Panika v městečku

Panika v městečku je jedním z mála animovaných celovečerních filmů, které byly oficiálně pozvány na mezinárodní filmový festival v Cannes (byl promítán mimo soutěž). Od roku 1973, kdy v Cannes zvítězila Divoká planeta René Lalouxe, trvalo dlouhých třicet let, než sklízela francouzská animace další velké ovace, tentokrát s filmem Trio z Belleville. První léta 21. století ovládli festival hollywoodští animátoři se snímky Shrek (a jeho pokračováním), Za Plotem a Kung Fu Panda. Následně byl do soutěže zařazen netradiční francouzský animovaný film Persepolis a úspěšný Valčík s Bašírem. Ročník 2009 otevíral 3D animovaný příběh Vzhůru do oblak. Mezi těmito vyvolenými si však Panika v městečku vysloužila speciální postavení. Je totiž prvním snímkem uvedeným v Cannes, který byl natočen fázovou animací.

Ztřeštěná komedie v originálním vizuálním hávu s nezapomenutelnými hlasy postav je dítkem belgického dua animátorů Stéphana Aubiera a Vincenta Patara, známého jako Pic Pic André. Za 260 dnů se jim podařilo oživit na 1500 plastových protagonistů - každou postavičku bylo nutné nejméně dvousetkrát naklonovat a s velkou dávkou trpělivosti rozhýbat do souvislého pásma tak, aby vypadaly co nejvěrohodněji. Neformální styl v kombinaci s absurdním humorem dua Pic Pic André se v průběhu patnácti let proslavil daleko za hranicemi Belgie, a tak nebylo obtížné najít k novému projektu spřízněné duše. “Panika“ jako příjemný stav vyšinutí z vlastní mysli se zamlouvala členům La Parti (produkční společnosti založené Vincentem Tavierem, jenž stál mimo jiné i u zrodu legendárního filmu Man Bites Dog).

Hlavní postavy Paniky Kovboj, Indián a Kůň si žili v neklidném sousedství farmáře Stevena a jeho ženy Janine už v dřívějších krátkých snímcích. V celovečerním filmu se k nim připojuje zbrusu nová postava Madam Longray - šarmantní sexy kobyla, učitelka hudby na místní konzervatoři - a partička podvodních příšer, které jsou schopné zničit, na co v suchozemském paralelním vesmíru přijdou. Myšlenka oživit figurku koně z prosté vesnice dřímala u Aubiera a Patara už v osmdesátých letech v době studií na belgické Akademii umění. Vyzkoušeli různé papírkové i kreslené techniky, až je napadlo rozpohybovat obyčejné malé plastové hračky. „Panika“ byla na světě. Kovboj a Indián - neúnavní strůjci pohrom ve zcela běžných každodenních situacích - se přidali k původnímu obyvatelstvu a proměnili vísku v epicentrum zkázy.

Panika se může vskutku honosit svým jedinečným energickým nábojem, který vyzařuje z figurek na hraní, nostalgicky evokujících naše dětství, z absurdních dialogů a nezaměnitelných křepčivých hlasů. Pod stejným názvem se zároveň skrývá i kultovní dvacetidílný televizní seriál odvysílaný v roce 2003 na programu Canal+ (ve Francii a Belgii) a později nadabovaný do angličtiny studiem Aardman Animations.

Vincent Patar (rozhovor)
Jak se jako spoluautoři domlouváte, kdo bude o čem rozhodovat?

Těžko říct. Býváme do práce dost zabraní, takže není čas všímat si, kdo z nás tu kterou věc vymyslel. Vzájemně se doplňujeme. Když například Stéphane přijde s novou sekvencí ve scénáři, já se zaměřím na aranžování scény. Hodně o věcech diskutujeme, chrlíme ze sebe nové nápady. Až nakonec zjistíme, že je projekt vlastně hotový. Je to jako byste hráli ping pong na nejvyšší rychlost.

Dalo by se říct, že se záměrně snažíte vyhýbat uhlazenému líbivému stylu?

U filmu jsme náš styl museli maličko vytříbit a také věnovat více pozornosti světlu. Ale v samotné animaci a vyprávění příběhu jsme zůstali stejně spontánní. Chceme docílit toho, aby všechno vypadalo nenuceně, přestože je to u fázované animace časově velmi náročné.

V tom případě se zeptám, odkud pramení vaše inspirace?

Odevšad kolem nás, inspiruje nás všechno, co nám přijde zábavné! Situace na ulici, fotka v novinách, různé maličkosti z každodenního života.

Co vás přimělo k natočení celovečerního filmu?

Chtěli jsme se pokusit převyprávět jeden souvislý příběh. Do té doby to byly jen krátké navzájem spolu nesouvisející příhody. Druhým podnětem bylo pokusit se zviditelnit tento specifický animační styl, dosud známý jen z animovaných televizních seriálů.

Máte nějaké oblíbené animátory? Někoho, kdo by vás svým stylem ovlivnil?

Ne přímo. Nacházíme inspiraci v práci lidí, kteří tvořili před námi, i mezi současnými autory, jako je například Mark Baker nebo “PES” (aka Adam Pesapane). A pak jsou to lidé, jejichž práce se nás dotýkají hodně osobně - South Park Treye Parkera a Matta Stonea a Futurama Matta Groeninga. Ze starších věcí bych určitě zmínil animace Terryho Gilliama pro Létající Cirkus nebo George Pala.

Kde jste vlastně objevili trio Indiána, Kovboje a Koně?

Ta myšlenka nás napadla při toulkách po bleších trzích a nedělních výprodejích! Běžné obchody jsou přeplněné dinosaury, Manga postavičkami a děti už vůbec nezajímají starší hračky. Tak jsme se ty sirotky rozhodli znovu oživit!

Stéphane Aubier (rozhovor)
Ve filmu Panika v městečku nejsou všechny charaktery a předměty v poměrově odpovídajících velikostech. To se ve filmech tak často nevidí!

Jsou dva důvody, proč tomu tak je. Za prvé nám to přijde dost legrační! A za druhé jsme chtěli být při práci co nejvíc spontánní bez zbytečného ohledu na perspektivu a proporce. Tak například když míří postavy do domu, je ten dům hodně úzký. Jakmile jsou ale uvnitř, je v něm naráz spousta prostoru. Líbí se nám, když jsou jednotlivé charaktery v různých velikostech - je to zajímavější než muset respektovat pravidla, která platí ve skutečném trojrozměrném světě.

Dalo by se říct, že se záměrně snažíte vyhýbat uhlazenému líbivému stylu?

V případě televizních epizod to bylo dané i nedostatkem času - museli jsme rychle „vyrábět“ jeden díl za druhým. Ale v podstatě máte pravdu, jde o určitý výběr estetiky - máme raději, když věci nevypadají podbízivě pěkně.

Váš styl humoru se pohybuje na samém okraji absurdity. Často pracujete s nonsensem, což je spíše britská specialita.

Nedávno jsem viděl první epizody Monty Pythonova Létajícího Cirkusu. Nestačil jsem žasnout nad tím, jak byli ti chlápci vynalézaví. Jednoduché nápady dokázali dovést do neskutečných vyústění. Tím nechci říct, že by snad byli naší hlavní inspirací. Lidé naše filmy často přirovnávají k atmosféře u Jaquese Tatiho nebo Bustera Keatona. Ale my si stojíme za svou vlastní originalitou, máme vlastní logiku a psychologické motivace.

Během vaší kariéry jste vystřídali mnoho různých technik a materiálů: postavy z papíru, fázovou animaci, hlínu. Je mezi nimi některá, kterou byste přímo preferovali?

Panika v městečku velmi dobře vystihuje všechno, co jsme vždycky toužili dělat - relativně jednoduše vytvořit okolní prostředí, a pak standardní, ale rozmanitou technikou svobodně dotvářet náš vlastní smyšlený svět.

Co vás přimělo k natočení celovečerního filmu?

Také jsme chtěli více prozkoumat prostředí, které jsme si vytvořili v krátkých filmech.

Jak vůbec vaše charaktery zvládly ten přesun z krátkých pětiminutovek na více než hodinové představení?

Bylo nám jasné, že jednání hlavních postav teď bude muset vycházet z nějaké hlubší psychologické motivace. Stejně tak jsme se museli více zaměřit na jejich vzájemné vztahy. Je něco jiného, když se Indián nebo Steven naštve na Kovboje a za pět minut vše skončí, a něco jiného sledovat jejich chování déle než hodinu.

Belgie je známá svou dlouholetou historií komiksů. Jste v úzkém kontaktu s některými z komiksových tvůrců?

Belgie je malá země, a tak pro místní animátory není nijak obtížné se setkávat a spolupracovat na různých projektech. Například Fred Jannin - známý belgický autor komiksů - namluvil v Panice v městečku postavu Policisty a jedné z podvodních příšer. Sergio Honorez, se kterým jsme v minulosti často spolupracovali na různých reklamních kampaních, nás nedávno požádal o komiksovou adaptaci Paniky. Nebude to ale klasické převyprávění filmu. Rozhodli jsme se do této adaptace přidat nové situace, které se podle nás dají lépe vyjádřit v komiksové formě.

Indiáni a kovbojové se nemívají zrovna v lásce. Jak se tihle dva dali dohromady?

Ono jim vlastně ani nic jiného nezbývalo, když spolu bydleli v jedné krabici na hračky.

Stalo se vám, že se některé scény do finální verze filmu vůbec nedostaly?

Ano, zhruba 15 minut různých sekvencí jsme nakonec museli vypustit. Taková ztráta bývá běžná u hraných filmů, u animovaných se to moc často neděje a znamená to hodně ztracené práce. Ale nemějte strach, všechen vystřižený materiál se objeví na DVD jako bonus, v nezkrácené verzi, atp.

Kůň
Ušlechtilý každým coulem a ve srovnání s ostatními hřebci ve stáji docela statný fešák. Kůň je tajně zamilovaný do Madam Longray, učitelky na místní hudební konzervatoři.

Madam Longray
Vítaný přírůstek do místní stáje. Slaďoučký hlásek a magické oči madam Longray okouzlí nejen zástupce svého zvířecího rodu. Nádherně zpívá a tajně miluje Koně.

Indián
Indiánův šíp se kdysi dávno zapíchl do ohromné ryby, která jej vláčela přes oceán až do Evropy. Navzdory průměrným střeleckým schopnostem dopadají jeho šípy až příliš často na neuvěřitelné cíle.

Kovboj
Na první pohled houževnatý chlapík, ve skutečnosti však bojácná duše. I když na souboje s Indiánem si odvahu vždycky najde.

Steven
Steven, mrzutý farmář, chovatel krav, prasat a slepic, které zásadně nezabíjí, nepožívá a nikdy neprodává. Namísto jeho ženy Janine u něj stojí na prvních místech jiné věci - červený traktor Zetor, červený traktor Zetor a červený traktor Zetor.

Janine
Janine toho moc nenamluví. Je oddanou milující manželkou, která by za svého muže a jeho traktor strčila i ruku do ohně. Za zmínku rozhodně stojí i její dokonalý systém výroby ranních maxitoastů.

Policista
Vždy se vztyčeným obuškem připraven k zásahu. Naprosto neschopný detektiv a ještě horší v řízení dopravy. Zato ale umí skvěle tančit.

Atlantové
Jean-Paul, Michel a Gérard - humanoidní mutanti a zkušení zloději - žijí v paralelním podvodním světě, do nějž vede cesta skrze Stevenův rybník.