Parfém: Příběh vraha

Někdy mám ze světa, přesněji z filmového světa opravdu radost. Vždy, když už si myslím, že jde filmová produkce mírně řečeno do kopru, objeví se nějaký snímek, který mi vrátí dobrou náladu a usvědčí mě v dojmu kvalitní zážitků diváků i do budoucna. Právě podobná příhoda se mi stala nedávno na projekci adaptace německého románu Parfém: Příběh vraha. Z filmu byl totiž fenomén mnohem dříve, než se vůbec začalo natáčet.  
 
Držitel práv, spisovatel Patrick Süskind nehodlal prodat práva na svůj románový bestseller rovných 15 let. Až v roce 2000 (kniha vznikla roku 1985) se producentům podařilo zdrženlivého němce usmlouvat. Samotný zisk práv, na podle ohlasů brilantní dílo, by nestačil na kvalitní snímek. Základem musí být kvalitní scénář a režisér. Se scénářem to asi nebylo tak těžké, obzvlášť pokud bereme v úvahu, že scénárista pouze okopíroval stránky z bichle. Zůstává nám tedy pouze režisérská sesle. Za výběr této role se již nyní klaním všem, kteří s tím měli co dočinění. Na sesli se posadil Tom Tykwer, vizuálně podmanivý tvůrce, který ví, co dělá.  
 
Parfém: Příběh vraha není jen obyčejným filmem, ve kterém se objeví nějaký zvrácený tvor, toužící po krvi. Je to příběh o muži, kterého ovládl přímo boží dar. Jean-Baptiste Grenouille se narodí v 18. století na rybím trhu v Paříži. Od té chvíle získá schopnost rozpoznávat vůně pomocí svých smyslových orgánů mnohem citlivěji než kdokoli jiný. Nečeká ho lehký život. Je od mala trýzněn, ale dokáže se prosadit. Nalezne kouzlo v parfémech a obzvláště v co největším počtu rozmanitých vůní. Nejvíce ho zaujme vůně lidská, ženská. Postupně se od „pozorování“ vůní v okolí dostane do situace, kdy chce jednotlivé pachy zachytit a právě to se mu stane osudným. Grenouille se nechá postupně svou touhou natolik pohltit, že neváhá vraždit.  
 
Je třeba ocenit, jak se scénárista chopil díla. Nepojal ho jako přepis života vraždícího maniaka, ale snažil se převést co nejpřesněji knižní předlohu, která se vraždami dívek také moc nezabývá. Proto si veškeré vraždící scény „užijete“ jen jako mrazivou koláž, která nezabere více než 10 minut. Mnohem více je vidět zaměření na jednotlivé postavy a prostředí. Žádná z hlavních postav nepůsobí podobným dojmem. Každý má své mouchy, své problémy a charakterní rysy. Stejně tak prostředí, zachovávají si historický předobraz.  
 
 
U Parfému se zkušenosti hodí více než u jiného snímku. Autor musí zachytit vůně, což na filmové plátno převede jen stěží. O to větší překvapení, nutno říci, že příjemné, se divákovi naskytne. Je to sice zvláštní, ale pokud režisér potřebuje, aby sál pocítil kouzlo vůní, tak se mu to povede. Tykwer k tomu používá vytříbenou obrazovou techniku. Hned v jedné z úvodních scén filmu, kdy se přesuneme na rybí trh, nás vizuálně praští přes nos obrazová špína a nechutnost na kterou mozek musí reagovat. Přísahám, že jsem jednotlivé pachy toho hrozného místa opravdu cítil. Stejně tak jako ve scénách, kdy se Grenouille zaučuje jako parfumérista. Mistr Baldini (Dustin Hoffman), který svého učence naučí všemu, co sám zná, jen máchne kapesníčkem pokapaným voňavkou a Vy se přistihnete, že čicháte ve svém okolí, jestli zachytíte to, co cítí postavy na plátně. Je to skutečně neuvěřitelné.  
 
Právě díky režisérovým vizuálním kouzlům podlehnete velmi rychle a necháte se unášet proudem emocí, které Grenouillem proudí. A to i přesto, že hlavní „hrdina“ během filmu řekne asi tak 10 vět. Ben Whishaw, představitel hlavní role tedy musel hrát tak, aby i bez slov dokázal vyjádřit všechny pocity, kterými jeho charakter vládne. Jeho snaha zaujmout je evidentní a zdařilá. Dá se říci, že se zrodil velký talent, který by mohl mít šanci se výrazně prosadit i nadále. Whishawovi zdařile sekundují, dnes již ostřílení pardálové, Dustin Hoffman a Alan Rickman. Oba dva nemají ve snímku zas tak moc velký prostor, ale i přesto, nebo možná díky tomu jsou scény, ve kterých jsou přítomni tak jedinečné.  
 
Jako příjemný bonus pro mne byly velmi vkusně zvládnuté vizuální efekty, kterých se chopilo české UPP. Po jejich tragické práci na Iluzionistovi jsem čekal další ušmudlanou práci, ale musím uznat, že jak davové scény, tak i některé renderované záběry nevypadají vůbec špatně. Proto jsem ochotný jim odpustit i úděsný, počítačem vytvořený virtuální kapesník letící vzduchem. Je škoda, že si takové kousky Tykwer více nehlídal, jelikož zbytek jsou opravdové obrazové orgie doplněné nádhernou orchestrální hudbou. Výtek tentokrát není skutečně mnoho, ale přesto se jich pár najde.  
 
Největším zklamáním je závěr, který samozřejmě neprozradím, ale je to okamžik, ve kterém je snímek obrácen na hlavu a z poměrně realistického podmanivého zážitku se stane lehké sci-fi. Opravdu mě to zamrzelo, už jen proto, že jsem se blížil absolutnímu hodnocení dokonalého filmu. Takhle tu zůstal pouze nádherný zážitek, který měl k dokonalosti blízko, ale sám si podrazil nohy. Rozhodně si ale na Parfém musíte zajít, už jen proto, že takhle, po všech stránkách zvládnutých filmů je každý rok jen pár.  
 
Hodnocení 9/10  

Každý film má svou „charakteristickou chuť“, některý je sladký či dokonce přeslazený, jiný hořko-sladký, další třeba drsný až dráždivý. Podobné je to i s vůněmi všech věcí i bytostí, které máme kolem sebe. O tom by mohl nejlépe vyprávět Jean-Baptiste Grenouille.  
 
Narodil se na nejsmrdutějším místě v Evropě 18. století, konkrétně v Paříži na rybím trhu. Jeho matka byla, záhy po jeho narození, odsouzena k smrti za jeho odložení. Jean-Baptiste měl už od mládí ten nejcitlivější nos široko daleko a brzy si uvědomil svou výjimečnost, stejně jako děti ze sirotčince.  
 
Když trochu odrostl, byl prodán koželuhovi, u kterého se osvědčil natolik, že ho sebou vzal do města. To pro něj byl naprosto nový svět, plný nepoznaných vůní. Netrvalo dlouho a našel si cestu do učení k zestárlému Baldinimu (Dustin Hoffman), který kdysi býval známým parfumérem. Už od počátku bylo jasné, že talentu který má Jean-Baptiste se nemůže rovnat nikdo v celé zemi a zřejmě ani na světě. Aby někdo cítil i zvířata pod vodou, to už je za hranicí všech běžných představ, které z filmu známe, snad s výjimkou filmů o superhrdinech, ale budiž. Na logice tento film rozhodně nestojí ani nepadá, nehledě na to, že vychází z knižní předlohy, kterou jsem nečetl.  
 
Základem všeho je setkání hlavního hrdiny s mladou krásnou dívkou, která nádherně voní a jejíž vůni by chtěl Jean-Baptiste už navždy zachytit. Neprozradím snad příliš, že tato dívka, nepřežije jeho zvědavost a rozhodně nebude poslední. Film se točí kolem získání dokonalého parfému, který by měl v sobě mít 13 esencí, z nichž ta třináctá je nejtajemnější a nejdůležitější. Esence, která překoná všechny ostatní...  
 
Film pokračuje dál a je jen na vás, kde jsou vaše hranice. Pokud nesnesete pohled na nahá (usmrcená) ženská těla a celý námět vám připadá až natolik nepříjemný, že vám přijde až úchylný (což je svým způsobem pravda), rozhodně na tento film neutíkejte. Pokud naopak hledáte přemýšlivý, atmosférický, dobře natočený film, o kterém budete ještě po jeho shlédnutí nějakou dobu přemýšlet, je to ideální snímek pro vás. Slovo „ideální“ je samozřejmě relativní. I mně přišly některé scény „prostě moc“ a uznávám, že hlavní hrdina je magor a v zásadě naprostý úchyl. Na druhou stranu film ukazuje na to, že každý touží po tom největším možném životním naplněním a taky na to, že to co většinou za toto naplnění považujeme bývá jen mámení, za kterým se ženeme. V tomto směru s filmem souhlasím a krom určité rozvláčnosti nemám v zásadě výtek. Není to sice vždy „pěkné pokoukání“, ale je rozhodně zajímavé a to není málo.

Čtyřicátník Tom Tykwer se svými celovečerními snímky etabloval jako nejúspěšnější německý režisér současnosti. Zůstává věren svému evropskému nehollywoodskému stylu a přitom jsou jeho snímky určené širší divácké vrstvě. Jak se vypořádá s velkorozpočtovou (přes 60 milionů dolarů) adaptací proslaveného románu?  
 
 
Velmi dobře! Doslova od prvních scén na skutečně nechutném rybím tržišti divák pochopí, že sleduje něco nevšedního. Na svět je přiveden hrdina. Muž, se kterým si štěstěna zle pohraje, ale zároveň se stane sám kormidelníkem svého osudu. Jean-Baptiste Grenouille je totiž nadmíru obdařen schopností zachytit svým nosíkem i ty nejrozptýlnější aromatické molekuly a přesně je analyzovat. Schopnost se však změní v posedlost, když je dospělý chlapec omámen myšlenkou pokousit se „uskladnit“ vůně nejkrásnější - aroma půvabných žen.  
 
Zachytit vůně na filmový pás je obtížné, ale po audiovizuální stránce se to Tykwerovi povedlo podobně dobře, jako Jean-Baptistovi posléze konzervace vůní dívek. Dokonalé obrazové pohledy, podpořené našimi představami, jsou nedílnou součástí režisérova rukopisu.  
 
 
Příběh sám až tak jedinečný není, nelze přehlédnout několik slabin. 18. století je vrahům zjevně nakloněné, a kriminalistika v plenkách skýtá pro hříšníky spoustu příležitostí, jak páchat přečiny neodhalen. Budiž. Nicméně když se vizuální orgie v závěru promění v orgie skutečné, poklepe si nejden recenzent na čelo s výtkou, zda bylo nutné přejít z uvěřitelné roviny do fantaskního mystična. I tak je Parfém filmem, který jste opravdu ještě nikdy předtím nenasávali.