce Petera Weiretera, který je u newyorkské policie hlavním vyjednávačem, a jeho kolegy poručíka Lou Reyese, kteří filmařům pomohli s vyzněním několika scén na začátku filmu. Hoblit si uvědomuje, že určitá zjednodušení mohou být čas od času docela funkční, tvůrci však nesmí zajít příliš daleko a nedělají profesi zobrazené na plátně spíše medvědí službu. To pak zpětně snižuje i důvěryhodnost samotného scénáře.


logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Vzhledy:
    Vlastni
    Sobota 20. 9. 2014 Svátek má Oleg
    Vyhrávej v casino.cz   Ušetři na UkažSlevy.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz