Sdílet
|
Konec 60. let, pražská čtvrť staré Košíře. V jedné dvoupatrové vile tu žijí dvě rodiny - Šebkovi a Krausovi. Otec Šebek, prostoduchý, ale dobrácký důstojník z povolání, je zastáncem panujícího režimu a stejně vehementně obhajuje i vlastní neomylnost v roli hlavy rodiny. Elegantní otec Kraus, bývalý odbojář s trpkou válečnou zkušeností, je naopak zarytým opozičníkem. Také on je přesvědčený o tom, že má za všech okolností pravdu - není proto divu, že se tihle dva nemají zrovna v lásce. Jejich děti - gymnazista Michal a jeho hezká spolužačka Jindřiška - však spolu vycházejí docela dobře. Zvlášť Michal by byl moc rád, kdyby ho jeho sympatická sousedka brala trochu víc na vědomí. Handicap kluka z fádního "domácího hřiště" je však příliš viditelný. |
|
Mladému Šebkovi nezbývá, než aby smutně přihlížel, jak mu jeho první milostné body krade samolibý spolužák Elien s bezvadnou výbavou "made in U.S.A.", kterou mu posílají jeho skvěle situovaní rodiče v diplomatických službách... U Šebků a Krausů se zatím střídají rodinné návštěvy, s plným nasazením a ve vší obřadnosti se tu slaví Vánoce, svatba i nečekaný, bolestný pohřeb. Do zabydlených domácností vtrhnou i některé novodobé vymoženosti v podobě umělohmotných lžiček, nerozbitných sklenic a podivných her pro statečné pionýry. Mládež zatím pokukuje po lákadlech světa kapitalismu a snaží se žít svůj vlastní, na rodičovských autoritách a "velké" historii nezávislý život. V soukromí rodinných pelíšků se tak čas od času odehrají malá dramata názorů a vztahů, která se v paměti jejich účastníků otisknou už nejspíš navždy... |
|
Snímek obou autorů s názvem PELÍŠKY, v němž se objevují motivy z knihy PETRA ŠABACHA Hovno hoří (rodina Šebkova) i vlastní vzpomínky scenáristy Petra Jarchovského (rodina Krausova), se připravoval téměř čtyři roky. Výsledkem dramaturgicky i scenáristicky pečlivě ošetřeného projektu je příběh, pojednaný v nejlepších tradicích české filmové komedie - nostalgicky laděných filmů, prodchnutých poezií, humanismem, ale i nakažlivou legrací, situačními gagy a vypravěčskou elegancí. Kromě osvědčeného tvůrčího tandemu Jan Hřebejk-Petr Jarchovský se práce na filmu zúčastnila řada významných tvůrčích osobností, které výrazně napomohly zdárnému výsledku: za kamerou stál JAN MALÍŘ (FAUNOVO VELMI POZDNÍ ODPOLEDNE, ŠAŠEK A KRÁLOVNA, ŠAKALÍ LÉTA, UČITEL TANCE), architektem se stal MILAN BÝČEK (ŽIVOT A NEOBYČEJNÁ DOBRODRUŽSTVÍ VOJÁKA IVANA ČONKINA) a kostýmy navrhla KATARÍNA HOLLÁ (ŠAKALÍ LÉTA, KOLJA, BÁJEČNÁ LÉTA POD PSA). Choreografem byl JOSEF PROUZA, který s Janem Hřebejkem spolupracoval už na ŠAKALÍCH LETECH. Natáčení začalo 22. července 1998 v dřevěném barrandovském studiu č. 4 (tam se točil i třetí Hřebejkův snímek "Musíme si pomáhat") a pokračovalo interiéry v modřanské sokolovně. Hlavní část natáčení uzavřela scéna s pošťákem-diverzantem v Prokopském údolí, kterou štáb realizoval koncem léta. Poslední exteriérové scény se zimními motivy - obraz, kdy Elien drsně shodí Michala z bicyklu - se podařilo nasnímat v půli ledna 1999. |