Pod pískem

Manželská dvojice si vyjede k moři. Domů se vrátí manželka sama. Manžel zmizel neznámo kam. Život jde dál, o Mariinu přízeň se začíná ucházet jiný muž. Jaký důvod může mít člověk k tomu, aby jednoho dne odešel beze slova vysvětlení, bez náznaku odpovědi na přirozený příval otázek, jenž svým zmizením vyvolá? A byl ten odchod opravdu dobrovolný a konečný? A nebo zasáhla osudová náhoda a Jean utonul? A nebo se vůbec neutopil, prostě od Marie odešel jinam, žít jiný život, s jinou ženou, jinak? Asi padesátiletá Marie je krásná, kultivovaná žena, profesorka literatury, která kolem svého manžela rozprostřela plášť z něhyplného ticha a on, zřejmě příliš osamělý, ztracený v tom tichu jednoho dne utonul, protože tak neuměl být s ní. To je však jen jedna z možných odpovědí na otázky, jež v nás film Francoise Ozona Pod pískem vyvolá.

Charlotte Ramplingová
Narozena roku 1945, Sturmer, Cambridgeshire ve Velké Británii. Jejím otcem byl Godfrey L. Rampling, vysoký důstojník NATO, vítěz v běhu na olympijských hrách v Berlíně 1936. Studovala na dívčí akademii ve Francii a později absolvovala obchodní kurz v Harrow Technical College. Než započala svou hereckou kariéru v londýnském Royal Court Theatre, věnovala se modelingu. Díky jazykovým znalostem ji do svých filmů postupně obsazovali i italští a francouzští tvůrci. Charlotte na sebe poprvé výrazněji upozornila vedlejší postavou houslistky Meredith v adaptaci románu Margaret Fosterové Dívka Georgy a rolí Elisabethy Thallmannové ve filmu L.Viscontiho Soumrak bohů. Své herecké schopnosti si vyzkoušela ve filmech nejrůznějších žánrů a kvalit, ztělesnila postavy zcela odlišných charakterů a typů. V roce 1985 byla nominována na Césara za výkon v kriminálním snímku Umřít se dá jen dvakrát, v roce 2001 jí bylo toto ocenění uděleno za celoživotní tvorbu. Charlotte Ramplingové se kromě herectví věnuje i fotografování. Jejím manželem je francouzský skladatel a instrumentalista Jean-Michel Jarre.

Bruno Cremer
Narozen roku 1929 v Saint Mandé, Val-de-Marne, Francie. Po absolvování pařížské Konzervatoře debutoval v roce 1953 na jevišti Théâtre de ľOeuvre ve hře Julesa Supervielleho Robinson. Před filmovou kamerou se objevoval již koncem 50.let, ale výrazněji na sebe upozornil až rolí důstojníka Willsdorfa ve válečném dramatu Četa 317 (1965) režiséra P. Schoendoerffera. Kvůli svému vzhledu se stal vyhledávaným představitelem drsných nebo psychicky labilních mužů. Na začátku 90.let byl obsazen do hlavní role rozsáhlého TV seriálu o komisaři Maigretovi.

François Ozon
Narozen roku 1967 v Paříži, vystudoval filmovou vědu a režii na filmové škole FEMIS v Paříži. Ve svých filmech se pokouší zachytit důsledky vypjatých, většinou sexuálních vztahů. Často rozvíjí absurdní i surrealistické motivy, groteskní momenty střídá s morbidními. Ozon ve své tvorbě rád překračuje hranice žánrů a mísí různé styly. Jeho prvním celovečerním filmem, kterému předcházela celá řada krátkých snímků, byla černá komedie Sitcom (1998) vyprávějící o rozvratu, který v jedené rodině způsobí obyčejná krysa. Další jeho celovečerní film Les Amants criminels (1999, Zločinní milenci), Kapky deště na rozpálených kamenech (2000, Gouttes ďeau sur pierres brulantes), 8 žen (2002, 8 femmes) ...