Původ příběhu

Perfect Sense je poslední film činorodého a trvalého koprodukčního partnerství mezi Sigma films, Velká Británie, a Zentropa v Dánsku. Jejich předchozí spolupráce zahrnuje filmy Red Road, Von Trierovy Dogville a Manderlay. „Během těch let se z nás stali spojenci,“ říká režisér David Mackenzie. „Důvěřuji jejich úsudku, a když mi přinesli scénář, měl jsem pocit, že to bude něco výjimečného.“

Scénář přistál na Davidově stole v roce 2009. „Již po deseti stránkách jsem byl nadšený, přišlo mi to naprosto fantastické, mělo to ohromný globální rozsah. Ale zároveň to bylo celkem minimalistické, intimní a jednoduché, jako bajka.“… „Přišlo mi to velmi optimistické - film s bohatým zdrojem emocí, který přiměje lidi chtít pomáhat bližním.“

Pro scénáristu Kima Fupze Aakesona - dlouholetého obdivovatele Mackenzieho filmů - byl příběh také překvapením: „Tento film je více fantasy než moje předchozí filmy. Napsal jsem hodně scénářů založených na realitě plné výzkumu, kšeftování, prostituce atd., a pak moje dětské knihy plné pohádek a kouzel. Takže tento film byl jako reakce na obě tyto oblasti, jako práce na nové melodii, novém tónu.“ Aakesonův scénář má jednoduchost alegorického příběhu, ale stále je zcela moderní - milostný příběh zasazený do upadajícího světa. Scénárista cítí, že je potřeba hovořit o našich moderních problémech, ale nepopisovat je v negativním duchu.

„V současné době existuje mnoho příběhů o anarchii a lidských bytostech obracejících se vzájemně proti sobě, ale ta opačná strana je také správná, tváří v tvář pohromám stále pracujeme a jíme a holíme se a zamilováváme. Chtěl jsem vyprávět příběh o lidské lásce a její síle.“

Mackenzie věděl, že je to výzva pracovat na žánrové love story: „Je těžké vyprávět milostné příběhy ze současnosti, protože jsme již unaveni z různých klišé. Je to jako popová píseň - kdo chce slyšet další pop píseň o lásce? Úkolem je zjistit, co činí tuto lásku výjimečnou? Jak se liší od ostatních milostných příběhů? V této době máme v sobě tolik cynismu, že naše city potřebují občas nějaký ten šok, abychom uviděli lásku z nového úhlu pohledu. To je krása tohoto příběhu zasazeného do tak extrémních podmínek.“

Mackenzie a Aakeson sdíleli od začátku společný cíl - vytvořit detailní studii páru, který se našel na pozadí tolika podivností. Aby se oživil tento neobyčejný příběh, bylo potřeba vybrat herce nejvyššího kalibru.

Obsazení herců

Ewan McGregor

Mackenzie chtěl znovu spolupracovat s McGregorem od jejich společného filmu Adamovo tajemství z roku 2003 a v roli sexy, charismatického a požitkářského Michaela viděl skvělou příležitost pro 38letou hereckou hvězdu. McGregor právě přijel z natáčení v LA: „Okamžitě jsem si ten scénář zamiloval a podle mne je David hodně dobrý režisér. Když se mi do rukou dostal Perfect Sense, zalíbily se mi postavy, byl v tom skutečně krásný příslib - myšlenka neochvějné love story, příběhu dvou lidí, kteří se do sebe zamilují téměř navzdory jejich nejlepšímu úsudku. Rád vytvářím příběhy, které se mi líbí.“

Ewan reagoval na to, proč si vybral tento britský nezávislý film mezi dalšími mainstreamovými projekty: „Nepřemýšlím o nich jako o mainstreamových nebo nezávislých filmech. Předpokládám, že je to určitý druh luxusu. Ale když pak děláte filmy, které se Vám líbí a jejich rozsah a rozpočet jsou irelevantní - proč byste nechtěl být zapojen do příběhu lásky s režisérem, kterého skutečně uznáváte. Nedává smysl, abych si nechal ujít takovou zkušenost jen proto, že v tom není velký rozpočet.“

„Já skutečně věřím, že nezávislé filmařství je místo, kde můžete přidávat své komentáře a dělat prohlášení. Je to trochu komplikovaný film ve smyslu toho, že vypráví o životě a lásce.“

Eva Green

Mackenzieho zaujala Eva Greenová svými vynikajícími hereckými výkony ve filmech Casino Royal a Snílci. Eva popisuje scénář jako „velmi intenzivní“ a role Susan ji skutečně oslovila. „Susan, zdá se, strávila svůj dosavadní život hledáním odpovědí, profesionálních, osobních, emocionálních. To se mi na ní líbilo a dokázala jsem se s tím ztotožnit.“ „Susan je na začátku filmu obklopená hranicemi, které si kolem sebe během let vytvořila. Jak ale čelí ztrátě svých smyslů, její hranice jsou čím dál tím nižší a ona si dovoluje odhalit lásku.“

Eva byla také nadšená ze spolupráce s režisérem Mackenziem. „Viděla jsem některé z Davidových filmů a zvláště se mi pak líbilo Adamovo tajemství. Dle mého názoru jsou jeho film vzájemně propojeny hlubokým smyslem pro postavy a ochotou je zavést na neobvyklá místa. Pro herce je to skutečně atraktivní startovací bod. Víte, že máte svobodu zkoumat. Mackenzie svým hercům velmi důvěřuje a rád je posouvá neočekávanými směry.“

Dalším úkolem bylo zjistit, jak budou oba herci na sebe reagovat. Jak Mackenzie říká: „Oni jsou dva lidé, kteří se v minulosti zklamali v lásce a musí v ní znovu uvěřit. Jeden v druhého.“ Aby tomu tak bylo, musí diváci uvěřit v ně samotné jako skutečný pár. Obě hvězdy úzce spolupracovaly, aby vytvořily komplexnost filmového vztahu, zatímco zkoumaly a zkoušely každodenní práci svých postav. Během příprav a natáčení byl Mackenzie zaujat Evinou a Ewanovou dynamikou a vzájemným porozuměním postav toho druhého. Jak McGregor říká: „Spolupráce s Evou byla úžasná, ona je prostě fantastická. Hrála postavu, která byla skutečně náročná. Strávili jsme minimálně týden na přípravě našich scén… její postava si, dle mého názoru, prošla příliš mnoha špatnými vztahy a nyní nedůvěřuje mojí postavě a celkově mužům, a na tomto zdráhání je něco skutečně kouzelného. Mám rád tento prvek příběhu a fakt, že to spolu překlenou. V kontrastu je pak moje postava velmi optimistická.“

Eva také ze spolupráce s Ewanem mnoho získala. „Slyšela jsem, že Ewan je velkorysý herec a vše, co mi bylo řečeno, je skutečně pravda. Jedním z největších potěšení na natáčení tohoto filmu byla spolupráce s Ewanem.“

Ve vedlejší roli si Connie Nielsenová zahrála Susaninu starostlivou sestru, zatímco nekonvenční herec Ewen Bremner je kuchyňský bavič, díky kterému jsou záběry z restaurace realistické. Ewen rád znovu spolupracoval s Davidem Mackenziem po snímku Hallam Foe. Herec, známý pro své improvizační dovednosti, si užívá svobody, kterou mu Mackenzie dává. „Improvizace je úděsná a úžasná pozice daná intuicí a zkušenostmi. David je rošťák, má rád ty nebezpečné prvky. Ačkoliv je většina z filmu předem určena, má rád ve svých scénách rozbroje. David mne skutečně podporoval v tom, abych se vydal tímto směrem… To, co mne nejvíce baví na této práci, je práce s těmito lidmi, skvělými herci, všichni hrají sami za sebe a společně.“

Tentokrát to byla také třetí spolupráce s Ewanem McGregorem po filmech Trainspotting a Černý jestřáb sestřelen. Ewen obdivuje Ewanovu práci a jeho úžasné herecké výkony. „V Maroku při natáčení Černého jestřába jsme se hodně odvázali a našli odlišnou stránku toho druhého. Od doby, kdy vůbec začal točit, je hodně produktivní a natočil již tolik různorodých filmů a tolik rozličných rolí a pracoval s tolika skvělými režiséry a herci a nyní je tu, v plné síle. Nyní je na skutečně působivé pozici a je to impozantní herec.“

Ewan McGregor má také vysoké mínění o schopnostech Ewena Bremnera. „On je skvělý herec, stali se z nás skuteční kamarádi, rád se vrhá do věcí po hlavě.“

Ewan McGregor a Denis Lawson

Na place si herec užil jednoho blízkého spojení, které by se dalo nazvat až „rodinným“ - Ewan McGregor využil poprvé příležitosti pracovat se svým strýcem, hercem Denisem Lawsonem (je dokázáno, že Denis jako první inspiroval Ewana k herecké profesi, když hrál v první trilogii Star Wars). „Strýc mne režíroval na divadle a v krátkém filmu,“ říká McGregor, „ale nikdy jsem s ním nehrál a vždy jsem po tom toužil. Čekali jsme na nějakou zvláštní příležitost. Denis byl naprosto perfektní pro tuto roli. Michael a majitel restaurace, kterého Denis hraje, mají ve filmu skvělý vztah, jsou si velmi blízcí a my to byli absolutně připraveni využít. Pro mne to bylo neskutečně krásné natáčení.“

Denis přidává historku z rodinného hraní: „Ewan chtěl se mnou hrát už od svých 9 let. Sice tam panovala lehká úzkost, když jsem za ním přišel do maskérny, ale jakmile jsme byli na place, byla to ta nejpřirozenější věc na světě. Skutečně jsme se bavili a vztah těchto dvou postav byl hezký a blízký.“

Režisérova vize

Natáčení se zrealizovalo během pěti týdnů. Perfect Sense bylo zasazeno do tří základních lokací kolem Glasgow, s dodatečným natáčením v Keni, Mexiku a Indii. Od začátku se producentka Berrieová a režisér Mackenzie rozhodli, že ačkoliv bylo žánrem filmu sci-fi, zaměření filmu by mělo být na emocionální cestu.

„Dohodli jsme se spíše na vytvoření poetické verze příběhu než na verzi plné velkolepých vizuálních efektů. Dalo by se to předělat na bombastický Hollywoodský trhák s rozpočtem 80 milionu dolarů s řadou vizuálních efektů, pokud bychom chtěli,“ říká Mackenzie. „Ale věděli jsme zcela přesně, že tímto směrem se nechceme vydat. Rozhodli jsme se být umírnění a maximalizovat mikrokosmos, držet se minimalismu a stáhnout to zpět od všech velkých výprav a triků. Chtěli jsme naservírovat romantickou křivku - posunout žánr směrem dovnitř než ven.“ Režisérovou představou bylo vyprávět příběh jednoduchým způsobem. „Film vypráví rozsáhlý příběh s limitovaným apetitem. Hovoří o každodenních věcech, je o tom, jak lidé zvládají spíše děsivé změny než samotnou pohromu. To je jedna z věcí, která je podle mne úžasná a provokující.“

Dokonce i během natáčení, ačkoliv byly využity rozhlehlé plochy města, oslavuje Mackenzie těsné záběry a zaměřuje se na emoce herců.

„Snažil jsem se dosáhnout nenuceného a ledabylého vzhledu. Byl to instinkt, který mi říkal, abychom nebyli příliš grandiózní, protože ten příběh je sám o sobě velkolepý, musel jsem ho lehce držet při zemi, abych umožnil oživit fikci a poetiku, stejně jako vážnost,“ dodává režisér.

Skutečná životní vitalita herců není nikde jasnější než ve scénách v restauraci, ze kterých prýští důvtip a bezbřehá energie a které jsou protipólem jemné důvěrnosti ústřední milostné zápletky. Mackenzie vysvětluje svoji techniku: „V restauraci herci skutečně vaří - Ewan a Ewen strávili hodně času tréninkem se třemi až čtyřmi šéfkuchaři, aby získali nádech autenticity a shonu. Já sám strávil nějaký čas v kuchyních a studoval je. Neustále v nich panuje trochu bouře a vy můžete cítit její závan, vyžaduje to velké soustředění.“ „Točil jsem co nejvíce živých akcí, jak to jen šlo, hodně jsme používali steadicam a snažili se zachytit tu bezprostřední energii.“

Ewen Bremner vysvětluje, jak Mackenzie získal z herců tuto potřebnou energii a jistotu ve scénách z kuchyně během tří týdnů intenzivní přípravy - tréninku s předními šéfkuchaři. „Od kamaráda Guye, který vlastní restauraci hned za rohem od natáčení, se nám dostalo skvělé školy, který nás všechny vzal do Glasgow, kde nás učil. Různá místa, jako rybí trh a univerzitní kuchyně, jeho vlastní kuchyně, jeho vlastní restaurace, učil nás velmi dobře a velmi trpělivě. Chtěli jsme, abychom vypadali, jako když víme, co děláme, další postavy, které ve filmu nehovoří, byly všechno zkušení kuchaři, takže si myslím, že se museli stranou hihňat věcem, které jsme dělali, jaký jsme tam dělali binec. Byli jsme v dobrých rukách…“

Nad to však Ewen získal určité dovednosti, které mu zůstanou i po natáčení. „Naučil jsem se, jak nabrousit nůž. Jak se to má správně dělat, jak máte vypadat, když to děláte, úhly čepele. Když to zkoušíte bez nějaké hlubší znalosti, můžete se skutečně zranit.“ Taková pozornost na detail propůjčuje hloubku hraní a autentičnost filmu.

Střih a celosvětové záběry filmu

Zatímco si Mackenzie bere inovativní Godardův snímek Alphaville jako zdroj inspirace, panuje v Perfect Sense, stejně jako v předchozích Mackenzieho filmech, nezaměnitelná otevřenost, přístupnost a oslava života, propojená s posouváním filmových hranic. Toto je dobře vidět v užití záběrů z okolního světa, aby se ukázal celosvětový postup viru: filmové štáby ve třech různých světových lokacích dostaly scénáře a instrukce a nazpátek odeslali dech beroucí záběry z Keni, Mexika a Indie. Ty se pak prostříhaly s archivními záběry nepokojů, demonstracemi, lékařskou a biologickou historií a vše bylo promícháno s poetickým užitím voice overu.

Vypravěč (voice over)

U svých předchozích filmů se Mackenzie vyhýbal vypravěči. „Zvykli jsme si, že nám někdo říká, že je to kompromis,“ říká. „Je to součást arzenálu režisérů, která je zřídka využita. Ale je úžasné, jak může být hlas vypravěče silný, když ho přijmete.“ Voice over v Perfect Sense popisuje jako kombinaci dětského a božího hlasu. Tento kontrast mezi výpravnem a intimitou, mezi tragédií a romancí se prolíná skrz všechny aspekty filmu.

Hudba - Max Richter

Dokonce ještě před tím, než si vybral herce pro film, se rozhodl Mackenzie na spolupráci s oceňovaným skladatelem Maxem Richterem. „S Maxem jsem chtěl spolupracovat již delší dobu, protože jsem velký fanoušek jeho práce, ve skutečnosti mám všechna jeho alba! Překvapivě mne kontaktoval v době, když jsem točil Hallam Foe, ale dohodli jsme se na pozdější spolupráci a zůstali jsme v kontaktu.“

Ten správný projekt se musel jasně vyrýsovat, abychom mohli plně využít epického rozsahu Maxovy hudby. Ve chvíli, kdy jsem si přečetl scénář tohoto filmu,“ říká Mackenzie, „jsem věděl, že je to to pravé pro Maxe… V jeho hudbě je cosi klasického a zároveň moderního, oboje krásné a zpřeházené. Hned jsem věděl, že on je ten pravý pro tento film.“

„Byla to moc hezká spolupráce,“ říká Richter o několikaměsíční práci s Mackenziem. „Nápady létaly kolem nás a mohl jsem přemýšlet o materiálu trochu hlouběji než je obvyklé - to bylo skvělé,“ říká. Film popisuje jako „celkem těžký úkol“, a tak přišel s „řadou nahrávek plných kuráže a elektronik.“ Tato estetika kontrastů se také odráží v práci kamery a vizuální koncepci filmu a nastiňuje napětí mezi globálními katastrofami a důvěrnou romancí.

Obrazy - Giles Nuttgens

Kameraman Giles Nuttgens spolupracuje s Mackenziem již na pátém filmu. „Pracovat s lidmi, se kterými jste již něco dělal, vám dává ohromnou výhodu,“ říká Mackenzie. „Můžeme být jeden k druhému rázní, posouvat se vzájemně dál, protože se nechceme vracet na ta samá místa, kde už jste byli. Tento film jsem se snažil de-estetizovat, posunout ten balík dál.“ Stejně jako u herců a hudby hledal Mackenzie „nervózní“ momenty pomíjivých a citlivých, téměř náhodných záblesků pravdy. „Giles a já - naše oči směřují na stejné místo. Vždy hledáme něco, co je trochu neohrabané. Nechceme perfektní záběry, nehledali jsme věci, které jsou perfektní nebo vyrovnané.

Nuttgens a Mackenzie si prošli scénář scénu po scéně a „před-diskutovali jejich nádech a pocit“, ale ne, jak Mackenzie říká, „před-vizualizovali“. „Nikdy to není tak, že by si Giles vybral obrazy a já herce. V naší spolupráci je mnohem větší dynamika.“

Ve filmu má Nuttgens neuvěřitelný smysl pro intuici, co se děje ve scéně, občas sleduje akci se steadicamem nebo zachycuje letmé pohledy druhotných incidentů, které by jinak zůstaly mimo záběr. Mackenzie obdivuje Gilesovu práci: „On je stylista, psycholog, improvizátor, estét a voják! Chci, aby lidé šli se mnou a vybojovali dobrý boj. Giles takový přesně je, je to drsný chlap!“

Perfect Sense v kontextu

Když se nedávno Mackenzie ohlédl po svých pěti filmech, zjistil, že „jsem si vždy myslel, že jsem točil anti-milostné příběhy, ale ve skutečnosti jsou všechny v základu o lásce - ve skutečnosti se musím nyní přibrzdit a přestat točit milostné příběhy!“

Mackenzie věří, že se Perfect Sense propojuje s mnoha tématy jeho předchozích filmů a že má v sobě vzkaz, který je pokorný a zároveň dobře načasovaný. „Posledních 70ti let jsme žili ve stínu Armageddonu, v rozličných tvarech. Nechutné množství filmů popírá tento fakt a ti, kteří se s ním snaží pracovat, s ním zachází bombasticky a nadhazují, že tyto věci jsou již překonány.“ Pro Mackenzieho je zásadní otázka, která se klene filmem o přežití a lásce - Věříte ještě v lásku? Může bez ní lidstvo přežít?

„Jedna z věcí, která mne udivuje na tomto příběhu, je, že začíná naším obvyklým moderním cynismem. Obě hlavní postavy nevěří v lásku, na začátku filmu, ale na konci v ní věří. To je nejvýraznější bod. Někdy se třeba musíme obávat ztráty, abychom se naučili doufat,“ uvádí Mackenzie.

V kontrastu k dalším filmařům, jako je Werner Herzog s jeho pochmurným pohledem na lidstvo jako vrahy, nebo blockbusterům, které si vychutnávají scénáře konce světa, komunikuje Perfect Sense pozitivní a jednoduchý vzkaz o lidské schopnosti přežít a adaptovat se.

V době, která je poznamenána nejistotou ústředních pilířů (ekonomika, ekologie apod.), představuje Perfect Sense odlišný pohled na svět. Je to takový, který si producentka Gillian Berrieová zažila při spolupráci s Dány a Iry. „Jednou z ironických věcí je,“ říká Berrieová, „že se snažíte natočit „varovný film“ o tom, co se nám může přihodit, mezinárodně, a vy si říkáte, že to nikoho nezajímá, nikdo to nezaplatí… Pak se však ukáže ten ohromný entusiasmus a komunikace mezi zeměmi a lidmi a je až téměř alarmující, skutečně, jak velká je potřeba těchto filmů - skutečný koprodukční proces je jako metafora pro to, jak lidé dokáží vycházet společně a podat uvěřitelnou, ne jen idealistickou naději.“

Mackenzie věří, že nám filmy hovoří cosi o tom, jak bychom rádi žili naše životy. „Nevěřím, že lidstvo směřuje k chaosu,“ říká Mackenzie. „V budoucnu bezesporu uvidíme anarchii v ulicích a globální katastrofy, ale pro to všechno nevěřím, že směřujeme k Cestě Cormaca McCarthyho. Ne, stále jsou lidé, kteří pracují tvrdě, aby pomohli druhým, lidský duch, nabádají sami sebe pomáhat druhým spíše než týrat. Je to velmi lidská věc, přizpůsobujeme se vzniklým situacím, bez ohledu na to, zda přežíváme v extrémním nebo jistém prostředí. Možná to je vnitřní pocit a klidně mne nazývejte romantikem, pokud chcete, ale já věřím v potenciál dobra, v soucit, touze po budování spíše než po destrukci v srdcích lidí.“

Ve filmu Eva říká: „Konec je tak krásný. Je tu pocit těžce vydobyté naděje. Věk, ve kterém žijeme, je cynický, ale mnozí by řekli, že nás to nechává spíše v potřebě po příbězích o lásce než když před tím.“

Ewan McGregor také cítí, že tento film má nadějný vzkaz: „Podle mne je na Perfect Sense cosi poetického - je to jako metafora pro zamilovanost, svět se doslova rozpadá, ztrácí svůj smysl, a když se zamilujeme, ztratíme své smysly, rozpadneme se také, nemůžeme jíst, nespíme, ovládne nás to. Miluji ten film, zamiloval jsem si ho od okamžiku, kdy jsem si přečetl scénář… Doufám, že nás nikdy neunaví vyprávět milostné příběhy.“