fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Videoukázka    Fotky    Podobné filmy    

73% 115 hlasů
7.3 10 115
film / komedie, Česká republika, , 104 min., od 12 let
Kinopremiéra v ČR 29.3.2012 v SK 26.4.2012, DVD a Blu-Ray od 7.9.2012 Bontonfilm

Režie:
Herci: , , , , , více...

Ocenění: 2012, Český Lev, Herec ve vedlejší roli (O. Vetchý)


Ukázka
01:11



Slavojem Houslice prošlo mnoho hráčů a koučů, ale jen Pepik Hnátek se v něm zapsal navěky. Legendární trenér má plot ve sparťanských barvách, notýsek plný taktických poznámek a trauma z toho, že Houslice nikdy nepostoupily do Kraje. Kouč je ale přesvědčený, že když budou hráči plnit jeho pokyny, úspěch se dostaví. Jenže život není jen o brankách a bodech, ale i o nemocných srdcích, porouchaných drážních signalizacích a kolotočářích, kteří obsadí hřiště a nechtějí se hnout... Miroslav Krobot v roli trenéra, který pro fotbal žije a neváhal by pro něj i zemřít.
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu Já ty český kluky, co si hrají na fotbalisty mám prostě ráda :-D Těch hlášek, těch typických scén/výrazů obličeje, těch super hereckých výkonů.... Jsem potěšena, když se někdo pustí do takového filmu, najde skvělé obsazení a všechno se tak nějak vydaří. Bohužel "jen" ten příběh o transplantaci srdce mi přijde trochu neskutečný, ale musí se brát s nadsázkou ;-) Palec nahoru jednoznačně :thumbsup:
Všechny komentáře k filmu 38+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Titulky    Videotéka: přidat si do ní film

Popis filmu Okresní přebor: Poslední zápas Pepíka Hnátka

Slavoj Houslice má fotbalový tým a nerudného trenéra Pepika Hnátka, kterého se všichni bojí. Kapitán týmu Jirka Luňák mu podlézá, ale s ostatními spoluhráči ho za jeho zády pomlouvají. Doufá, že to bude právě on, kdo by mohl po něm převzít funkci. Jenže Hnátek se do odchodu na trenérskou penzi nikterak nechystá. Hnátek mužům nařídí další trénink, ti se ale vzbouří a dohodnou se, že na něj nepřijdou. Rozčilený trenér začne běhat po vesnici a snaží se je k tomu donutit všemi možnými prostředky. Nakonec však zůstane ležet před svým domem v bezvědomí. Uvědomí si, že je s ním něco v nepořádku, a vyhledá známého lékaře. Od něj se dozví, že prodělal infarkt a že musí jít na vyšetření. Jeho výsledek ho nepotěší, dozvídá se, že potřebuje nové srdce a že bude zařazen na transplantační listinu. Hnátek se to za každou cenu snaží udržet v tajnosti. Nakonec se vše dozví zdravotník týmu a od něj i ostatní hráči. Řekne jim, že trenér odmítl srdce jen proto, že dárce byl slávista. Tým v době jeho nepřítomnosti vyhrál zápas s výrazně silnějším soupeřem, což Hnátkovým kritikům dodává odvahy. Výsledkem je dočasné postavení mimo funkci. Za to se jim Hnátek pomstí. Povolí kolotočářům, kteří táboří ve vesnici, udělat pouť na fotbalovém hřišti. Vedení klubu se sice nakonec s kolotočáři dohodne, ale dojde k velké hádce mezi vedoucím klubu Václavem Orlem a Hnátkem.


O filmu

<>Obrázek nenalezen<> „Udělat ze seriálu celovečerní film je velmi ošidná, riskantní věc. Většinou se to řeší dvěma způsoby. Oblíbené postavy se třeba vyšlou na nějaký výlet, odpoutají se od svého prostředí a tím se vytvoří zdánlivě exkluzivní záminka pro delší formát… Holky ze Sexu ve městě se vydali do Káhiry nebo kam to vlastně jeli...Bean byl v Amercie a v Cannes (sic!).. Nebo se uvede do děje nějaká nová postava zvenčí, která nějak zásadně do zažitých rituálů seriálové tlupy. Ze seriálů se dělají střihové filmy, nebo se vezme ta nejoblíbenější postava a udělá se film o ní.

Seriál a film jsou odlišné formáty a přenést ducha půlhodinových epizodek do filmu je těžké. Jednotlivé díly seriálu jsou něco jako zábavné historky o jednom odstavci, zatímco film na hodinu a půl….uff. A poskládat za sebe několik vtipů, aby to dohromady dalo hodinu a půl, rozhodně nebyla naše ambice. Chtělo to trochu silnější příběh než stránkový vtip. Po troše pátrání jsme ho ve světě Okresního přeboru snad našli. Svět Houslic se ve filmu vrátí v čase o kousek zpět, podobně jako se přetočily hodiny ve světě Městečka Twin Peaks (cheche).

Napadlo nás rozšířit mytologii fotbalového oddílu Slavoj Houslice o jednu postavu, která sice v  samotném seriálu svou roli má, ale nikdy ji nikdo vlastně neviděl. Vznášela se nad Houslicemi jako nějaký duch. Hráči si nesli jeho popel na kopačkách ke každému domácímu utkání. Josef Hnátek. Dlouholetý trenér, který zformoval nejsilnější sestavu Houslic, udělal z Jirky Luňáka kapitána a nastavil taktiku oddílu správným směrem.“

Jan Prušinovský (rozhovor)
<>Obrázek nenalezen<> Kdy a jak vznikla myšlenka na Okresní přebor

Ta úplně původní?

Ano.

O fotbale jsem psal vždycky, protože jsem ho hrál a hraju do dneška. Už na FAMU jsem psal povídky z fotbalového prostředí a jednou jsem je sepsal do většího tvaru. Myslel jsem si na hodinový televizní film, který byl sice ještě jiný než Okresní přebor, ale všechny postavy, které dneska známe, v něm byly už tenkrát.

Proč ten film nakonec nevznikl?

Protože ho v České televizi nechtěli z důvodů, které vlastně ani neznám, tak jsem ho odnesl na Novu a tam přišli s myšlenkou, jestli by nebylo lepší místo televizního filmu natočit na dané téma spíš seriál, což mi přišlo jako výborný nápad. Říkal jsem si, že bude fajn na půdorysu seriálu zmapovat jednu fotbalovou sezónu. Navíc mi to umožňovalo uplatnit mnohem víc postav.

Seriál Okresní přebor přišel v době, kdy u nás existovaly prakticky jen vztahové seriály. Bylo těžké si sportovní seriál prosadit?

Od začátku jsem říkal, že by mělo jít o komediálně laděný seriál, v němž by měly být vztahy podružnější, protože síla Okresního přeboru leží jinde - v netypickém prostředí. Mojí ambicí bylo udělat seriál se sportovní tématikou a udělat ho opravdu věrně. Víte, když jsem do té doby viděl film se sportovní tématikou, tak jsem byl většinou hodně zklamaný, jak je to udělané. Většinou je to o ojedinělých výkonech a vyhrocených zápasech, přitom z osmdesáti, devadesáti procent je sport o něčem úplně jiném. Zvlášť ten amatérský.

Byl jste potom překvapen, jak těžké je natočit sport tak, jak chcete a potřebujete - přihrávku, nahrávku, střelu, gól?

Od začátku jsem věděl, že sportovní sekvence nebudeme vůbec připravovat. Nic není inscenované, všechny zápasy jsou točené dokumentárně tak, jak opravdu probíhaly s fotbalisty, o kterých to opravdu je, a proti týmům, které hrají na stejné úrovni. Přiznávám, je to trošku hra na náhodu.

Takže ve filmu ten ťukes od tyče do tyče ven…?

To je autentický moment zápasu.

A já doufal, že natáčením téhle sekvence jste strávili aspoň půl dne.

Kdepak, v případě téhle scény nám jenom přálo štěstí. Navíc si můžete pomoct střihem. Konkrétně tahle situace totiž gólem neskončila, ale vy si můžete pomoct tím, že hned za tuhle situaci nastřihnete situaci úplně jinou z jiného momentu zápasu. Střihem vytvoříte ohromný závar před brankou, který nakonec přece jen gólem skončí. V tomhle směru byla práce ve střižně velmi zábavná.

Pokud už jsme něco fixlovali, tak jen mimotechnicky. Během natáčení seriálu jsem se naučil, že když chci, aby nějaké mužstvo dostalo gól, seberu mu tři nejlepší hráče, aby si jejich soupeř dokázal vytvořit tlak. Pak už byla jen otázka maximálně dvaceti minut, než ten gól opravdu padl. Takových pomůcek je víc.

Jak dlouho jste točili jeden zápas?

Jeden zápas se většinou točí jeden den včetně prostřihů na střídačku, přičemž herecké akce na střídačce se točí separátně od herecké akce na hřišti. Většinou to fungovalo tak, že na hřišti jezdil někdo na kole, který předstíral, že je míč, čímž jsem docílil toho, že se všichni dívali na jeden bod. To je fáze, která je náročnější pro mě jako režiséra, protože já si v tu chvíli už musím vybrat, kterou z těch před tím natočených fotbalových akcí asi použiju, tudíž, kde a jak se zhruba při nich pohyboval míč. Celé je to tak trochu matematika. Nebo jak tvrdí Jaroslav Hřebík - deskriptivní geometrie.

Jak se hercům zamlouvalo hrát celý den jeden zápas? Nepletli večer tak trochu nohama?

Pletli. Proto se natáčecí plán stavěl tak, aby se dva zápasy netočily dva dny po sobě. Týden hrát jenom fotbal by prostě nešlo. Už takhle jsem měl na filmu zraněné čtyři lidi. Například Ondra měl utržené vazy, takže si všimněte, že v některých zápasech vůbec neběhá a nekope do míče, jenom chodí a nadává. Naštěstí se to vždycky dalo něčím ošulit, zařídit to tak, aby to nevypadalo debilně.

Pojďme zpátky na začátek, jak se rodilo herecké obsazení Slavoje Houslice?

První, koho jsem oslovil a kdo mi bez problémů kývnul, byli David Novotný, Leoš Noha a Pavel Kikinčuk, se kterým jsem chtěl opravdu hodně něco společného dělat. Je to velký oblíbenec mojí ženy, která mi ho ukázala v Činoherním klubu. Víceméně pro tyhle tři jsem taky jejich postavy psal. Naopak o Luňákovi a Orlovi jsem měl původně trochu jinou představu, ale nakonec se to vyvinulo tak, že Luňáka hrál Ondra Vetchý a Orla Luděk Sobota.

Prozradíte původní představy na tyto role?

Neprozradím, ale můžu říct, že všichni, s kým jsem na tyhle role původně počítal, se nakonec v Okresním přeboru přece jen objevili, byť v jiných rolích.

<>Obrázek nenalezen<> Natočený seriál poměrně dlouho čekal na svoje uvedení na televizních obrazovkách, jak jste tohle období prožíval?

Měl jsem za sebou usilovnou roční práci, přičemž mi bylo řečeno, že minimálně další rok budu čekat, než seriál někdo uvidí, což je pro režiséra nepříjemné, ať už je výsledek jakýkoliv. Byla to práce, se kterou jsem se nikde nemohl prezentovat. Třeba jsem šel na konkurz, říkal jim, že mám za sebou velký seriál o fotbale a oni se tak na sebe nechápavě dívali, protože o ničem nevěděli. Dokud to nemá premiéru a není to vyzkoušené v éteru, tak to prostě neexistuje.

Byl pro vás následný úspěch seriálu satisfakcí?

Paradoxní je, že úspěch seriálu jsem ve chvíli, kdy běžel, moc nevnímal.

Jak to?

Narodil se mi syn a měl jsem honičku. Za to si velmi dobře pamatuju, kdy mi opravdu došlo, jak moc populárním se ten seriál stal. To už bylo dávno po odvysílání a my jsme jako Slavoj Houslice jeli hrát někam exhibiční zápas a přišlo tři a půl tisíce diváků.

To nechodí leckde ani na ligu!

No právě, proto mi to tak vyrazilo dech. Netušil jsem, že jsme až takhle populární. Nějaké smsky a pozitivní ohlasy se ke mně dostaly, to samozřejmě ano, ale fakt jsem netušil, že se Okresní přebor stal celonárodní záležitostí. Od té doby jsem si toho už víc všímal. Třeba když jsem přišel do hospody, bylo milý slyšet, jak hlášky ze seriálu mezi lidma zlidověly a jak si už žijí vlastním životem. To potěšilo.

Zlidověl především pozdrav Dobjej, postava veterináře Větvičky ztvárněná Leošem Nohou se stala legendární. Mají jednotlivé postavy seriálu své skutečné předobrazy v reálném životě, třeba právě Větvička?

Žádné skutečné předobrazy nikde nežijí. Všechno to jsou různě pomíchané destiláty postav, se kterými jsem se za těch dvacet let u fotbalu potkal, samozřejmě se značkou dávkou tvůrčího Škatulata, hejbejte se a s jistým osobním a tvůrčím vkladem těch, kdo je hrají. Třeba až Ondra Vetchý dal Luňákovi takový ten fanatismus ad absurdum. On už byl ve scénáři, ale nebyl stěžejní, Ondra to na tom postavil.

A speciálně u Větvičky jsem se jeho mluvy hodně bál. Nechtěli jsme, aby to vyznělo trapně. Teprve ve chvíli, kdy jsem tak Leoše uslyšel mluvit, tak jsem uvěřil, že to bude fungovat. Navíc úplně původně ve scénáři bylo ráčkování, ale tím, jak jsme se o tom s Leošem dlouho bavili, tak došlo k tomu posunu od špatného „er“ k čistému „jé“.

Říkáte, že finální modelování postav provedli až sami herci, stalo se, že vám někdo původní představu o postavě úplně převrátil?

Ne, to se nestalo. A oni si to samozřejmě nemodelovali sami. Přišli jen s mnoha novými nápady, které mi výrazně pomohly ty postavy zkonkretizovat.

Seriál měl obrovský úspěch, takže Nova celkem logicky asi přišla s myšlenkou na volné pokračování. Co vy na to?

V seriálu jsem pokračovat nechtěl, místo toho jsem přišel s myšlenkou na film, kterou se mi po několika peripetiích podařilo prosadit. Ale i tak jsem se bál toho znovu vstupovat do stejné řeky. Věřit, že to celé má smysl, jsem začal až ve chvíli, kdy jsem cítil, že se mi daří psát Pepika Hnátka, že mi ožívá pod rukama. To byla úleva. Scénář měl mraky verzí a v jeden moment jsem si říkal, že s tím i fláknu.

Proč jste nechtěl pokračovat v seriálu?

Neviděl jsem kudy a jak. Kde brát nápady k postavám, o nichž už jste natočil hodiny a hodiny materiálu?

Nebylo naopak mnohem horší točit prequel k seriálu, tedy film, u kterého už všichni dopředu vědí, jak dopadne - Pepik Hnátek zemře?

Právě v tomhle jsem spatřoval určitou výzvu! Bavila mě představa, že lidi jdou do kina na film a vědí, že Hnátek zemře. Bylo zajímavé film postavit takovým způsobem, aby diváky zajímalo, jak zemře.

Petr Jarchovský, kterého jsem poprosil, aby mi opoznámkoval jednu verzi scénáře, říkal, že tohle je právě to, co ho na tom nejvíc baví - je to sice kronika ohlášené smrti, ale nevíme, odkud a kdy to přijde. Bavilo mě stavět příběh tak, že vlastně každý v Houslicích může být jeho „vrahem“.

<>Obrázek nenalezen<> Zatímco seriál se mi zdál spíš legrační, film mi v mnoha ohledech přijde formanovsko-papouškovsky nekompromisní a nelítostný. Na jednu stranu se smějete, na druhou stranu vás u toho mrazí, co jsou si ti lidé schopní dělat.

Takový měl být už seriál! Ale je třeba si uvědomit dvě věci, jednak že jeden díl seriálu měl dvacet minut, takže to byla vždycky spíš jen taková anekdotka, a jednak že seriál byl točen na zakázku, takže jsem si nemohl dovolit úplně všechno to, co mi dovolil teď film.

Na druhou stranu je ale třeba taky přiznat, že některé díly seriálu takové přece jen jsou a jsou to zrovna ty díly, které mám nejradši.

Které díly máte nejradši?

Díl s Ivanem Trojanem.

To překvapí asi málokoho.

To je přesně díl, u kterého se sice smějete, přitom je to ale smích velmi nelítostný až krutý. To samé díl s homosexuály, sranda, ale tuhne vám u ní úsměv. A pak mě baví díl Derby, kde koupou rozhodčího, který je přitom nevinný blb.

Tím nechci říct, že ostatní díly nemám rád, mám. Líbí se mi třeba i díl Konvoj, který je čistá sranda a který natočil Kuba Kohák. To byl díl, který jsme s Petrem Kolečkem dali dohromady během pár dnů, Kuba ten díl pojal jako legraci od začátku do konce a ona je to opravdu legrace od začátku do konce, ale nakonec se trochu vyrábí. Být vtipný za každou cenu mě zase až tak nebaví. Ten vtip odněkud musí přijít a když nepřijde, tak se z toho nepotento…a právě s tímhle přístupem se paradoxně urodí humoru víc a nejlepší na tom je, že nikdy dopředu nevíš, odkud přiletí.

Co bylo pro vás na filmu nejtěžší?

Nejtěžší bylo udržet balanc. Chtěl jsem, aby Poslední zápas Pepika Hnátka byl vtipný a zároveň nebyl trapný, patetický nebo sentimentální, protože to je přece jen film o smrti. A smrt je vážná věc a vyvolává smutek. Chtěl jsem, aby byl rovný a přirozený. Sentiment se vám tam pořád vkrádá, svádí vás to sáhnout po něm, ale to jsem nechtěl, na to jsem se opravdu pekelně soustředil, abych nikde nepodlehl.

A co jste si na filmu naopak nejvíc užil?

Například Jana Hartla, který pro mě představuje člověka z jiné doby. Nevím, jak přesně to říct, ale hrál vždycky ve filmech, které se mi líbily, myslel jsem si, že je pro mě nedostižný, že se s ním nikdy nepotkám. Bylo fajn zjistit, že v reálu je to skvělý chlap a že je ochoten poslouchat mě, o tolik mladšího kluka z Buranova.

Mirek Krobot, pro mě ohromná ikona českého divadla, a najednou mám možnost s ním pracovat a říkat mu: „Hele, tohle si jako podělal…“

Honza Muchow, ikona mých pubertálních let, ke kterému jsem vzhlížel, chodil na jeho koncerty a teď mu najednou mám říkat, co má dělat? A to jsem ho požádal jenom o to, aby pomohl s muzikou Vráťovi Kydlíčkovi, který udělal pro seriál pár písniček. Vráťa je takový samorost, harmonikář, co křičí po hospodách, a najednou ho dávám dohromady právě s Muchowem, co jezdil hrát do Anglie a měl tam obrovský úspěch. A ono jim to spolu funguje! Tahle spojení mě ohromně baví.

Mimochodem, hudební složka filmu je velmi zajímavá, proč jste se rozhodl pro kombinaci westernových motivů a současného popu?

Pokud jste si nevšiml, tak ten film je western. Nesmějte se. Stavebně jsem se o to opravdu pokoušel. Hnátek je John Wayne, který má tu hodinu na to, aby přišel tam a tam a všechno vystřílel. Nesmějte se! S Mirkem jsme si říkali, že by Hnátek měl být tenhle tvrdý westernový hrdina, což se nakonec myslím opravdu povedlo. Pepik Hnátek je čistý hrdina. Hrdina bez uvozovek. Což je zase taková věc, která ve scénáři nějak byla, ale zasunutá, nepojmenovaná a v tom byl přínos Mirka Krobota, který tu podstatu Pepika Hnátka dokázal vyhmátnout a zkonkretizovat. Jo a ten pop…tohle se prostě hraje na poutích. Tak to tam je. Chtěl jsem taky Evu a Vaška, tuhle dvojku kluci od kolotočů taky pouští, ale byli moc drazí.

<>Obrázek nenalezen<> Byla alternativa k obsazení Pepika Hnátka?

Přemýšlel jsem i o jiných možnostech, ne že ne, ale nakonec jsem u toho Mirka vždycky skončil. Každý z těch herců, o kterých jsem přemýšlel, by Hnátka zahrál trochu jinak, protože já dopředu pracuju s osobností, kterou tu herec má. A mně se nejvíc líbila představa, kterou jsem si sumíroval s Mirkem. S ním se ohromně dobře pracuje. Měl ambici to dělat, což je vždycky dobré znamení. Čet poctivě všechny verze scénáře. Vyjadřoval se k nim, sice dost stroze, ale i tím mi hodně pomáhal, protože to třeba v určitou chvíli nebylo ono. Cítil jsem takovou nějakou kompatibilitu.

Ještě jsem nezažil herce, který by řekl: „Udělám si dva měsíce čas a budu jen tvůj.“ Jak je režisér, tak vidí i druhou stránku věci, ví, že potřebujete nějaký čas na práci a klid a soustředění, takže mi nad diářem řekl: „Tady odsud až sem jsem tvůj a dělej si se mnou, co chceš. Jsem ti plně k dispozici. Tady už nemůžu, to už budu pryč.“ A na tom filmu je to podle mě ohromně vidět.

Zapadl pan Krobot do týmu? Nebo musel čelit nějakým pubertálním fórkům ze strany svých svěřenců?

Hned zapadl. Ono to zas tak složitý není.

Tak pár vyslanců z Dejvického divadla v seriálu měl, třeba Davida Novotného, takže asi věděl, do čeho jde, ne?

Musel si vyslechnout pár sprostých vtipů, pak musel pár sprostých vtipů říct a už byl náš. Navíc o pauzách si chodil kopat sám na bránu.

Na zařízení.

Ano, na zařízení.

Mimochodem, kde jste přišel k tomuhle názvu pro branku?

V dorostu jsem měl trenéra Oldřicha Limporta, je to ten pán ze seriálu, který se jmenuje Jebavý. Ten brance říkal zařízení.

Zařízení dle mého soudu taky rychle zlidoví. Co od filmu očekáváte vy osobně?

Vůbec nevím. Doufám, že příběh je docela silnej, že film nenudí… Ono je to těžký. Když Steven Spielberg točil druhý díl Indiana Jonese, tak říkal, že to bude v každém případě nevýhra, protože jsou v podstatě jen dvě možnosti, jak to dělat. Buď to udělat úplně stejně jako první díl a lidi vám budou vytýkat, že jste to udělal stejně a že je to nuda. Nebo to udělat trochu jinak a lidi vám budou vytýkat, že už to není to, co to bylo. Takže nevýhra.

Já jsem šel tou druhou cestou, protože ta první by mě nebavila. Udělal jsem to trochu jinak a přivedl úplně novou postavu, která ale zase až tak nová není a udělal z ní hlavní figuru vyprávění. Ostatní jsou odsunuti na druhé místo, ale zase ne tolik, aby někomu chyběli. Bylo fajn, že ve filmu už jsem žádné vztahy nemusel vytvářet, protože je známe. Už si můžeme užívat jen jejich konfrontace. V zásadě se dá říct, že filmem „jen“ rozšiřujeme mytologii seriálu: Jaký byl vztah Luňáka s Hnátkem? Jaký byl vztah Hnátka s Orlem?

Miroslav Krobot (rozhovor)
<>Obrázek nenalezen<> Proč jste kývl na roli Pepika Hnátka?

Bavilo mě, že je to komedie, což je žánr, který jsem dlouho nedělal, a že Pepik Hnátek je charakter, který se hned tak nevidí.

Jaký je to charakter?

Člověk z minulého století. Přímočarý. Nehraje za roh. Takový člověk je dneska, kdy se nosí spíš úletové charaktery, velká vzácnost.

A je film vůbec komedií, když všichni od začátku víme, že Pepik Hnátek zemře?

Tenhle fakt na komediálnosti filmu, myslím, nic neubírá.

Vy sám jste seriál sledoval?

Viděl jsem asi pět dílů.

Co vás na něm bavilo, případně nebavilo?

Já jsem se díval na kolegy z divadla. Říkali, že se to točí moc pěkně, že je tam příjemná atmosféra, tak mě zajímalo, jak to dopadlo. A na výsledku to bylo, myslím, znát. Právě ta sehranost a pohoda podle mě představuje nezanedbatelnou část úspěchu seriálu.

Jaké jsou další příčiny toho obrovského úspěchu seriálu?

Že byl hodně situační na rozdíl od všech těch vztahových a psychologických záležitostí JAKOBY ze života. Tohle je ze života daleko víc. Daleko víc se jedná, hrdinové si daleko víc vyžírají následky toho, co udělají. Žánrově je to hodně blízko sitcomu, což v kombinaci s fenoménem vesnického fotbalu byla podle mě velmi dobrá volba.

Údajně Pepika Hnátka vnímáte jako westernového hrdinu…

Mně tak připadal. Připadal mi jako střelec, který neuhne. Jako kdyby vypadl z nějaké americké kovbojky 50. let. Připadal mi na českou vesnici až trochu nepatřičný. Když si ale vzpomenu na svého dědu, tak on byl podobný. Naprosto nekompromisní. Jak v práci, tak v tom, že se mu nesměly narušovat denní obřady. V neděli odpoledne mariáš, ráno kostel, potom fotbal, to byly pro něj rituály, přes které nejel vlak. Stejně důsledný byl i k rodině. Jednal tak i ve vztazích.

Vy sám jste fotbalový fanatik?

Úplný fanatik nejsem, ale sleduju ho. Docela dost.

Fotbal jste někdy hrál?

Jen takový ten kamarádský na plácku.

Jaké to bylo vstupovat do rozjetého vlaku? Seriál ohromně populární, v kabině sehraná partička…

Těžké. Oni už byli sehraní, věděli co a jak, věděli, kdo dělá srandu, kdo je spíš vážnější, v tom měli karty rozdané naprosto jasně jako ve třídě a teď do toho přijde chlapík, který je má v první scéně v kabině všechny seřvat. Trefit se do toho, nebyla zrovna legrace.

Kolikrát jste tu scénu jeli?

Mockrát.

Kdy jste tu vykořeněnost a osamělost nového žáka zlomil a zapadl do kolektivu?

Snažil jsem se jako každý nováček zavděčit především těm největším šéfům.

Povídejte, to zní zajímavě.

Ne, vážně, snažil jsem se naskočit na jejich vlnu. Když pochopíte, jak fungují, z jaké strany na to jít, tak to zas tolik těžké není.

Takže?

Šel jsem na to přes humor.

Co pro vás bylo na tomto filmu nejtěžší?

Ta postava samotná. Pohybuje se na hraně a jde o to, aby to nebylo příliš smutné, ani příliš veselé, prostě aby to bylo akorát.

Jak moc jste o postavě Pepika Hnátka s režisérem debatovali?

Mluvili jsme o tom docela dost. Byly dvě tři verze scénáře, u kterých jsem říkal, že to dělat nebudu. Honza ze začátku trochu tlačil na to, aby byl Hnátek směšný, komický na první dobu a to se mi moc nechtělo. Chápal jsem, že má být zábavný, ale podle mě neměl být zábavný tím, že blbě mluví nebo kulhá, zdálo se mi, že nejvíc zábavný bude právě tím, jak je umanutý.

S panem Hartlem jste vytvořili velmi zvláštní dvojici, nenapadá mě, že by měla v české kinematografii obdobu.

Vnímali jsme to jako kamarádství z vojny, které nepotřebuje být ničím utužované. Ale máte pravdu, mně to taky přišlo zvláštní kamarádit se s doktorem z vedlejší vesnice. Možná si uvědomuje, že ve vesnici je tak trochu sám voják v poli, takže mít aspoň jednoho kamaráda zvlášť přes to zdraví je docela výhodné. Honza Hartl se u toho asi trochu nudil, myslím postava, kterou hrál. Asi mě vnímal jako exota.

obrazek
Co jste si na Okresním přeboru naopak nejvíc užil?

Já si vždycky užívám, když mě odvezou a dají mi najíst… To v divadle nemáme. A taky je příjemné mít na starost jen jednu věc a nestarat se o spoustu věcí okolo. Ale to je na každém filmu, to není nic výjimečného. Pokud bych měl mluvit o něčem výjimečném v případě tohohle filmu, tak bych asi řekl, že to celé jelo na jedné vlně, to běžné nebývá.

Režisér velmi oceňoval, že jste se mu dal plně k dispozici a nebyl svazován milionem dalších povinností.

U mě je výhoda ta, že večer nehraju, nebo hraju málo, takže nebylo těžké se vyvázat. A že jsem v tu dobu nemusel být třeba na DAMU, to byla spíš šťastná shoda okolností.

To zní hodně skromně.

A navíc jsem si to hlídal, protože pokud jste dvanáct hodin na place, tak opravdu nemáte moc času se věnovat něčemu dalšímu. To je s prominutím záhul.

A tohle záhul byl?

Byl.

Režisér si pochvaloval i fakt, že jste si o pauzách vzal míč a šel kopat na bránu, místo abyste se někde svalil do stínu.

Ono je lepší si někdy trochu vyvětrat hlavu. Je lepší chvíli kopat na bránu, než pořád sedět, kouřit, pít kafíčko a kecat. Někdy je lepší být chviličku stranou, vypustit se, nebo naopak nabudit.

Jako trenér Slavoje Houslice mi upřímně řekněte, kdo je nejlepší fotbalista v týmu? Opravdu Jarda Kužel?

Ano, Jarda Kužel je nejlepší, ale taky je to největší lempl, proto ho nenávidím.

A jak to máte s Jirkou Luňákem?

Jirku mám rád, protože jsem ho do týmu přivedl. Já ho vlastně musím mít rád, i když mě neskutečně štve, ale je prostě můj, takže co s ním mám dělat? Nezbývá než doufat, že někdy dostane rozum.

David Novotný (rozhovor)
<>Obrázek nenalezen<> Už ti někdo napsal roli na tělo?

Přiznám se, že ne. A pořád se tak trochu bojím uvěřit i tomu, že Honza Prušinovský psal Jardu Kužela pro mě. Slyšel jsem to, ale jestli je to pravda, nevím. Co ale můžu říct zcela zodpovědně, s Honzou jsme se předtím neznali.

Mně řekl, že role psal na tělo tobě, Pavlu Kikinčukovi a Leoši Nohovi.

Tak je to asi pravda.

Polechtá taková informace ego?

Samozřejmě, že je to velmi příjemný, vždyť jsme jenom ješitní chlapi ve středním věku. Co může být víc? To je v podstatě orgasmus.

Jaké to je hrát nejlepšího v týmu?

Snadný. Tedy snadný je to, když se tomu přizpůsobí kamera, spoluhráči, protihráči… Potom to jde levou zadní.

Dobře, tak jinak: Jaký jsi fotbalista ve skutečnosti?

Strašně línej.

Takže celý Jarda Kužel?

Asi ano, ale jako David bych to asi dotáhl dál. Jarda byl sice lenivec a já jsem taky v podstatě lenivec, ale jenom na věci, které mě nebaví. A forčus mě baví stejně jako herectví, takže si myslím, že bych se na ten fotbal nevykvajz‘, že bych to někam dotáhnul. Nejsem cílevědomý, cíle ke mně přicházejí spíš polehoučku. Když mi někdo řekne: „Mohl bys támhle to,“ tak já rovnou říkám, že to fakt ne. A když mi říkají, že bych to měl aspoň zkusit, tak odpovídám, že mě to ani neláká. Blíženci takoví jsou. Tříští svoje síly, tříští cíle, stejně jako já ti tu teď tříštím svoje myšlenky, že z nich asi nic neposkládáš. Takže pomalu a srozumitelněji:

Nejvíc línej - a to ti potvrdí moje máma, všechny moje ženský i všichni moji kamarádi - jsem u věcí, které mě fakt nebaví. U těch se k ničemu nedokopu, ať se okolí snaží sebevíc. Za to u věcí, které mě baví, jsem k nesnesení soutěživej.

Co pro tebe bylo nejtěžší na roli Jardy Kužela? A mluvme teď spíš o filmu než o seriálu.

U filmu už to všechno krásně plynulo, spíš jsme jen ladili, co by ještě tak Jarda udělal a co už možný vzhledem k seriálu není. Na prequelu je pěkné, že můžeš použít něco, co už sis odžil, že si můžeš hrát v hlavě s tím, jak ten člověk žil, vypadal a jak se choval, před tím než… Oproti seriálu ve filmu třeba daleko víc komunikuji se svojí ženou. To mě bavilo nejvíc, tam byl prostor k tomu si s tím trochu pohrát, protože v seriálu moc společného prostoru neměli. Marika Procházková je jednak výborná kominda a jednak vynikající parťačka, takže jsme si to fakt užívali.

Co jsi dal do postavy Jardy Kužela sám ze sebe?

Sebe. Své nápady, své okořeňování textu, ale co přesně to ve výsledku bylo, to už ti dneska říct nedokážu, protože to byla opravdu kolektivní práce. Leoš třeba přišel, řekl, že by Jarda mohl udělat to a to, my si řekli, že je to fajn nápad a udělalo se to tak. Navzájem jsme se posouvali, takže Jarda není jen můj, Jarda je všech.

obrazek
V čem je podle tebe film jiný než seriál?

Film jsem neviděl, takže nevím, jaký je. Těším se na něj. Chtěl bych na něj jít nepoznamenaný, ale už teď vím, že nepůjdu, protože někteří moji kamarádi už ho viděli a něco mi řekli. Jestli bych ale mohl usuzovat ze scénáře, z natáčení a z nějakých prvních reakcí, tak bych řekl, že film je nostalgičtější. A pak bych taky řekl, že zatímco seriál byl především o pěti hlavních postavách, ke kterým se občas přidružila nějaká postava vedlejší, pak film má úplně novou hlavní figuru, která táhne celý film.

V čem podle tebe seriál zafungoval?

Ve svojí obyčejnosti. Tím, že se v něm spousta lidí poznala. Tím, že tam bylo tolik hlavních postav, tím větší byla pravděpodobnost, že se bude divák s někým identifikovat. Někdo se viděl v Kuželovi, jiný se viděl v Luňákovi, jiná se viděla v mámě Hnátkové… Když jsi sledoval facebook, tak obliba rostla geometrickou řadou a pod tím byly komentáře: „Ty vole, to je jako u nás...“ Lidi se v tom poznávali, ať už byli z Velvar nebo Veltrus.

