Penelope

Wilhernova rodina trpí kletbou. V padesátých letech 19. století se pra pra pra pradědeček Penelope pohádal s místní čarodějnicí a ta na celou jeho rodinu uvalila kletbu, která říká, že příští dcera, jež se někomu z Wilhernů narodí, přijde na svět s prasečím rypáčkem. I přes svou zlost zde čarodějnice nechala skulinku: “Teprve až ji váš člověk přijme za svou, dokud je smrt nerozdělí, tato kletba se zruší.” Už léta se Wilhernovým rodili jen synové a zlá kletba byla skoro zapomenuta... Potom přišla na svět Penelope.

Její rodiče jsou kvůli tomuto prokletí rozhodnuti držet Penelope v ústraní a současně se snaží kletbu nějak zlomit. Paní Wilhernová chce Penelope provdat za šlechtice a věří, že tím se kletba zruší. Nápadníci ale s křikem prchají, jakmile Penelope uvidí. Jeden z nich, Edward Vanderman, zmizí ještě před podepsáním smlouvy o mlčenlivosti. Snaží se okolí vylíčit jaké hrůzy byl svědkem, ale všichni ho mají za blázna a nevěnují mu pozornost. Aby očistil své jméno, nabídne svůj příběh bulvárnímu magazínu Enquirer. V redakci se setká s reportérem Lemonem, který o kletbě slyšel a posledních dvacet let se snaží získat fotku Penelope.

Setkání s Edwardem přiměje Lemona jednat. Najme si krachujícího hazardního hráče Maxe, který má v přestrojení za potenciálního nápadníka Penelope v nestřeženém okamžiku vyfotografovat. Max je na tom finančně špatně, ale najednou zjistí, že ho k Penelope něco táhne. Nečeká na to až ji zklame a raději uteče pryč. Penelope posílena touto zradou a rozhodnuta žít na vlastní pěst, odejde od rodiny a vydává se vstříc osudu.

S obličejem zakrytým šátkem prochází světem a dohání vše, co ji uniklo za léta domácího vězení. Potkává Annie, lehkomyslnou dívku se smyslem pro dobrodružství, která se sice diví šátku neustále halícímu její obličej, ale přesto si ji oblíbí. Když je tajemství Penelope odhaleno, společnost je nejprve šokována a zděšena, ale nakonec Penelope přijme. Kletba však zůstává. Edward se zesměšní, když nově všemi oblíbenou Penelope uráží. Je svým otcem přinucen požádat Penelope o ruku, aby zachoval dobré jméno rodiny. Jenže to nakonec není Edward, kdo v den svatby uteče pryč. Penelope si uvědomí, že se má ráda taková jaká je a bude raději žít s prasečím rypáčkem, než s někým, koho nemiluje. A právě tohle rozhodnutí onu kletbu zlomí.

Jakmile se vrátí zpět do světa, nyní k nepoznání od své dřívější podoby, potkává Maxe. Je Halloween, svátek Všech svatých. Všechny dívky ve městě jsou převlečeny za Penelope. Max poznává za zahalenou tváří Penelope, přiznává se, že není šlechtic. I přesto, že Penelope miluje, nedokáže kletbu zrušit. I přes její vzhled Penelope miluje. V tu chvíli mu Penelope ukáže tvář a Max zjistí, že kletba už byla zrušena.

Příběh

Příběh o mladé ženě, překonávající zdánlivě nepřekonatelné, aby získala svého prince, je už v pohádkách tradicí. Příběhu Penelope dala scénáristka Leslie Cavenyová soudobý spád. Co kdyby se ten bohatý a krásný princ ukázal být zpočátku obyčejným mizerou a pravá láska hlavní hrdinky zůstala v jeho rukou? A především, co kdyby to byl příběh spíše o nalezení sebe sama než příběh o mladé ženě nacházející pravou lásku?

Právě tyto originální myšlenky přilákaly pozornost producentek Jennifer Simpson a Reese Witherspoon ze společnosti Type A Films. O scénář se podělily se zakladatelem Stone Village, Scottem Steindorffem. “Četl jsem to za letu z L.A. do New Yorku a okamžitě se do příběhu zamiloval,” říká Steindorff.

“Říkám tomu ‘anti-Barbie’ film” pokračuje Steindorff. “V dnešních dnech všichni strašně hledí na to jak vypadají, a proto je opravdu důležité, aby se objevil příběh, ve kterém se mladá žena vykašle na předsudky, na to jak vypadá a dokáže si, že všechno jde. Dokonce i najít pravou lásku.”

Scénáristka Leslie Cavenyová věří, že témata, na která producenti Penelope zareagovali, jsou ta, která osloví většinu diváků. “Když se nad tím zamyslíte, je udivující, jak dokáže určitá nejistota zasáhnout do života mladého člověka. Snad každý zná tento pocit, ať už jde o prasečí rypáček, akné, ošklivý účes nebo to jak mluvíte. Chtěla jsem ty nejisté mladé lidi navrátit zpět do života.”

“V Penelope láska všechno překoná” říká producentka Jennifer Simpson. “Je to příběh o ženě, která přijde na to, kým ve skutečnosti je, a začne se ve vlastní kůži cítit pohodlně. Příběh je velmi zábavný a dojemný. Je tam hodně věcí, které se mohou týkat každého z nás. Diváci zažijí kouzelnou jízdu. Penelope je překrásná, dojímavá pohádka. Diváky přenese do jiného světa, který se jich týká, a k Penelope jako dívce přilnou. Myslím, že ji diváci shledají povznášející. Kouzelné je, že vypráví o dívce, vydávající se do velkého zlého světa poprvé v životě. Jejíma očima uvidí každodenní věci jiným pohledem a znovu zjistí, jak voní růže.”

Proces

“Pracovala jsem v televizi jako nájemný scénárista,“ říká Leslie Cavenyová. “Cítila jsem se opravdu deprimovaná a byl Štědrý den. Někdo mi dal knihu o psaní od Stephena Kinga a v ní bylo pár řádků o tom, že psaní není o vydělávání peněz, bohatnutí, získávání dívek nebo chlapců, ale o tom něčeho dosáhnout, něčemu se vyrovnat, být šťastný. Úplně mě to dostalo a konečně jsem si uvědomila, k čemu je psaní předurčeno. Tak jsem dala v práci výpověď, vykašlala se na peníze a bylo mi to jedno. Nezáleželo na tom, protože psaní o tom, co vás opravdu trápí, je to, na čem skutečně záleží.”

Protože Leslie Cavenyová psávala pro televizi, byla zvyklá, že co napíše, to se za čtrnáct dní točí. Tento proces je ale úplně jiný u filmu. Její agentka začala rozesílat tento projekt po Hollywoodu a Cavenyová musela absolvovat tucty schůzek. Většina ohlasů byla pozitivní, nicméně většina filmových producentů se obávala o úspěch filmu, ve kterém má hlavní hrdinka prasečí rypáček.

Vše se změnilo, když si scénář přečetla herečka a držitelka Oscara Reese Witherspoon a Jennifer Simpson. “Budou až do konce mého života mými hrdinkami,” říká vděčně Cavenyová. “Zamilovaly si ten scénář a řekly, že můj sen uskuteční. A udělaly to.” “Je to pohádkový příběh o dívce, která se naučí být tím, čím je a já si myslím, že se dotkne každého. Reese a já jsme se do příběhu zamilovaly,” vysvětluje Simpsonová.

Mark Palansky, který filmem Penelope debutoval coby režisér, četl scénář když jej agent Cavenyové začal rozesílat. Cavenyová a Palansky se setkali a strávili spolu osm hodin. “Byla jsem dojatá nadšením toho mladého muže pro náš příběh - byl tak nadšený scénářem a jeho zaujetí mne rozhodilo. Věděla jsem, že bude ten, kdo film natočí. Scénář byla moje i jeho celovečerní prvotina, takže jsme předpokládali, že bude obtížné získat důvěru ostatních.”

“Mark natočil o pár let dříve několik skvělých krátkých filmů a když jsme dostaly s Reese scénář, říkaly jsme si, že by bylo skvělé představit nového režiséra,” vysvětluje Simpsonová. “Mark vypadal, že má svou vlastní vizi filmu. Po naší schůzce jsme té vizi porozuměly, líbila se nám a tak jsme se rozhodly zariskovat a dát mu tento projekt.”

Umístění

Mark Palansky okamžitě začal hledat vhodné lokace pro natáčení, odpovídající jeho rozmarně vypadajícímu storyboardu. Zvažovali jsme několik měst ze Spojených států nebo Kanady, ale nakonec jsme se rozhodli točit v Londýně, o kterém Steindorff řekl: “Má pohádkové kvality a je okouzlující. A lidé ze štábů jsou tu nadaní, milí a velmi soustředění.”

Palansky věří, že natáčecí místo bylo základem k určení tónu celého filmu. “Londýn je úchvatné město.” říká režisér. “Celý úhel pohledu filmu je unikátní - svedli jsme dohromady francouzského kameramana, vedoucí výpravy z Nového Zélandu a britskou návrhářku kostýmů. Chtěl jsem, aby každý přemýšlel úplně jinak a myslím, že je to na výsledku skutečně poznat.”

„Je to tak univerzální příběh, jak jen může být. Je to něco běžného, ale i přesto je to pohádka, což vám zaručuje naprostou svobodu, pokud chcete jako režisér stvořit něco, co tu ještě nebylo. Něco nového, čerstvého. Je to o to zábavnější, když dáte lidem, co na filmu pracují, svobodu.”