Operace Dunaj

Poláci v tanku, Češi v hospodě a srpen 1968 v historické tragikomedii. Zatímco v malé české hospodě oslavují místní odchod přednosty stanice pana Kulky do důchodu, blíží se k jejich městečku polské tanky. Přesněji řečeno jeden starý polský tank. Jmenuje se Beruška a jeho posádka zabloudila. Tvoří ji nerozhodný velitel Edek, řidič Romek, nováček Jasiu a vyhozený student Florian, kteří věří, že spěchají na pomoc Čechům, ohroženým kontrarevolucí. Je srpen roku 1968 a právě začala okupace Československa armádami "spřátelených" států. Beruška se málem srazí s vlakem, pak jí selže motor, a tak neovladatelný tank nakonec prorazí zeď a skončí v hospodě, kde vyděsí hosty a naštve hostinskou Andreu. Zatímco se rázná velitelka jednotky majorka Grazelová vydává v doprovodu svého manžela a současně podřízeného hledat ztracený tank, jeho zmatená posádka nechápe, proč se k nim Češi chovají s tak neskrývanou zlobou. Florian sice umí trochu česky, ale marně se s nepřátelsky naladěnými Čechy pokouší domluvit a marně je prosí o jídlo poté, co zjistí, že místo masových konzerv nafasovali krém na boty. Obě strany si pomalu začnou uvědomovat, že se staly obětí situace, kterou nemohly ovlivnit, a nakonec se dohodnou na řešení, přijatelném pro obě strany. Češi Polákům opraví tank, a oni pak co nejrychleji vypadnou z hospody i z městečka. Jak napětí povoluje, začnou mezi Čechy a Poláky vznikat vztahy. Vášnivá Helenka se sblíží se svůdníkem Romkem, Florianovi se líbí hluchoněmá servírka Lidka, pan Kulka zjistí, že Edek stejně jako on chová holuby, a Jasiu se sbližuje s odbojnou Petrou, která s ním proti své vůli uvízla v tanku, kde chtěla odmontovat vysílačku. Sbližovat se kupodivu začnou při hledání ztraceného tanku i věčně rozhádaní manželé Grazelovi. Když je tank opraven, Poláci se s Čechy přátelsky rozloučí a chystají se odjet, když vtom do městečka vjede tank, plný opilých ruských vojáků. Ti napadnou železničáře Oskara a Poláci mu přispěchají na pomoc. Vypukne přestřelka s nečekanými následky.

Část polské armády, pod vedením majorky Gronzlové, jede s „bratrskou pomocí“ do Československa. Jako důsledek loudavosti štábu, který tvoří veterán Edek, chytrák Romek, student Florian a mladík Jasiu, se starý tank „Beruška“ vydává z kasáren jako poslední, a hned za hranicí se samozřejmě ztratí. Majorka Gronzlová spolu s žárlivým manželem si sedá na motorku a jede za nimi. Na jednu stranu chce uniknout trestu za nepořádek v oddělení, a na druhou stranu chytit svého milence Romka, který ji hned před ohlášením invaze dal košem. Nešťastnou náhodou náš tank vráží do zdi hospody, kde zrovna končí oslava pana Kulky, přednosty stanice, který odchází do důchodu. V tanku se roztrhne housenkový pás, což spolu s dříve porouchaným rozhlasovým zesilovačem zapříčiní to, že Poláci jsou zde uvězněni bez kontaktu s vedením armády. Po úvodních hádkách, část štábu uzavírá dohodu s českou stranou hospody - za pomoc při opravě tanku slibují, že co nejrychleji opustí městečko. Předsudky nejprve rozdmýchávají polsko-české nedorozumění. Poté se Romek snaží sbalit lokální slečnou Helenku, což způsobí vztek jejího bratra Oty. Petra se začíná zajímat o Jasiu, když opravuje tankové rádio. Florian se bez úspěchu snaží přitáhnout k sobě němou Lidku, která miluje Pavla. Najednou všichni zjišťují, že zmizel pan Kulka - tank, který vrazil do hospody, ho uzavřel na toaletě, jejíž dveře se zablokovaly, a pan přednosta stanice ztratil vědomí.

Když ho odsud vytáhli, všiml si, že je zničené místo, kde sedával 40 let, a také že je mrtvý jeho holub, kterého před chvílí dostal jako dárek. Proto vše, co pan Kulka chce, je demonstrativně a jako na protest umřít. Mezitím sedí Jasiu v tanku spolu s Petrou, kterou tam chytil, když chtěla ukrást zesilovač do rádia. Oba se stydí to přiznat ostatním. Edek se skamarádí s panem Kulkou - oba mají rádi holuby. Tank je opravený a Poláci odjíždí. Hned poté je vidět Ruský tank, jehož vojáci bijí jednoho z Čechů, Poláci se vracejí a staví se Rusům na odpor. Edek se nechce připojit k obraně Čecha, a tak je svázán v tanku. Navazuje tam spojení s Gronzlovou, kterou informuje, kde jsou. Polsko-českou euforii po vítězství zastavuje pan Kulka, který vnáší na rukách mrtvou Lidku. S vědomím, že Rusové se vrátí s posilami, se Jasiu a Florian rozhodnou utéct tankem do zahraničí - do Vidně, která je pro ně symbolem svobody. S nimi se do tanku balí Petra, Helenka a čeští muzikanti. Edek zůstává v městečku. Gronzlová přijíždí s malým zpožděním, a tak ji dva mladé páry úspěšně utečou.

Jacek Glomb (rozhovor)
Mohl byste popsat vývoj tohoto projektu, jak vznikal?

Nejdřív byl klukovský sen, aby si člověk mohl vlézt do tanku, kdysi o tom snili všichni kluci v Polsku, protože jsme vyrostli na seriálu Čtyři z tanku a pes, na válečných filmech. Potom - časté výjezdy s divadlem do Česka, taky do těch míst, která polská armáda okupovala v roce 1968. A jakási kyselá nálada v tamních hospodách, jakože je všecko v pořádku, ale moc nás tam nemilovali. Z toho se zrodil nápad na základě dětských snů vyprávět polsko-český příběh „pro pochopení”. Zbavit ony špatné doby v našich vztazích zlého kouzla.

Vy jste režíroval a pan Menzel dozíral. Jak ta spolupráce technicky probíhala?

Pan Menzel je ve svém oboru profesionál, já se taky snažím o profesionalitu. Takže to byla spolupráce profesní. Před natáčením jsme probírali scénář a některé z jeho poznámek scénáristé uvedli do života. Několikrát jsme hovořili o přístupu k realizaci během natáčení. Navštěvoval nás, mě a Jiřího Brožka, střihače, při stříhání a zvažovali jsme jednotlivá řešení. Ne vždycky jsem s jeho návrhy souhlasil, ale to je v takové situaci normální.

Jak osobně pociťujete rozdíl mezi režírováním na jevišti a filmovým natáčením?

Miluji divadlo a nikdy je nezradím. V divadle, při práci na představení, je čas na proces, pouvažování, změnu koncepce. Budu si někdy ještě chtít zkusit film? Všechno závisí na tom, jak Operaci Dunaj přijmou diváci, jak se bude distribuovat atd. Určitě bych se nechtěl vzdát divadla, to bylo, je a bude pro mě nejdůležitější místo. Ve filmu mi vadil věčný spěch, všelijaké standardy, že „tak to má být”, produkční zvyklosti. Ale na druhé straně byla práce na tomto filmu skutečné dobrodružství. V realizačním týmu jsem potkal skvělé lidi, za mnoho jim vděčím, zvlášť neocenitelná byla spolupráce s Jackem Petryckým, výborným polským kameramanem, kterého poznamenala práce s Krzysztofem Kieślowským a Agnieszkou Hollandovou.

Jaký je základ příběhu? Je to naprostá fikce, anebo jste našel nějaké pozadí skutečné události ze srpna 1968, o které film vypravuje?

Na začátku byla - anekdota? Legenda? O tanku s polskou posádkou, který se ztratil u Złotoryje, 15 km od Lehnice (Legnice), kde vedu divadlo a kde sovětský štáb při tažení proti Československu vydával roku 1968 rozkazy. Vykládají se o tom všelijaké věci, že vojáci dezertovali, že se zbláznili a vytáhli proti NDR, že se utopili v jezeře… Takové příběhy, kterým jedni věří a druzí ne… Moje víra nebyla nic moc, dokud v jedné historické práci nenapsali, že takový a takový tank se ztratil…

Překvapilo vás něco, když jste se připravoval a studoval události roku 1968?

Vystudoval jsem historii a dějiny mě moc nepřekvapují. Snad jenom to, jak rozmanitě Češi uvažují o tom, co se tehdy odehrávalo. Jedni tvrdí, že celý národ byl proti Rusům, že všichni stáli jako jeden muž za Dubčekem. Když se ale člověk pořádněji prohrabe papíry, nebylo to vždycky tak, jak bychom chtěli věřit. A ještě něco - v části polského důstojnického sboru je dodnes živé přesvědčení, jaká to byla z vojenského hlediska naprosto skvělá operace, že vojensky bylo všechno OK…

Jak Poláci tyto události přijímají a jak chápou „vlastní“ účast?

Jako bychom tak nějak tu naši „intervenci” v osmašedesátém zametali pod koberec. Jakoby se stydíme, že jsme jednali jako okupanti, ale zas tak moc se nestydíme, protože to ne my, ale ONI, čili Rusáci. Kulaté výročí invaze jsme obešli po špičkách - zřejmě to vyplývá z toho, že si držíme přesvědčení o výjimečnosti polského národa, jaký je hrdinný, neochvějný atd. A tady takovej průšvih… Taky to chceme naším filmem odčarovat.

Myslíte, že publikum bude reagovat podle národnosti různě?

Samozřejmě. V Polsku nyní přistupujeme k historickým tématům jenom vážně, přestože válečné komedie u nás tradici mají. Ale to bylo dávno. Takže už samotný přístup k tématu bude vzbuzovat různé pocity. Ale to jsme také předpokládali. O kousku polských dějin jsme chtěli vyprávět v českém duchu. Doufám, že se to díky skvělé spolupráci s českými herci povedlo. Že je to zčásti český film. Vy totiž stále vyprávíte o svých dějinách takto.

Operace Dunaj má výjimečné obsazení, z Polska stejně jako z Česka. Bylo těžké vtáhnout tolik slavných herců do tohoto projektu?

Chacha, to je tajemství mého režisérského kouzla... Ale vážně: od začátku mi bylo jasné, že takový film musíme udělat společně s Čechy. Protože příběh se týká ve stejné míře Polska i Česka, Československa, domníval jsem se, že by to měla být opravdová polsko-česká koprodukce, se vším všudy, jaká dosud v našich filmových vztazích nebyla. Vzájemnost, ne jen spoluúčast. A když jsme věděli, že určitě zaměstnáme české herce, stále za to troufnout si na ty nejlepší. Jsem rád, že se to podařilo, velkou zásluhu na tom má Kinga Dębská, která absolvovala pražskou filmovou akademii a uvedla mě do tamního prostředí. A českého producenta Rudolfa Biermanna, který nám umožnil spolupráci s panem Menzlem. Polské hvězdy Zbyszek Zamachowski, Maciej Stuhr a Tomek Kot, to jsou ve skutečnosti velice normální lidi. Prostě se jim zalíbil příběh, který film zachycuje. S Tomkem Kotem to bylo takové setkání po letech. Pochází z Lehnice, hereckému umění se učil jako adept v našem divadle a už jako student divadelní školy v Krakově hrál jako diplomovou roli Hamleta v našem lehnickém představení.

Ve filmu je hodně zábavných scén, které vyplývají z podobností a rozdílů v jazyku Poláků a Čechů. Jest něco, co vás v češtině překvapuje nebo udivuje?

Tak to už bude určitě až do skonání světa, že český jazyk bude připadat legrační Polákům a polský jazyk Čechům. O tom je ten film taky. O zábavných jazykových paradoxech. Nejradši mám scénu, jak se Edek zlobí na Floriána, protože ten o něm tvrdí, že „chova“ holuby. Polsky „chować“ (chovač) znamená něco pořádně schovávat, ukrývat. A Edek přece holuby „nechová“, on je „hoduje“!