Podivuhodný případ Benjamina Buttona

Koho by nezaujal film, který režíroval brilantní David Fincher, ke kterému napsal scénář neméně nadaný Eric Roth a který má v oscarovém ohni hned třináct nažhavených želízek.  
 
Benjamin Button (Brad Pitt a další herci) se narodil za velmi podivuhodných událostí. Jeho matka (Joeanna Sayler) zemřela při porodu a zoufalý otec (Jason Flemyng) se chtěl malého syna zbavit, a tak jej odložil na zápraží starobince. Na pohled velmi ošklivého miminka se ujme správkyně domu, černoška Queenie (Taraji P. Henson), která sama mít děti nemůže. Ironií osudu se právě do prostředí pečovatelského domu pro staré lidi malý Ben skvěle hodí, neboť se narodil s anomálií – jeho tělo namísto stárnutí mládne, a proto je malému chlapci s šedivými vlasy, silnou artritidou a šedým zákalem prostředí podobně vypadajících obyvatel (spolu s mateřskou láskou Quennie) tím nejlepším domovem. Zde se také Button pozná s vnučkou jedné ze stařenek, pětiletou Daisy (Elle Fanning, později Cate Blanchet a další), která v Benově starém těle rozpozná mladého ducha. Tak vznikne vztah, který se spolu s časem vyvíjí a fatálně ovlivňuje životy obou dvou. Na cestě „od hrobu ke kolébce“ však čeká Bena spousta nejroztodivnějších postav a zkušeností, které utvářejí jeho pohled na svět.  
 
Pokud sledujete americkou filmovou produkci posledních patnácti let, určitě jste museli zhlédnout třetí pokračování série „Vetřelci“, „Klub rváčů“, „Hru“, nebo jeden z nejvýše ceněných filmů vůbec, geniální „Sedm“. Společným jmenovatelem těchto vysoce nadprůměrných snímků je režisér David Fincher, který se na rozdíl od některých kolegů nezaměřuje na kvantitu, a namísto nadprodukce rychlostí výrobního pásu v čínské továrně na cvičky, si na svých počinech dává opravdu záležet. Teprve pět let po dokončení thrillerovém dramatu „Úkryt“ přišel Fincher s chladným příběhem sériového vraha „Zodiac“, aby se následně vrhnul do vysilující práce na aktuálním „Podivuhodném případu Benjamina Buttona“.  
 
K tomuto počinu se režisér rozhodl přizvat nejen Brada Pitta, kameramana Claudia Mirandu, a další dlouholeté spolupracovníky, ale i oscarového scénáristu Erica Rotha (Forrest Gump, Insider apod.). A že se ve Fincherově teamu sešly opravdu špičky je na „Podivuhodném příběhu Benjamina Buttona“ v každém ohledu znát. Vybroušený scénář má spád, a najdeme v něm jak situace drancující nervy až na dřeň, tak humorné chvilky, které nám připomínají obě strany lidského života – utrpění i radost. Některé scény téměř zabolí, a to zejména ty diváky, kteří už jsou sami „poznamenáni“ ztrátou někoho blízkého. Právě tato skupina návštěvníků kina s pár hořkými životními zkušenostmi ocení film nejvíce, neboť se v něm kvůli tomuto souladu „najdou“. Rothovi se však naštěstí povedlo vyhnout kýčovité „sladkobolnosti“, a i když jde u některých emocí hodně do hloubky, stále si zachovává nadhled a „jasnou hlavu“. Díky tomu jsou tak všechny momenty „reálné“, a proto uvěřitelné, zkrátka „ze života“ – a to i přes na první pohled nereálnou zápletku o muži, který namísto stárnutí mládne. Právě ve světle aspektu obráceného životního procesu dostávají naše vlastní, běžné životní radosti i strasti najednou punc „výjimečnosti“ a připomenou divákovi, že život je přes všechny překážky obrovský dar, kterého by si měl vážit. A to na „blockbusterový“ scénář vůbec není málo.  
 
Velké myšlenky si vyžadují zasadit do dostatečně velkého finančního květináče, který byl Davidu Fincherovi poskytnut, a tak se pan režisér mohl spolu s producentkou Ceán Chaffin pěkně rozmáchnout. Výsledkem je velkolepá a krásná výprava, ve které hrají svou roli nejen obsáhlé a bohaté záběry, ale i filmařský cit, podpořený velkým pozorovacím talentem. Díky těmto komponentům se podařilo dosáhnout charakteristické „příchuti“ jednotlivých dějinných obodbí, která se skládá z kulis, kostýmů, aut, ale i třeba hudby, architektury, nebo maličkostí typu plakáty na zdech. To spoluvytváří podmanivou atmosféru plynutí času, jehož tok diváka nenásilně zanese tam, kam film zrovna potřebuje. Vtipně fungují i groteskní retrospektivní filmečky o muži zasaženém bleskem. Skvělý výběr hudby (i neméně zajímavý původní soundtrack) jde ruku v ruce s vynikající kamerou, střídající popisné celky, intimní kompozice i vypravěčské detaily. Poznávacím znamením filmu jsou dlouhé záběry a pozvolné, příjemné střihy – film zkrátka nikam nespěchá, což lze vyčíst i z téměř tříhodinové stopáže.  
 
