Podzimní zahrady

Život ministra zemědělství malátně pluje mezi hony se zahraničními delegacemi a nesmyslným úřadováním prokládaným partičkou karet, sklenkou vína nebo vzpíráním. Z letargie ho vyvede až nucený odchod z dobře placeného místa. Jediný předmět, který si s sebou do nového života vezme, je antikvární škrabátko na záda symbolizující jeho dosavadní "aktivitu". Návrat mezi obyčejné smrtelníky není zprvu jednoduchý, bez peněz, opuštěn milenkou i manželkou, se chystá nastěhovat do starého bytu, jenž se za léta samoty stal ghettem afroamerických imigrantů. Laskavá péče kamarádů z mokré čtvrti, přítelkyň-utěšitelek a obětavé matky v neodolatelném podání M. Piccoliho ho uvede do - pravda o nic smysluplnější, ale o to spokojenější existence běžného člověka. Režisér Iosseliani netíhne k moralismu ani ostré sociální satiře, jeho příběh je hravým spodobněním marnosti lidského života a zkorumpovanosti politiky na pozadí úchvatně zachyceného francouzského koloritu.

Otar Ioseliani
Nejprve studoval konzervatoř a matematiku, poté se zapsal na moskevskou filmovou fakultu VGIK, kterou absolvoval v roce 1961. Věnoval se krátkým a dokumentárním filmům, v hrané kinematografii debutoval satirickým snímkem Duben (Aprili, 1961), který ale nebyl v kinech uveden. K divákům se dostal teprve jeho druhý celovečerní film Když padá listí (1966). Jeho tvorba, která se vyznačuje neokázalou metaforičností, byla v tehdejším Sovětském svazu přijímána s výhradami, o každý svůj film musel bojovat. Od roku 1979 žije a tvoří ve Francii.