Drama / pohádka / romantický / sci-fi, Kanada/Belgie/Francie/Německo, 2009, 155 min.
Mr. Nobody
Kinopremiéra v ČR 15.7.2010 v SK 10.2.2011 s titulky
Sdílet
Jeden život - tisíce cest.
V roce 2092 je Mars prázdninovým rezortem a Nemo Nobody 117letý muž, který je posledním smrtelníkem v době, kdy díky vědeckým poznatkům už nikdo neumírá. Na smrtelné posteli Nemo vzpomíná na své tři životy, které možná prožil se třemi různými ženami. Belgický režisér Jaco Van Dormael začal připravovat Pana Nikoho v roce 2001, až v roce 2007 začal svůj první anglicky mluvený film natáčet. Rozpočet dosáhl 37 milionů euro, čímž se Pan Nikdo stal nejdražším belgickým filmem.
Uprav informace o filmu
Režie: Jaco van Dormael
Herci: Jared Leto, Sarah Polleyová, Diane Krugerová, Linh Dan Phamová, Rhys Ifans, více...
Komentář k filmu Zrovna včera jsem na tento film koukala s partou kamarádů, kdy jsme celé 2,5 hodiny koukali a čekali, jak to dopadne a potom si o pocitech z filmu povídali. Je až neuvěřitelné, že několik lidí ve stejné místnosti po skončení stejného filmu mělo odlišné názory, každý si vzal z filmu něco jiného. Prorokovat, že v roce 2092 se vše začne vracet je trochu na hlavu, ale proč na tento den nečekat, abyste prožili svůj život znovu.... Hlavní hrdina Jared Leto byl neuvěřitelný
Všechny komentáře k filmu 4+ Napiš komentář k filmu a získej DVD ZDARMA
Web: IMDB, Titulky, Oficiální stránka Videotéka: přidat si do ní film
Jared Leto je jedním z lidí, kteří svou kariéru staví hned na několika základech. Je to model, zpěvák i velmi dobrý herec, což dokládá už jeho Rekviem za sen. Tentokrát si ho vyhlédl belgický režisér Jaco van Dormael.
Nemo Nobody je normální člověk. Až na to, že se píše rok 2092 a jemu je 117 let. Poslední člověk, jehož tělo nepodlehlo technickým vymoženostem konce 21. století, umírá. Na sklonku života vzpomíná na ty tři různé, které prožil. Každý jinak, každý s jinou. A který se vlastně stal?
Jared Leto je pan herec. A přesto, že se na plátně naplno objevuje až ve druhé polovině filmu, tvář pana Nikoho patří prostě jemu. I každá z jeho tří žen (případně děvčat) má něco do sebe, moc pěkně se k sobě v každém případě hodí. U mě osobně vyhrává Diane Krugerová v roli Anny. Její a Nemova láska je asi nejhlubší a také nejroztomilejší. Když o tom tak přemýšlím, asi i nejvěrohodnější.
Celý film má příjemné tempo, ať už Nema hraje Jared Leto (ať už j... Celá recenze
Komentář producenta Phillipa Godeaua
Po Osmém dni mi Jaco řekl: „Další můj film bude o hodně jednodušší, méně časově i finančně náročný.“. Nakonec všechno dopadlo jinak. Vše trvalo o hodně déle, než jsme předpokládali. To proto, že Jaco není řemeslníkem, ale v prvé řadě umělcem. Potřebuje čas, aby jeho nápady uzrály.
Scénář jsem poprvé četl v Cannes roku 2004. Odhadoval jsem tehdy jeho rozpočet na 50 milionů eur, což bylo mimo naše možnosti. Nejdříve jsme tedy upravili scénář do finančně snesitelnějších mezí. Ale i tak jsme pak museli najít koproducenty. To bylo samozřejmě pro tak drahý a náročný film těžké. Nakonec se do projektu zapojily společnosti Pathé a Wild Bunch. Jejich příspěvky však zdaleka nemohly pokrýt díry v rozpočtu, a tak jsem se rozhodl riskovat a sáhnout hlouběji do vlastní kapsy, aby se věci daly do pohybu. Jinak by scénář zůstal navždy “v šuplíku“. Musím připustit, že kdyby Jaco nebyl mým kamarádem, vůbec bych se do toho dobrodružství nepouštěl. Na druhou stranu vím, že mu mohu naprosto důvěřovat a nenechá mě v tom samotného. Šli jsme do toho spolu.
Poprvé jsem Jaca potkal při natáčení jeho debutu Toto hrdina, poté jsme spolu pracovali na Osmém dni. Vidíme se často, ale o práci hovoříme málo - on i já pracujeme tvrdě na tom svém a věříme si, proto se nepotřebujeme navzájem kontrolovat. On mi nemluví do financování, já mu nestojím za kamerou. Jemu jde o to, aby naplnil své umělecké ambice, mně zase o to, aby to bylo finančně možné. On mi důvěru oplácí v konečné fázi výroby: radí se se mnou o podobě plakátu, traileru. Myslím, že se dobře doplňujeme.
Plánované šestiměsíční natáčení jsme neprotáhli o jediný den. Rozpočet jsme sice překročili, ale nijak závratně. A jak tak na to vzpomínám, fáze natáčení byla z celého procesu výroby nejzábavnější. Pracovalo se sice dlouhé dny bez větších pauz a bylo šílené cestovat mezi Belgií, Kanadou a Německem… ale neměli jsme žádné větší problémy. Celý štáb fungoval jako skvělá parta. A Jaca jsem nikdy neviděl tak šťastného jako v akci při natáčení Pana Nikdo. Proto mu říkám, ať dělá filmy častěji.
Ve filmu se často přesouváme v čase i prostoru. Postprodukce tedy logicky zabrala hodně času - stříhalo se více než rok. Za takovou dobu usilovné práce bylo myslím pro Jaca opravdu těžké přistupovat k materiálu s čistou hlavou. Není tedy překvapivé, že právě ve fázi střihu jsem do výroby nejvíce zasahoval. Měl jsem odstup, jaký Jaco mít nemohl. Ostatně pro něj jako perfekcionistu bylo opravdu těžké se s projektem rozloučit: mohl by na něm pracovat dalších deset let, objevovat nové možnosti jeho zpracování, až by nakonec vznikl naprosto odlišný film od toho, který jsme vytvořili nyní. Jaco však omezené časové možnosti strávil a s výsledkem jsme všichni spokojeni. Podařilo se mu ideálně skloubit své technické mistrovství s poezií, aniž by jedno převyšovalo druhé.
Tímto filmem jsem ukázal ostatním, že se producentovi vyplatí zůstat déle s jedním režisérem. Nebýt předchozí spolupráce, nikdy bych si netroufl jít takhle daleko. Nenechali jsme se s Jacem ukolébat předchozím úspěchem; naopak jsme šli ještě mnohem dál. Riskovali jsme a dokázali to, co se zprvu zdálo nemožné. Na výsledek jsem velmi hrdý. Vznikl film jako žádný jiný, který jsem viděl. Vyjadřuje mnoho věcí, které bych chtěl předat vlastním dětem… o rozhodnutích, která člověk podstupuje… Jaco nekáže, nutí mě cítit, žít a prožívat. Je to mistrovské dílo!
Mr. Nobody
Kinopremiéra v ČR 15.7.2010 v SK 10.2.2011 s titulky
| Film v kinech |
Sdílet
Jeden život - tisíce cest.
V roce 2092 je Mars prázdninovým rezortem a Nemo Nobody 117letý muž, který je posledním smrtelníkem v době, kdy díky vědeckým poznatkům už nikdo neumírá. Na smrtelné posteli Nemo vzpomíná na své tři životy, které možná prožil se třemi různými ženami. Belgický režisér Jaco Van Dormael začal připravovat Pana Nikoho v roce 2001, až v roce 2007 začal svůj první anglicky mluvený film natáčet. Rozpočet dosáhl 37 milionů euro, čímž se Pan Nikdo stal nejdražším belgickým filmem.
Uprav informace o filmu
Režie: Jaco van Dormael
Herci: Jared Leto, Sarah Polleyová, Diane Krugerová, Linh Dan Phamová, Rhys Ifans, více...
Komentář k filmu Zrovna včera jsem na tento film koukala s partou kamarádů, kdy jsme celé 2,5 hodiny koukali a čekali, jak to dopadne a potom si o pocitech z filmu povídali. Je až neuvěřitelné, že několik lidí ve stejné místnosti po skončení stejného filmu mělo odlišné názory, každý si vzal z filmu něco jiného. Prorokovat, že v roce 2092 se vše začne vracet je trochu na hlavu, ale proč na tento den nečekat, abyste prožili svůj život znovu.... Hlavní hrdina Jared Leto byl neuvěřitelný
Všechny komentáře k filmu 4+ Napiš komentář k filmu a získej DVD ZDARMA
Web: IMDB, Titulky, Oficiální stránka Videotéka: přidat si do ní film
Recenze
Sniper.girl, 8 z 10
O filmu Pan Nikdo
Po Osmém dni mi Jaco řekl: „Další můj film bude o hodně jednodušší, méně časově i finančně náročný.“. Nakonec všechno dopadlo jinak. Vše trvalo o hodně déle, než jsme předpokládali. To proto, že Jaco není řemeslníkem, ale v prvé řadě umělcem. Potřebuje čas, aby jeho nápady uzrály.
Scénář jsem poprvé četl v Cannes roku 2004. Odhadoval jsem tehdy jeho rozpočet na 50 milionů eur, což bylo mimo naše možnosti. Nejdříve jsme tedy upravili scénář do finančně snesitelnějších mezí. Ale i tak jsme pak museli najít koproducenty. To bylo samozřejmě pro tak drahý a náročný film těžké. Nakonec se do projektu zapojily společnosti Pathé a Wild Bunch. Jejich příspěvky však zdaleka nemohly pokrýt díry v rozpočtu, a tak jsem se rozhodl riskovat a sáhnout hlouběji do vlastní kapsy, aby se věci daly do pohybu. Jinak by scénář zůstal navždy “v šuplíku“. Musím připustit, že kdyby Jaco nebyl mým kamarádem, vůbec bych se do toho dobrodružství nepouštěl. Na druhou stranu vím, že mu mohu naprosto důvěřovat a nenechá mě v tom samotného. Šli jsme do toho spolu.
Poprvé jsem Jaca potkal při natáčení jeho debutu Toto hrdina, poté jsme spolu pracovali na Osmém dni. Vidíme se často, ale o práci hovoříme málo - on i já pracujeme tvrdě na tom svém a věříme si, proto se nepotřebujeme navzájem kontrolovat. On mi nemluví do financování, já mu nestojím za kamerou. Jemu jde o to, aby naplnil své umělecké ambice, mně zase o to, aby to bylo finančně možné. On mi důvěru oplácí v konečné fázi výroby: radí se se mnou o podobě plakátu, traileru. Myslím, že se dobře doplňujeme.
Plánované šestiměsíční natáčení jsme neprotáhli o jediný den. Rozpočet jsme sice překročili, ale nijak závratně. A jak tak na to vzpomínám, fáze natáčení byla z celého procesu výroby nejzábavnější. Pracovalo se sice dlouhé dny bez větších pauz a bylo šílené cestovat mezi Belgií, Kanadou a Německem… ale neměli jsme žádné větší problémy. Celý štáb fungoval jako skvělá parta. A Jaca jsem nikdy neviděl tak šťastného jako v akci při natáčení Pana Nikdo. Proto mu říkám, ať dělá filmy častěji.
Ve filmu se často přesouváme v čase i prostoru. Postprodukce tedy logicky zabrala hodně času - stříhalo se více než rok. Za takovou dobu usilovné práce bylo myslím pro Jaca opravdu těžké přistupovat k materiálu s čistou hlavou. Není tedy překvapivé, že právě ve fázi střihu jsem do výroby nejvíce zasahoval. Měl jsem odstup, jaký Jaco mít nemohl. Ostatně pro něj jako perfekcionistu bylo opravdu těžké se s projektem rozloučit: mohl by na něm pracovat dalších deset let, objevovat nové možnosti jeho zpracování, až by nakonec vznikl naprosto odlišný film od toho, který jsme vytvořili nyní. Jaco však omezené časové možnosti strávil a s výsledkem jsme všichni spokojeni. Podařilo se mu ideálně skloubit své technické mistrovství s poezií, aniž by jedno převyšovalo druhé.
Tímto filmem jsem ukázal ostatním, že se producentovi vyplatí zůstat déle s jedním režisérem. Nebýt předchozí spolupráce, nikdy bych si netroufl jít takhle daleko. Nenechali jsme se s Jacem ukolébat předchozím úspěchem; naopak jsme šli ještě mnohem dál. Riskovali jsme a dokázali to, co se zprvu zdálo nemožné. Na výsledek jsem velmi hrdý. Vznikl film jako žádný jiný, který jsem viděl. Vyjadřuje mnoho věcí, které bych chtěl předat vlastním dětem… o rozhodnutích, která člověk podstupuje… Jaco nekáže, nutí mě cítit, žít a prožívat. Je to mistrovské dílo!
Jaco van Dormael (rozhovor)
Proč ta dlouhá odmlka?
Samozřejmě by mě nikdy nenapadlo, že na tomto filmu budu dělat tak dlouho. Ale čím více jsem psal, tím jsme měl více nových nápadů. Psaní scénáře mi nakonec zabralo 7 let, každý den od 10 do 15.30, tj. do doby, než děti přišly ze školy. Je skvělé, že psaní se vůbec nebije s rodinným životem.
Jaká byla prvotní inspirace filmu?
Je to film o pochybách…a především o možnosti volby. Jaký vliv na naše rozhodnutí má náhoda? Proč se rozhodneme tak a ne jinak? Nakolik jsme pány svého osudu a nakolik v područí sil, o nichž nemáme ani potuchy? Může mávnutí křídel na druhé straně planety změnit běh vašeho života? Když jsem bláznivě zamilovaný a říkám si: „Už nikdy nechci být bez ní,“ co by se stalo, kdybych ji byl nikdy nepotkal?
Výchozím bodem pro mě byl můj vlastní krátký film z roku 1982 È pericoloso sporgersi (Nevyklánět se!). Dítě běží za rozjíždějícím se vlakem. Má dvě možnosti. Zůstat s matkou, nebo utíkat za otcem. Odtud se odvíjí jeho dvojí budoucnost, zde jsem začal. Jenomže pak se objevila Srdcová sedma Petera Howitta a Lola běží o život Toma Tykwera. To mě na chvíli odradilo, ale znovu jsem se k látce vrátil. Chtěl jsem divákovi ukázat, že neexistují třeba jen dvě, ale tisíce možností, jak se může vyvinout jedna situace. Přitahuje mě nejednoznačnost, složité otázky, nikoli chlácholivé, ale zjednodušující odpovědi.
Když začínáte psát příběh, znáte jeho konec?
Vůbec ne! To by mi netrvalo psát scénář 7 let. Když píšu, rostu jako větve rostliny, do všech směrů. Jsem nerozhodný, podobně jako Nemo. Takže mám spoustu možností. A čím méně vím, kam chci dojít, tím tajemnější a kouzelnější se ta cesta stává.
Jak jste poznal, kdy je scénář hotov?
Jak to říkají spisovatelé - novela je hotová, když jí už máte plné zuby! Psal jsem a přepisoval a přepisoval. A pak jsem najednou začal přemýšlet, kam pro ten který dialog postavit kameru. Tak jsem poznal, že je čas přestat psát.
Chtěl jsem, aby každé z Nemových manželství bylo natočeno jiným filmovým postupem. Například život Nema s Elise jsme točili realisticky, ruční kamerou; život Nema s Jeanne tak, že klíčové věci se dějí mimo záběr; život Nema - vdovce zase v pomalých, rozjímavých pohybech kamery.
Proč jste vybral do titulní role právě Jareda Leta?
Když píšu, snažím se nepředstavovat si nějakou konkrétní tvář, což by mě mohlo omezit. Do role pana Nikdo jsem potřeboval herce s výjimečnou schopností proměny. Někoho, kdo se pohotově dokáže měnit fyzicky, hlasově, pohybově, rytmem dýchání... a z mnoha filmů, kde je k nepoznání, je jasné, že Jared tuto schopnost má. Tato domněnka se potvrdila. Čím více se odlišuje sám od sebe, tím je přesvědčivější. Jako ve scénách, kde hraje starého muže. Jared je hercem proměn.
Jakým způsobem vedete herce?
Každý herec vyžaduje jiný přístup, jiné vedení. Snažím se zjistit, co který z nich potřebuje. Na někoho musíte stále mluvit, objasnit mu minulost jeho postavy. Ale například Sarah to vůbec nepotřebovala, ona je úžasná (hraje také od 5 let!). Často se na place hlasitě smála, ale s klapkou se okamžitě dostala do kůže Elise, která trpěla depresemi. Jako mávnutím kouzelného proutku. Jaredův přístup byl zase méně intuitivní, více spoléhá na mozek. Baví mě herce pozorovat při práci. Baví mě také vysvětlovat jim, jak chci, aby co vypadalo. Ale podobně jako při psaní, ani zde nemám nějaký univerzální postup.
Natáčení začalo v Belgii, pokračovalo v Kanadě a skončilo v Berlíně...
V tom nebyl problém. Sylvie Olivé, vedoucí výpravy, dokázala převést můj scénář do obrazů. To bylo zásadní. Hráli jsme si s barvou: tři malé holčičky mají troje různé šaty - červené (Anna), modré (Elise) a žluté (Jeanne). Tato barevná ladění jsme zachovali i pro jednotlivé životy Nema. Zpřehledňuje to děj a nepůsobí to strojeně. Pro starého Nema pak zůstává jen bílá.
Měl jste obavy z natáčení některých scén?
Trošku z milostných scén mezi teenagery. Chtěl jsem ukázat, že fyzická přitažlivost je během dospívání stejně silná jako v dospělosti. Bál jsem se, že se při důvěrných dialozích z očí do očí budou před štábem stydět. Vyřešil jsem to tak, že při takových scénách zábíráme pouze detail jejich tváře. A pro postelové scény jsme vymýšleli takřka taneční choreografii - například se museli políbit, převalit se o zeď a skončit v leže na posteli. Vymýšlení choreografie zde zabránilo jakémukoli studu.
Měl jste před sebou také úkol vytvořit svět budoucnosti...
O to se starali tři lidé: Sylvie Olivé, François Schuiten a Louis Morin, který dělal speciální efekty. Chtěli jsme vytvořit budoucnost, jaká ve filmu ještě nebyla. A čím víc jsme hledali, tím víc jsme zjišťovali, že všechno už tu bylo. Sylvie například vymýšlela hibernační rakev. Inspirovala se celofánovými obaly na maso. Trvalo jí měsíce, než vytvořila ten správný, originální design.
Důležitý byl také zvuk. Zvuk vytváří alternativu obrazu. Ovlivňuje nevědomí, dovoluje nám představit si, co nemůžeme vidět.
Co se týká hudby, vybrali jsme některé již existující písně, jako “Mr. Sandman“. A pak tu byl Pierre, můj bratr, který napsal hudbu ke všem mým filmům. Nechtěli jsme symfonický orchestr, často stačila jediná kytara. Nechtěli jsme v divákovi vzbuzovat přehnané emoce. K hudbě jsme přistupovali jako vlastně k celému filmu: jako k obrovskému projektu, který je třeba podat minimalistickým způsobem.
Jak byste popsal váš vztah s Philippem Godeauem?
Philippe je dobrý přítel. A odvážný přítel. Jít do takového projektu je velké riziko. Byl u vzniku filmu od samého počátku. Byl prvním, kdo četl scénář. Bylo pro něj velikou výzvou finančně pokrýt projekt natáčený ve třech různých zemích z rozpočtu, který měl k dispozici. Myslím však, že se úsilí nejen jeho, ale nás všech vyplatilo.
Kým je vlastně pro vás pan Nikdo?
Rád se koukám na filmy. Umožňují nám prožívat životy, které my sami nikdy neprožijeme. Na pár hodin se můžeme stát obyvatelem Uzbekistánu nebo lovcem na Aljašce. Pan Nikdo ukazuje množství cest, které vedou naším životem. Vybíráme pouze některé z nich, ale podle čeho vlastně? Chtěl jsem filmově vyjádřit, že ve výsledku je každá zkušenost zajímavá - nejsou dobré a špatné volby. Zajímala mě také otázka svobody. Co je to svobodná volba, a není spojení “svobodná vůle“ protimluv? Chtěl jsem natočit filosofický příběh bez moralizování. Starý Nemo vidí všechny své zásady a přesvědčení otřásat se v základech. Přijme tedy život jako bytí v permanentní nejistotě. Jediné možné poučení, které z Nemovy zkušenosti plyne, by mohlo znít: „Dělej v životě, co tě baví. A co tě otravuje, nedělej.“
Samozřejmě by mě nikdy nenapadlo, že na tomto filmu budu dělat tak dlouho. Ale čím více jsem psal, tím jsme měl více nových nápadů. Psaní scénáře mi nakonec zabralo 7 let, každý den od 10 do 15.30, tj. do doby, než děti přišly ze školy. Je skvělé, že psaní se vůbec nebije s rodinným životem.
Jaká byla prvotní inspirace filmu?
Je to film o pochybách…a především o možnosti volby. Jaký vliv na naše rozhodnutí má náhoda? Proč se rozhodneme tak a ne jinak? Nakolik jsme pány svého osudu a nakolik v područí sil, o nichž nemáme ani potuchy? Může mávnutí křídel na druhé straně planety změnit běh vašeho života? Když jsem bláznivě zamilovaný a říkám si: „Už nikdy nechci být bez ní,“ co by se stalo, kdybych ji byl nikdy nepotkal?
Výchozím bodem pro mě byl můj vlastní krátký film z roku 1982 È pericoloso sporgersi (Nevyklánět se!). Dítě běží za rozjíždějícím se vlakem. Má dvě možnosti. Zůstat s matkou, nebo utíkat za otcem. Odtud se odvíjí jeho dvojí budoucnost, zde jsem začal. Jenomže pak se objevila Srdcová sedma Petera Howitta a Lola běží o život Toma Tykwera. To mě na chvíli odradilo, ale znovu jsem se k látce vrátil. Chtěl jsem divákovi ukázat, že neexistují třeba jen dvě, ale tisíce možností, jak se může vyvinout jedna situace. Přitahuje mě nejednoznačnost, složité otázky, nikoli chlácholivé, ale zjednodušující odpovědi.
Když začínáte psát příběh, znáte jeho konec?
Vůbec ne! To by mi netrvalo psát scénář 7 let. Když píšu, rostu jako větve rostliny, do všech směrů. Jsem nerozhodný, podobně jako Nemo. Takže mám spoustu možností. A čím méně vím, kam chci dojít, tím tajemnější a kouzelnější se ta cesta stává.
Jak jste poznal, kdy je scénář hotov?
Jak to říkají spisovatelé - novela je hotová, když jí už máte plné zuby! Psal jsem a přepisoval a přepisoval. A pak jsem najednou začal přemýšlet, kam pro ten který dialog postavit kameru. Tak jsem poznal, že je čas přestat psát.
Chtěl jsem, aby každé z Nemových manželství bylo natočeno jiným filmovým postupem. Například život Nema s Elise jsme točili realisticky, ruční kamerou; život Nema s Jeanne tak, že klíčové věci se dějí mimo záběr; život Nema - vdovce zase v pomalých, rozjímavých pohybech kamery.
Proč jste vybral do titulní role právě Jareda Leta?
Když píšu, snažím se nepředstavovat si nějakou konkrétní tvář, což by mě mohlo omezit. Do role pana Nikdo jsem potřeboval herce s výjimečnou schopností proměny. Někoho, kdo se pohotově dokáže měnit fyzicky, hlasově, pohybově, rytmem dýchání... a z mnoha filmů, kde je k nepoznání, je jasné, že Jared tuto schopnost má. Tato domněnka se potvrdila. Čím více se odlišuje sám od sebe, tím je přesvědčivější. Jako ve scénách, kde hraje starého muže. Jared je hercem proměn.
Jakým způsobem vedete herce?
Každý herec vyžaduje jiný přístup, jiné vedení. Snažím se zjistit, co který z nich potřebuje. Na někoho musíte stále mluvit, objasnit mu minulost jeho postavy. Ale například Sarah to vůbec nepotřebovala, ona je úžasná (hraje také od 5 let!). Často se na place hlasitě smála, ale s klapkou se okamžitě dostala do kůže Elise, která trpěla depresemi. Jako mávnutím kouzelného proutku. Jaredův přístup byl zase méně intuitivní, více spoléhá na mozek. Baví mě herce pozorovat při práci. Baví mě také vysvětlovat jim, jak chci, aby co vypadalo. Ale podobně jako při psaní, ani zde nemám nějaký univerzální postup.
V tom nebyl problém. Sylvie Olivé, vedoucí výpravy, dokázala převést můj scénář do obrazů. To bylo zásadní. Hráli jsme si s barvou: tři malé holčičky mají troje různé šaty - červené (Anna), modré (Elise) a žluté (Jeanne). Tato barevná ladění jsme zachovali i pro jednotlivé životy Nema. Zpřehledňuje to děj a nepůsobí to strojeně. Pro starého Nema pak zůstává jen bílá.
Měl jste obavy z natáčení některých scén?
Trošku z milostných scén mezi teenagery. Chtěl jsem ukázat, že fyzická přitažlivost je během dospívání stejně silná jako v dospělosti. Bál jsem se, že se při důvěrných dialozích z očí do očí budou před štábem stydět. Vyřešil jsem to tak, že při takových scénách zábíráme pouze detail jejich tváře. A pro postelové scény jsme vymýšleli takřka taneční choreografii - například se museli políbit, převalit se o zeď a skončit v leže na posteli. Vymýšlení choreografie zde zabránilo jakémukoli studu.
Měl jste před sebou také úkol vytvořit svět budoucnosti...
O to se starali tři lidé: Sylvie Olivé, François Schuiten a Louis Morin, který dělal speciální efekty. Chtěli jsme vytvořit budoucnost, jaká ve filmu ještě nebyla. A čím víc jsme hledali, tím víc jsme zjišťovali, že všechno už tu bylo. Sylvie například vymýšlela hibernační rakev. Inspirovala se celofánovými obaly na maso. Trvalo jí měsíce, než vytvořila ten správný, originální design.
Důležitý byl také zvuk. Zvuk vytváří alternativu obrazu. Ovlivňuje nevědomí, dovoluje nám představit si, co nemůžeme vidět.
Co se týká hudby, vybrali jsme některé již existující písně, jako “Mr. Sandman“. A pak tu byl Pierre, můj bratr, který napsal hudbu ke všem mým filmům. Nechtěli jsme symfonický orchestr, často stačila jediná kytara. Nechtěli jsme v divákovi vzbuzovat přehnané emoce. K hudbě jsme přistupovali jako vlastně k celému filmu: jako k obrovskému projektu, který je třeba podat minimalistickým způsobem.
Jak byste popsal váš vztah s Philippem Godeauem?
Philippe je dobrý přítel. A odvážný přítel. Jít do takového projektu je velké riziko. Byl u vzniku filmu od samého počátku. Byl prvním, kdo četl scénář. Bylo pro něj velikou výzvou finančně pokrýt projekt natáčený ve třech různých zemích z rozpočtu, který měl k dispozici. Myslím však, že se úsilí nejen jeho, ale nás všech vyplatilo.
Kým je vlastně pro vás pan Nikdo?
Rád se koukám na filmy. Umožňují nám prožívat životy, které my sami nikdy neprožijeme. Na pár hodin se můžeme stát obyvatelem Uzbekistánu nebo lovcem na Aljašce. Pan Nikdo ukazuje množství cest, které vedou naším životem. Vybíráme pouze některé z nich, ale podle čeho vlastně? Chtěl jsem filmově vyjádřit, že ve výsledku je každá zkušenost zajímavá - nejsou dobré a špatné volby. Zajímala mě také otázka svobody. Co je to svobodná volba, a není spojení “svobodná vůle“ protimluv? Chtěl jsem natočit filosofický příběh bez moralizování. Starý Nemo vidí všechny své zásady a přesvědčení otřásat se v základech. Přijme tedy život jako bytí v permanentní nejistotě. Jediné možné poučení, které z Nemovy zkušenosti plyne, by mohlo znít: „Dělej v životě, co tě baví. A co tě otravuje, nedělej.“
Jared Leto (rozhovor)
Znal jste dřívější filmy Jaca Van Dormaela?
Ne, i když jsem o nich hodně slyšel.
Jak se vám líbil scénář?
Naprosto mě nadchl. Je velmi originální, daleko od filmových klišé. Jaco je opravdu génius.
Jak byste popsal svoji postavu?
Pan Nikdo je určitě nejsložitější postavou, jakou jsem kdy hrál. Je vším a nikým zároveň. Je iluzí, zhmotněním svých vlastních snů; svých strachů, lásky, naděje, smrti. Někdy bylo těžké, při všech těch odstínech jeho osobnosti, se v tom všem neztratit.
Jak jste se na roli připravoval?
Hodně jsem spoléhal na výchozí text a také na vlastní představivost. Nechtěl jsem hrát 12 odlišných postav, ale 12 verzí jedné a té samé. Mění se pouze jeho volby a následující cesta životem, nikoli jeho charakter. Z toho jsem vycházel.
Ze které scény jste měl největší obavy?
Nejtěžší pro mě bylo hrát po boku ženy v podání Sarah, protože takový vztah jsem nikdy nezažil na vlastní kůži. Těžké bylo také hrát otce, protože sám děti nemám.
Natáčení trvalo nezvykle dlouho, celých 26 týdnů. Který moment vám nejvíce utkvěl v paměti?
ěch zážitků bylo mnoho. Měl jsem tu čest zúčastnit se opravdu výjimečného projektu, něco takového se bude těžko opakovat. Jacovi budu nadosmrti vděčný, že jsem mohl být při tom. Doufám, že výsledek odpovídá jeho představám.
Ne, i když jsem o nich hodně slyšel.
Jak se vám líbil scénář?
Naprosto mě nadchl. Je velmi originální, daleko od filmových klišé. Jaco je opravdu génius.
Jak byste popsal svoji postavu?
Pan Nikdo je určitě nejsložitější postavou, jakou jsem kdy hrál. Je vším a nikým zároveň. Je iluzí, zhmotněním svých vlastních snů; svých strachů, lásky, naděje, smrti. Někdy bylo těžké, při všech těch odstínech jeho osobnosti, se v tom všem neztratit.
Jak jste se na roli připravoval?
Hodně jsem spoléhal na výchozí text a také na vlastní představivost. Nechtěl jsem hrát 12 odlišných postav, ale 12 verzí jedné a té samé. Mění se pouze jeho volby a následující cesta životem, nikoli jeho charakter. Z toho jsem vycházel.
Ze které scény jste měl největší obavy?
Nejtěžší pro mě bylo hrát po boku ženy v podání Sarah, protože takový vztah jsem nikdy nezažil na vlastní kůži. Těžké bylo také hrát otce, protože sám děti nemám.
Natáčení trvalo nezvykle dlouho, celých 26 týdnů. Který moment vám nejvíce utkvěl v paměti?
ěch zážitků bylo mnoho. Měl jsem tu čest zúčastnit se opravdu výjimečného projektu, něco takového se bude těžko opakovat. Jacovi budu nadosmrti vděčný, že jsem mohl být při tom. Doufám, že výsledek odpovídá jeho představám.
Sarah Polley (rozhovor)
Znala jste dřívější filmy Jaca Van Dormaela?
Toto hrdina je jedním z mých oblíbených filmů. Jaco má nenapodobitelný pohled na svět a fantastickou představivost.
Jak se vám líbil scénář?
Četla jsem ho několikrát. Jednak abych všemu porozuměla, jednak mě to prostě ohromně bavilo.
Jak byste popsala svoji postavu?
Elise má v sobě spoustu lásky. Chce být tou nejlepší matkou, ale prostě to nejde. Frustruje ji to a postupně nabývá pocitu viny vůči dětem a manželovi.
Jak jste se na roli připravovala?
Upřímně řečeno, role Elise se mi hrála velmi lehce. Na scéně byla přátelská atmosféra a já cítila Jacovu naprostou důvěru. To jde pak samo.
Ze které scény jste měla největší obavy?
Narozeniny Elisiny dcery. Cítila jsem se trapně před všemi těmi dětmi. Bála jsem se, že si budou myslet, že jsem blázen! br>
Natáčení trvalo nezvykle dlouho, celých 26 týdnů. Který moment vám nejvíce utkvěl v paměti?
Pamatuju si jen, že jsem se při natáčení opravdu hodně nasmála. Zdá se to vzhledem k charakteru mé postavy neuvěřitelné, ale je to tak.
Toto hrdina je jedním z mých oblíbených filmů. Jaco má nenapodobitelný pohled na svět a fantastickou představivost.
Jak se vám líbil scénář?
Četla jsem ho několikrát. Jednak abych všemu porozuměla, jednak mě to prostě ohromně bavilo.
Jak byste popsala svoji postavu?
Elise má v sobě spoustu lásky. Chce být tou nejlepší matkou, ale prostě to nejde. Frustruje ji to a postupně nabývá pocitu viny vůči dětem a manželovi.
Jak jste se na roli připravovala?
Upřímně řečeno, role Elise se mi hrála velmi lehce. Na scéně byla přátelská atmosféra a já cítila Jacovu naprostou důvěru. To jde pak samo.
Ze které scény jste měla největší obavy?
Narozeniny Elisiny dcery. Cítila jsem se trapně před všemi těmi dětmi. Bála jsem se, že si budou myslet, že jsem blázen! br>
Natáčení trvalo nezvykle dlouho, celých 26 týdnů. Který moment vám nejvíce utkvěl v paměti?
Pamatuju si jen, že jsem se při natáčení opravdu hodně nasmála. Zdá se to vzhledem k charakteru mé postavy neuvěřitelné, ale je to tak.
Diane Kruger (rozhovor)
Znala jste dřívější filmy Jaca Van Dormaela?
Abych byla upřímná, jeho jméno jsem neznala. Ale moc se mi líbil Toto hrdina.
Jak se vám líbil scénář?
Je skvělý! Nečte se lehce, je v něm hodně věcí. Měla jsem z něho podobný pocit jako při sledování Věčného svitu neposkvrněné mysli Michela Gondryho. Oba vypráví o (ne)vratnosti rozhodnutí, která v životě činíme.
Jak byste popsala svoji postavu?
Anna je ze všech postav nejsilnější. Nedělá kompromisy v žádném ze svých životů; když se vdá, slib dodrží a nezamiluje se do nikoho jiného. Právě taková bych možná sama chtěla být.
Jak jste se na roli připravovala?
Anna se ode mě odlišuje opravdu v mnoha věcech. Jaco mi do detailu vysvětlil charakter postavy, ale opravdu vklouznout do její kůže mi pomohla až úprava zevnějšku: odbarvit se na brunetu jako Anna, nosit její oblečení...
Ze které scény jste měla největší obavy?
Romantické scény jsou pokaždé velkou výzvou. Důležité bylo, abychom nepůsobili klišovitě, také nepřehrávat... toho jsem se obávala nejvíce.
Natáčení trvalo nezvykle dlouho, celých 26 týdnů. Který moment vám nejvíce utkvěl v paměti?
Nezapomenu na poslední den natáčení. Sarah a Linh-Dan odjely, já zůstala jako poslední z dívek, Jaredovi zbývalo pár dalších dní. Jaco plakal a Philippe (Godeau) byl tak smutný... bylo to dojemné.
Abych byla upřímná, jeho jméno jsem neznala. Ale moc se mi líbil Toto hrdina.
Jak se vám líbil scénář?
Je skvělý! Nečte se lehce, je v něm hodně věcí. Měla jsem z něho podobný pocit jako při sledování Věčného svitu neposkvrněné mysli Michela Gondryho. Oba vypráví o (ne)vratnosti rozhodnutí, která v životě činíme.
Jak byste popsala svoji postavu?
Anna je ze všech postav nejsilnější. Nedělá kompromisy v žádném ze svých životů; když se vdá, slib dodrží a nezamiluje se do nikoho jiného. Právě taková bych možná sama chtěla být.
Jak jste se na roli připravovala?
Anna se ode mě odlišuje opravdu v mnoha věcech. Jaco mi do detailu vysvětlil charakter postavy, ale opravdu vklouznout do její kůže mi pomohla až úprava zevnějšku: odbarvit se na brunetu jako Anna, nosit její oblečení...
Ze které scény jste měla největší obavy?
Romantické scény jsou pokaždé velkou výzvou. Důležité bylo, abychom nepůsobili klišovitě, také nepřehrávat... toho jsem se obávala nejvíce.
Natáčení trvalo nezvykle dlouho, celých 26 týdnů. Který moment vám nejvíce utkvěl v paměti?
Nezapomenu na poslední den natáčení. Sarah a Linh-Dan odjely, já zůstala jako poslední z dívek, Jaredovi zbývalo pár dalších dní. Jaco plakal a Philippe (Godeau) byl tak smutný... bylo to dojemné.
Linh-Dan Pham (rozhovor)
Znala jste dřívější filmy Jaca Van Dormaela?
Líbil se mi Toto hrdina. Má podobnou poetiku jako Pan Nikdo. Člověk jako by se vracel zpět do dětství.
Jak se vám líbil scénář?
Zajímalo mě, jak Jaco vtěsná tolik myšlenek do jednoho filmu.
Jak byste popsala svoji postavu?
Jeanne vášnivě miluje Nema, on však nemiluje ji. Jejich vztah je nedorozuměním. Vezmou se a založí rodinu, on však stále jako by byl někde jinde. Myslím, že takhle to v životě opravdu často bývá. Sama neznám na otázku fungování partnerství odpověď. Když opadne prvotní vášeň, zmizí s ní láska? Soužití Jeanne a Nema také ukazuje, jak zdání klame. Na první pohled působí jako krásný, spokojený pár s dětmi. Za dveřmi do domu je však tragické nenaplnění.
Jak jste se na roli připravovala?
Musela jsem zapracovat na své angličtině, měla jsem americký přízvuk namísto britského. Měla jsem na place i učitele. Co se týká charakteru, neměla jsem těžkou práci. Vím jaké to je, být bláznivě zamilovaná. Nepotřebujete na to žádnou hereckou příručku.
Ze které scény jste měla největší obavy?
Postelová scéna, kdy se Jeanne snaží zachránit vztah s Nemem. Vyčítá mu nedostatek lásky a pozornosti, mj. i to, že neví, kolika kostkami si sladí kávu. Jenomže jakoby šla hlavou proti zdi - Nemo prostě nereaguje, což ji zraňuje. Je to citově vypjatý, klíčový moment jejich příběhu, proto jsem z toho byla nervózní.
Natáčení trvalo nezvykle dlouho, celých 26 týdnů. Který moment vám nejvíce utkvěl v paměti?
Den při natáčení v Kanadě, kdy jsme natáčeli tři svatby Nema s jeho ženami: se Sarah, s Diane a se mnou. Pár minut před první klapkou nám Jared svěřil, že každou z nás bude líbat jinak. Pro mě zvolil sexy styl! To se mi líbilo.
Líbil se mi Toto hrdina. Má podobnou poetiku jako Pan Nikdo. Člověk jako by se vracel zpět do dětství.
Jak se vám líbil scénář?
Zajímalo mě, jak Jaco vtěsná tolik myšlenek do jednoho filmu.
Jak byste popsala svoji postavu?
Jeanne vášnivě miluje Nema, on však nemiluje ji. Jejich vztah je nedorozuměním. Vezmou se a založí rodinu, on však stále jako by byl někde jinde. Myslím, že takhle to v životě opravdu často bývá. Sama neznám na otázku fungování partnerství odpověď. Když opadne prvotní vášeň, zmizí s ní láska? Soužití Jeanne a Nema také ukazuje, jak zdání klame. Na první pohled působí jako krásný, spokojený pár s dětmi. Za dveřmi do domu je však tragické nenaplnění.
Jak jste se na roli připravovala?
Musela jsem zapracovat na své angličtině, měla jsem americký přízvuk namísto britského. Měla jsem na place i učitele. Co se týká charakteru, neměla jsem těžkou práci. Vím jaké to je, být bláznivě zamilovaná. Nepotřebujete na to žádnou hereckou příručku.
Ze které scény jste měla největší obavy?
Postelová scéna, kdy se Jeanne snaží zachránit vztah s Nemem. Vyčítá mu nedostatek lásky a pozornosti, mj. i to, že neví, kolika kostkami si sladí kávu. Jenomže jakoby šla hlavou proti zdi - Nemo prostě nereaguje, což ji zraňuje. Je to citově vypjatý, klíčový moment jejich příběhu, proto jsem z toho byla nervózní.
Natáčení trvalo nezvykle dlouho, celých 26 týdnů. Který moment vám nejvíce utkvěl v paměti?
Den při natáčení v Kanadě, kdy jsme natáčeli tři svatby Nema s jeho ženami: se Sarah, s Diane a se mnou. Pár minut před první klapkou nám Jared svěřil, že každou z nás bude líbat jinak. Pro mě zvolil sexy styl! To se mi líbilo.
Vyhrávej v casino.cz Ušetři na UkažSlevy.cz Prodávej s Plať-Mobilem.cz Středa 30. 5. 2012 Svátek má Ferdinand
Přidat kulturní akciKontaktujte nás
Copyright © 2012 - goNET s.r.o.