Pokoj v duši

Tóno Pánik vychádza z väzenia. Po piatich rokoch sa konečne slobodne nadýchne. Radostné zvítanie sa s kamarátmi naznačuje, že sa preňho začína nový život. Napriek tomu, že manželka Mária ho pred bránami väznice nečaká, Tóno sa teší, že sa vracia domov, do rodnej obce Čierny Hron. Už cestou autom v ňom dôverne známe miesta vyvolávajú spomienky na spoločné zážitky s kamarátmi z detstva Petrom a Marekom, údolie, v ktorom žije, je rovnako prívetivé, ako keď odchádzal. Má svoj domov rád. Hneď ako sa Tóno objaví v obci, nastávajú problémy. Miestny policajt Rovniak ho legitimuje, chlapi v krčme sa vyhýbajú priamemu pohľadu do očí. Tóno je predsa zlodej, sedel v base za krádeže dreva, treba byť obozretný. Čo na tom, že aj iní majú na rováši, sedel iba Tóno. A niekto ho udal. Tóno dodnes nevie kto. Ako býva zvykom, najlepším prostriedkom na prelomenie ľadov je štamperlík na privítanie. Tóno platí rundu a hneď má plno známych. Nič sa za tých päť rokov nezmenilo. Tóno prichádza domov, kde ho víta jeho žena Mária a dlhoročný kamarát Štefan, miestny podnikateľ. Mária by chcela Tónovi toho toľko povedať, aj malý Miško sa na tatinka teší. Tóno však dá prednosť Štefanovi. Spoločne bilancujú až do noci. Štefan ponúka Tónovi možnosť zarobiť si. A keďže oboch mužov spája nielen priateľstvo, ale aj spoločná kriminálna minulosť, je jasné, že sa Tóno bude musieť rozhodnúť - vráti sa ku krádežiam dreva alebo skutočne začne nový život? Tóno cíti voči Štefanovi dlh, veď postaral sa o jeho rodinu, kým bol vo väzení, postavil mu dom, pretože si Tóno odsedel trest aj za Štefana. Bude to ťažké rozhodovanie. To, že sa z väzenia vrátil iný Tóno, než ten, ktorý doňho odchádzal, vie iba jeho žena. Mária sa snaží poskytnúť svojmu mužovi útechu. Tešila sa naňho a stále ho miluje. Napriek tomu sa medzi ňou a Tónom otvára čoraz väčšia priepasť vzájomného odcudzenia. Tóno sa pokúša nájsť si prácu. V lese ani na píle ho však nechcú, veď kto by zamestnal zlodeja? Napriek opakovaným Štefanovým návrhom sa Tóno bráni tomu, aby sa vrátil k starému spôsobu života - ku krádežiam. A tak stráca aj Štefana. Priatelia z detstva - podnikateľ Peter a farár Marek sa snažia Tónovi všemožne pomôcť, majú však svoje vlastné trápenia a problémy mužov po štyridsiatke a sami hľadajú cestu, ako sa vyrovnať s tým, že ich predstavy o živote narážajú na tvrdú realitu. Tóno sa cíti sám a zúfalo hľadá východisko. Šancu má nakoniec ako jediný dá majiteľ miestnej železnice, strojvodca Smejkal, ktorý ako jeden z mála netrpí predsudkami.

Hlavních rolí se ujali slovenští herci Attila Mokos, Roman Luknár, Helena Krajčiová, český herec Jan Vondráček a polská herecká hvězda Robert Więckiewicz. Ve vedlejších rolích si zahráli český herec Jaromír Hanzlík, který přijel na natáčení až ze Švýcarska, slovenští herci Viera Topinková, Ľubomír Paulovič či Ľubo Roman. Natáčení začalo v létě 2007 a trvalo čtyřicet dní. První klapka filmu padla 2. srpna 2007 a poslední na konci září. Na natáčení se podílelo 65 členů štábu. V příběhu si zahrálo 32 herců a 650 komparzistů. Většina filmu se natáčela v obci Čierny Balog a jejím okolí. Týden se filmovalo v Bratislavě. Tvůrci se rozhodli i pro odvážné kaskadérské scény, natáčeli v romské osadě a absolvovali výstup na vrch Vepor, natáčelo se i z vrtulníku.

Přestože ve filmu jádro příběhu hrají mužští aktéři, režisér tvrdí, že Pokoj v duši není jen pro pány. „Vždyť mnoho žen žije v nějakém svazku s takovýmito pány, společně vychovávají děti a zakládají rodiny, silnou součást slovenské specifické reality. Je to chlapský film v tom smyslu, že se pokouší navázat na tradici slovenských filmů Martina Hollého. Pro mě je to velký vzor a myslím, že kdyby se narodil v jiné zemi, dnes by na jeho poličce v pracovně stálo několik Oscarů,“ říká Balko.

I přes poetický název filmu Pokoj v duši, se v něm objevuje několik akčních scén rvaček, hlavně mezi hlavní postavou Attilem Mokosem a místním podvodnickým podnikatelem Štefanem, kterého hraje Roman Luknár. Režisér Vlado Balko přiznává, že si pozval ke spolupráci profesionální české kaskadéry, kteří účinkují i v amerických filmech. Ale zároveň chtěl, aby všechno odehráli herci. „Kaskadéry jsme měli jako odborné poradce. Naučili herce, jak se mají rvát, aby vypadali přesvědčivě, jak se mají tvářit, když dostanou pár ran, jak dát pořádnou facku, jak vypadnout z vlaku tak, aby si neublížili,“ přibližuje Balko. Herci to brali jako dobrou zkušenost. Samotný režisér se však občas bál, protože hrozilo riziko úrazu.

Herec Attila Mokos se musel pro ztvárnění hlavní postavy naučit střílet z pravé lovecké pušky. Přestože postava Tóna byla pro Mokose velmi náročná, natáčení bylo podle jeho slov opravdu příjemné. Velmi dobře si rozuměl s hereckým kolegou, polskou hvězdou, Robertem Więckiewiczem, se kterým se setkal poprvé. „Skvěle jsme si rozuměli jak pracovně, tak i v soukromí. Nejlepší bylo, jak jsme si jako dva lidé, kteří mluví jinými jazyky, úžasně porozuměli,“ vzpomíná.

Roman Luknár hraje podnikatele, který vydělává velké peníze na nelegálních obchodech se dřevem. Luknárovi však jeho negativní role nevadila, právě naopak. „K příběhu Pokoj v duši má tato postava nejvíc co říct, hlavně proto, že je protipólem hlavní postavy,“ myslí si Luknár, který odjakživa hraje zloduchy. A přitom tvrdí, že by zvládnul zahrát i faráře. „Dobrého, slušně vychovaného člověka zahrajete velmi snadno. Ale herecká práce spočívá v tom, že je třeba popřemýšlet a někdy vymyslet postavu. A když člověk hraje padouchy, dá se toho hodně vymyslet, hodně vytvořit,“ zdůrazňuje.

Slovo režiséra Vlada Balka

Téma a prostředí

Filmu Pokoj v duši jsou čistě slovenské. Přesto může film překročit hranice vzniku a může oslovit i diváky v zahraničí. Na poli hraného filmu sice debutuji, ale mám několikaleté zkušenosti jako režisér dokumentárních filmů, které se mi, doufám, podařilo zúročit v autenticitě vyprávění tohoto příběhu.

Žánr

Záměrem tohoto filmu není autentické zachycení současnosti (skutečnosti) v dokumentárním smyslu, ale tvořivá a originální reflexe období, ve kterém žijeme. Pokouší se reagovat na paradoxy doby těsně po vstupu do Evropské unie v kontrastu s národní tradicí. Film vypráví příběh o lidech žijících na Slovensku, v zemi v srdci Evropy na počátku 21. století. Slováci jsou národ baladický a současně hrdý, a právě hrdost jim nedovoluje projevovat své emoce. Všechna svá životní dramata řešíme rázně. V tomto příběhu si každá z postav nese svůj podíl viny. Všichni jsme si vytvořili svůj uzavřený systém, který nám umožňoval přežít v časech komunistické diktatury a je čím dál těžší z tohoto systému vztahů vystoupit.

Lokace

Natáčeli jsme v Čiernom Balogu, v prostoru, kde jsou malebné kopce, ale jejich strmost jasně mluví o tvrdém životě místních lidí. Na druhé straně skrze postavu Petera ukazujeme výrazný kontrast dynamicky se rozvíjejícího velkoměsta, které přebírá všechny pozitiva i negativa měst západní Evropy. Vesnice i velkoměsto hledají svou identitu v nových podmínkách středoevropského „karpatského kapitalismu“. To je velmi specifické, ale pro občany západní Evropy velmi inspirativní. Mým záměrem bylo zachovat autentičnost prostředí s minimem dekoračních úprav, zprostředkovat divákovi pocit „tady a teď“.

Styl a forma

Strmost kopců jakoby chránila tradici, která je v tomto kraji nesmazatelná. Oko městského člověka se vyžívá v kráse a romantice tohoto kraje, ale nevidí drama, často nepředstavitelné příběhy, odehrávající se za ploty, za dveřmi na pohled jednoduchých domů. V každém z nich vládne patriarchát, tradice pytláctví, ale i věrného přátelství, dnes velmi ojedinělého, přátelství na celý život. Obrazová složka filmu není dominantní, plně se podřizuje příběhu. Záběry malebné krajiny střídá kamera, která, jako pozorovatel, sleduje autentický příběh, skrytý za dveřmi domů.

Casting

Při výběru herců jsem kladl důraz na jejich uvěřitelnost při ztvárnění dané postavy. Máme čtyři velmi výrazné mužské postavy, věk okolo čtyřiceti. Jsou to chlapi z drsného horského prostředí, jejichž tváře nejsou udržované pánskou kosmetikou. Čteme v nich každou radost i prohru. Spíš než známé tváře jsem preferoval herecký výkon, i když méně známých anebo neznámých herců. Každá postava má totiž velmi složitý, pro herce nejednoznačný charakter.