Novou postavou a rovnou hlavní je Pepik Hnátek v podání pana Krobota. Asi to pro něj nebylo nejsnazší naskakovat do takhle dobře rozjetého vlaku.

Protože ho znám a těšil jsem se na něj, tak jsem ho pozoroval a zdálo se mi, že mezi nás vklouznul v naprosté pohodě. V určitých chvílích se choval jako klučík a moje srdce u toho jásalo a plesalo radostí. Občas jsem pak zůstával doslova s hubou otevřenou, třeba když jsem ho viděl v teplákách, jak čutá do balónu nebo jak s námi běhá. Takže abych to zase příliš netříštil: Pohled na pana Krobota mi navozoval stavy blaženosti. Byl skvělej!

Kdo byl na place za největšího srandistu a kdo byl třeba trochu vlezdoprdelka jako Jirka Luňák?

Srandisti jsme byli všichni, protože všichni jsme sporťáci a kde jsou sporťáci, tam je sranda, která zná své hranice. Samozřejmě, že když jsme se dozvěděli, že Luděk Sobota má rád u oběda klid, tak jsme jeden po druhém chodili a přáli mu dobrou chuť, nikdo by si ale netroufl udělat něco opravdu zlýho nebo někomu lézt do zadku. To by ani nešlo, to by ho ostatní sežrali zaživa. Všichni jsme byli féroví rypáci.

Jaké bylo natáčení samotných zápasů?

To nebylo jednoduchý ani trochu. Honzík hodil balón, řekl nám, co by se tak asi rámcově mělo stát a bylo na nás se k tomu nějak dopracovat. Na začátku jsme samozřejmě byli všichni nadržení a nabušení, plní energie, ale postupně síly ve třicetistupňovém horku docházely, takže po nějakých šesti hodinách už jsme se jen plahočili a víc než balón hledali stín. Bylo to strašlivě namáhavé. Když nám pak Honza řekl, že tohle a tohle má, že ještě potřebuje tamto a tamto, tak ta energie se už hledala opravdu těžko. Polohlasem jsme ho posílali do hajzlu a říkali si, že to určitě musí mít už natočený a jenom nás chce trápit kvůli lepšímu záběru. V takových chvílích hraní nemělo se zábavou nic společnýho.

Hrát šest hodin v kuse fotbal, to si člověk koleduje o zranění.

Já si utrhl sval, ale čert už dneska ví, při čem vlastně. A nebyl jsem sám, Ondra Vetchý si utrhl lýtko, ale i s tím se dalo hrát. Ondra stál a jen na všechny řval: „Nedávej mi to, nehraj to pořád přese mě, nedávej mi to, hraj to jinam.“

Co se ti vybaví, když se řekne Okresní přebor?

Vynikající partička, obrovská chuť do práce a to neustále, i kdybychom měli být na place od rána do noci. Svojí roli v těch vzpomínkách ale určitě hraje i to, že to všechno včas skončilo. V nejlepším se má přestat a nám se to povedlo. Žádná ponorka, nic takového, takže všechny vzpomínky jsou super.

O Okresním přeboru bych dokázal kecat hodiny. Po setkání s panem Somrem na Rodičích a dětech jsem si myslel, že už nikdy nezažiju tak výjimečné natáčení, ale zažil. Zaplať pánbůh za to.

Tak ti přeji, aby se to ještě někdy povedlo.

Leoš Noha (rozhovor)
<>Obrázek nenalezen<> Jak se vám žije s Adolfem Větvičkou? Je to pořád ještě radost?

S Ádou Větvičkou se mi žije vtipně, takže je to radost. Je to vtipnej chlapík stejně jako já.

Jak moc po vás lidé chtějí, abyste "jáčkoval"?

Samozřejmě, že to lidi vyžadují, protože je to srandovní.

V původním scénáři k seriálu měl mít Větvička špatné "r", prostě ráčkovat, jak došlo k tomu posunu na dokolé "j"?

Už jsem to říkal několikrát. Ráčkování mi připadalo málo a navíc - ráčkuje kdekdo a pak Mariku Procházkovou napadlo tohle vtipné jáčkování. Akorát jsem to pokazil, protože jsem začal i „ř“ říkat jako „j“, ačkoliv to mělo být „š“.

Jak moc se vám chtělo či nechtělo do pokračování Okresního přeboru? Čeho jste se nejvíc bál?

Do filmu se nám myslím chtělo všem. Nebáli jsme se ničeho a všichni se na sebe těšili.

Co vy osobně máte na Okresním přeboru nejvíc rád? Co vás na něm baví?

Já mám na Přeboru rád, že je jako ze života. A že je to legrace, tedy nejen.

Naopak, co pro vás bylo na filmu nejtěžší?

Nemám řidičský průkaz a musel jsem jezdit gazíkem po Ikemu.

Jak moc bolela injekce, kterou poměrně surově ve filmu dostanete? Kolikrát se tenhle záběr opakoval?

Opakoval se několikrát a bez bolesti, protože to jen musí vypadat, že to bolí.

Kdo je podle vás nejlepší fotbalista Slavoje Houslice?

To je úplně jasné - já! Nebo že by Jarda Kužel?

Jakub Kohák (rozhovor)
obrazek
Vybavíš si, jaké jsi měl pocity, když jsi poprvé četl scénář Okresního přeboru?

Vybavím. Naprosto přesně. Žádný. Protože jsem žádný scénář nečet‘. Ani u seriálu, ani u filmu. Samozřejmě kromě těch dílů seriálu, který jsem sám režíroval.

Tak jak ses tedy potkal s Okresním přeborem?

Volal mi Honza Prušinovský, jestli bych nechtěl režírovat nějaký díly a já jsem moc nechtěl. Už to byla asi třetí nabídka na seriál a mě to vůbec nelákalo - málo času, těžký podmínky… Když jsem si to poskládal vedle sebe, tak se mi to všechno stavělo spíš do mínusu, než do plusu.

Co tě tedy nakonec zlomilo?

Když mi řek‘, abych v tom aspoň hrál. Jsem si říkal: „O fotbale? No, proč ne, hrát je mnohem menší práce než režírovat.“

Říkal, že jsou poslední dvě volný role. Brankář a nějakej hráč v poli, už nevím, jakej. Jsem mu řekl, že budu brankářem. Jednak mají hezčí dresy než všichni ostatní a jednak jsou to nejvyšší, nejchytřejší a nejhezčí hráči v týmu. Až na pár výjimek je to vždycky tak. Gianluigi Buffon, Iker Casillas, Petr Čech… Takže takhle to všechno začalo. Potom se natočil pilotní díl, ten dopadl pěkně, dobrý lidi, dobrá atmosféra, takže když se mě Honza zeptal znova, jestli bych si nějaký díly nechtěl zrežírovat, tak už jsem řekl, že jo.

Čím to, že se z Okresního přeboru stal takový fenomén?

Těch důvodů je několik: Vesnická kopaná je fenomén, hodně dobrý obsazení - Ondra, David…, nebyl to humor tlačenej, bylo to lehce zahraný i natočený. Už po nějakým měsíci natáčení jsem klukům říkal, že se ze seriálu stane fenomén. Koukali na mě, nevěřili. Už tehdy jsem jim taky říkal, že by se mělo vybudovat družstvo, který bude jezdit na zápasy po těch vesnicích a městech, že o to bude velkej zájem. Tomu tehdy taky nevěnovali pozornost. A taky jsem prorokoval, že budeme hrát na Spartě proti nároďáku a to se podle mě opravdu stane. A ještě jedna věc. Nikdy jsme neměli žádnou společnou fotku, nikdy to nikoho nenapadlo, tak jsem jednou, když jsme tam byli skoro všichni, říkal fotografovi: „Udělej aspoň jednu.“ Dal jsem to dohromady, udělala se a to je do dneška jediná, kterou máme jako týmovou.

Bál ses pokračování v podobě filmu?

Bál.

A přečetl sis scénář tentokrát?

Ne. Doneslo se ke mně, že pan režisér měl vytipovanejch několik lidí, kterejm se prej scénář ani číst nemá dávat. Já byl mezi nima. Asi věděl, že bych to stejně nečet´. Utěšoval jsem se, že když se poved´ seriál, není důvod, aby film byl nějakej velkej průšvih. V devadesáti procentech sice návrat k tomu, co jednou zafungovalo, nevychází, ale jsou případy, kdy se to přece jen povedlo. Třeba Francouzská spojka, Rambo, Rocky, Indiana Jones… Takže jsem šel do toho s určitou důvěrou a nadějí a stejně jako diváci jsem zvědavej na výsledek.

Když si zafungoval tak dobře jako prorok u seriálu, co prorokuješ filmu?

Diváci přijdou, o to bych strach neměl, ale nevím, jestli dvakrát. Možná budou trochu zklamaný. Běžnej divák asi čeká srandu, jaká byla v televízi a ten film ho asi trochu překvapí. Takže trhat rekordy film nebude, ale neúspěch mu nepředpovídám. Jak my fotbalisti říkáme, bude to horní část tabulky.

Pavla Beretová (rozhovor)
obrazek
Jaké to bylo být a hrát mezi tolika muži a vyprávět o fenoménu tak mužském jako je fotbal? Necítila jste se tak trochu jako na jiné planetě?

Ocitnout se mezi tolika muži je přece sen každé ženy. Bylo to příjemné. Často jsem sice nerozuměla, o čem se baví, a smála se vtipům, které jsem nepochopila, ale jinak to bylo prázdninově hezké.

Jaký vy osobně máte vztah k fotbalu? Co vás na něm nejvíc baví a co nejvíc nebaví?

Mě fotbal moc neříká, což jsem nemohla říkat moc nahlas. Můj přítel už mě donutil sledovat hokej, ale u fotbalu to pořád ještě nezabralo. Mám k těm klukům takové opatrovnické sklony, jak je pořád něco bolí… Ale jinak musím přiznat, že v sledování jakéhokoliv sportu je velká vášeň a ráda se tím nechám polapit.

Jaké bylo herecké partnerství s Leošem Nohou? Nerozesmával vás moc svým hrrrdelním "j"?

Ono nebylo moc na vybranou. Když mě zrovna nerozesmával Leoš, tak to byl někdo jiný. Je to opravdu zábavná partička. S Leošem i s Větvičkou to bylo krásné. Moc mu to slušelo hlavně s kozou.

Jaký je Honza Prušinovský jako režisér? Jak pracuje? Na co klade důraz? V čem je neústupný?

Pana režiséra mám ráda. Známe se už z dřívější spolupráce. Je otevřený, někdy dává prostor i nesmyslnostem, které si herci vymyslí. Není to otrocká práce a to je pro herce vždycky příjemné. Na otázku, v čem je neústupný, bych řekla, že v ničem. Vede dialog.

Podobné filmy

Byl jednou jeden polda 2: Major Maisner opět zasahuje! II
(Byl jednou jeden polda II) Ladislav Potměšil se vydal na zkušenou za velkou louži a doma ...
dnes 18.30
NAHRAT
ZDARMA
Nova Cinema
Pojedeme k moři
Strhující příběh jedenáctiletého Tomáše, který se chce stát slavným režisérem. K narozenin...
dnes 20.00
NAHRAT
ZDARMA
ČT1
Maverick
Mel Gibson se chystá na největší turnaj hráčů pokeru na Divokém západě. Situaci mu ale neč...
dnes 20.00
NAHRAT
ZDARMA
Nova Cinema
Podobné filmy
Jestli se ti nelíbí naše nabídka podobných pořadů napiš nám.

logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Úterý 25. 6. 2019 Svátek má Ivan
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz