Pan Popper a jeho tučňáci

V první hrané komedii letošního léta září Jim Carrey, jehož chladné vztahy s rodinou rozpálí šest okouzlujících a uličnických tučňáků, které zdědil. Malý Tommy Popper, jenž vyrostl v newyorském Brooklynu, se vždycky těšil na chvíle, kdy mohl mluvit se svým stále cestujícím otcem. O roky později je z Tommyho pan Popper, velmi úspěšný realitní makléř na Manhattanu. Pan Popper je přátelsky rozvedený se svojí ženou Amandou, má dvě děti, které vidí každý druhý víkend a spokojeně si žije ve svém ultra moderním apartmá na Park Avenue. V práci se mu velmi daří, je na dobré cestě stát se partnerem v prestižní firmě, kde pracuje. To vše se změní dnem, kdy se na prahu jeho dveří objeví dar od zesnulého otce - suvenýr z Antarktidy.

Uvnitř dřevěné krabice je mezi pytlíky ledu uhnízděn dvě stopy vysoký tučňák s jasně oranžovými nohami. Není to hračka, ani vycpaný pták, jak si nejprve Popper myslel. Je to skutečný, živý tučňák, který lítá po jeho podlaze a vydává hlasité zvuky. Popper se chce divoké kreatury za každou cenu zbavit, proto obvolává všechny možné agentury, z nichž ale žádná nemá o živého tučňáka zájem. Telefonát na Antarktidu, který má domluvit vrácení ptáka zpět, má za následek příjezd dalších pěti kousků do Popperova apartmá.

Jak se se svými okřídlenými spolubydlícími postupně seznamuje a víc a víc si je oblibuje, jeho život se rychle zamotá. Luxusní apartmá se změní v zasněženou krajinu, obchod, který se dlouho snaží uskutečnit, ztroskotá a pan Popper málem skončí ve vězení. Ale díky novým povinnostem Popper pochopí důležitost rodiny - lidské i jiné.

Pan Popper a jeho tučňáci podle Jima Carreyho vybočují z řady, neboť nic podobného ještě nebylo natočené. “A já pořád můžu být já, trochu trhlý, vtipný a kousavý.” Snímek vrací Carryho ke komediálnímu stylu, který ho před lety vynesl k celosvětovému úspěchu a oblibě a herec proto nemůže být spokojenější. “Chtěl jsem udělat film, který si budou rodiny pamatovat,” vysvětluje. “Někteří lidé odmítají točit s dětmi a zvířaty, protože mají strach, že budou muset přehrávat. Já mám ale rád ty záchvěvy nevinnosti. A kdo by to líp než zvířata - v našem případě tučňáci - a děti dokázal z nás dostat?”

Námětem filmu byla novela manželského páru Richarda a Florence Atwater, poprvé publikovaná roku1938. Kniha vypráví vtipný, přitom dojemný příběh skromného malíře a jeho rodiny, kteří zdědí dvanáct tučňáků.

Kniha patří k oblíbeným dílům producenta Johna Davise. “Moje děti ji četli povinně ve třetí třídě, moje žena ji četla povinně ve třetí třídě,” říká Davis. “Všichni od roku 1938 ji četli povinně ve třetí třídě!”

Scénáristé Sean Anders, John Morris a Jared Stern přizpůsobili knihu současné době. “Už to nejsou třicátá léta a filmový pan Popper se od toho z knihy liší zcela zásadně,” říká výkonný producent Derek Dauchy. “Ačkoliv pan Popper už není malíř pokojů, který sní o cestách kolem světa, scénář zachoval vtip a rodinné hodnoty. Myslím, že je to z našeho filmu cítit. Náš pan Popper je muž, který se díky nechtěnému obdarování tučňáky dozví mnohem víc o svém ji.”

Podle Davise chtělo příběh pana Poppera a jeho party tučňáků natočit mnoho filmařů. Davisovi se nejvíc líbil Mark Waters. Během konkurzu na hlavní roli zjistili překvapivou věc týkající se hollywoodských herců. “Zjistil jsem, že milují tučňáky,” prozrazuje Davis. “Poprvé v životě jsem mohl vybírat ze šesti předních komiků, někteří z nich přišli do mé kanceláře s figurkou tučňáka a slovy, ‘Musím točit tento film, protože miluju tučňáky.’ Vybrat hlavního představitele netrvalo dlouho. Producent našel pana Poppera v talentovaném Jimovi Carreym.

“Pamatuji se, že jsem každému vykládal, že existuje jenom jeden herec, který by dokázal uvést pan Poppera na filmové plátno,” dodává Mark Waters. “Naštěstí pro nás si Jim scénář přečetl a byl okamžitě nadšen. I on je velký milovník tučňáků.” To je jen mírně řečeno. “Tučňáci jsou nebezpečně nádherní,” prohlašuje Carrey. “Jsou to neuvěřitelná zvířata. Jen několik zvířat ve vás dovede probudit lásku. Je moc těžké být na tučňáka nazlobený. To je jeden z důvodů, proč jsem ten projekt vzal. Tučňáci jsou pro mne mánií. Jsou to hrozně velcí mazlící.”

Hned jak se projektu upsal, začal spolupracovat se scénáristy a režisérem na scénáři. “Ten proces byl neuvěřitelně nabíjející a zábavný,” vzpomíná Waters. Když se tučňáci poprvé objeví u Popperových dveří, je víc než otrávený. “Tom Popper si myslí, že jeho smyslem života je práce,” říká Carrey. “Je na trajektorii směrem vzhůru. Účastní se sice rodinného života, ale skutečně přítomen tam není. Víc ho zajímá práce a úspěch. Když ale přijedou tučňáci, jeho pracovní život se obrátí vzhůru nohama. Dobrá zpráva je, že obrátí vzhůru nohama i jeho rodinný život.”

“Popper ze začátku považuje tučňáky za ohromnou přítěž, vždyť má divoká zvířata pobíhající po celém bytě,” říká Waters. “Je to jak šest nemluvňat, která neumí chodit na nočník.” Když ale přijdou na návštěvu Popperovy děti a objeví v otcově bytě tučňáky, desetiletý syn Billy si omylem myslí, že je to dárek k jeho narozeninám. A Popper nemá odvahu mu říct pravdu. “Najednou je nemůže dát pryč, protože slíbil synovi, že je to dárek pro něj,” říká Davis. “Zničehonic je v očích svých dětí hrdina a to se mu sakra líbí.”

Popper má radost, že mu tučňáci pomohli obnovit pouto s dětmi - i bývalou ženou Amandou. Tu hraje Carla Gugino. Amandě se tučňáci líbí, ale uvědomuje si závažnost slibu, který dal Popper dětem.

Jinak má ale pan Popper pocit, že se tučňáci nemohli objevit v horší dobu. Zrovna se pokouší uzavřít obchod, který by mu zajistil podíl ve firmě. Nejdřív ale musím okouzlit okouzlující paní Van Gundy, která vlastní nemovitost, jež chce Popper prodat. Režisérova volba padla na oblíbenou herečku, která byla v posledních letech ve filmech viděna velmi málo: Angela Lansbury. “Přál jsem si, aby nabídku přijala,” říká Waters. “Trvalo nám to ale poměrně dlouho, než jsme ji přemluvili, že točíme něco výjimečného.”

Podle Lansbury mělo její rozhodnutí dva důvody. “Jsem velká obdivovatelka Jima Carreyho. A hlavně jsem pochopila, že jde o známý, mezi dětmi oblíbený příběh. Ráda dělám věci, které děti baví.”

Do role Pippi, Popperovy mladé, sebevědomé asistentky, filmaři obsadili začínající herečku Ophelii Lovibond. Pippi, upjatá mladá dáma se zvláštní zálibou ve slovech začínajících na “p”, je permanentně na druhém konci Popperova telefonu nebo pokud možno ještě lépe neustále po jeho boku. “Je to jeho děvče pro všechno, ať už potřebuje pohlídat děti, uspořádat kalendář nebo jiný šílený úkol, který vyžaduje,” říká herečka.

Filmaři dále oslovili Clarka Gregga,” aby hrál Nata Jonese, vedoucího “sekce nelétavých ptáků“ newyorského zoo. Gregg bez ostychu přiznává, že jeho největší motivací byla možnost pohrát si s tučňáky.

Když Nat Jones přijede na Pippinu žádost do bytu pana Poppera, cítí, že je jeho povinností “odvézt tučňáky z neodpovídajícího prostředí luxusního apartmá na Park Avenue” a vzít je, kam patří - do zoo. Pan Popperovi ale navzdory původnímu přesvědčení tučňáci přirostli k srdci, takže se rozhodne Jonesově snaze zabránit.

David Krumholtz, známý z televizního seriálu Vražedná čísla ztvárnil roli dalšího otravy, který stojí Popperovi v cestě: hlučný soused Kent. Popper kdysi získal za vyšší nabídku svůj byt a od té doby leží Kentovi v žaludku. Ten střeží každý jeho pohyb v naději, že soused poruší některé z pravidel domu, jako například zákaz chovat některé druhy zvířat “Kentův byt je temná, neútulná díra na druhé straně budovy, proto na Poppera žárlí,” říká Krumholtz. “Začíná tušit, že se u Poppera v bytě něco děje, což by mohl využít ve svůj prospěch, aby dostal Poppera pryč z apartmánu, po kterém tak touží.”

Popperovu dceru Janie hraje čtrnáctiletá Madeline Carroll, která debutovala v pěti letech v komedii Bláznivá školka. Janie je typická teenagerka. Opakovaně má velmi špatnou náladu a její otec se zuby nechty snaží pochopit, co dcera chce. V původním scénáři bylo Popperova mladší dítě také dcera, ale poté, co filmaři během konkurzu poznali desetiletého Maxwella Perry Cottona, rozhodli se pro změnu.

Tučňáci

Dlouho před tím, než začalo v říjnu 2010 natáčení, museli filmaři najít šest tučňáků, kteří ztvárnili vedle Jima Carreyho hlavní role. “Hledali jsme je po celém světě,” vzpomíná režisér Davis. Bílí tučňáci ve filmech již hráli, ale nikdy neměli tak velké role v celovečerním filmu. “Diváci uvidí něco, co ještě neviděli,” říká Davis.

Filmový štáb požádal o pomoc při výběru tučňáků společnost zabývající se výcvikem zvířat a ti zase oslovili uznávaného odborníka Scotta Drieschmana, který se tučňáky zabývá od roku 1972. Ze 17 existujících druhů se Drieschman rozhodl pro druh Gentoo. “Je to třetí největší skupina na světě, jejichž charakteristickými znaky jsou bílé pruhy na hlavě a jasně oranžové nohy.

Než byli tučňáci z Antarktidy dopraveni do LA, bylo pro ně poblíž filmových ateliérů vybudováno zázemí maximálně se přibližující jejich životním podmínkám ve volné přírodě. Scott Drieschman se dokonce přestěhoval do obytného přívěsu vedle, aby je měl nepřetržitě na očích.

Když na konci srpna 2010 dorazili do Brooklynu, čekala zvířecí trenéry tvrdá práce. “Byli pěkně divocí, když jsme je dostali,” říká hlavní trenér Larry Madrid, který se zvířaty pracuje více než třicet let. Po úvodním tréninku, kdy se naučili jíst od svých společníků, bylo potřeba naučit je dojít na určité místo. Trenéři použili jako podnět pero. “Vždycky když jsme otevřeli pero, tučňáci došli, kam jsme chtěli. Takže uměli dojít na značku, vzít si jídlo a zůstat stát. A při tom pořád dělali to své “To je dobré, to je dobré, jsme spokojeni,” říká Drieschman. Poté nastala fáze seznamování tučňáků s herci. Mezi těmi vynikal Jim Carrey, který se s nimi hned skamarádil a oni s ním.

Pouze ve scénách, které byly pro tučňáky příliš obtížné nacvičit nebo když se natáčelo někde, kde nebylo možné zajistit dostatečné podmínky, byla využita technika a vizuální efekty. Tvůrci doufají, že jejich umělí tučňáci budou tak podobní skutečným, že si diváci řeknou: “Sakra, jak dokázali, aby ti ptáci dělali toto?”

Natáčení

Pan Popper a jeho tučňáci se začali natáčet na začátku října 2010. Točilo se 11 týdnů v New Yorku. Právě NYC byl pro vizi filmařů zásadní. Zatímco v knize žije pan Popper na malém městě a skromně se živí malováním domů, filmový Popper je úspěšný byznysmen ve velkoměstě s velmi cennými nemovitostmi a velmi osobitou architekturou.

Do Watersova štábu patřili takoví veteráni filmování v New Yorku jako kostýmní návrhářka Ann Roth, kameraman Florian Ballhaus a filmový architekt Stuart Wurtzel.

Jednou z hlavních lokací byla budova zvaná Žehlička, která leží na střetu Broadway a 5. Avenue. Natáčely se zde exteriéry, ale i interiéry uvnitř v jedné z nejužších místností ve špičce. Dále se natáčelo u Guggenheimova musea a nové Bank of America.

Popperova touha po uspořádaném životě vezme za své, když se k němu nastěhuje šest tučňáků z Antarktidy. Je donucen vytvořit tučňákům potřebné podmínky pro studené prostředí, takže otvírá všechna okna a nechá dovnitř proudit mrazivý zimní vzduch. S překvapením zjistí, že mu to dělá radost, což zase těší jeho děti. Popper využije své představivosti realitního makléře, jak má vypadat bydlení na přání a vytvoří v bytě mini bruslící stadión a sněhuláky.

Režisér Waters doufá, že Pan Popper a jeho tučňáci je film pro všechny diváky. “Měl jsem ambice udělat velkou komedii s velkými emocemi.” A pan Popper- Jim Carrey - připojuje svoje přání: “Film vám ukáže, co je v životě důležité - láska, rodina a přátelství. Zároveň myslím, že budou diváci překvapení, jak moc je to vtipné a kousavé. Je tam humor, který si užijou i dospělí. Je to naprosto nevinné, zábavné a povznášející.”

Exkluzivní rozhovor s tučňáky

“Kapitán”
Nechci, aby to vyznělo sexisticky, ale z vašeho jména lze usuzovat, že jste muž. Jak jste se ke své přezdívce dostala?

Jenom lidé mají problém s otázkou pohlaví. Věřte mi, že moji tučňáci hned poznali, že jsem žena. Ale zpátky k vaší otázce, byla jsem pojmenovaná po známém badateli Kapitánovi Cookovi, protože jsem prý přirozený vůdce.

Takže umíte být na své tučňáky drsná, ale prý máte i jemnou stránku.

Jak to říct… Ráda se tulím u pana Poppera, když spí nebo jen tak s ním trávím čas přes den a ví se o mně, že jsem mu dala pár tipů, co se módy týče.

V čem jste jiná než ostatní tučňáci pana Poppera?

Umím chodit na záchod, jsem skvělá tanečnice (teď jsem propadla hip-hopu) a jsem výborná stopařka.

Jaké jsou vaše plány do budoucna?

Dokázat to, co ještě žádný tučňák nedokázal - umět létat!

“Miláček”
Říká se o vás, že mate rád ženy.

Neříkají mi Miláček pro nic za nic!

Ano, okouzlit umíte skvěle. Jaký je váš recept?

Tajemství svádění spočívá ve vrkání. Ani přítelkyně pana Poppera - tedy ex přítelkyně - tomu nemohla odolat. Objímání nohou je moje další specialita- tedy u lidí. U tučňáků mi většinou stačí ´ahoj´.

Co považujete za svůj největší úspěch?

Brzy se stanu otcem - třikrát!

“Hlučoun”
Řekněte nám o sobě něco?

Narodil jsem se na Antarktidě..

Nemusíte křičet….Dobře, většina tučňáků se dorozumívá slovy “gaga” nebo švitořením, vy dáváte přednost hlasitému krákorání, když chcete něco říct …

Jsem rád, když mě je slyšet. Nejsme jednoduchá skupina.

Co máte kromě křičení a krákorání nejraději?

Rád sportuju, jsem dobrý hlavně ve fotbale (který jsem se naučil ve svém novém domově New Yorku). Taky se rád kloužu na břiše, což je schopnost, se kterou jsem se více méně narodil.

“Hryzoun”
Jak je to s vašimi zuby?

Moje zuby jsou stvořené ke kousání! Zeptejte se pana Poppera!…nebo jeho nohy.

Takže pan Popper je váš oblíbený cíl?

Ne, už se z něj stal kámoš. Pozor ať se mi - nebo panu Popperovi - nepřipletete do cesty, tyhle zuby si najdou cestu k vašemu kotníku!

Budu si na to dávat pozor. Co vás kromě štípání do kotníků udržuje ve formě?

Mám rád fotbal, ale dělá mi problém odrážet míč břichem, místo toho do něj většinou klovu. To je ale bohužel skoro ve všech ligách zakázáno.

“Smraďoch”
Co to tu je cítit?

Pardón, snědl jsem špatné sardinky.

Zvláštní, zdálo se, že děláte typické gaga zvuky, ale ten zvuk jakoby šel z vašeho…

Přejděme to!

Musí to být těžké, mít takové jméno…

To je, já jsem ale pyšný na to, že moje povaha, smysl pro dobrodružství a loajalita k panu Popperovi a mým kamarádům jsou tak příjemné, že to víc ani nejde!

“Pitoma”
Když mluvíme o nešťastných jménech…

No a co, tak jsem nemotorný. Vlastně se mi ještě nestalo, že bych potkal zeď, do které bych nenarazil. Řekl bych, že jméno ‘Pitoma je lepší než ‘Bumbác,’ což moji rodiče taky zvažovali.

Je ve vás asi víc než jen blízká setkání s nepohyblivými předměty, že?

Moji přátelé říkají, že jsem rozkošný a nespoutaný. Mimo jiné vynikám vynalézavostí, jak udělat z postele pana Poppera pevnost a v ráchání se v jeho záchodu. Je to skvělá doba!

Prý jste velký milovník filmů.

Charlie Chaplin je Král komedie. Dokáže úplně všechno. My tučňáci ho máme tak rádi, že jsme začali chodit jako on. Nebo on to začal dělat podle nás?