Thriller / drama / romantický / psychologický / mysteriozní, USA, 2001, 102 min., od 11 let
Chicagská policistka Sharon se při pronásledování zločince dostane do smrtelně nebezpečné situace. Dílem šťastné náhody jí pomůže neznámý muž, který vraha odzbrojí a zachrání Sharon život. Bylo Catchovo nečekané zjevení v pravou chvíli skutečně jen dílem příznivé souhry náhod, nebo šlo o osudový záměr? Sharon a Catch se totiž už jednou setkali a to za velmi dramatických okolností.
Policistku a jejího zachránce záhy spojí citový vztah, ve kterém se společně pokusí vyrovnat s temnými tajemstvími své minulosti.
Příběh se odehrává v Chicagu a postupně diváky seznamuje se dvěma osamělými lidmi. Pohlednou policistkou Sharon Pogue, které kolegové vyčítají, že je moc tvrdá a jejíž občasné schůzky s muži většinou končí neúspěche, a záhadným, podivínským Catchem, který bloudí ulicemi města a koná malé dobré skutky. Jednoho dne přepadne podnik, kde se po službě scházejí policisté, několik mužů, kteří bez varování zahájí střelbu. Sharon a její parťák Robby dva z nich pronásledují na opuštěný stadion, kde se dívka dostane do vážných potíží, když ji jeden z útočníků zasáhne ji dvěma výstřely. Vzápětí se vynoří Catch a útočníka zneškodní. Sharon, které se díky neprůstřelné vestě nic nestalo, si později Catche všimne v bistru.

Dají se řeči, muž sice odmítá cokoli o sobě prozradit, ale nakonec jí nechá své telefonní číslo. Dívka mu zavolá, jejich sbližování je však opatrné a plné problémů. Když Sharon přijde za Catchem do jeho bytu, překvapí ji, jak je prázdný. Pouze v kuchyni objeví spoustu dětských hraček. Další stopou ke Catchově minulosti je setkání s mužem, který se Catchovi hlásí jako ke ztracenému příteli Stevu Lambertovi. Sharon zjistí, že Catche pronásleduje bolestivá minulost, podobně jako ji. Zatímco ona se trápí tím, že s ní otec už deset let nemluví, protože ho nechala zavřít, když zbil její matku, Catch přišel před rokem při tragické autonehodě o ženu a malého synka. A ukazuje se, že právě tady se osudy obou protnuly poprvé, neboť to byla právě Sharon, kdo tehdy zasahoval u nehody a kdo zachránil Catchovi život.

Angel Eyes je příběhem dvou lidí, kteří se řízením osudu setkají ve chvílích ohrožení života - nejen že se potkají, ale i jeden druhému zachrání život. Ne jednou, ale dvakrát.
Sharon Pogue (Jennifer Lopez) je vynikající policistka. "Je houževnatá a nekompro - misní," vysvětluje režisér Luis Mandoki. "Pro správnou věc udělá cokoli, nedbaje na to, co tím sama ztratí." Pracuje v jižní části Chicaga, oblasti plné kriminality, a její práce znamená každodenní nebezpečí - řeší rvačky, zatýká drogové dealery, čelí ozbrojeným zločincům."
Někde v sousedství žije muž jménem Catch (Jim Caviezel). Žije poloviční život, jeho duše spí. Pomáhá komukoli, kdo to potřebuje. Malými dobrými skutky tráví své dny. Když začne pršet a on zpozoruje otevřené okno u auta, zatáhne je. Když jde kolem někdo cizí, Catch se na něj usměje. Dvakrát týdně odnáší nákup nemohoucí ženě (Elanora Davis - Shirley Knight). Ta už se naučila neptat se na věci, na které Catch nechce odpovídat...
Oba, Sharon i Catch, nemají osobní život.
Zaujetí prací je pro Sharon kompenzací soukromého života. Odcizila se rodině. Odpoutala se od příbuzných i od života, naplnila své dny prací a noci lítostí.
"Je to příběh o vnitřním konfliktu mezi samotou a vztahem," říká scenárista Di Pego. "Jsme osamoceni, protože se bojíme otevřít jeden druhému, obzvláště v této době. Na druhou stranu, je v nás touha po kontaktu. Myslím, že naše záchrana je ve vzájemnosti."
Angel Eyes vznikl v Canton Company, při diskuzi o hledání nového scénáře mezi producentem Markem Cantonem a scenáristou Geraldem Di Pegem. "Zvážili jsme mnoho nápadů a tento nás nadchnul nejvíce," vzpomíná Canton. "Byl originální. Líbil se mi způsob, jakým obě hlavní postavy rozvíjely své odvážné, ale poničené nitro. V minulosti vzniklo mnoho romantických filmů jako byly ´Ghost´ (Duch) nebo ´City of Angels´, ve kterých byli lidé ovlivněni nějakou nadpřirozenou silou, jako byl například anděl. V tomto případě jsem chtěl vytvořit reálný příběh o obyčejných lidech, v jejichž nitru ale můžeme najít vlastnosti považované za andělské."

Ellie Samaha z Franchise Pictures vzpomíná: "Když mi Mark Canton řekl, že Jennifer Lopez nabídku přijala, a o jejím nadšení pro příběh, má odpověď zněla -´Udělejme to.´" "Luis Mandoki rozumí tomuto žánru lépe než většina režisérů," říká producent Neil Canton. "Jeho otázky míří přímo k jádru věci. Herci se cítí příjemně, protože vědí, že je naladěn na jejich individuální výkon ve stejnou chvíli, kdy si představuje kompletní film."
Jennifer Lopez souhlasí a vysvětluje: "Není to jen o tom, že by Luis měl cit pro milostné příběhy, on je vnímavý k lidské bytosti a jejímu prostředí. Ví, čím musí lidé každodenně projít a díky tomu umí správně podat jakýkoli příběh."
"Vytvořil jsem mnoho milostných příběhů," říká režisér Mandoki. "Bránil jsem se dělat další. Ale tento byl tak působivý. Všechny části se mi líbily, dokonce i umístění. Postavy se podle předlohy měly setkat na ulici, což je nejméně vhodné místo k odhalení vlastní zranitelnosti někomu cizímu - na místě, kde vás zranitelnost může stát život. Patří k sobě, ale odolávají. Oba žijí v realitě, kterou představuje život v centru Chicaga. V příběhu bylo tolik námětů, které jsem chtěl přenést na plátno."
Když byla role Sharon přisouzena Jennifer, právě ona doporučila Jima Caviezela pro roli Catche. Udělal na ni dojem ve filmu Tenká červená linie, ačkoli tehdy ještě neznala ani jeho jméno: "Ty jeho neuvěřitelné oči...jakoby mě provrtávaly."
Pro zajištění autenticity znázorňující práci policie povolala produkce jako konzultantku seržantku Kathy Carter. Carter pracovala u policie devatenáct let, z toho dvanáct strávila v zásahové jednotce v centru Toronta, a byla též instruktorkou palných zbraní. Jejím úkolem bylo dohlédnout na věrohodnost všech policejních akcí, přesné používání hantýrky a dokonalé vybavení herců.
Lopez, která v mládí závodně běhala a získala za toto své úsilí i mnoho cen, ve filmu sama zahrála některé špičkové výkony. Včetně scény, kdy musí přelézt bariéru a seskočit na druhé straně. "Nechtěli mi dovolit, abych to dělala," hovoří o filmařích.
"A pravda je, že takové věci často ani nezkouším, nesnažím se být Supermankou. Ale když jsem byla malá, často jsem lezla přes překážky a byla jsem v tom vážně dobrá. Tak jsem si pomyslela, proč to nezkusit. Uvidíme, co to udělá. Odrazovali mě od toho, protože kdybych se zranila, klekla by celá produkce. Ale já věděla, že to bude v pořádku. Tak jsem to udělala. Předem jsem jim nic neřekla, aby neměli strach." Samozřejmě, jakmile jednou ukázala své atletické dovednosti, filmaři změnili postoj. "Poté jsem musela udělat dalších 12 kousků," vzpomíná Jennifer. "Když už jednou zjistili, že to zvládnu, byli nemilosrdní."