fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Videoukázka    Fotky    

71% 1670 hlasů
7.1 10 1670
dobrodružný / drama / romantický / sci-fi, USA, , 116 min., od 12 let
Passengers
Kinopremiéra v ČR 29.12.2016 v SK 5.1.2017, DVD a Blu-Ray od 17.5.2017 Bontonfilm

Film v kinech
kina  
ChrudimLetní kino Bioleťák 21:00


Režie:
Herci: , , , , , více...


Ukázka
02:42


Existuje důvod, proč se vzbudili.
Při rutinní vesmírné cestě k novému domovu jsou dva hibernovaní pasažéři kosmické lodi následkem poruchy probuzeni o 90 let dříve, než bylo plánováno. Zatímco se Jim a Aurora smiřují se skutečností, že budou nuceni prožít zbytek života na palubě luxusní lodi, zjišťují, že mezi nimi vzniká cosi více než přátelství...až do okamžiku, kdy odhalí, že se celá loď ocitá v obrovském nebezpečí. Jim a Aurora jsou teď těmi jedinými, kdo může zachránit životy 5000 spících pasažérů.
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu První polovina výborná. Skvělá atmosféra, téměř čistokrevná sci-fi a funkční a hlavně zábavná Prattova one man show. Pak se ale probudila Jennifer Lawrence. Nemám jí rád a navíc je strašně nesympatická snad ve všech ohledech. Jenže ve většině případů mě filmy s ní vždycky nějak zaujmou. A ona taky, což je mi dosud záhadou, ale to sem nepatří. Pak se mi to líbilo taky. Vývoj jejich vztahu byl docela fajn zachycený, místy to byla opravdu pěkná romance, jenže ona se chovala jako kráva a furt nevěděla co chce a pak se tam objevil Laurence Fishburne a nějak to přestalo dávat smysl... Ke konci už mi sice zase bylo všechno jasné, ale ten obří potenciál, který Pasažéři měli, šlo asi využít o mnoho lépe. Místy to sklouzává k průměru, ale ve výsledku jde o nadprůměrný film, při kterém jsem se docela dobře bavil. Navic to má i fajn efekty, prostředí vesmírné lodě, úplné finále a Chrise Pratta. Rozhodně to není žádné veledílo (navíc v porovnání se sci-fi posledních let, z nichž většina byla velmi sympatická), ale propadák to taky není. Fajn film, který není nijak náročný a který není na víc, než na jedno shlédnutí, žádné hluboké zklamání vám to asi nepřinese, jen musíte předem počítat s tím, že to je... no, prostě ne takové, jak se to může zdát z popisu. 75%.
Všechny komentáře k filmu 31+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Titulky, Oficiální stránka    Videotéka: přidat si do ní film

Popis filmu Pasažéři

Jennifer Lawrence a Chris Pratt představují dva pasažéry vesmírné lodi, která je má dopravit na jinou planetu, kde by měli začít nový život. Když je jejich hibernační kóje za záhadných okolností probudí o 90 let dříve, než loď dosáhne svého cíle, mění se ale rutinní cesta v souboj o přežití. Zatímco se Jim a Aurora snaží rozplést záhadu poruchy, která je vzbudila, zjišťují, že mezi nimi vzniká cosi více než přátelství a nejsou schopni odolávat nezměrné přitažlivosti, kterou jeden ke druhému cítí...až do okamžiku, kdy odhalí, že se celá loď ocitá na pokraji zničení, a zjistí skutečnou příčinu toho, proč byli probuzeni.


O filmu

obrazek
„Snímek Pasažéři vypráví o dvojici lidí, kteří se měli vypravit na největší cestu svého života - na 120 let dlouhou pouť na jinou planetu - ale byli probuzeni o 90 let dříve,“ popisuje Chris Pratt, který si ve filmu Pasažéři zahrál společně s Jennifer Lawrenceovou. „Ukazuje se ale, že nebyli probuzeni bezdůvodně. Pokud chtějí přežít a zachránit životy účastníků největší migrace v dějinách lidstva, musejí odhalit příčinu poruchy, která jejich probuzení zapříčinila, a opravit loď, jejíž stav se rychle zhoršuje.“

„Jde tu o postavy, které čelí extrémním situacím a jsou nuceny činit extrémní rozhodnutí, a to mi vždycky připadalo fascinující - co byste na jejich místě udělali vy?“ ptá se Morten Tyldum, který film režíroval. Jedná se o jeho první nový snímek poté, co jeho předchozí film Kód Enigmy triumfoval v rámci oscarových nominací.

Na pozadí napínavého akčního příběhu se paralelně odvíjí citlivý příběh dvou cestujících na kosmické lodi, kteří v nouzi objevují jeden druhého. Jedná se o příběh, který Hollywood zajímá už dlouho dobu: scénář Jona Spaihtse se ocitl na „černém seznamu“ nejlepších dosud nezrealizovaných scénářů Hollywoodu. „Jedním z důvodů, proč mě tento scénář zajímal, byl způsob, jakým Jon rozehrál takto osobní příběh na pozadí velmi výpravného děje,“ prohlašuje producent Neal H. Moritz. „Jedná se o velkolepý akční snímek, ale celá jeho podstata závisí na dvou úžasných postavách v podání Jen a Chrise.“

Prattova postava, Jim, se rozhodne vzdát života na Zemi z velice praktických důvodů. „Je tak trochu ztělesněním minulosti,“ míní Pratt, „a je to úplně obyčejný člověk. Je poměrně žádaný, protože je to mechanik, který při zakládání nové civilizace najde bohaté uplatnění. Pokud se něco rozbije, bude k dispozici, aby to mohl opravit.“

Když se Jim s Aurorou probudí o 90 let dříve, než loď dorazí ke svému cíli, jeho přirozenost mu velí pustit se naplno do práce. „Je zvyklý řešit problémy, takže se pokouší zjistit, jak by se mohli oba znovu nechat hibernovat nebo jakým způsobem by mohli někoho kontaktovat s žádostí o pomoc. A pak se ukáže, že s lodí je cosi velice v nepořádku.“

„Chris se od Jima velice liší,“ soudí Lawrenceová, která představuje druhou probuzenou pasažérku Auroru. „Jim se chová, jako by nikdy neměl žádnou dívku, a nemá tušení, jak se v přítomnosti ženy chovat. To je okouzlující a roztomilé, ale Chris, který je ženatý a zábavný, takový ani v nejmenším není. Bylo zajímavé sledovat jeho přerod z Chrise Pratta v onu stydlivou, nesebevědomou a romantickou osobu.“

Aurora, jejíž osobnost s Jimovým obyčejným dělníkem velmi kontrastuje, pochází ze zcela jiných společenských kruhů. Jedná se o spisovatelku z New Yorku, která má významný úkol - hodlá absolvovat 120 let dlouhou cestu na planetu Homestead II, aby se následně dalších 120 let vracela zpět. Stane se prvním člověkem v dějinách, který absolvoval zpáteční cestu. „Jednalo se o velice zásadní rozhodnutí,“ vysvětluje Lawrenceová. „Cesta trvá 120 let - když dorazíte do cíle, všichni, koho jste znali, už budou mrtví. Budete muset začít zcela nový život na nové planetě, na které jste nikdy předtím nebyli. Nedokážu si představit, že bych se měla rozloučit se všemi, které znám a které mám ráda - chápu její touhu po zážitcích, ale nemyslím, že bych takové nevratné rozhodnutí dokázala učinit.“

„Když se Aurora probudí, myslím, že je jí v první řadě Jima velice líto,“ soudí Lawrenceová. „Ona se v této nepříjemné situaci ocitla teprve před pár dny, ale on na lodi už žil jako uvězněné zvíře o samotě více než rok. Když vidí jeho reakci na přítomnost dalšího člověka, je jí ho líto.“

Tyldum prohlašuje, že od samého počátku bylo evidentní, že jsou Lawrenceová a Pratt těmi pravými herci, kteří by měli vdechnout postavám Aurory a Jima život. „Je skvělé, že se jedná o tak obrovské herecké hvězdy, ale v první řadě jsem potřeboval mít jistotu, že se jedná o ty pravé herce pro dané role,“ říká. „Musel jsem nabýt přesvědčení, že jim to bude společně správně fungovat, že budou na plátně společně působit dobře. Strávili jsme spolu spoustu hodin - například s Jen jsem absolvoval čtyřhodinovou večeři - a okamžitě mi bylo jasné, že jsou těmi pravými. Jsou to velice inteligentní lidé, kteří dokonale pochopili, co by jejich postavy měly dělat. Doopravdy chápali jejich rozhodnutí, motivaci i život, který tyto postavy vedou - takže jsem byl přesvědčen o tom, že skutečně vědí, o co tu jde.“

Producent Stephen Hamel byl tím prvním, kdo se o scénář Jona Spaihtse aktivně zajímal. „Velice se zajímám o původní díla, o originální nápady,“ říká. „Jonův scénář v sobě měl něco poměrně hravého, co se mi opravdu líbilo - věnoval spoustu času tomu, aby jeho postavy působily jako skuteční lidé, aby měly své slabiny. Originalita tohoto příběhu mi připadala velmi příhodná.“

obrazek
Ori Marmur, který s Moritzem spolupracuje v rámci společnosti Original Film, s tím souhlasí. „Scénář je velice pozitivní a vřelý - sděluje nám zásadní skutečnosti o lidské povaze,“ míní Marmur. „A jakožto někoho, kdo se narodil jako první Američan v rodině přistěhovalců, mě nápad na příběh o dvou lidech, kteří se rozhodli opustit Zemi a podniknout nepředstavitelně dalekou cestu, aby nalezli nové možnosti, oslovil v osobní rovině. Moji rodiče také podnikli velmi dalekou cestu, aby přišli do této země neomezených možností - nikoho tu neznali, ale podařilo se jim to.“

Aurořina a Jimova odlišná životní situace kontrastuje s jejich domovem: kosmickou lodí samotnou. „Avalon je zčásti úžasná kosmická loď a zčásti luxusní vyhlídková loď,“ popisuje Pratt. „Probudí vás tři nebo čtyři měsíce předtím, než dorazíte k cíli, takže si můžete užívat večírků, koupat se v bazénu, nebo se pořádně zadlužit hraním hazardních her či nákupem luxusního zboží.“

„Loď je skutečně luxusní, téměř jako špičková vyhlídková loď,“ říká Lawrenceová. „Má vyhlídkovou palubu, je tu kino, velkolepá hala a také úžasné kabiny - no, alespoň co se mojí postavy týče. Všechno to vypadalo velmi odlišně - bylo to krásné a zajímavé. Takovou atmosféru ve filmech často nevídáte.“

„Kulisy byly obrovské,“ popisuje Pratt. „Museli jsme v ateliéru zbořit jednu zeď. Rozhlížel jsem se kolem sebe a cítil jsem se, jako bych se díval na skutečnou loď. Dekorace Guye Hendrixe Dyase činí tenhle film velkolepým a tak výpravným, jak je to jen pro jeho příběh nutné. Spolupracovali jsme také se skvělým týmem speciálních efektů, který nám vyrobil úžasné rekvizity a hračky a automobily a všude rozmístil nejrůznější obrazovky. Bylo to vážně skvělé.“

Společníkem Jima a Aurory je Arthur, lodní barman. Jakožto android s pozoruhodně realistickou lidskou horní polovinou těla se pohybuje efektivně, s elegancí a velice zručně a na obavy a nejistoty pasažérů reaguje vřelým slovem a vlídným přístupem - i když s jistou dávkou naivity. „Arthur je důležitým prvkem pro jejich psychiku, protože je tou nejlidštější bytostí, se kterou jsou kromě sebe samých v kontaktu,“ vysvětluje Lawrenceová.

