fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Fotky    

48% 16 hlasů
4.8 10 16
drama / povídkový, Česká republika/Francie/Nizozemí, , 80 min.

Režie: , , , více...
Herci: , , , , , více...




Není jedna pravda, není jedna Praha...
"Jde v podstatě o uměle vytvořenou věc, nejde o potřebu lidí dostat dohromady nějaké společné téma," řekl Vladimír Michálek o neobvyklém povídkovém filmu, na němž se sešli čtyři mladí režiséři (Čech, Češka, Slovák a Francouz), aby každý po svém vyprávěli příběh na téma "Láska v současné Praze". K čemuž Michálek s opatrností v hlase dodal: "A v tom je to možná zajímavý."

Povídky:
1. Karty jsou rozdaný ...
2. Absolutní láska
3. Obrázky z výletu
4. Riziko
Uprav informace o filmu

+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Oficiální stránka    Videotéka: přidat si do ní film

Popis filmu Praha očima / Pražské povídky

Na podzim 1998 skončilo natáčení povídkového filmu "Praha očima ....". Čtyři tečky v názvu představuje jména čtyř režisérů - Vladimíra Michálka, Michaely Pavlátové, Martina Šulíka a Artemia Benkiho. Každý z nich natočil zhruba dvacetiminutovou povídku, jejíž děj se odehrává v dnešní Praze. Společnými motivy jednotlivých povídek jsou osudová zauzlení v milostných vztazích, tragikomické bariéry v komunikaci a nelehké překonávání distance a cizoty.
Čtyři filmaři mladší režisérské generace si svou dosavadní tvorbou vytvořilo pověst kvalitních a nadaných profesionálů. Staly se z nich vyhraněné tvůrčí individuality, které spojuje vzájemná úcta, podobné vnímání citů I vztahů a rozhodná - v dnešní době vyjímečná - ochota ke společnému vystoupení. Přestože takřka všichni z nich učinili důležitou zkušenost se "životem jinde", k české metropoli mají pevný osobní vztah. Proto je provokovala možnost natočit vlastní verzi milostného příběhu situovaného do Prahy na konci tohoto milénia.

Projekt vznikl z iniciativy francouzského producenta Joela Fargese ze společnosti ArtCam International. Myšlenku natočit povídkový film z "nejmagičtějšího evropského velkoměsta" mu vnukly Příběhy z New Yorku režisérů Scorseho, Coppoly a Allena a především slavné Pařížské povídky C. Chabrola. E. Rohmera či J. L. Godarda, z nichž je dodnes cítit osobitá poetika tvůrců I jejich silný vizuální náboj. I v případě snímku Praha očima.. Vstupuje město do příběhu nejen jako malebná kulisa, ale také jako existenciální dějiště pro vazby, touhy a pochyby jeho návštěvníků a obyvatel.

obrazek
Karty jsou rozdaný ...
Režie Vladimír Michálek

Dost podivný milostný příběh, který se uděje inteligentnímu a úspěšnému žurnalistovi během jednoho dne. Honzův život je uzavřen do koloběhu práce, běžných rodinných problémů a každodenních pitek. V černohumorném, jemně ironickém příběhu o labyrintu jazyků a žargonů hrají novináře - novináři.

obrazek
Absolutní Láska
Režie Michaela Pavlátová

Anna i Petr jsou zklamáni. Oba se marně snaží zhodnotit ukončený vztah, popřípadě navázat nový. Existuje ideální partner? Jak se pozná a nemunuli ho právě na ulici?

obrazek
Obrázky z výletu
Režie Martin Šulík

Za Martou přijíždí ze Slovenska na inspekční návštěvu maminka. Po počátečních rozpacích a řadě absurdních nedorozumění, přijímá stárnoucí učitelka hudby dívčiny nestandartní názory i vztahy tak, jak jsou.

obrazek
Riziko
Režie Artemio Benki

Během jediného dne jeden milostný vztah umírá a druhý vzplane. Francouz Richard přijíždí s přítelkyní Marií pracovně do Čech, ale marně hledá Prahu jakou poznal na začátku devadesátých let. Aniž by si to oba uvědomovali, jejich vztah se pomalu rozpadá a Marie potkává Pavla.



O hercích

Jan Macháček
obrazek Je především hudebník. Působí jako kytarist rockových skupin The Velvet Underground Revival Band a Garage. Také je novinář a redaktor Respektu - proto také i novináře hraje.

Karel Roden
obrazek Je třetím nositelem známého hereckého jména po dědovi (1891 - 1961) a otci (1914 - 1992). Sám se ale pro herectví rozhodl až během studií na keramické škole v Bechyni. Po DAMU, kde absolvoval v roce 1985, hraje na předních pražských scénách. (Několik let byl také členem Činoherního studia v Ústí nad Labem). Často se objevuje na televizní obrazovce a patří k nejpopulárnějším a nejvíce obsazovaným filmovým hercům 80. a 90. let.

Theodora Remundová
obrazek Dcera herce a divadelního režiséra Stanislava Remundy a herečky Ivy Janžurové, sestra herečky Sabiny Remundové. Studovala FAMU, ale také se zúčastňovala na přípravě a realizaci zájezdových představení svých rodičů. V roce 1997 strhla na sebe pozornost svým hereckým výkonem v roli Sáši v Čechovova Ivanova, kterého v režii Petra Lébla má stále na repertoáru Divadlo na Zábradlí.

Božidara Turzonovová
obrazek Otec byl srbského a matka makedonského původu, ale od dětství žila v Bratislavě, kde se již ve školním věku objevila na scéně Slovenského národního divadla. Do jeho činoherního souboru nastoupila hned po ukončení studia herectví na VŠMU v roce 1963.

Diana Mórová
obrazek Upozornila na sebe už jako studentka herectví na VŠMU, kde absolvovala v roce 1992 a ihned se stala vyhledávanou a hodně obsazovanou členkou činohry Slovenského národního divadla.

Laurence Côte
obrazek Působí v civilu velice nenápadně - mimořádně štíhlá, pihatá, mladá herečka, jejíž jemné rysy jsou ideálním materiálem pro filmovou kameru. Laurence působí mladistvým dojmem, což se ovšem nevylučuje s jejím maximálně profesionálním přístupem k natáčení. Zatím největší úspěch její kariéry představuje prestižní francouzské ocenění - César - získala ho v kategorii "mladá naděje" v roce 1997 za roli v Téchiného snímku Les Voleurs - Zloději. Do Prahy přijela tato třicetiletá herečka natáčet povídku Jarní tanec, jenž představuje čtvrtinu celovečerního snímku Praha očima..


Jak byste se představila českému publiku?
Je mi třicet, narodila jsem se v Lyonu, studovala jsem divadelní školu v Paříži. Svůj první film Travelling - avant jsem natáčela ve dvaceti letech. Hrála v něm spousta již známých herců a pro mou filmovou kariéru byl velice důležitý, protože od té doby se věnuji převážně filmu. Občas natáčím také pro televizi.

A proč jste se chtěla stát herečkou? Chtěla jsem mít možnost vyjádřit něco ze sebe, ale také mít známé jméno...

To se vám daří. V roce 1997 jste doma získala prestižní filmovou cenu - Césara. Hrála jste ve filmech takových režisérů jako je Téchiné, Rivett či Godard.
To je pro mne minulost. Jsou to velcí režiséři a bylo skvělé se s nimi setkat... Hodně jsem se od nich naučila, ale teď mám chuť jít kupředu a ne pořád přetřásat staré příběhy.

Znala jste režiséra Artemia Benkiho z dřívejška? Proč jste přijala roli Marie v jeho filmové povídce Riziko?
Z Francie jsme se neznali, ale když jsem se s ním setkala, hned jsme si dobře rozumněli. A pak, myslím že jsem pochopila jeho příběh o citových problémech dvou lidí mého věku. Připadal mi jasný a pravděpodobný. Proto jsem měla chuť tehle film dělat. Líbila se mi myšlenka natáčet v zahraničí s mladou generací filmařů, které neznám. Ve Francii také hodně a ráda točím s mladými začínajícími filmaři.

Arnaud Giovaninetti
obrazek Představil byste se českým divákům, kteří vás uvidí v povídce Riziko poprvé?
Je mi třicet dva let italské příjmení mám po svém pradědečkovi z tatínkovi strany. Herectví jsem studoval na konzervatoři v Marseille a v Paříži. Tatínek pracoval jako dirigent orchestru v Marseille, takže odtud asi mé umělecké sklony. V Marseille jsem se věnoval spíš divadlu, ale od roku 1989, kdy jsem začal studovat v Paříži, se více věnuji filmovým a televizním projektům.

Jak došlo k tomu, že jste přijal roli Richarda v povídce Riziko? Znal jste režiséra Artemia Benkiho z Francie?
Ne, Artemia jsem předtím neznal a roli jsem dostal na základě castingu. Myslím, že ani Artemio mne před tímto natáčením neznal a neviděl mou dřívejší práci. Až když si mne vybral podíval se na videokazety se staršími filmy, ve kterých jsem účinkoval. Mně se líbil jeho scénář i možnost znovu se podívat do Prahy. Tenhle projekt je mi blízký, protože v něm cítím určitou podobnost se slavným povídkovým filmem, který se natáčel v šedesátých letech v Paříži. Příběh Benkiho povídky Riziko je jednoduchý a velmi otevřený. Dává hercům možnost vnést do subtilního příběhu také svůj pohled. Tahle volnost dává velký prostor pro zajímavou spolupráci herců a režiséra.

Vy jste byl v Praze již dříve?
Natáčel jsem tu asi před pěti lety s režisérem Patellierem jeden díl komisaře Maigreta, jmenoval se Cecile est Morte. Filmování pro mne představuje příležitost spojit práci a zálibu v cestování. Při práci poznáte cizí zemi z úplně jiného pohledu než jako obyčejný turista. Navíc se mohu seznámit se zajímavými lidmi, což se potvrdilo i tentokrát.

Natáčení začínalo milostnou scénou. Nebylo to v neznámém prostředí s neznámými lidmi příliš?
Jsme profesionálové a navíc to asi byl režijní záměr - začínat scénou, kterou začíná celá povídka. Sekvence se nám natáčela dobře. Máme výborného kameramana Igora Luthera, kterému všichni věříme. Režisér nám zjednal tak velké soukromí, jak jen to natáčení umožňuje. V hotelovém pokoji s námi nebyla ani klapka. Pomohl také fakt, že se Laurence Côte známe z dřívějšího natáčení. Asi před pěti nebo šesti lety jsme oba hráli v krátkometrážním filmu Adieu cayenne, takže jsme se v posteli hotelu Paříž neviděli úplně poprvé.


logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Vzhledy:
    Vlastni
    Sobota 1. 11. 2014 Svátek má Felix
    Vyhrávej v casino.cz   Ušetři na UkažSlevy.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz