Past

Vášeň, zrada a lež - o tvorbě filmu

Robert De Niro a Edward Norton, oba jedni z nejuznávanějších herců své generace, se již podruhé spojili, následujíce svého prvního společného filmu Kdo s koho, ve kterém si zahráli kolegy. Ale tentokrát oba sedí na opačné straně vězeňského stolu a hrají strhující, psychologickou šachovou hru a jejich společné scény vytváří centrální bod napětí vysoce ceněného dramatu.

Scénárista Angus MacLachlan říká: „Past je příběh Jacka Mabryho, který celý svůj život pracoval ve vězeňských službách a 43 let je ženatý s Madlyn. Mají jednu dospělou dceru a každou neděli chodí do kostela. Jackovou prací je určovat, zda mají být vězni doporučeni na předčasné propuštění. Díky své funkci se setkává se Stonem, odsouzeným za žhářství, který si již odseděl devět let ze svého 13letého trestu. Stonova žena, Lucetta, je ochotna udělat cokoliv co je potřeba, aby byl její manžel propuštěn.“

„Klíčový jádrem filmu je interakce mezi Jackem a Stonem,“ pokračuje MacLachlan. „Jack chce zjistit pravdu o požáru, chce slyšet, jestli se Stone skutečně napravil a není již nadále nebezpečný sám sobě a společnosti. Jestli by měl být doporučen na propuštění. Jakmile však Stone odhalí Jackovi slabiny a trhliny, snaží se hrát slušného muže. Často však nedokáže ovládat své emoce a kolikrát je velmi prchlivý. Čelí muži, který celý život jednal s obětmi a podvodníky, který vše viděl. Jack není naivní. Ale v současném bodě svého života je zranitelný; je ve věku, kdy přemýšlí sám o své smrtelnosti. Čelí konci své kariéry. Jeho manželství už nefunguje. A také ztratil kontakt se svým duchovním životem… takže hra mezi těmito postavami - oběma velmi inteligentními a zkušenými - činí jejich výměny velmi napjatými.“

Cesta na plátna kin Pasti začala již po Junebug, filmu, který MacLachlan napsal a který měl premiéru v roce 2005 na Filmovém festivalu v Sundance, kde si získal ocenění kritiků. Poté přišlo za MacLachlanem několik producentů, jestli by měl něco dalšího, co by jim mohl ukázat. Takže když se vrátil domů do Severní Karolíny, rozhodl se přepsat jednu ze svých her na scénář. Ta, na kterou myslel, že by skvěle vypadala na filmovém plátně, byla Past. Na finální podobě scénáře se podílel i Edward Norton. „Když byl scénář dokončen, byla Holly Wiersmaová první producentkou, které jsem ho poslal. Jí se okamžitě líbil a brzy pro něj získala režiséra Johna Currana, který také reagoval nadšeně a řekl, že by to rád natočil. Nakonec Wiersmaová nalákala i Edwarda Nortona, který nedávno pracoval s Curranem na filmu Barevný závoj. Když se k projektu přidali i další, začal se scénář realizovat,“ uvádí MacLachlan.

„Když nám Holly přinesla Past,“ říká producent Jordan Schur, „měl jsem načteno přes 80 scénářů a hledal jsem něco výjimečného. Byl to prestižní film, psychologický thriller. Byl to film, u kterého jsme cítili, že dokáže unést váhu svých herců. Je točený v rychlém sledu a jeho téma, i když temné, osloví mnoho diváků. A podle nás to byla také dobrá příležitost pro De Nira oslovit novou generaci diváků. Nová generace ho zná jinak než já a lidé, kteří vyrůstali na tak neuvěřitelných filmech jako Taxikář nebo Zuřící býk. A skutečně jsem měl pocit, že mu Past dá možnost připomenout divákům, jakým úžasným hercem je.“ De Niro dodává: „John Curran odvedl jako režisér skvělou práci. Snadno se s ním pracuje a nedělá z ničeho vědu. Točit film, když jste pod tlakem rozpočtu a termínu a podobných věcí, není skutečné snadné.“

Stone vs. Jack

„Edward Norton byl perfektní volbou,“ říká Schur. „Již v minulosti byl skvělý v podobných rolích a cítil jsem, že si s De Nirem skvěle rozuměl už v jejich předchozím, společném filmu. Další věc, kterou Edward filmu přispěl, je jeho spisovatelská schopnost. S Angusem přepsal scénář a udělal několik změn a doplnění, díky kterým se příběh skvěle uzavřel. A s Johnem Curranem jsou velmi blízkými přáteli, takže si naprosto důvěřují. Edward byl schopný komunikovat s Johnem o tom, co bylo podle něj důležité v otázkách režie, a také pomohl mně, jako producentovi, když udával vodící linky a parametry, kde cítil, že by mohl pomoci. Kromě toho také pomáhal najít vhodného člověka pro filmovou hudbu. Neskutečně se do tohoto projektu zapojil.“ De Niro dodává: „Edward je velmi pečlivý, rád se plně zapojuje do celého projektu, do scénáře apod. a mně se to líbí, protože přichází s novými nápady a pozitivní energií, jak věci zlepšit.“

De Niro pokračuje: „Edward je úžasný herec, tak to je. Byli jsme šťastní, že jsme ho získali. Mezi těmi dvěma postavami, které představují něco naprosto odlišného, je zajímavá dynamika.“

„Když jsme Edward a já prvotně hovořili o postavě Stonea,“ pokračuje Schur, „vnímal tuto osobu jako někoho, koho by rád ztvárnil. Edward a Bob se neskutečně pohroužili do svých postav a spojili se i s několika vězni a vězeňským personálem. Myslím, že Edward vystavěl svou postavu podle některého z vězňů, které potkal - jeden vězeň měl rasta copánky, které si přivlastnil, stejně jako slang, který tam slyšel. Bob měl celou dobu natáčení při ruce vězeňského úředníka, takže měl celou dobu přístup k názoru a radám tohoto člověka. Myslím, že Edward a Bob ztvárnili tyto postavy tak věrně díky tomu, že poctivě udělali svůj domácí úkol, strávili čas získáváním informací, které potřebovali, aby zachytili věrně povahy těchto lidí.“

Norton dodává: „Pracovali jsme ve vězeňském zařízení Jackson Prison v Jacksonu, Michiganu. Používali jsme uzavřenou část jejich budovy. John chtěl umístit film do Detroitu. Myslím, že byl přitahován k místu, které je známo jako jedno s největším počtem vražd.“

Ke své přípravě na film Norton uvádí: „Snažil jsem se setkat s lidmi, vězni, kteří zvláště pocházeli z drsných sousedství Detroitu, a hovořil s nimi o jejich zkušenostech. Našel jsem lidi, kteří se mi skvěle hodili k námětu filmu. Vyzpovídal jsem je, snažil se jim ukázat alespoň kousek scénáře a prosil je o radu, jak by to vše mělo působit reálně, pokud jde o vězeňský jazyk. Specifické fráze, jak které setkání působí, jaké věci by říkali, kdyby v tom byli. Jaké způsoby manipulace vidí u lidí snažících se pracovat v procesu podmínečných propuštění.“

Lucetta

U zbytku hereckého obsazení Schur věří, že „Milla bude určitě největším překvapením pro diváky, protože od ní tento herecký výkon nečekají. Diváci si ji většinou pamatují z jejích rolí ve velkých akčních snímcích, které v posledních letech natočila. Myslím, že si užívá ohromné pocty a velkého uznání Hollywoodské herecké společnosti.

Milla měla obrovskou odvahu v tom, jak přistoupila k této roli. Musela se svléknout, nespoléhat se jen na svůj vzhled. Musela mít zástupy milenců, čímž se řadí k typu filmů pro chlapecké kluby. A ona si naprosto zjednala respekt všech. Byli jsme neuvěřitelně šťastní. Měli jsme hodně dlouhý seznam hereček. Ale poté, co jsme viděli její výkon v tomto filmu, si nedokážu představit, že by někdo jiný odvedl lepší práci.“

Jovovichová říká: „Když jsem četla scénář, pomyslela jsem si, že to bude skutečný fenomém, s těmito téměř existenciálními rozhovory mezi postavami Edwarda a Roberta. Moje postava, Lucetta, je na jednu stranu nevinné dítě, ale na druhou je velmi sexy a živočišná. Když spojíte tyto dva elementy, získáte velmi divokou postavu, která prožívá každý den naplno. Svým způsobem je protikladem těch dvou mužů, kteří stále přemýšlí.“

Vztah mezi Lucettou a Stonem Jovovichová popisuje jako „velmi vášnivý. On má nad jejich vztahem kontrolu a ona ho velmi miluje. Ale on byl ve vězení osm let, takže si ona musela najít svou cestu a svůj způsob života. Zatímco je pro ni snaha dostat manžela z vězení tou nejdůležitější věcí, samozřejmě spala i s jinými muži. Ale jakmile její manžel projde spirituální očistou, nepoznává už muže, do kterého se kdysi zamilovala.“

„Lucetta miluje děti, ráda si hraje a ráda si užívá života,“ pokračuje herečka. „A to je zvláštní dvojakost, která ji pohání žít život naplno - ať je to vyučování a pomáhání dětem učinit ze svého běžného dne ten nejzvláštnější den na světě, nejzvláštnější pro ni. Když je ve škole, má vše pod kontrolou, děti k ní vzhlíží. Ale v běžném životě to je jiné.

Lucettiny pocity ohledně Jacka jsou ze začátku smíšené. Dívá se na vše jen jako na způsob, jak dostat svého manžela z vězení. Ale když ho lépe pozná, chce mu skutečně pomoci, protože vidí jeho smutek. A také, svým způsobem, si myslím, pro ni představuje otce, někoho, kdo je laskavý a milý a nechce ji jen využívat. Ne jako muži, se kterými běžně byla.“

„Natáčení s Edwardem Nortonem bylo jednou z nejneuvěřitelnějších zkušeností, jaké jsem kdy měla,“ říká Jovovichová, „protože je velmi vzácné potkat tak inteligentního, výřečného a velkorysého člověka. On nic nepředstírá, nemá žádný komplex. On stále přemýšlí, stále zkouší něco jiného. Do tohoto projektu vložil tolik vášně; skutečně ho má rád a to jsme mohli vidět každý den. Bylo to velmi inspirující. On je výjimečný člověk a umělec.“

„A Robert je ikona, ale je překvapivě milý, plachý a tichý. Díky práci s ním jsem se také hodně naučila, bylo to jiné než pracovat s Edwardem. Pracovat se dvěma úžasnými herci s tak naprosto odlišnými myšlenkovými pochody, to bylo velmi zajímavé,“ dodává.

Norton dodává: „Bobova neuvěřitelná práce po ty celé roky byla jakýmsi důkladným průzkumem disfunkce, patologie a ztráty. Pro mnoho herců a filmařů je skutečnou inspirací. Je to svým způsobem proniknutí do velmi těžkých témat o vzteku nebo o slávě nebo určitých ničivých efektech spodní strany amerického života. V pasti jsou scény, které Bob zahraje tak, jak by nedokázal nikdo jiný, i kdyby to byli ti nejlepší herci na světě.“

Nejraději vzpomíná Jovovichová na druhé kolo konkurzu Pasti, kde měla režisérem, Nortonem a De Nirem číst scénář. „Bylo to neuvěřitelné, protože jsem byla jen herečka, která přišla na konkurz; čekala jsem, že přijdu, odbydu si to své a odejdu. Ale oni mne do toho zatáhli a říkali: „Zkus tohle a zahraj tuto scénu.“ Řekla jsem: „Jasně, prostě to jen stroze přečtu, nezkoušela jsem si to.“ A oni dál mluvili o scénáři: „Je to v pořádku? Je to tak v pořádku?“ Pak se trochu pohádali. „Millo, můžeš ještě zkusit tohle?“ Kolem lítaly neskutečné nápady a myšlenky. Cítila jsem se ohromně šťastná. Co by jiní herci dali za to být v místnosti se dvěma nejlepšími herci své generace a úžasným režisérem a být součástí konkurzu? Takže když jsem odcházela, dělalo mi největší starosti, že když tu roli nedostanu, nebudu už nikdy součástí takovéhoto procesu. Byla jsem nadšená, když jsem tu roli dostala.“

„John ví přesně, co chce,“ říká nadšeně Jovovichová. „Není to jeden z těch režisérů, kteří přijdou na plac nepřipravení, a trvá jim hodiny, než dají něco dohromady. On má v sobě neuvěřitelnou energii a úchvatnou osobitost. Ve filmu mám několik bláznivých scén, a kdyby nebylo Johnova ohromného smyslu pro humor, těžko bych se přes ně dostávala. Občas to bylo náročné - musela jsem točit sexuální scény s různými chlápky a byla jsem z toho hodně rozrušená a doma jsem plakala manželovi na rameno. Pak mi přišly od Johna květiny, což mi přišlo opravdu milé, a já se podívala na vzkaz, který mi k tomu poslal - tam byla napsaná všechna jména postav, se kterými jsem ve filmu spala! V tu chvíli jsem měla sto chutí ho zabít.“

Milla Jovovichová natočila již řadu žánrově různorodých filmů, od akčních snímků po menší, kritiky uznávaná dramata, a herečce se líbí tento pestrý mix. „Pro mne je velmi důležité točit různé druhy filmů. Nebyla bych schopná natočit tři nebo čtyři intenzivní filmy za rok. To by mě zničilo. Nejsem herečka, která nechává svou práci na place. Já si ji beru domů a nyní mám dítě a rodinu a potřebuji žít normální život. A pokud točíte filmy, jako je Past, každý den, nemůžete žít normální život.“

„Akční filmy jsou úplně jinou kategorií,“ přiznává. „Ráda je točím, ráda trénuji; jsem Ninja bojovník. Už jako dítě jsem jím chtěla být a nyní se mé sny splnily. Je to naprosto odlišná část mého já, ale mám to v sobě. Myslím, že nejdůležitější část pro mne je vědět, že když se lidé budou dívat na moje filmy na konci mé kariéry, budou vědět, kdo jsem byla.“

Madlyn

Klíčové herecké obsazení uzavírá Frances Conroyová jako Jackova manželka Madlyn. Schur říká: „Frances vnesla do filmu citlivost a emoce, které by jinak nemusely být mezi ostatními postavami viditelné. Odvedla skvělou práci.“

„Past je velmi zajímavý, provokativní film,“ uvádí Conroyová. „Samozřejmě je velmi zvláštní hrát manželku Roberta De Nira, jednoho z nejlepších herců všech dob. Již dříve jsme se několikrát setkali, ve filmu Zamilován, kde hrál po boku Meryl Streepové, jsem měla menší roli. A také obdivuji práci Johna Currana.

Madlyn se ve filmu postupně otevírá, jak děj pokračuje, a diváci ji tak lépe poznávají. Události kolem ní hluboce ovlivnily jejího manžela a následně ovlivnily i jejich vztah. Na začátku filmu byste mohli říci, že je Jack již zralý na změnu. Žije ve svém vlastním světě a Madlyn to vidí. A jak to ve vztazích bývá, partneři nevědí, jak vzájemně komunikovat, když jsou každý úplně někde jinde. Jejich křehký manželský vztah trpí. Ona je mu zcela věrná. Náboženství je základním bodem jejího života. Její manžel to s ní sdílel, ale k náboženství nemá rozhodně stejný vztah jako ona, což hraje velmi důležitou roli v rozpadu jejich vztahu.“

„Na začátku filmu je krátká scéna, ve které vidíte Jacka a Madlyn jako mladé lidi, kteří jsou zhruba pět let manželé,“ vysvětluje Conroyová. „Mají malou dcerku. Ale i v tomto krátkém záběru vidíte barvy jejich vztahu, barvu Jacka jako mladého muže, která jaksi odráží barvy onoho odsouzeného, Stonea, kterému bude později ve svém životě pomáhat. A tyto barvy jsou vidět také ve chvíli, kdy Madlyn a Jack ztratí jeden druhého.“

„Jack a Madlyn jsou pár ve středních letech,“ pokračuje herečka. „Mají jednu dospělou dceru, která se jim jaksi odcizila, více otci než matce. Madlyn je žena v domácnosti, Jack má těsně před důchodem jako vězeňský kurátor, což je jediná práce, kterou dělal celý život. Když se večer dostane domů, dávají si spolu večerní drink. Ona vaří večeři. Ona kouří, on přestává. Ale moc spolu nemluví. Ona něco říká, ale on neposlouchá.“ Jejich vztah, který je opravdu kompromisem, nemůže vydržet události, které nastanou.

„Jack se, bohužel, připlete do cesty Stoneovi a Lucettě, kteří chtějí někoho dostat. A Jack je tím správným cílem. Řadu let je zatvrzelým člověkem, ale oni se mu dostanou pod kůži. Najdou jeho slabiny a na ně útočí. Způsob, jakým pracují na Jackovi, je pozvolný a důmyslný.“

O spolupráci s Robertem De Nirem Conroyová říká: „Robert De Niro je velmi uzavřený, velmi soustředěný herec. Svou energii si šetří pro chvíli, kdy je zavolán na plac. Takže práce s ním je naplněna nádherným tichem. Je to jako být s někým, kdo je naprosto soustředěný. Nemá potřebu se předvádět světu. Svou prací zkrátka informuje lidi, že jediné, co potřebují dělat, je jejich práce. To platilo pro štáb, režiséra a herce na scéně. Je to společný jazyk, který herci sdílí. To potvrdilo můj pocit z něj jako herce. Jako člověk je skromný, milý a občas velmi vtipný. A pokaždé je všem hercům velmi nápomocný. Pracovat s ním bylo naprosto úžasné.“

Když společně s Johnem Curranem dávali dohromady postavu Madlyn, dohodli se: „Budeme Madlyn postupně odhalovat, protože ona se rozvíjí jako květina.“ „Ona se velmi jemně rozvinuje,“ dodává Conroyová. „Myslím, že John měl určitou představu, ale také je nakloněn improvizaci - nedrží se nutně scénáře tak, jak je napsaný. Věci se měnily na poslední chvíli, jiné pak byly odebrány, protože ztráceny na pointě.“

Conroyová také cítí, že natáčení ve skutečném vězeňském prostředí hodně pomohlo k dokreslení postav De Nira a Nortona. „Myslím, že přítomnost vězeňského úředníka na place byla úžasná a pro Edwarda získat slovník a vzhled od lidí, kteří jsou uvězněni, tomu dodalo neuvěřitelnou naléhavost a realitu světa za mřížemi.

Postava Milly Jovovichové, Lucetta, byla velmi komplikovaná a na hraně,“ dodává, „takže cokoliv udělala k jejímu průzkumu, bylo také skvělé.“

Vysoká hra

Podle producenta Jordana Schura „je Past psychologický thriller o čtyřech morálně oslabených postavách a o tom, jak se vzájemně ovlivňují. Hlavním tématem filmu je vztah Stonea a Jacka. Je to bitva důvtipu, šachová hra. Vidíte, jak je Edwardova postava v moci Boba. A ve skutečnosti se to otočí a Jack končí pod Edwardovým vlivem.

„Když jsme se já a můj partner, David Mimran, zapojili do tohoto projektu, John byl již na palubě. Já jsem velký fanoušek jeho filmů, Barevný závoj je neuvěřitelný. On dokáže skvěle odhalovat soukromí svých postav, s jejich klady i zápory. A zachytil je zcela přesvědčivým způsobem. Hodně jsem se naučil tím, když jsem pozoroval jeho práci na Pasti. Režíroval z mnoha různých úhlů, aby zachytil i jen letmý záběr obličeje svých postav, který mohl napomoci dějové lince. On je stratég a taktik v tom, jakým způsobem točil tento film, představil své postavy, bez příkras, stejně jako v jejich plné záři.“

Norton dodává: „Potkáváme tyto postavy v určitém bodě jejich cesty k procitnutí. Vy tak máte skvělou příležitost je studovat a zkoumat, čím prochází. A cítit, jak se to zpětně odráží ve vás a co to ve vás vyvolává. Mně se na závěru filmu, který John zvolil, líbí to, že je to hozená rukavice. Dává lidem prostor říci, zda něčemu podobnému někdy v životě čelili?“