Ostrov svaté Heleny

Rumunská část filmu byla předtočena v létě 2005, česká část se natáčela v roce 2006, poslední klapka padla na jaře 2007. Půl roku se stříhalo a, jak to často u podobných nízkorozpočtových projektů bývá, souběžně se sháněly finanční prostředky na obrazové a zvukové dokončení.

Do projektu mezitím vstoupili noví spolupracovníci a pomohli filmu najít přitažlivou tvář. V roce 2010 - pět let od dobrodružné prázdninové cesty devítičlenného štábu do Banátu - mohl Ostrov svaté Heleny ohlásit svou filmovou premiéru.

Krajané v Banátu

V roce 1823 se do Banátu, tehdy pohraničního pásma na jihovýchodě rakouské monarchie, vydali v rámci státem řízené kolonizace také Češi. Káceli neprostupné karpatské lesy a na kamenitých svazích zakládali pole.

Dodnes se v rumunské části Banátu zachoval krajanský ostrůvek v podobě šesti ryze českých vesnic. Přestože jsou občany Rumunska, udrželi si zdejší Češi po staletí rodný jazyk a českou kulturu. Turisté z České republiky začali tento kraj „zapadlých vlastenců“ objevovat po roce 1990. Brzy však i banátští Češi „objevili“ vlast svých předků a začali se do Česka houfně stěhovat za snadnějším živobytím. České vesnice v horách nad Dunajem se vylidňují a české osídlení tu zvolna a nezadržitelně zaniká. Zpomalit odchody krajanů a zachovat unikátní ráz českého Banátu nejen pro turisty pomáhá podpora drobného podnikání a rozvoj šetrné turistiky. Významně se na ní podílí také společnost Člověk v tísni financovaná vládou České republiky. Díky společnému projektu české a rumunské strany a evropským fondům se tak například dočkala zásadní rekonstrukce i pětikilometrová příjezdová silnice na Svatou Helenu. Dnes ji pokrývá hladký, čtyři metry široký asfaltový koberec.

Ta stará, kamenitá, romantická cesta vinoucí se od Dunaje do kopců ke Svaté Heleně už není. Zůstaly po ní jen záběry v celovečerním filmu Ostrov svaté Heleny. Byly pořízeny v létě roku 2005, tři roky před rekonstrukcí.