fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Celý film zdarma    Videoukázka    Fotky    

68% 42 hlasů
6.8 10 42
drama, Česká republika, , 80 min., od 18 let
Kinopremiéra v ČR a SK 11.11.2010

Režie:
Herci: , , , , , více...


Celý film zdarma
01:20:00
Ukázka
01:56



Skutečný příběh drogy, která změnila svět.
Původně byl projekt zamýšlen jako celovečerní dokument, ve kterém byly konfrontovány životní příběhy trojice mužů, jejichž osudy různým způsobem determinovala droga. Jeden patřil k nejvýraznějším vynálezcům a „vařičům“ pervitinu u nás, druhý léta působil v protidrogovém oddělení policie a třetí, známý rocker, propadl drogové závislosti. Dramatické zvraty v osudech této trojice reálných hrdinů inspirovaly posléze producenty a tvůrce filmu k nápadu zkombinovat dokumentární výpověď s hranými sekvencemi. V nich se zrcadlí strhující pád na samé dno a „cesta z pekla“ zpátky do života.
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu Nejdepresivnější hraný dokument o nejslavnější české droze, která změnila svět. Pervitin, neboli jednoduše Perník. Výpověď několika lidí, kteří měli s touto drogou co do činění. Obrazy života zničující látky nesoucí mnoho útrap a neštěstí. Šokující stránka věci a soulad s jeho podstatou. Životní drama, jaký si normální člověk ani neumí představit. Do drog lze spadnout velmi lehce. O to složitější je zase se vrátit na vrchol. Tento snímek poodhaluje problémy jednoznačně spjaté s Pervitinem a hlavně životní útrapy lidí, kteří se k němu dostali. Vyniká zde naprostá otevřenost. Tato filmová výpověď je vrcholem dokumentaristiky a hrané dramatičnosti. Po jeho zhlédnutí zanechá v divákovi hluboký dojem. Dojem beznaděje a zoufalství. Ale jak uvádí příběh, lze se z toho dostat, ale stojí to nemalou daň. Tento snímek je jeden z nejlepších počinů na toto téma.
Všechny komentáře k filmu 16+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Titulky    Videotéka: přidat si do ní film

Popis filmu Piko

Pavel se v 70. letech dostal do malé komunity lidí, experimentující s omamnými látkami, které v tehdy totalitním Československu oficiálně neexistovaly. Později stál u zrodu krystalické formy pervitinu, který se tak stal českým patentem a který nepřímo připravil o život statisíce lidí po celém světě. Praha se stává Amsterdamem východu, Pavel jeho vůdčí osobou. Je tomu však rád? Osud Pavlovi nepřál po celý život, na jeho zdánlivém konci, v toxické psychóze, několikrát takřka přežil vlastní smrt. Dostal se do vězení, výbuch, který nakonec při výrobě jedné z dávek zavinil, mu způsobil těžká zranění a doživotní postižení. V současné době pracuje jako terapeut v Bohnicích, kde paradoxně léčí oběti jeho několik desítek let starého vynálezu.


O filmu

obrazek
Původně byl projekt zamýšlen jako celovečerní dokument, ve kterém byly konfrontovány životní příběhy trojice mužů, jejichž osudy různým způsobem determinovala droga. Jeden patřil k nejvýraznějším vynálezcům a „vařičům“ pervitinu u nás, druhý léta působil v protidrogovém oddělení policie a třetí, známý rocker, propadl drogové závislosti. Dramatické zvraty v osudech této trojice reálných hrdinů inspirovaly posléze producenty a tvůrce filmu k nápadu zkombinovat dokumentární výpověď s hranými sekvencemi. V nich se zrcadlí strhující pád na samé dno a „cesta z pekla“ zpátky do života.

O hrdinech:

Pavel
Pavel se v 70. letech dostal do malé komunity lidí, experimentující s omamnými látkami, které v tehdy totalitním Československu oficiálně neexistovaly. Později stál u zrodu krystalické formy pervitinu, který se tak stal českým patentem a který nepřímo připravil o život statisíce lidí po celém světě. Osud Pavlovi nepřál po celý život, na jeho zdánlivém konci, v toxické psychóze, několikrát takřka přežil vlastní smrt. Dostal se do vězení, výbuch, který nakonec při výrobě jedné z dávek zavinil, mu způsobil těžká zranění a doživotní postižení. V současné době pracuje jako terapeut v Bohnicích, kde paradoxně léčí oběti jeho několik desítek let starého vynálezu.

Fífa
Fífa, byl po celý život členem policejní organizace, zabývající se drogovou kriminalitou. Dnes už bývalý člen současné protidrogové centrály sledoval Pavla z druhé strany řeky. Téměř dvacet let ho stíhal, ale také poznával jako člověka. Přestože byl nucen Pavla zavřít, jejich souboj pomalu přerostl v přátelství, které trvá dodnes.

Dan

Dan Horyna, frontman legendární rockové kapely Vitacit je možná první člověk, který Pavlův přípravek vyzkoušel, a také první člověk, který ho přežil, jako jeden z mála. Před několika lety konvertoval k buddhismu a dnes žije bez drog a pracuje jako terapeut.

Tomáš Řehořek (rozhovor)
obrazek
Nakolik vzdálené jsou vaše prvotní představu o filmu od jeho konečné podoby?

V první fázi to bylo tak, že mě oslovili producenti Pavel Melounek a David Prudký, že mají nějaký super námět na dokument. Pak jsem se dozvěděl, že to má být dokument o drogách, což mě zpočátku moc nenadchlo, protože nejen dokumentů, ale i celovečerních hraných filmů na tohle téma už vzniklo u nás i v zahraničí tolik, že jsem si říkal, že tomu už těžko mohu něco nového přinést.

Ale když jsem si vyslechl příběhy „vařiče“ a vlastně jednoho z objevitelů krystalické formy pervitinu Pavla Gregora, policajta z protidrogové centrály „Fífy“ a muzikanta z kdysi populární skupiny Vitacit Dana Horyny, nadchlo mě to. Řekl jsem si, že tohle dělat chci. Jenže těch způsobů, jak to dělat, bylo bezpočet. V první fázi to měl být dokument, ale já si potrpím na obrazové stránce věcí, které mám možnost dělat, a říkal jsem si, že dokument na toto téma by mohl dopadnout jako půldruhé hodiny „mluvících hlav“, možná trochu skombinovaných s nějakými archivními materiály. Určitě bychom podstatu věci odvyprávěli, ale nemyslím si, že by to bylo natolik sugestivní, jako v případě, že bychom se pokusili z toho udělat celovečerní hraný film. Tak jsme si vyslechli ty příběhy tří hlavních aktérů ještě jednou a poskládali z nich motivy pro scénář k hranému filmu.

Takže nakonec vznikl hraný snímek s dokumentárním pozadím, kde také máme autentické výpovědi všech tří aktérů a nechybějí ani archivní materiály, ale film stojí na hrané části, odvíjí se tam klasická dramatická linka. Kdybych to měl uvést do nějakého poměru, je to z  80 % hraný film, zbytek tvoří dokument.

Čím hlavně vás zaujaly osudy trojice mužů, jimž drogy zničily či zásadně změnily dlouhé roky života a kteří se na konci ocitli na jedné lodi boje proti nim?

Tím, že to nebyl banální příběh někoho, kdo začal brát drogy, dostal se do problémů a pak se z toho vyhrabal - je to sice obdivuhodné, ale takových příběhů je víc. Ale už jen ten samotný osud Pavla Gregora od narození, dětství, až po dnešek je nabitý obrovskými zvraty, událostmi, které by, myslím, málokdo přežil, natož aby dokázal úplně obrátit a nakonec pomáhat těm, kteří se dostali do problémů se závislostí.

Další úroveň je, že na situaci nenahlížíme jen z pozice Gregora, ale i z pohledu jeho protivníka, policisty protidrogového oddělení, který hrdinovu „drogovou kariéru“ po léta sledoval. Mezi nimi ale funguje určitá lidská chemie, a proto to dopadlo tak, že dnes jsou přátelé.

Byla to trochu taková analogie ke Spielbergovu filmu Chyť mě, když to dokážeš, kde Leonardo DiCaprio hraje geniálního padělatele a Tom Hanks policistu, který je mu po léta v patách. Nakonec ho polapí, ale také mu nabídne práci.

Čili vy jste dělali film tak trochu pozpátku. Měli jste tři skutečné postavy, měli jste jejich příběhy a znali jste konec - to napsal za vás život. A hledali jste „spojovací linky“, motivace, proč se věci udály tak, jak se udály...

Tak nějak. Já jsem se často scházel s Pavlem Gregorem a Fífou a ptal se jich, proč, proč, proč...Proč to bylo takhle. Ve filmu jsme mohli zachytit jen zlomek toho, co mi vyprávěli, ale myslím, že jsou to věci nejzásadnější.

A jak pro vás bylo těžké eliminovat ty „zbytečné“ materiály, dát vyprávění nějakou strukturu, když se vám příběh pod rukama sám tak košatil?

I když jsou hrdinové tři, rozhodl jsem se postavit hlavní dějovou linku na postavě Pavla Gregora. Snažili jsme se pak zachytit ty mezníky, dílčí situace, které rozhodovaly o tom, kam se Pavel vydá dál. A ty v tom filmu uvidíme. Tím, že v hodinu a půl dlouhém filmu musíme obsáhnout rozmezí čtyřiceti let, tak samozřejmě skáčeme v čase, třeba i po pěti letech, v nichž se nestalo nic tak zásadního, co ovlivnilo směřování jeho života. Ale to zásadní ve filmu je.

obrazek
Jste nejen režisérem, ale děláte si sám i kameru a střih. Jak tento „troj jediný“ úkol zvládáte a jak jste s natočeným materiálem bojoval ve střižně?

Tím, že to původně měl být dokument, jsem si říkal, že ještě kameraman navíc by bylo organizačně složitější, naopak sám budu flexibilnější. Taky jsem už měl konkrétní představu, tak to neberu jako nějakou zátěž, ale naopak mě to moc bavilo. S kamerou v ruce mám pocit, že mám věc víc pod kontrolou. A taky tím, že jsme točili ve velkém časovém presu, byla výhoda, že odpadla komunikace s kameramanem.

V čem vidíte největší úskalí kombinace syrových dokumentárních pasáží s výtvarně stylizovanou řečí hraného filmu?

Co se týká dokumentárního materiálu, tak my vlastně máme natočeny jenom rozhovory s třemi protagonisty, které jsou snímány už samy o sobě trochu stylizovaně, a navíc ve filmu z těch „mluvících hlav“ moc neuvidíme, autentické výpovědi běží většinou pod obrazem. Máme tam některé archivní materiály, třeba koncert Vitacitu s Danem Horynou, nějaké dobové záběry Prahy, ale ty jsou už samy točeny na 16 mm film a myslím, že tak výtvarně zapadnou do hraných sekvencí.

Neproklínáte se ve střižně, že jste toho natočil třeba moc nebo málo?

Ani ne. Spíš se děje denně to, co na každém jiném projektu, že člověk musí čelit frustraci z kompromisů, které byl nucen udělat - ať už kvůli časovému presu nebo kvůli omezeným financím. Takže je mi líto, že se ta či ona scéna nemohla natočit třeba líp, protože nebyl prostor, ale na druhou stranu je to hodně relativní. Člověk by pak třeba vymýšlel nesmysly.

Řekl byste něco k výběru herců? Typově podobní se svými“předobrazy“ moc nejsou....

Vybíral jsem precizní herce, které má také ráda kamera. Nemyslím, že byla nutná nápadná podobnost s předobrazy.

O čem film Piko podle vás hlavně je?

Můžeme říct, že je o droze. Ale nejen o droze jako omamné látce. Jde o jakoukoli drogu, kterou člověk potřebuje ke svému životu. To se zrcadlí v osudu Dana Horyny, který byl extrémně dobrý ve sportu, v hudbě, potom měl politický problém a ocitl se na samém dně. Tyhle aktivity pro něj byly jakousi drogou, když o to přišel, hledal kompenzaci ve fetu. Dnes našel svou drogu v buddhistické filozofii, alespoň to tak vidím. Je to tedy o tom, že každý z nás potřebuje nějakou drogu, jakýsi hnací motor v sobě. Někdy je jeho hledání zbytečně dlouhé a destruktivní, jako třeba v případě Pavla Gregora.

Pavel Melounek (rozhovor)
obrazek
Který okamžik, která skutečnost rozhodla o tom, že jste místo dokumentárního projektu začali uvažovat o vlastně hraném filmu, který má žánrově nejblíže k dokumentární rekonstrukci.

Byl to asi okamžik, kdy jsme odhalili sílu příběhu Pavla Gregora a jeho souputníků Fífy a Horyny. Což bylo na dokumentárních předtáčkách. Ale i po nich, kdy se skutečné postavy začaly scházet nejen s Tomášem Řehořkem a námi, ale i hereckými protagonisty. Zvláště intenzívní byly schůzky Pavla a Tomáše s Rosťou Novákem, kde se objevovaly další a další skutečnosti… Vedle toho není bez zajímavosti, že Dan Horyna se se svým hereckým protějškem Štěpánem Benonim blíže seznámil až na dotočné. Ale pak si to „vynahradili“, strávili spolu několik odpolední a večerů, a jak mě informoval Dan Horyna, tak se vlastně „karmicky sblížili…“

Film vzniká ve vaší společnosti First Film, ale za významného přispění České televize, což je, jak je všeobecně známo, přece jen těžkopádná mašinérie s různými rozhodovacími  úrovněmi. Jak ČT reagovala na tyto poměrně radikální tvůrčí a samozřejmě i realizační (a finanční) změny projektu?

Měli jsme štěstí na Centrum vzdělávacích pořadů a Alenu Müllerovou, která projektu od začátku věřila a pochopila, že je na místě v jistém okamžiku prohloubit fabulační linku. Projekt našel pak pochopení i na ředitelské úrovni… Finanční podmínky se příliš nezměnily, takže projekt dostal šanci.

Co se nakonec ukázalo být největším úskalím při realizaci filmu? Malá zkušenost mladého režiséra? Omezené finance? Časový pres? Široké mantinely, které takto pojatá látka představovala?

Pokud nějaké úskalí bylo, tak to byly možnosti, které vznikaly původně pro méně stylizovaný příběh, ale díky Tomášovi Řehořkovi a výtečnému štábu se podařilo tyto realizační mantinely úspěšně překlenout.

Příběh tří reálných lidí, jejichž osudy tak dramaticky poznamenaly drogy, je určitě vhodnou prevencí proti závislosti.  Uvažujete o nějaké specifické distribuci v kinech? Spolupráci se školami atd.?

Určitě. S Falconem se od začátku domlouváme na výrazné distribuční orientaci právě na střední školy a nejvyšší ročníky základních škol. Kromě hlavních premiér plánujeme celou řadu besed ke školním projekcím, kde kromě tvůrců a herců filmu budou přítomni podle možností i Gregor, Fífa či Horyna a také zástupci Národní protidrogové centrály při Ministerstvu vnitra ČR, která je jedním z našich partnerů…

O natáčení

obrazek
Exteriéry se točily v dramatických kulisách, které dokumentují chmurnou atmosféru příběhu a tvoří mu výmluvné kulisy. Depresivní prostředí našli filmaři v krematoriu, na hřbitově, v márnici, ve zničených a polorozpadlých domech, za zdmi vězení a také v areálu psychiatrické léčebny v Bohnicích.


logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Středa 19. 9. 2018 Svátek má Zita
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz