Richard Curtis patří mezi scénáristickou špičku současné komedie, velmi dobře si však vede i jako režisér. A právě v této poloze se vrací na plátna kin s filmem „Piráti na vlnách“, kterému dominuje vtip, podivná individua, a hlavně plná nůše rocku z konce šedesátých let minulého století.  
 
Ačkoliv rock and roll prožívá svá nejsilnější léta, britské úřady mu ve svém vysílání vyhrazují maximálně dvě hodiny týdně. Mladistvý vzdor si však vždycky najde cestu, třeba prostřednictvím pirátského vysílání Radia Rock ze staré lodi uprostřed moře. Na její palubu čerstvě přichází Carl (Tom Sturridge), kterého matka poslala ke kmotru Quentinovi (Bill Nighy) na převýchovu. Quentin je však hlavou Radia Rock, a tak se mladík seznamuje s těmi nejdivočejšími lidmi na světě, kteří z Carla rozhodně neudělají svatouška. V přítomnosti posádky, kterou tvoří hlavní moderátoři Hrabě (Philip Seymour Hoffman), cynický "doktor" Dave (Nick Frost), hvězda hitparád Simon Swafford (Chris O'Dowd), komik Angus Nutsford (Rhys Darby), tajemný Půlnoční Mark (Tom Wisdom), DJská legenda Gavin Cavner (Rhys Ifans) nebo lesbička Felicity (Katherine Parkinson) ovšem lze zažít spoustu nových zážitků. O ty nebude nouze, zejména, když se na lodi objeví Quentinova krásná neteř Marianne (Talulah Riley). Zatímco loď na plné pecky prožívá světlé i odvrácené stránky rocku, snaží se z pevniny ministr Dormandy (Kenneth Branagh) zastavit vysílání "zvrhlíků, narkomanů a násilníků" za každou cenu.  
 
Už ve svém důstojně zvládnutém romantickém debutu „Láska nebeská“ se Richard Curtis prostřednictvím postavy stárnoucího rockera Billyho Macka vyzpovídal ze své vášně k hudbě. To mu ovšem nestačilo, a tak Curtis usedl do režisérského křesla podruhé, aby se pohoupal na vlnách muziky, humoru a v jistém smyslu i romantiky – a opět s velmi dobrým výsledkem.  
 
Již samotný námět pirátského vysílání excentrických hudebních šílenců z lodi lásky uprostřed Severního moře, si žádá pozornost, a scénář, který si pan režisér opět napsal sám, tohoto tématu zcela využívá. „Piráti na vlnách“ totiž přivážejí hravost a především těžkotonážní náklad humoru - od britských suchařin, až k legráckám srozumitelným všem, které však nevyznívají hloupě (ač lidí na záchodě by stačila polovina). Ostatně není se co divit, Curtis má za sebou dlouhá léta psaní a fenomenální výsledky typu Mr. Bean, Černá Zmije, Deník Bridget Jonesové, Notting Hill a další. Naprostý fortel je poznat už z hlavních charakterů, které jsou vytvořeny velmi precizně a s nadsázkou, která občas jiskřivě vykreslí „opravdové tvrďáky“ tak drsně, až působí groteskně (ovšem stále sympaticky). Na tom ale samozřejmě mají svůj podíl i herci, ke kterým se dostaneme později. Nejen humorem „nakrmil“ pan režisér scénář, a tak filmu nechybí ani akční vložky, drama, niternější emoce, či odhodlání položit vše na oltář svého snu. Ovšem pozor, více než hlavní dějové linii se Curtis věnuje jednotlivým epizodám života Radia Rock, ačkoliv v popředí stále zůstává boj rockandrollových uprchlíků proti snahám úřadů zarazit vysílání stůj co stůj.  
 
Největší trhlina v kýlu „Pirátů na vlnách“ měří téměř 130minut – taková stopáž je na „situační“ film zkrátka moc. Ač je velké finále uchyceno pěkně (možná trochu klasicky), právě tady mohli být střihači o něco přísnější a trochu tu protahovanou litanii zkrátit. Na druhou stranu se člověk neubrání dojmu, že jinde řádily editorské nůžky až příliš - některé momenty zkrátka působí trochu zkratkovitě. Neduhy Curtisovy kocábky však vyvažuje velmi příznivý vítr zábavnosti a muziky. Právě hudba totiž tvoří páteř filmu - písně nebyly vybírány pouze podle melodie, ale i z hlediska textů, které dávají „Pirátům na vlnách“ další (velmi elegantní) vypravěčskou rovinu příběhu.  
 
Ač je Curtis svým hlavním zaměřením scénárista, dokázal si coby režisér poměrně dobře ohlídat i technickou stránku věci. Velmi hezké je rozparcelování obrazu na začátku a konci filmu (zde obohacené přebaly nejzásadnějších rockových alb za posledních 30 let), nebo akční prostřihy v podobném duchu. Kamera funguje bez zaškobrtnutí, potěší kvalitní podvodní záběry, a v neposlední řadě skvělé kostýmy, které propůjčují hercům image opravdových extravagantních hvězd z konce „šedesátých“. Opomenout samozřejmě nelze ani velikou porci kvalitní muziky a uvěřitelný „rádiový“ zvuk vysílání moderátorů.  
 
A právě moderátoři jsou tím pravým kořením „Pirátů na vlnách“ – ostatně stačí si vyjmenovat jména hlavních protagonistů, a máme jasno. Zavedení herci Bill Nighy, Philip Seymour Hoffman, a skvěle kamenný Kenneth Branagh jsou doplněni Hollywoodem ne zas až tak propranými jmény jako je Nick Frost a Rhys Ifans, hvězdami britského sitcomu IT Crowd Chris O'Dowdem, Katherine Parkinson, a mladšími kolegy, jejichž čas teprve přijde (Tom Sturridge, či sličná Talulah Riley). Vynikající souhra všech postav na palubě uvádí soustrojí příběhu do ladného pohybu a funguje zkrátka skvěle. I to je důvod, proč navzdory některým kiksům dostává film poměrně vysoké hodnocení.  
 
Neokoukaný námět, skvělé kostýmy, herci i provedení, a především přístup režiséra Richarda Curtise dělá z „Pirátů na vlnách“ vtipný, a zároveň oddechový rockový film, ze kterého prýští láska k muzice. Pokud ji s tvůrci a aktéry sdílíte i Vy, užijete si tento počin i přes příliš dlouhou stopáž a další chybky, které sráží hodnocení lehoulince dolů. 7,8/10.