Do tohoto pečlivě stvořeného světa skvěle zapadají parádní herecké výkony, které si tentokráte vyžádaly nejen práci s tělem a mimikou, ale i třeba s hlasem. Je to právě držení těla, měnící se barvy hlasů a úžasná práce maskérů a trikařů, které dávají jednotlivým životním etapám hlavních hrdinů uvěřitelnost. Právě díky tomu mohla většinu poloh ústředních charakterů odehrát dvojice Cate Blanchett a Brad Pitt, které se to i velmi dobře povedlo. Příjemným překvapením je i to, že Brad Pitt, ač v hlavní roli, funguje jen jako součást filmu, ne jako jeho alfa a omega, a zbytečně na sebe nestrhává pozornost. To celku velmi sluší, a dává možnost vyniknout všem těm krásným nuancím, postavám i hercům - za zmínku stojí Cate Blanchett, Taraji P. Henson, Jason Flemyng, Tilda Swinton, Jared Harris a celá plejáda dalších.  
 
Souhrn všech těchto vysoce kvalitních vlastností tak logicky dělá z „Podivuhodného příběhu Benjamina Buttona“ opravdu pozoruhodný počin. Objektivně vadit by mohly snad jen dva rysy filmu – zaprvé délka (166 minut v kuse opravdu není málo), a zadruhé hloubavé pojetí tématu, které by nedostatečně „zralému“ publiku nemuselo nic říkat. Fincherova novinka však přesto zůstane dalším úspěšným zářezem v sérii nadprůměrných snímků, a to i v případě, že by neproměnila žádnou ze třinácti nominací na Oscara (což by bylo nepravděpodobné).

Někteří lidé nevypadají na svůj věk, Benjamin Button (Brad Pitt) je toho zářným příkladem. Narodil se totiž jako stařec, se všemožnými tělesnými vadami a zatímco všichni ostatní stárnou, on mládne.  
 
Jeho první životní okamžiky jsou dramatické. Matka krátce po porodu umírá a otec, vida tvář svého potomka, zpanikaří a odnese ho s menším obnosem ke dveřím sanatoria, kde pečují o staré lidi. Zde se ho ujímá milující černoška Quennie (Taraji P. Henson), která nemůže mít vlastní děti. Benjamin má tak veškerou potřebnou péči i dostatek zajímavých podnětů. Staří lidé jsou totiž nepřeberným zdrojem příběhů.  
 
Život je opravdu jak bonboniéra a i na Benjamina postupně zbývají některé ty lahodnější kousky. Se svou osudovou láskou Daisy (v dospělé verzi Cate Blanchett) se potkává právě v sanatoriu, kde pobývá i její babička. Tato šťastná náhoda pak dává vzniknout lásce, jejíž téma se vine napříč celým příběhem. Klasický šťastný konec však nečekejte.  
 
Film těží z konfrontace Benjaminovy mladé duše se světem dospělých. Viditelné je to obzvláště v situacích, do kterých by se ve svém věku nikdy nedostal. Za všechny zmíním návštěvu nevěstince, do kterého je nečekaně vtažen. Zajímavý je též fakt, že celý příběh předčítá z Benjaminova deníku dcera své umírající matce Daisy.  
 
Jedná se bezesporu o výtečně natočený film. Brad Pitt podává (spolu s digitálními efekty) výborný výkon a jeho skvělý přízvuk si budu pamatovat ještě dlouho. Ani Cate Blanchett nezklamává, to samé ale platí i o všech ostatních hercích. Vypíchnout snad musím jen dobrosrdečnou a ráznou Queenie , kterou neopakovatelným způsobem ztvárnila Taraji P. Henson.  
 
Snímek získal tři Oscary (výprava, masky, vizuální efekty) z celkem třinácti nominací, Davida Finchera ale nakonec určitě těší, že byl ve hře o cenu za nejlepší režii. Konečně se totiž dostal do klubu filmařů, pro které se budou v budoucnu budou leštit nějaké ty sošky...  
 
To co akademie zjistila až teď, ale vědí ostatní už poměrně dlouho. David Fincher je výjimečný režisér, který není svázán konkrétním žánrem, vyprávěcím stylem ani výraznými slabinami.  
 
Ani jeho poslední počin nemá větších nedostatků, jedinou opakovanou (a pravdivou) výtkou zůstává poněkud chladnější styl vyprávění. Nudit se rozhodně nebudete a určitě si užijete i specifickou „fincherovskou atmosféru“. Neočekávejte ale žádné výrazné citové souznění. Natočit svým způsobem odosobnělý příběh jednoho fascinujícího životního osudu, to umí opravdu jen málokdo a podařilo se to výtečně.