Paní Piperová zasahuje

Režisér Zdeněk Zelenka ji upravil pro televizi a do hlavní role si vybral Jiřinu Bohdalovou, které roli uklízečky Piperové "ušil" přímo na tělo. Zdánlivě komplikovaný příběh o pátrání po vrahovi dvou mrtvých, kteří jsou zprvu nalezeni, aby krátce nato opět zmizeli, slouží samozřejmě především k tomu, aby se diváci upřímně bavili jednak peripetiemi nalezených "řešení", ale hlavně situacemi, do nichž dostává paní Piperová celý vyšetřovací tým svou neúnavnou činorodostí a zasahováním. Ať se komisař Baxter snaží sebevíc, jeho vyšetřování je stále narušováno její "pomocí", která pramení nejen z pocitu vlastní důležitosti, ale i z faktu, že před mnoha a mnoha roky měla s mladičkým Baxterem poměr.

V sedmdesátých létech prošla mnohými našimi jevišti řemeslně dobře napsaná detektivní komedie anglického autora Jacka Popplewella Paní Piperová zasahuje. V některých divadlech se hrála i pod názvem Paní Piperová a Scotland Yard. Všude byla přijata s velkou diváckou odezvou. Jejím kladem bylo i to, že nabízela velkou hereckou příležitost pro starší herečku v souboru. Režisér Zdeněk Zelenka upravil tento text pro televizní ztvárnění a do hlavní role si vybral Jiřinu Bohdalovou, které roli uklízečky Piperové "ušil" téměř na tělo.

Zdeněk Zelenka (rozhovor)
Musím přiznat, že když jsem před takřka rokem a půl přišel do televize s nápadem točit herecké triptychy, v nichž by se herec představil ve třech vždy naprosto odlišných charakterech, tušil jsem tehdy jen mlhavě tu nekonečnou řadu problémů a problémečků, který s sebou takovýto projekt nutně přináší. Pro mě to, kupříkladu, znamenalo pročíst takřka půl druhé stovky her, neboť cílem bylo vybrat hry takové, které by byly nejen zajímavé a nosné samy o sobě, ale požadavkem zároveň bylo, aby obsahovaly výrazné, hlavní ženské role. A tak jsem pročetl spoustu úžasných her třeba od O´Neilla, T. Williamse či Albeeho a když už jsem konečně některou z těch látek vybral, narazili jsme na nepřekonatelný problém - autoři či jejich dědicové striktně odmítají prodávat autorská práva pro zpracování v jakýchkoli televizích. Nezbývalo tedy než litovat a číst dál... O to víc jsem byl proto nadšený, když se České televizi podařilo koupit autorská práva na světově proslulou Dürrenmattovu Návštěvu staré dámy. Tato hra o zhoubné síle chudoby i peněz, o svědomí, pomstě a touze po absolutní spravedlnosti se pro mě okamžitě stala páteří celého tohoto realizačně obtížného triptychu, který je složen z jedné klasické studiové inscenace (Paní Piperová zasahuje) a dvou celovečerních televizních filmů, natočených v reálech a exteriérech (Návštěva staré dámy a Isabela, vévodkyně bourbonská). Když se tedy dnes, po více jak roční práci, ohlédnu zpět, jsem rád, že se tento triptych podařilo složit žánrově pestře (detektivní komedie, psychologické drama, romantický příběh) a že obsahuje tři naprosto odlišné charaktery - upovídaná uklízečka s úžasnými detektivními schopnostmi (Piperová), citově zraněná dáma, toužící po absolutní spravedlnosti (Zachanassiannová) a ve jménu lásky intrikující, laskavá vévodkyně (Isabela).
Znovu jsem si při práci na těchto látkách (ale třeba i při realizaci "Velkého případu") uvědomil, jak vynikající máme některé herce a jaká je škoda, že jejich mistrovství, srovnatelné s herectvím světově proslulých herců, je u nás málo využíváno. Zahrát Zachanassiannovou, Isabelu a Piperovou, to je úkol hodný opravdu velké herečky. A mít před kamerou herce, kteří bravurně svedou zahrát intrikány, panovníky, komisaře, vraha či stárnoucího milovníka, to je radost. A tu jsem při realizaci tohoto triptychu měl, a to navzdory potížím, které takovéto nelehké projekty běžně provázejí. A že výroba nebyla jednoduchá, to je snad pochopitelné - vždyť jsme, například, museli vytvořit iluzi německého městečka 50.let, francouzského hradu ze 14.století a prosperující realitní firmy v současné Anglii. Ale hlavně - natáčení muselo z ekonomických důvodů proběhnout v rekordních časech, takže jsme Návštěvu staré dámy , což je celovečerní film v délce 1 hodina 47 minut, natočili za 16 dnů a Piperovou (1 hod. 39 min.) za 11 dnů...
Takže když to tak zrekapituluji: celý tento triptych byl pro mne velkým výkonem nejen herců, ale i štábu, neboť bez osobního zaujetí, profesionality jeho členů (a vstřícnosti a podpoře tvůrčí skupiny Alice Nemanské a Heleny Slavíkové) bychom tento realizačně náročný triptych jen stěží natočili. Často jsem při natáčení citoval jedno z čínských přísloví - "Krize je šance!" Doufám tedy, že jsme ji využili...