„Je naprogramovaný k tomu, aby byl tím nejlepším barmanem na světě,“ prohlašuje Martin Sheen, který si Arthura zahrál. „Je vnímavý, je schopen naslouchat, a dokáže udělat špičkové martini. Ale s lidmi byl v kontaktu jen v omezené míře: obvykle měl co do činění s tisícovkami lidí, se kterými strávil jenom pár chvil. V případě Jima se ocitá na zcela neprobádaném území, kdy se od něj očekává, že bude schopen hovořit s jediným člověkem po velice dlouhou dobu.“

A právě proto, že Arthur není tak docela člověk, spolu Sheen s Tyldumem probírali, jak Sheenův herecký výkon nenápadně odlišit. „Barmani jsou skvělými posluchači a rádci, a když se se mnou Jim setkává, představuji pro něj někoho, s kým si může povídat,“ popisuje Sheen. „Výzvou tu bylo přijít na to, do jaké míry by měl být Arthur robotem a do jaké člověkem.“

To byl neuvěřitelně náročný úkol, kterého se ovšem Sheen podle Tylduma zhostil naprosto skvěle a předvedl v této roli tvůrčí, technicky náročný a naprosto uvěřitelný výkon. „Michael musel své postavě dodat na lidskosti, ale současně je potřeba, aby divák chápal, že pod lidskou maskou se ukrývá stroj, aniž by výsledek působil jako nějaké klišé,“ říká režisér. „Ta postava v sobě chová současně naivitu i moudrost. Stává se z něj jejich přítel, někdo, s kým si povídají, kdo jim poskytuje rady. Současně byl jeho výkon i velice precizní. Při práci se nesměl dívat na své ruce, protože stroj by něco takového dělat nemusel. Velice bezmyšlenkovitě a bez nejmenší námahy míchal drinky a pronášel u toho dialogy s dokonalým komediálním načasováním. To je neuvěřitelně obtížné, ale on to zvládl naprosto bezchybně.“

Za část svého hereckého výkonu vděčí Sheen fyzické proměně v tuto postavu, se kterou mu pomohl tým odborníků na speciální efekty. Ten mu postavil speciální zařízení, na kterém se mohl za barem velice rychle pohybovat sem a tam. Sheen na zařízení klečel a tvůrci filmu mohli ovládat jeho pohyby - přesně jako by něco takového mohli dělat v případě androida - a Sheenovy nohy byly později ze záběrů vymazány a nahrazeny robotickým stojanem. Ale ať už je loď a prostředí, v němž se dvojice protagonistů ocitá, sebeluxusnější, Aurora s Jimem si velice záhy uvědomují, že je tu něco velmi v nepořádku.

„Lodní systémy začínají selhávat,“ vysvětluje Pratt. „Roboti přestávají fungovat, světla zhasínají a zase se rozsvěcejí. Naši hrdinové nakonec zjišťují, že existuje důvod, proč k těmto poruchám dochází, a znenadání se ocitáme ve velice zoufalé situaci, kdy se snažíme problém vyřešit, abychom zachránili nejen své vlastní životy, ale také životy všech ostatních pasažérů na lodi.“

Ale teprve když se probudí postava Laurence Fishburnea Gus Mancuso Jim s Aurorou naplno pochopí vážnost celé situace. „Je to člověk, který ve vesmíru žije - už v raném věku se zamiloval do hvězd a meziplanetárního cestování a celý život prožil na cestách vesmírem,“ vysvětluje Fishburne. „Naštěstí je současně jedním z velících důstojníků lodi, takže má přístup k některým věcem, ke kterým by se oni dva jako obyčejní pasažéři nedostali, a pomůže jim zjistit, co se s lodí děje.“

Jedním z problémů, kterými loď trpí, je i to, že selhává umělá gravitace. Jim s Aurorou se zničehonic ocitají ve stavu beztíže. „Do vzduchu mě vytáhli na provazech, ale musel jsem předstírat, že na moje ruce a nohy nepůsobí gravitace. Abyste toho dokázali, prostě musíte zavěšeni na laně úplně ztuhnout. Nedokážu si představit efektivnější cvičení na posílení břišních svalů! Bylo to vážně náročné a Morten měl velmi specifické požadavky - chtěl, aby vše vypadalo dokonale. Nebyl se scénou spokojený, dokud nebyla od začátku až do konce naprosto perfektní.“ Aby navodil iluzi toho, že se Jim vznáší ve stavu beztíže, vytvořil vedoucí kaskadérského týmu Garrett Warren rotující prstenec se závěsem s protizávažím. Chris Pratt se tak mohl pohybovat zcela volně a Garrettův tým s ním následně pomocí kladek mohl „poletovat“ sem a tam.

obrazek
Když selže gravitace, je Aurora právě v plaveckém bazénu. „Byla to pravděpodobně nejnáročnější scéna, jakou jsem kdy natáčela,“ prohlašuje hvězda série Hunger Games. „Strávila jsem spoustu času v bazénu, měla jsem plný nos vody a tak vůbec. Ale bylo to úžasné - když jsem viděla počítačově upravenou ukázku toho, jak bude výsledek vypadat, byla jsem z toho skutečně nadšená. Nikdy jsem nic takového ve filmu neviděla.“

Navzdory těmto úžasným akčním scénám ale tvůrci filmu podle producenta Neala H. Moritze nikdy nezapomněli na to, jaký film natáčejí. „Snažili jsme se o to, aby emocionální složka filmu hrála vždy dostatečně podstatnou roli a nehrozilo, že bude zastíněna všemi těmi technologickými hračkami, dekoracemi a vesmírem,“ říká. „Ačkoliv se samozřejmě jedná o prvky, které jsou pro film velice důležité, netvoří podstatu celého filmu. Jádrem tohoto filmu je vztah mezi oběma postavami.“

„Snímek Pasažéři je rozhodně výpravný v tom ohledu, že v něm najdete všechno podstatné,“ soudí Pratt. „Je dobrodružný, romantický, je to thriller, budete se u něj bát, ale zapůsobí i na vaše emoce. Najdete v něm báječně humorné scény i scény naprosto velkolepé.“ Hibernační komora lodi - ve které měli Jim s Aurorou původně 120 let spát - byla tvořena skutečně obřími dekoracemi, které měřily zhruba 35 metrů na šířku a 60 na délku. Jejich vybudování trvalo deset týdnů.

„Když pracuji na jakémkoliv návrhu, vždy se inspiruji klasickou architekturou a přírodou,“ říká výtvarník filmu Guy Hendrix Dyas. „Připadalo mi nejlogičtější uspořádat jednotlivé hibernační kóje do kruhové podoby útvaru, kterému jsem říkal stromek - osm až deset kójí bylo květinovitě napojených na společný 'stonek', který všem napojeným kójím zajišťoval potřebné funkce.“ Ústředním prvkem každého takového 'stromku' je obrovské ručně vyráběné diskovité světlo, které má v průměru 3,5 metru a je upevněno nad ním. Záměrem bylo, aby každé z těchto světel dodávalo pasažérům životní energii a živiny a udržovalo je tak naživu.

Tyldum s Dyasem ovšem neočekávali, že budou tato intenzivní světla ve tmavém prostředí hibernační komory působit poněkud chaoticky a v jedné z oněch šťastných náhod tak atmosféru filmu významným způsobem posílí, neboť zdůrazní pocity, které Jim prožívá. „Vytvořili jsme podvědomé bludiště, které přitom nemá žádné stěny,“ říká. „Prostředí působí zmateně a diváci se cítí znepokojeni.“

Pro potřeby natáčení vytvořil Dyasův tým celkem 32 hibernačních kójí, přičemž některé byly vypracovány s většími detaily než ostatní. Kóje, které diváci uvidí v popředí záběru, když se Jim a Aurora probouzejí, byly vybaveny hydraulikou, díky které se mohly jejich poklopy otevřít a následně odklopit směrem vzhůru. Byly postaveny z plexiskla a dřeva, poté je výtvarný tým natřel a namaloval a následně do nich byly doplněny elektronické tablety, které měly vytvořit iluzi technologií budoucnosti. Tyto grafické a digitální displeje celému prostředí vdechly život.

V průběhu filmování v dekoracích hibernační komory bylo do ostatních kójí v pozadí uloženo přes 30 statistů. Kóje byly vyloženy bublinkovou fólií, aby v nich herci měli větší pohodlí. Všichni statisté odvedli skvělou práci - někteří z nich v kójích dokonce skutečně usnuli a ostatní je museli budit k obědu. Život tu napodobil umění. V průběhu postprodukce pak tým vizuálních efektů dekorace komory rozšířil do gigantických rozměrů se stovkami jednotlivých kójí.

Apartmán Vienna je tím nejluxusnějším, co stran ubytování cestujících loď může nabídnout. Jimovi s Aurorou netrvá dlouho, než se uprostřed tohoto luxusu cítí jako doma. „Určitou roli zde sehrála fantazie,“ vysvětluje Dyas. „Diskutovali jsme s Mortenem o tom, jak by asi vypadalo to nejluxusnější a nejpřekvapivější ubytování, jaké byste si dokázali představit. Jako standard jsme si určili dvoupatrový špičkový futuristický byt v New Yorku. Morten toužil po tom, aby jeho barevná paleta působila lákavě a sexy.“

V prostorách tohoto dvoupatrového bytu se nachází hala, přijímací pokoj, jídelna a ložnice. Točité schodiště působí velice grandiozním dojmem a nemá zábradlí. Za okny apartmánu je výhled na krásy vesmíru. Jedná se o největší okno ze všech obytných prostor na palubě lodi Avalon. Dyas si společně s kameramanem filmu Rodrigem Prieto užívali možnost zakomponovat do prostor apartmánu světelné stěny, díky kterým jeho obyvatelé mohou získat pocit, že jsou v kontaktu se stavbou samotnou. Panely září nazlátlým a nažloutlým světlem, které ještě zdůrazňuje provokativnost těchto velkolepých prostor.

Překvapivě nejkomplexnějším prvkem celého interiéru apartmánu Vienna pak byla jeho závěsná postel. Na její realizaci se podílel tým výtvarný, stavební, rekvizitářský i dekorační, a dokonce i tým pro tvorbu speciálních efektů.

Aurořina kabina, osvětlená teplým nazlátlým a oranžovým světlem, se nachází v místnosti 424 ve zlaté sekci ubytovacích prostor lodi. Kruhová kabina využívá omezenou paletu barev, složenou ze starorůžových a tmavě fialových odstínů, kombinovaných s odstíny smetanovými a stříbrnými. Kovové doplňky jsou tvořené bílým zlatem, hliníkem a ocelí. Elegantní křivky kabiny kopírují styl hlavní lodní haly. „Náš dekoratér Gene Serdena tu uplatnil další z mnoha svých geniálních nápadů, protože kabiny jsou zdobené pozemskými prvky, jako jsou například mořské mušle nebo kus naplaveného dřeva, takže si obyvatelé kabin mohou udržovat hmatatelné pouto se Zemí, ze které pocházejí,“ vysvětluje Dyas.

obrazek
Oproti tomu Jimova kabina na nižší palubě působí velice praktickým dojmem. Jeho kabina je malá a tmavá s prostým gumovým obložením, stísněnou koupelnou a skládacím lůžkem, což jen zdůrazňuje rozdíly v ubytování členů odlišných společenských tříd, kteří na palubě lodi cestují. Kabiny jsou propojeny systémem chodeb, které jsou podle Dyase navrženy tak, aby díky svým teplým barvám byly krásné a působily uklidňujícím dojmem, i když s jistým náznakem hrozby. „Nemají žádná okna a působí velice klaustrofobicky,“ říká. Když Tyldum Dyasův návrh chodeb spatřil, okamžitě začal plánovat scény, které se v nich mohly odehrávat, například když Aurora probíhá celou lodí, aby dala průchod své frustraci.

Protože byla loď samotná navržena jako komerční dopravní loď, povolali tvůrci filmu na pomoc profesionální grafické designéry Treye Shaffera a Kevina Kalabu, aby pro ně vytvořili kompletní grafický branding lodi Avalon a firemní identitu společnosti Homestead Industries, která loď vlastní a provozuje.

Podstatou snímku Pasažéři je velice lidský a emocionální příběh - ale odehrává se ve vesmíru, takže vyžaduje rozsáhlou podporu vizuálních efektů. Pro vedoucího týmu vizuálních efektů Erika Nordbyho a vedoucího výroby vizuálních efektů Grega Baxtera to znamenalo vytvořit vizuální efekty takovým způsobem, aby působily čistě a napomáhaly ději filmu a jen zřídkakdy vystupovaly do popředí. „Je velice výjimečné pracovat na takto výpravném filmu, ve kterém současně hrají vizuální efekty pouze podpůrnou roli,“ míní Nordby. „Velice si toho cením, protože vizuální efekty fungují vždy nejlépe v situacích, kdy jsou používány jako nástroj, který má za úkol pouze podpořit zásadnější složky filmu. Příběh snímku Pasažéři je ve všech ohledech velice citlivý a lidský, a myslím, že pokud divák v průběhu sledování filmu nebude žasnout nad tím, co mu předkládáme, pak jsme odvedli svou práci dobře.“

Vizuální efekty se řadí do několika hlavních kategorií. V první řadě tu jsou pochopitelně kompletně počítačově generované záběry - exteriéry kosmické lodi, úvodní záběry na začátku filmu a klíčové okamžiky mimo loď. Pak je tu množství záběrů se zeleným pozadím - akční scény mimo loď. Poté následují rozšíření stávajících záběrů: ačkoliv tým Guye Hendrixe Dyase vybudoval celou řadu rozsáhlých kulis a dekorací, Avalon je tak obrovská loď, že řada z nich - například hibernační komora či jídelna - si i tak vyžádaly dodatečného zvětšení prostřednictvím Norbyho počítačů. A konečně tu máme také počítačové postavy - například roboty, kteří poletují lodí a starají se o ni.

Jedním z nejnáročnějších úkolů bylo pro Norbyho vytvoření Jimova výstupu do vesmíru na konci filmu. „Chtěli jsme, aby se z něj divákům zatočila hlava podobně, jako se točí jemu, a měli tedy pocit, že ho prožívají společně s ním.“

Nordby si byl jistý tím, že se jeho týmu podaří ztvárnit nekonečný prostor kolem Pratta - mnohem náročnější bylo vytvořit efekty světla, odrážejícího se od Prattova obličeje, zatímco nekontrolovaně rotuje ve volném prostoru. „Soustředili jsme se hlavně na jeho intenzitu, o kterou nám šlo nejvíce - interaktivní světlo, které na Chrisovu tvář dopadalo hledím přilby, muselo působit realisticky.“

Tým nakonec přišel s efektivním řešením: Pratt ve svém skafandru vstoupil do velkého světelného stanu, nasvíceného panely plnými drobných, extrémně svítivých světelných diod. Ačkoliv se jednalo o dezorientující zážitek, Pratt se jím nenechal vyvést z míry. „Bylo naprosto ohromující sledovat Chrise v jeho skafandru, jak ve světelném stanu mlčky absolvuje jeden fyzicky náročný záběr za druhým,“ vzpomíná Nordby. „Do helmy měl přivedenu vysílačku, takže během natáčení mohli s Mortenem vzájemně komunikovat. Nikdo kromě nich samotných nevěděl, co si říkají. Byl to důkaz vášně, kterou Morten s Chrisem pro tento film sdílejí, toho, co jsou pro něj ochotni podstoupit, a také toho, o jak důvěrný zážitek se může jednat, pokud se do natáčení ponoříte naplno.“

Pratt měl podle jeho vlastních slov při natáčení těchto scén mnohem větší potíže se skafandrem samotným než se světelným stanem, ve kterém se ocitl. Během nacvičování záběrů se objevila připomínka, že Pratt ve skafandru nepůsobí dojmem, že by byl ve stavu beztíže. „Řekl jsem jim na to, že v něm taky nejsem. Že jsem sám pěkně těžký, a skafandr váží asi třicet kilo. Ale vypadá úžasně - je překrásný, je to nejlepší kostým z celého filmu.“

V případě každého filmu platí, že se celý jeho příběh definitivně formuje ve střižně. Stříhání snímku Pasažéři se ujala Maryann Brandon, která byla nominována na Oscara za svou práci na filmu Star Wars: Epizoda VII - Síla se probouzí. „Součástí mé práce střihačky je zachovat vizi kolegů, jako jsou Morten, Rodrigo, Guy a Erik,“ říká. „Snažím se být otevřena veškeré komunikaci, která mezi jednotlivými týmy probíhá. Chci mít možnost zajít za Erikem s nějakým nápadem a zjistit, zda je možné ho realizovat, než vše předložím Mortenovi. Potřebovala jsem mít možnost hovořit s Rodrigem o tom, jak podle něj měla daná scéna vypadat a působit. Myslím, že máme všichni jediný společný cíl, a to natočit skvělý film.“

Brandon se na tomto filmu toužila podílet z mnoha různých důvodů - a jedním z nich pochopitelně byla také možnost spolupráce s Mortenem Tyldumem. „Scénář je úžasný, herci jsou skvělí a viděla jsem předchozí dva Mortenovy filmy, Kód Enigmy a Lovce hlav, a byla jsem z nich nadšená. Tohle mi připadalo jako skvělá příležitost ke spolupráci s ohromně talentovaným člověkem. Znamenalo to sice pustit se do práce ihned po dokončení Star Wars, ale jak často máte šanci pracovat na filmu s tak skvělým scénářem?“

obrazek
Počáteční rozhovory s Tyldumem Brandon objasnily, že ačkoliv podstatou filmu měl pochopitelně i nadále být ten výtečný scénář, ze kterého byla nadšená, toužil režisér po tom, aby se jednalo o velmi výpravný film. „Je to mnohem velkolepější snímek, než jak na vás působí, když si čtete scénář,“ míní Brandon. „Pasažéři jsou osobním příběhem, odehrávajícím se na kosmické lodi. Všechno musí být realistické - nemůžete změnit jeho výrazové prostředky tím, že byste do něj přidali počítačově generovaná stvoření či cizí planety. Není tu žádná světlá ani temná stran - jen lidé.“

Šance vyvážit herecké výkony s úžasnými počítačově generovanými sekvencemi také představovala skvělou příležitost. „K filmům s velkolepými efekty přistupuji tak, že se je snažím zachovat co nejrealističtější a dovoluji své fantazii, aby objevovala nové možnosti,“ vysvětluje. „Je důležité, aby se v záběru nacházely skutečné prvky - ty počítačovou grafiku drží pohromadě. V jistých ohledech je přímočaré vyprávění náročnější - musím jednoznačně zajistit, aby příběh filmu fungoval bez toho, aniž by se spoléhal na cokoliv dalšího, a pokud nějaký herecký výkon nefunguje, jak má, pak jsou všechny akční scény k ničemu, protože si diváka nezískají.“

„Chris Pratt je velice sympatický, ale překvapilo mě na něm, do jaké hloubky se do postavy Jima dokázal vžít,“ pokračuje. „Jennifer je coby Aurora velice působivá, jejich vztah na plátně skvěle funguje - ne, že by mě to překvapovalo, ale v podání Jen to vše působí neuvěřitelně snadně. Velká část snímku Pasažéři je obohacena počítačovou grafikou, ale jeho podstatu tvoří reálné dekorace interiérů, které divákovi zprostředkovávají velmi osobní příběh. Každý střih, který ve filmu udělám, vyplývá z příběhu samotného - a také z hereckých výkonů.“

Někteří střihači pracují tak, že vytvoří hrubý sestřih filmu a následně výsledek svých představ konzultují s režisérem. Brandon si s Tyldumem ale vybudovali osobnější vztah, který kladl důraz na aktivnější spolupráci. „Přesvědčila jsem Mortena, aby se nedíval na nějaký první hrubý sestřih filmu, ale abychom se pustili do práce společně a začali film rovnou stříhat,“ popisuje. „Tenhle postup jsem se naučila od J. J. Abramse. Umožňuje režisérovi účastnit se od samého počátku procesu stříhání filmu.“

„Maryann odvedla skvělou práci, co se hereckých výkonů týče,“ míní Tyldum. „Je úžasné mít k dispozici střihače, který ví, že důraz musí být kladen na příběh a jeho protagonisty - nikdy se nenechá strhnout velkolepostí celého filmu do té míry, aby se z filmu vytratil jeho příběh. Současně přichází s nápady, kam je třeba do filmu vložit něco napínavého nebo vtipného. Je to skvělá vypravěčka.“


logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Čtvrtek 24. 8. 2017 Svátek má Bartoloměj
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz