fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Videoukázka    Fotky    Podobné filmy    

65% 1811 hlasů
6.5 10 1811
film / western, akční, dobrodružný, USA, , 149 min.
The Lone Ranger
Kinopremiéra v ČR a SK 4.7.2013, DVD a Blu-Ray od 30.10.2013 Magicbox

Režie:
Herci: , , , , , více...


Ukázka
01:31



Producent Jerry Bruckheimer a režisér Gore Verbinski, tvůrčí tým, který dal vzniknout fenoménu filmové série Piráti z Karibiku, uvádějí film společností Disney a Jerry Bruckheimer Films The Lone Ranger, vzrušující dobrodružství plné akce a humoru, které nabízí nový pohled na legendárního maskovaného hrdinu. Indiánský bojovník Tonto se dělí o dosud nevyřčené příběhy, které způsobily proměnu Johna Reida, muže zákona, v legendu spravedlnosti - společně s diváky se vydává na divokou jízdu plnou velkolepých překvapení a humorných neshod, které musejí oba rozpačití hrdinové překonat, aby dokázali společně bok po boku bojovat s lidskou chamtivostí a korupcí.
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu Disney a Verbinski? Čekal jsem něco na úrovni Pirátů z Karibiku a přesně to jsem dostal. Tedy, samozřejmě na úrovni prvních Pirátů z Karibiku. Akorát vlastně lepší, protože divoký západ. Od začátku to má parádní tempo, velkolepé akční sekvence a dobře načasované humory a Johnny Depp snad poprvé po deseti letech nedělá Jacka Sparrowa. Občas se sice trochu bije odlehčený tón s indiánskou genocidou (tenhle film je na PG-13 dost tvrdej), ale ta je pro příběh dost důležitá, tak to asi jinak nešlo. Protože to točil Verbinski, jde přirozeně o naprostou lahodu pro oko, krásnými kulisami počínaje a chytrou kamerou konče. Tady neztratíte přehled, ani když jsou Jezdec a Tonto středobodem absolutního chaosu, a u finální dvacetiminutovky s vlaky jsem byl nadšený jak malý kluk. Velmi zábavná a strhující věc, u které si ani neuvědomíte, jak rychle může uplynout dvě a půl hodiny.
Všechny komentáře k filmu 53+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Titulky, Oficiální stránka    Videotéka: přidat si do ní film

Popis filmu Osamělý jezdec

V tomto vzrušujícím dobrodružství naplněném akcí a humorem je proslulý maskovaný hrdina přiveden k životu se zcela novým pohledem. Indiánský bojovník Tonto se dělí o dosud nevyřčené příběhy, které způsobily proměnu Johna Reida (Armie Hammer), muže zákona, v legendárního hrdinu divokého západu zvaného Osamělý jezdec. Společně s diváky se vydává na divokou jízdu plnou velkolepých překvapení a humorných neshod, které musejí oba rozpačití hrdinové překonat, aby dokázali společně bok po boku bojovat s lidskou chamtivostí a korupcí.


O filmu

obrazek
I osmdesát let poté, co Osamělý jezdec poprvé vcválal do představivosti posluchačů a diváků, jsou postavy Osamělého jezdce a Tonta nedílnou součástí amerického kulturního světa. „Ty postavy v sobě mají něco, co od jejich vzniku oslovuje každou další generaci,“ poznamenává producent Jerry Bruckheimer. „Vyrostl jsem v Detroitu a rozhlasové a televizní seriály Osamělý jezdec byly součástí mého dětství, stejně jako dětství milionů dalších.“ Neutuchající popularita těchto amerických ikon, ať už se jedná o rozhlasové hry, televizní seriály, plátna kin, animované seriály, comicsy, knihy či videohry, představuje kontinuum, které potvrzuje, že mají stále co sdělit.

Osamělý jezdec se v éteru poprvé objevil na vlnách rozhlasové stanice WXYZ radio v Detroitu 30. ledna 1933. Majitel stanice George W. Trendle toužil po westernu, který by oslovil dětské posluchače. Postava, kterou vytvořil, byla symbolem cti a autority, jaké děti obdivují. Tak se zrodil koncept Osamělého jezdce, který byl předán Franovi Strikerovi, scenáristovi z Buffala, a režisérovi této rozhlasové stanice, Jamesi Jewellovi.

Jewell byl režisérem Osamělého jezdce až do roku 1938, kdy z něj už byl celoamerický fenomén. Jewellův tchán vlastnil tábor Kee-mo-sah-bee v michiganském Mullet Lake, který se stal evidentní inspirací Tontovy přezdívky pro svého přítele Osamělého jezdce (Tonto sám se poprvé objevil v jedenácté epizodě seriálu). Předpokládá se, že název tohoto tábora vycházel z indiánského slova „giimozaabi“ kmene Ojibwe, které bývá překládáno jako „spolehlivý zvěd“ nebo „ten, kdo nekráčí po obvyklé cestě“. Jméno Tonto možná také pochází z téhož jazyka, konkrétně ze slova „N'da'aanh-too“ (vyslovováno „ndonto“), které znamená „divoký“ nebo „změnit“.

Rozhlasový seriál Osamělý jezdec měl nakonec 2956 dílů (poslední se vysílal 3. září 1954) a částečně se překrývala s velice úspěšným televizním seriálem, ve kterém účinkoval Clayton Moore coby titulní hrdina a Jay Silverheels jako Tonto. Seriál, ze kterého se stal mezinárodní fenomén, se začal vysílat na stanici ABC v roce 1949 a vysílal se až do roku 1957. Obrovská popularita seriálu dala také vzniknout dvěma celovečerním filmům The Lone Ranger v roce 1956 a The Lone Ranger and the Lost City of Gold v roce 1958.

Jako řada jiných ambiciozních projektů mělo nové zpracování Osamělého jezdce před sebou dlouhou cestu. Ale ani producent Jerry Bruckheimer, ani režisér Gore Verbinski se jen tak nevzdávají, jakmile po něčem touží. „Věděli jsme, že je na čase, aby proběhlo znovuzrození Osamělého jezdce a westernů obecně,“ říká Bruckheimer. „Stejně jako jsme to v případě prvních Pirátů věděli o pirátských filmech.“

Verbinski se o režírování Osamělého jezdce zajímal pouze v případě, že by mohl jeho klasický příběh vzít a zcela předělat podle svého. „Myslím, že pokud jste fanoušky původního seriálu, pak vás film poněkud překvapí, protože ten příběh každý zná, ale my vyprávíme příběh jiný,“ říká Verbinski. „Vyprávíme ho z Tontova pohledu, něco jako Don Quijote, vyprávěný očima Sancha Panzy. Řekl bych, že v jádru se naše verze velice blíží klasickým filmům o dvou parťácích, je plná ironie a humoru a podivností.“

„Jedná se o příběh toho, jak se z Johna Reida stal Osamělý jezdec,“ poznamenává na adresu příběhu Bruckheimer. „ale současně je to jakási dramatická komedie o dvou postavách s naprosto odlišným pozadím, které si na počátku příběhu vůbec nerozumí, a postupem času mezi nimi vzniká jakési váhavé pouto.“

Bruckheimer byl nadšený z toho, že se jeho partner z Pirátů Verbinski filmu ujal. „Gore je úžasně talentovaný režisér, někdo, kdo dokáže prakticky cokoliv. Někdy narazíte na režiséra, který je dobrý na komedie, ale nezvládá akční scény, nebo zase dokáže dobře natáčet pouze akci,“ říká Bruckheimer. „Gore je jedním z mála, kteří dokáží zvládnout všechno - akci, drama, komedii, animaci - a se stejně úžasnými výsledky. Pracuje velice vizuálně a nedovolí ničemu a nikomu, aby mu to stálo v cestě vytváření sekvencí, které jsme dosud neviděli, a pak nějakým způsobem přijde na to, jak je co nejefektivněji natočit.“

<>Obrázek nenalezen<> Johnny Depp se o roli Tonta začal zajímat velice záhy, kdy o možnosti natočit Osamělého jezdce Bruckheimer teprve přemýšlel. Depp, věrný své povaze, usoudil, že nejlepším způsobem, jak vše dát do pohybu, bude, pokud se Tontem stane. Požádal o pomoc dva ze svých blízkých přátel - maskéra Joela Harlowa a fotografa Petera Mountaina - a začal pracovat na své pozoruhodné verzi Tonta v naději, že tak přesvědčí Bruckheimera i společnost Disney, aby projekt spustili.

Depp je samozřejmě mistrem převleků a úžasný charakterní herec, stejně jako jeden z nejoblíbenějších hollywoodských herců. Pro svou podobu Tonta se inspiroval obrazem indiánského bojovníka, který viděl, a obohatil ho o své vlastní nápady. Výsledek byl pozoruhodný a Bruckheimera - i společnost Disney - přesvědčil o tom, že nastal čas k tomu, aby se Tonto znovu vrátil na filmová plátna.

Současně měl Depp poměrně jasnou představu o tom, jak chce, aby byl Tonto prezentován. Pamatoval si, jak v dětství sledoval původní seriál, a slibuje, že jeho Tonto bude rovnocenným partnerem Osamělého jezdce, rozhodně ne pouhým pomocníkem, a že bude ctít tradici hrdých a vznešených indiánských bojovníků.

„Osamělý jezdec byl jedním z těch seriálů, které jsem v dětství běžně vídal v televizi. Díval jsem se na něj a vždycky se mi moc líbil Tonto,“ vysvětluje. „A už jako dítě jsem přemýšlel o tom, proč je vlastně pouhým pomocníkem. A nešlo jen o to, že se k němu Osamělý jezdec nechoval kdovíjak uctivě, ale prostě jsem si říkal, proč zrovna on musí dělat tohle a tamto, proč není hlavním hrdinou on sám. Takže jsem na to neustále myslel. A když jsem byl malý, bylo mi řečeno, že v rodině máme trochu indiánské krve...kdo ví, kolik vlastně, možná velice málo, nevím. Chtěl jsem ho ale zkrátka pojmout jinak než jako pouhého pomocníka. Chtěl jsem ho zahrát jako bojovníka a důstojného muže. Jde o mé drobné přispění ke snaze napravit křivdy, které byly v minulosti spáchány.“

Jakmile byl obsazen Johnny Depp do role Tonta, pustili se tvůrci filmu do hledání toho nejlepšího Johna Reida aneb Osamělého jezdce. Brzy jim došlo, že se pro tuto roli dokonale hodí mladý, obrovsky talentovaný a stejně pohledný Armie Hammer. Ten už na sebe v Hollywoodu upozornil rolí dvojčat Winklevossových ve filmu Davida Finchera The Social Network a zahrál si po boku Leonarda DiCapria ve filmu Clinta Eastwooda J. Edgar.

„Když Armieho potkáte, brzy si uvědomíte, že prostě není schopen jakéhokoliv cynismu nebo zášti,“ říká Verbinski. „Armie svět vnímá neuvěřitelně optimistickým způsobem. Potřebovali jsme někoho takového, komu byste věřili, že má staromódní nápady.“

„Armie je především úžasný člověk,“ říká Johnny Depp o své spolupráci s Hammerem. „Je velice chytrý, velice hbitý a chytrý a má obrovský talent. Snaží se ze všech sil hrát Osamělého jezdce jako upřímnou, naivní 'bledou tvář' - a přesně to je potřeba. Vypadá jako klasická filmová hvězda a navíc je schopen se tomu vyrovnat i svým herectvím. Zahrál tu roli skvěle, pochopil vtip celého filmu. Spolupracovalo se mi s ním naprosto úžasně a vnímám to tak, že jsem v Armiem získal opravdu dobrého přítele.“

I ostatní herci jsou ztělesněním prvotřídního herectví. Tom Wilkinson, který představuje budovatele železnice a národa Lathama Colea, je považován za jednoho z nejlepších a nejvšestrannějších britských herců, a byl také dvakrát nominován na Oscara a čtyřikrát na Zlatý globus. „Latham Cole je v jistém smyslu jedním ze zakladatelů současné Ameriky,“ říká Wilkinson o své postavě. „Dnes by byl považován za vizionářského podnikatele. Pro Colea není budování železnice pouze příležitostí vydělávat peníze, ale také vizí, jak docílit velkých věcí. Cole se ale občas příliš nerozmýšlí nad tím, jak svých cílů dosáhnout, ale tak to zřejmě chodí vždycky. Lidé, kteří mají velké sny, neváhají pošlapat práva druhých.“

William Fichtner se ujal role Butche Cavendishe, úhlavního nepřítele Osamělého jezdce a postavy, která je dobře známá všem fanouškům tohoto příběhu. Fichtner si během let vybudoval pověst velice všestranného a přizpůsobivého herce. Ve své masce Cavendishe je takřka k nepoznání, ale přesto našel u této postavy cosi, co z ní dělá více než jen pouhou zrůdu. „Někdy představuji drsnější lidi, ale vždycky se snažím najít něco, čím působí uvěřitelněji. Cavendish je poměrně prostý člověk, má jasno v tom, po čem touží, ale je chytrý a soustředěný. Myslím, že můžeme bez obav říct, že ze všech pozoruhodných postav, které ve filmu uvidíte, je Cavendish tím posledním, koho byste chtěli potkat sami v setmělé uličce. Upřímně řečeno, mám dojem, že by se v ní sám se sebou nechtěl potkat ani Cavendish.“

obrazek
Držitel Emmy Barry Pepper se chopil role kapitána Fullera. Během příprav na tuto roli Pepper studoval slavné „bojovníky s Indiány“, jakými byli George Armstrong Custer, Ranald Mackenzie nebo Phillip Sheridan. „Byli to velice sebestřední lidé, kteří hovořili o vznešených věcech. Můžete skoro slyšet, jak se Fullerovi v hlavě rodí působivé proslovy. Vnímal jsem ho jako jakéhosi předvádějícího se páva, posedlého bizarním úkolem vyčistit prérii od Indiánů.“

Snaha tvůrců filmu obsadit do každé z rolí ty nejtalentovanější herce se jim vyplatila i při volbě Jamese Badge Dalea, který představuje Dana Reida, texaského rangera, jehož drsná povaha ostře kontrastuje s povahou jeho uhlazenějšího a vzdělanějšího bratra Johna. „Dan Reid působí více dojmem, že leccos zažil,“ říká o své postavě Dale. „Dan nevnímá svět ani trochu černobíle, vnímá ho jako směsici šedých území, a v jiném světě a v jiné době by se z něj možná stal psanec. Nemá už přesně jasno v tom, co je dobro a co zlo.“

Britská herečka Ruth Wilson ve filmu Osamělý jezdec prožívá svůj americký debut. „Když Ruth přišla na konkurz, všem nám vyrazila dech,“ svěřuje se Verbinski. „Je o třídu výše nad většinou ostatních herců a má úžasné oči. Stane se z ní obrovská filmová hvězda.“

Helena Bonham Carter se k hereckému týmu coby Red Harringtonová připojila z velice dobrého důvodu: „Chtěla jsem si v něm zahrát proto, že mi ještě nikdy nikdo nenabídl roli jižanské dámy s dřevěnou nohou,“ říká tato na Oscara dvakrát nominovaná herečka. Dalším lákadlem možná byla také šance znovu spolupracovat s Johnnym Deppem, se kterým jsou velice dobří přátelé a hráli spolu v pěti předchozích filmech.

Všichni herci takřka do jednoho záhy zjistili, že pokud chcete být na plátně kovbojem, pistolníkem nebo stavitelem železnice, musíte se vrátit do školy a nechat se pořádně vzdělat. „Tábor pro kovboje“ začal tři týdny před natáčením na ranči Horses Unlimited v Albuquerque a zúčastnila se ho většina představitelů hlavních postav. Mezi jejich lektory byli kaskadéři, trenéři koní, rekvizitáři a zbrojaři, a pro nikoho z herců se nejednalo o procházku růžovou zahradou, dokonce ani pro představitele titulní role ne.

„Tábor pro kovboje v podstatě vypadal tak, že všichni herci pobíhali sem a tam jak malí kluci,“ svěřuje se Armie Hammer. „Dvě hodiny denně jízda na koních, hodina práce s lasem, střílení, jízdy ve voze, nasazování a sundavání sedla. Bylo to spíš jako nějaká rekonstrukce historické bitvy. Už po několika dnech jsem měl za sebou víc ježdění na koních než za celý svůj předchozí život.“

Samozřejmě bylo pro herce klíčové, aby se naučili správně zacházet se střelnými zbraněmi, a proto se ocitli pod odborným dohledem zbrojaře Harryho Lu. „Ačkoliv střílejí slepými,“ pořád se jedná o nebezpečnou rekvizitu,“ poznamenává kaskadér Tommy Harper. „Museli jsme se ujistit, že vědí, jak s ní zacházet a jak působit přesvědčivě při zacházení s ní.“

William Fichtner, který se jako drsňácký psanec Butch Cavendish musel chovat, jako by se se zbraní v ruce narodil, se do rukou odborníků svěřil velice ochotně. „S panem Harrym Lu po ruce se nebojím ničeho, co se střelných zbraní týče,“ říká herec. „Je to těžké...když tu těžkou zbraň držíte v ruce poprvé. Ale pokaždé, když jsem přišel na natáčení a viděl jsem Harryho, jsem ho požádal, jestli bych mohl chvíli trénovat s pistolí, a on mi pokaždé ukázal něco nového, co mám zkoušet.“ Za nějaký čas zvládal Fichtner nebezpečně působivé triky s pistolí, které se objevily i ve filmu samotném. „Víte, proč se tak intenzivně snažíte něco takového opravdu skvěle zvládnout?“ ptá se Fichtner. „Protože jako herec chcete občas trumfnout všechno ostatní, co se ve filmu odehrává. Chtěl jsem, aby ten trik s pistolí byl tak skvělý, jako ty úžasné kulisy, mezi kterými jsme v Creede natáčeli.“

Co se jízdy na koních týče, měli herce pod dohledem zkušení trenéři Clay Lilley a Norman Mull. „Dokážeme se na herce podívat a poznat, jestli umí jezdit na koni,“ říká Harper. „Dá se to poznat podle toho, jak k němu přistupují, nebo jak nasedají a sesedají. Takže naučit je, jak to má vypadat správně, bylo velice důležité.“

„Snažili jsme se především, aby se herci ve společnosti koní cítili dobře, abychom jim vybrali ty správné a naučili je vše potřebné,“ říká Norman Mull. „Někteří už měli jisté zkušenosti, například Armie Hammer či Ruth Wilson.“

„Už jsem z pár koní spadla, takže jsem si říkala, že to je dobrá šance naučit se to pořádně,“ směje se Wilson. Roli jediné ženy mezi spoustou mužů si ve výcvikovém táboře užívala. „Ano, moc mě to bavilo, byla jsem obklopená kovboji, byla to zábava. Byl to velice hezký způsob, jak pochopit svět filmu.“

Obvykle bezstarostný Hammer byl ale poněkud neklidný. „Už jsem na koni seděl, ale říkal jsem si, že to je zvíře, které má vlastní hlavu, a z toho jsem poněkud nesvůj. Co když zahlédne králíka? Ale oni vám nedávají na vybranou, prostě vás posadí na koně a řeknou, ať jdete jezdit. Byly to tři týdny ohromné zábavy.“

obrazek
Samotné natáčení snímku, jehož tvůrci se rozhodli vytvořit film, který by popíral zvyklosti a očekávání, ale přesto diváky uspokojil ve zcela nečekaných ohledech, začalo 28. února 2012 v Albuquerque v Novém Mexiku.

Talentovaný herecký tým měl před sebou sedmiměsíční pouť, která je zavede na nejrůznější místa amerického jihozápadu s nejrůznějším klimatem, čímž se z natáčení Osamělého jezdce stalo samo o sobě velké dobrodružství.

Úkolem zachytit vše na filmový pás byl pověřen kameraman Bojan Bazelli, se kterým už Verbinski v minulosti spolupracoval. „Nikdo nerozumí filmovým procesům lépe než Bojan,“ říká o Bazellim Verbinski. „Chápe, co se děje s vašima očima, když tak či onak nasvítíte místnost, chápe, co se děje za objektivem, kde světlo dopadá na citlivou vrstvu filmu a nyní v případě digitální fotografie také na čip. Myslím, že tomu rozumí více než kdokoliv, s kým jsem kdy spolupracoval.“

O vizuálním přístupu, který s Bazellim na Osamělém jezdci uplatnili, říká následující: „Bylo důležité držet se reality. Nechtěli jsme, aby film působil tak hezky, až by byl teatrální. Příběh je velkolepý a má v sobě operní prvky, ale pokud to přeženete, přijdete o jakoukoliv soudržnost. Film musel působit upřímně...a trochu syrově.“

Asi osmdesát kilometrů na západ od Albuquerque se nachází Rio Puerqo, kde tvůrci filmu vybudovali od základů kulisy měst Colby a Promontory Summit. S výjimkou výletů do Monument Valley a Canyon de Chelly se Rio Puerco stalo pro štáb na tři měsíce domovem a základnou.

Ráno 12. dubna se štáb vypravil do Monument Valley, aby zde natáčel ještě před úsvitem. Slunce vyšlo přesně podle plánu nad hřbetem zvaným John Ford Point, kde se natáčel záběr na Osamělého jezdce a Tonta na koních, kteří jedou po okraji hřebenu. Tvůrci filmu byli během zdejšího natáčení také poctěni návštěvou vůdců kmene Navajo, kteří zde přivítali štáb prvního významnějšího celovečerního filmu, jenž se v Monument Valley po více než deseti letech natáčel.

Odtud se štáb vydal na cestu ke Canyon de Chelly, další z významných míst Navajů. Celých šest dní se zde natáčel klíčová scéna přepadení. Poté se natáčení přesunulo do horského městečka Creede v Coloradu, kde se zdrželo tři týdny. V devatenáctém století se zde těžilo stříbro. Osamělý jezdec využil zdejší malebné atmosféry a vybudoval zde kulisy dolu Sleeping Man, který se ve filmu objevuje, přímo mezi troskami skutečného ametystového dolu.

„Je to velice autentické,“ pochvaluje si Jerry Bruckheimer. „Krásná část Colorada. Ale dostat sem veškeré vybavení včetně celého vlaku nebylo jednoduché. Do malých měst je vždycky problém vtěsnat takhle velký štáb. Ale když to vidíte ve filmu, vnímáte autenticitu a to je na tomhle filmu úžasné. Nacházíme se na skutečných místech, nepoužíváme příliš počítačové grafiky. Ve spoustě dnešních filmů je prostředí umělé. V tom našem je naprosto pravé.“

Poté se natáčení přesunulo do chladnějšího prostředí, konkrétně do řeky Colorado nedaleko Moab v Utahu. Poté následoval další výlet do výšin, tentokrát na místa zvaná Fossil Point a Dead Horse Point. Fossil Point je sice místem, kde se odehrává památné finále filmu Thelma a Louise, ale přítomnost vlaku, tábora dělníků a 154 statistů v kostýmech ho změnila k nepoznání. Na Dead Horse Point se natáčela scéna s vysokou konstrukcí, na které se John Reid probouzí poté, co ho Tonto zachránil. „Byla to chatrná stavba asi pět a půl metru vysoká,“ vzpomíná Armie Hammer, „a když jsem stál na jejím vrcholku, kývala se asi metr sem a tam. A pak, když jsem se podíval dolů, jsem si uvědomil, že spadnout z ní dolů, mám to na dno kaňonu nějakých 600 metrů. To byla docela síla.“

V polovině srpna se štáb znovu vrátil do Albuquerque, aby tam strávil další týden natáčení, a poté se vydal přes 300 kilometrů na sever a o zhruba 2500 metrů výše do hor Angel Fire, aby zde strávil posledních 17 dní natáčení v exteriérech.

Johnny Depp a Armie Hammer dokončil svůj poslední záběr ve čtvrtek 28. září 2012 a velice příhodně se při něm oba nacházeli v jednom záběru, nebyli zabíráni odděleně. Zbytek štábu ovšem čekala ještě jedna, poslední cesta - výlet do pouště Lone Pine v Kalifornii, kde byl pro potřeby posledních dvou dní celého natáčení vybudován tábor Komančů.

Výtvarníky filmu byli talentovaný Jess Gonchor a Mark „Crash“ McCreery, kterým vypomáhal tým šesti uměleckých vedoucích, jedenácti výtvarníků kulis, dva ilustrátoři, scénický malíř, několik kreslířů storyboardů, dva grafici, dva modeláři a také 274 členů stavitelského týmu...ale někdy McCreery zkrátka toužil dělat věci sám a po svém. Ručně vyřezal indiánské petroglyfy, které zdobí Tontovo diorama, a nakreslil také symboly na zdech železničního tunelu v Creede v Coloradu.

obrazek
„Crash je velký dobrodruh s neomezenou představivostí a spoustou energie,“ říká Jerry Bruckheimer. „Měli jsme to štěstí, že jsme ho mohli jako výtvarníka příšer využít u několika filmů a opravdu byl nejvyšší čas, aby dostal více prostoru a mohl ukázat, co v něm skutečně je.“

Divočejší část osoby Crashe McCreeryho dostala například skutečně zabrat při tvorbě pohyblivého stanového městečka, inspirovaného mnohými existujícími městy z 19. století, které cestuje společně s dělníky, stavícími transkontinentální železnici. Vrcholem tohoto návrhu je pak interiér jeho největší budovy, zábavního podniku, který provozuje Red.

Pestrobarevné a úžasně bizarní městečko Hell on Wheels vznikalo v průběhu pěti týdnů v dílnách v Albuquerque a poté bylo dalších šest týdnů stavěno v kopcích u Lamy v Novém Mexiku. Výsledkem je fantastická lokace, která připomíná potulný cirkus, dovedený do bizarních rozměrů, obydlený pozoruhodnou kombinací zaříkačů hadů, podivných lidí, polykačů ohně, prodavačů čaje, lékařů, improvizovaných zubařů, náboženských fanatiků a železničních dělníků.

„Hell on Wheels bylo ztělesněním každého lákadla a každé představy o divokém Západu,“ říká McCreery. „Bez ohledu na to, po čem jste toužili, jste to v něm mohli najít. A kulisy Cheryl Carasik byly naprosto úžasné, ulice byly plné těch nejrůznějších rekvizit, jaké jste si jen dokázali představit.“

Jen nedaleko od Hell on Wheels se nacházely mnohem střízlivější kulisy farmy Reidových, klasického amerického sídla s kamenným a dřevěným domem a velkou stodolou. „Jsou to jedny z nejrealističtějších kulis, jaké jsem kdy postavil,“ podotýká McCreery, „a zdá se, jako by tam stály velice dlouhou dobu. Ale postavili jsme je před pár týdny a za jedinou noc jsme je pak museli spálit!“

Působivý arzenál, kterými jsou hrdinové filmu vyzbrojení, a celou řadu dalších drobností měl na starosti rekvizitář Kris Peck a jeho společník, zbrojíř Harry Lu. Ať už jde o slavné pistole Osamělého jezdce s perleťovými rukojeťmi, střílející stříbrné kulky, Redinu slonovinovou nohu nebo kapesní hodinky Lathama Colea, hrály všechny tyto předměty v příběhu filmu klíčovou roli. Peck se chtěl také ujistit, aby všechny rekvizity vypadaly patřičně používaně a v souladu s Verbinskiho přístupem k podobě celého filmu. „Gore mě hned na začátku upozornil, že ve filmu bude asi pět rekvizit, které uvidíme na plátně dvacet metrů velké, a odznak Osamělého jezdce a stříbrné kulky jsou dvě z nich. Musely vypadat jako ručně vyrobené, ne jako rekvizity.“

Je poměrně pozoruhodné, že Tontovou hlavní rekvizitou je nejspíše kožený vak, ve kterém nosí nejrůznější totemy a především zrní pro vránu, která zdobí jeho hlavu. Nemá žádné palné zbraně, pouze dva nože, z nichž jeden je - ironicky - vyroben z železničního hřebu, jako by Tonto používal nástroje svého nepřítele proti němu.

Během sedmi měsíců natáčení vytvořili vedoucí kaskadér Tommy Harper se svým týmem pozoruhodné kaskadérské scény, z nichž řada se točila v ateliérech a na střechách vlaků. „Ty vlaky jsou překvapivé tím, že jsou skutečné,“ říká Harper. „Nikdy jsme nenatáčeli nic, u čeho by vlak nejel rychlostí alespoň padesát kilometrů za hodinu, a nejčastěji spíše kolem 65 km/h. Vyrobili jsme si na vlacích speciální kolejnice, aby kaskadéři mohli nahoře volně pobíhat, ale současně mohli být trvale jištěni lanem, které není vidět, aby nespadli, kdyby se něco stalo.“ Harper se svým týmem neustále dohlíželi na bezpečnost a vše opakovaně prověřovali tak, aby v rámci možností bylo vše maximálně bezpečné.

Kromě skvělého týmu kaskadérů měl ale Tommy Harper to štěstí, že měl k dispozici dvě hvězdy a několik herců ve vedlejších rolí, kteří všichni zbožňovali možnost natáčet co nejvíce kaskadérských scén sami. V případě Johnnyho Deppa to znamenalo pobíhat po jedoucím vlaku a spoustu scén v sedle koně. „Johnny je skvělý,“ prohlašuje Harper. „Úžasné je na něm to, že mu něco řeknete, a on prohlásí, že to chápe. A pak jde a udělá přesně to, co jste po něm chtěli.“

Mladý sportovec a dobrodruh Armie Hammer se ochotně pouštěl v podstatě do čehokoliv, co se kaskadérských scén a jízdy na koni týče, a Tommy Harper jeho nadšení plně využíval. „Řekl jsem mu, že kdyby mu herectví nevyšlo, může jít pracovat pro mě, protože na všech svých kaskadérských scénách odvedl úžasnou práci.“

Dalším hercem, který si vyzkoušel množství kaskadérských scén, byl William Fichtner. „Bill se do své postavy opravdu vžil,“ říká Harper. „Je to jeden z nejlepších padouchů, jaké jsem kdy ve filmu viděl. V jedné scéně seskakuje z jedoucího vlaku na koně, a Bill to skutečně absolvoval.“

Je pozoruhodné, že pro Fichtnera byla zmíněná scéna podstatně méně náročná než řada jiných. „Řeknu vám k tomu jen to, že skočit z vlaku, který jede třicet kilometrů za hodinu, na koně v plném trysku a s prázdným sedlem bylo podstatně méně děsivé než stát na střeše vlaku, který se řítí plnou rychlostí do zatáčky!“

obrazek
Je-li řeč o vlacích, stáli producent s režisérem před otázkou, jak vyřešit potřebu použít tři vlaky z devatenáctého století pro jedny z nejambicioznějších akčních scén ve světě filmu vůbec. „Postavili jsme si je,“ říká Jerry Bruckheimer. „Stejně jako jsme si pro potřeby natáčení Pirátů z Karibiku natočili několik lodí v plné velikosti. Upřímně, realitu ničím nenahradíte, a s ohledem na to, co jsme s nimi potřebovali dělat, to byla v podstatě jediná možnost.“

Po výtvarné stránce výtvarník filmu Crash McCreery zdůrazňuje, že jsou vlaky v Osamělém jezdci postaveny „větší, než se tehdy stavěly, protože Gore chtěl v divácích vyvolat dojem, že se jedná o příšery, řítící se krajinou.“

Pro potřeby natáčení závěrečné působivé akční scény, během které vlak postupně projíždí pouští, stromy, kopci a nakonec horami, nebylo možné najít železniční trať, která by všechny tyto potřeby splňovala. Proto si štáb vybudoval speciální silniční verze vagónů. „Vagóny, se kterými jsme pracovali na kolejích, jsme celé uložili na velké návěsy a nechali je táhnout kamionem, který s nimi zajel, kam bylo třeba. Některé návěsy byly skoro 23 metrů dlouhé.“

Vzhledem k tomu, že bylo třeba, aby se herci i kaskadéři pohybovali po střechách vlaků, musely být po stranách vagónů vybudovány plošiny s kamerami, ze kterých byla akce snímána. „Ale i když jsme to měli všechno připravené, pořád ještě jsme museli vlak uvést do pohybu,“ popisuje produkční manažer Tom Hayslip. „Takže si představte tři metry široký vagón, na něm na jedné straně dvoumetrovou plošinu s kamerou, a na druhé straně zátěž - obvykle sudy s vodou - pro vyvážení. A při některých záběrech jsme projížděli místy, širokými necelých sedm metrů, takže jsme stromy občas míjeli jen o nějakých pět centimetrů.“

Armie Hammer říká, že jak samotné natáčení na těchto silničních vlacích, tak jejich sledování bylo fascinující. „Když vidíte, jak se to skoro třicetimetrové monstrum řítí po dálnici v doprovodu pomocných vozidel a policejních vozů, je to ohromující pohled. Po hodině natáčení stáli podél silnic všichni lidé z okolí, protože něco takového nikdy neviděli. Ta velikost byla působivá.“

Britská kostymérka Penny Rose dbá na detaily, a žádný není dost malý, aby unikl jejímu nemilosrdnému pohledu. Rose pomohla vytvářet polorozpadlý kostým kapitána Jacka Sparrowa ve všech čtyřech dílech Pirátů z Karibiku, vznešené kostýmy ve filmu Evita i obleky bojovníků ve filmu Princ z Persie: Písky času, ale zatím nikdy neměla možnost pracovat na westernu. „Byla to poměrně velká výzva,“ říká Rose. „Vždycky se snažím kostýmy vytvořit co nejvěrohodnější a potom jim dodat trochu na zábavnosti.“

Rose si byla velice dobře vědoma toho, jak vypadají ikonické kostýmy Osamělého jezdce a Tonta z klasického televizního seriálu, ale stejně jako Bruckheimer a Verbinski neměla nejmenší nutkání oživovat jejich dnes poněkud úsměvný styl. „Na kostýmech v padesátých a šedesátých letech bylo poměrně dost vidět, že se řídily dobou, ve které vznikaly, zatímco my jsme se rozhodli, že se budeme co nejvíce držet reality roku 1869.“

Samotný Osamělý jezdec má víceméně dva kostýmy. Jeden se objevuje na začátku filmu, kdy se setkáváme s mladým právníkem Johnem Reidem, druhý poté, co se z něj stane texaský ranger a společně se svým bratrem Danem se vydává pátrat po Butchi Cavendishovi. „John Reid je právník z velkého města, takže nosí oblek, je velice formální, takže když se změní v Osamělého jezdce, usoudili jsme, že by se z něj neměl okamžitě stát kovboj,“ říká Rose. „Chtěli jsme naznačit nějakou mezifázi. Navíc v případě herce jako Armie, který měří 195 centimetrů, máte poněkud jiné možnosti. Proto jsme se rozhodli pro poměrně elegantní kostým, který ale v průběhu filmu poněkud vezme za své.“

Další pozoruhodné zážitky na ni čekaly při tvorbě kostýmu Tonta. Penny Rose už v minulosti s Johnnym Deppem několikrát spolupracovala, takže si velice dobře rozumějí. „Johnny je navíc stran kostýmů velice zkušený, okamžitě ví, co funguje a co ne, takže nemusíte pořádat žádné zdlouhavé zkoušky,“ říká. „Nabídnu mu určitý výběr a rozhodování probíhá velice rychle.“

„Příběh naznačuje, že je Tonto jakýmsi potulným Komančem, který se o samotě toulá už celé roky,“ vysvětluje. „Joel Harlow, hlavní výtvarník kostýmů, připravil vránu, kterou má na hlavě, a vypracoval jeho tělesný makeup, takže na mě zbývalo v podstatě jen to, co se nachází od pasu dolů. Hlavní představa je ta, že Tonto postupem času sbírá různé suvenýry ze svých zážitků, které na sobě nosí.“

obrazek
Na podobě Tonta se přitom začalo pracovat už v roce 2009 v Portoriku, kde Depp natáčel snímek The Rum Diary. „Narazil jsem na opravdu zajímavý obraz od Kirbyho Sattlera s názvem Jsem vrána,“ vzpomíná Harlow. „Ukázal jsem ho Johnnymu, kterému připadal jako skvělá inspirace pro tuto postavu. Johnny pak tento obraz ukázal zase Jerrymu a Goreovi a vše se dalo do pohybu.“ Sattlerův obraz zobrazuje indiánského bojovníka s velice výraznými rysy, který má tvář namalovanou bíle se čtyřmi svislými pruhy, má dlouhé vlasy s orlími pery, a co je možná nejpozoruhodnější, na hlavě mu sedí vrána.

Součástí Tontovy podoby byla také zdánlivě popraskaná barva na jeho tváři. Protože by její vytvoření přirozenou cestou bylo nepraktické a zdlouhavé, vytvořil Harlow odlitek Deppova obličeje a víceméně herci vytvořil druhou kůži s aplikovanou vrstvou, která navenek působila právě dojmem popraskané barvy.

Jak Harlow popisuje, stávalo se, že Depp svou masku nesundal několik dní, nejen proto, že to pomáhalo šetřit čas, ale také proto, že „tahle konkrétní maska vypadá tím lépe, čím déle ji má někdo na sobě, pokud to není déle než tři dny.“

Armie Hammer nevyžadoval zdaleka tolik pozornosti, ale Harlow dohlížel na tvorbu jeho legendární masky. „Její tvar byl velice důležitý,“ popisuje Harlow. „Spolupracoval jsem na něm velice těsně s Gorem a Crashem McCreerym, protože stačí jen drobná změna, a z Osamělého jezdce se vám stane superhrdina. Stejně tak ji nemůžete prostě jen tak vzít a nějak uvázat. Jedná se o ikonickou postavu, a navíc se potřebujete ujistit, že bude celý film vypadat stejně.“ Proto byla její tvorba velice pečlivá.

„Když jsem si masku na sebe vzal poprvé, byl jsem u krejčího v Burbanku,“ vzpomíná Hammer. „Byla to první verze, kterou vyrobili, a tak úplně mi neseděla. O dva nebo tři dny později se objevili znovu a prohlásili, že mají masku hotovou. Zašel jsem tam a spatřil jsem vakuově tvarovanou masku, která mi dokonale sedla na obličej. Vzpomínám si, že když jsem si ji nasadil, říkal jsem si, že to bude vážně skvělé.“

Působivé vizuální efekty filmu vznikly jako výsledek oddělené, ale často související práce mezi odborníky na vizuální efekty Timem Alexanderem a Garym Brozenichem, a odborníkem na speciální fyzické efekty Johnem Frazierem. Poslední jmenovaný měl na starosti skutečné triky přímo během natáčení, zatímco první dva byli zodpovědní za tvorbu efektů digitálních. Ty zahrnovaly například zakomponování záběrů z Monument Valley do pozadí z Rio Puerco, a digitální rozšíření kulis měst jako Colby o další budovy.

Tim Alexander už v minulosti s Gorem Verbinskim spolupracoval na jeho filmu Rango, ve kterém pomohl vytvořit úroveň realismu, jakou diváci do té doby neviděli. Verbinskiho základní filozofií, co se vizuálních efektů týče, je, že by neměly být nikdy samoúčelné. „To bylo něco, co jsem si do hlavy zapsal už při práci na Rangovi,“ potvrzuje Alexander. V případě Osamělého jezdce Alexander dohlížel na práci dalších zhruba 30 členů týmu, který se v důležitých fázích posprocessu rozrostl až na více než stovku lidí, a práce mu skončila jen velice krátce před plánovanou premiérou filmu.

Potřeba tvorby zhruba 1300 záběrů s vizuálními efekty v Osamělém jezdci znamenala, že kromě prací společnosti ILM dohlížel Alexander na dílo dalších společností, které se na práci na filmu podílely, mimo jiné efektových společností Moving Picture Company (MPC) z Londýna, a také společnosti Lola ze Santa Monicy. Šéf týmu vizuálních efektů společnosti MPC Gary Brozenich vysvětluje, že jejich společnost zodpovídala za sekvenci útoku Komančů na důl Sleeping Man. „Od začátku do konce téhle sekvence jsme dělali nejrůznější věci, ať už jde o rozšíření kulis, doplnění milionů šípů, vytváření digitálních dvojníků, zasažených šípy, až po změny obličejů či výbuchy,“ popisuje. „Kromě toho jsme vytvářeli digitální štíry a různé pozadí a záběry, které se budou objevovat v různých místech filmu.“

Osamělý jezdec by ale nebyl tím, kým je, kdyby neměl k dispozici také svého věrného koně Silvera. Ačkoliv byl tento kůň zbožňován miliony diváků televizního seriálu, Osamělý jezdec Gorea Verbinskiho a Jerryho Bruckheimera mu dodává něco, co v minulých inkarnacích v zásadě neměl: specifickou osobnost.

Vlastně se dokonce dá říci, že v tomto novém snímku v sobě Silver spojuje kombinaci tajemna, humoru, vznešenosti, excentricity a hrdinství. Tenhle Silver se zničehonic objevuje v korunách stromů nebo na střeše hořící stodoly. Jde o koně, který v Johnovi Reidovi vnímá něco výjimečného. „S tím koněm je něco hodně v nepořádku,“ prohlašuje na jeho adresu ve filmu Tonto, který je chováním koně zmatený. Tonto ale současně ví, že je Silver „duchovním průvodcem“ Johna Reida, stvořením, které ví, že je tento mladík „duchovním poutníkem“, někým, kdo se ocitl ve světě mrtvých a vrátil se z něj zpátky. „Silver na sebe strhává pozornost,“ potvrzuje Verbinski. „Objevuje se na těch nejméně očekávaných místech.“

Podobné filmy

Specialisté
(Spécialistes, Les) Horké slunce, mafiánské peníze a dva vězni na útěku. Bernard Giraudeau...
dnes 20.00
NAHRAT
ZDARMA
ČT2
Kouzelná romance
(Enchanted) Pohádkovou princeznu Amy Adams vyláká zlá královna Susan Sarandon do pasti a k...
zítra 13.25
NAHRAT
ZDARMA
Nova Cinema
Scooby-Doo: Frankenhrůza
(Scooby-Doo! Frankencreepy) Velma získá po svém prastrýci, doktoru Baronu Von Dinkensteino...
čt. 23.8. 14.35
NAHRAT
ZDARMA
Nova Cinema
Podobné filmy
Jestli se ti nelíbí naše nabídka podobných pořadů napiš nám.

logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Úterý 21. 8. 2018 Svátek má Johana
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz