Pravidla moštárny

Sirotčinec St. Cloud v Maine - to je svět sám pro sebe. Pod laskavým dohledem doktora Wilbura Larche tady vyrůstají děti, které venkovní svět nechce. Do starobylého domu se s důvěrou uchylují ženy, které bezhlavě milovaly a teď netouží nést následky svých nepovolených lásek. Čas od času se v útulku objeví i bezdětná dvojice, aby si odtud odvezla nějakého roztomilého, bezproblémového syna nebo dceru. I když poklidný život v St. Cloud nijak nepřipomíná pekelné sirotčince z románů Charlese Dickense, k takovým návštěvníkům se upínají naděje všech dětí. Někteří ovšem nemají to štěstí natrefit na novou rodinu. Mezi nejstarší chovance patří tichý, přemýšlivý Homer Wells, v němž si doktor Larch pěstuje svého nástupce. I v tišivém oparu éteru, kterým si lékař ulehčuje nudnou a často krutou realitu své práce, si totiž uvědomuje, že stárne a že je nejvyšší čas připravit si za sebe náhradu. Správní rada totiž začíná ledacos tušit o diskrétně prováděných nelegálních potratech a chce doktora odvolat... Zatímco za oceánem zuří válka, na jaře roku 1943 Homer nečekaně opouští svého mentora i dosavadní domov. Jeho novou "rodinou" se stanou krásná Candy a její milenec, kamarádský pilot Wally. Homer díky nim poprvé uvidí moře, najde práci v moštárně Wallyho rodičů - a po letitém studiu teorie u doktora Larche se v náročném rychlokurzu seznamuje s životní praxí. Candy je osamělá a zradit s ní Wallyho je proto vlastně docela snadné. A tak, zatímco Larch rozjíždí klukovsky smělý plán, jak svého chráněnce dostat zpátky, Homer vstřebává životní lekce od sezonních černých česáčů jablek, vedených přísným panem Rosem, který až příliš miluje dvou dceru Rose. Papír přišpendlený na stěně ubikace, který negramotní česáči nedovedou přečíst, se pro hrdinu i pro diváka stává metaforou života: jsou na něm sice stanovena pravidla chování, jenže těm, kteří se jimi mají řídit, nejsou k ničemu. Skutečný život totiž kašle na varování, že je nebezpečné kouřit v posteli...

Příběh filmu Stylové retro s univerzálním myšlenkovým přesahem plné zajímavých postav, inteligentně složitá a přitom vstřícně jímavá zápletka - to všechno slibovala literární předloha Johna Irvinga. Nápad převést do filmové podoby jeden ze svých nejčtenějších románů stál ovšem spisovatele třináct let života. Prestižní Oscar za scénář se hodně dlouhou dobu nezdál na dosah ruky. Když původně plánovaný režisér, jedenačtyřicetiletý Phillip Borsos, zemřel na rakovinu, zdálo se, že se dlouho hýčkaný projekt ocitne u ledu. Producent Richard Gladstein, jehož zaujaly lidské hodnoty textu, jeho univerzálnost i "dickensovský" způsob vyprávění, se však postaral o happy end. Hollywooďan švédského původu Lasse Hallström se ukázal být ideální volbou, protože měl s podobným typem tragikomického příběhu své zkušenosti (citové dozrávání "nevinného" hrdiny v lehce absurdních podmínkách bylo ústředním tématem jeho nejúspěšnějších filmů Můj život jako pes a Co žere Gilberta Grapea).

Hallström vnesl do příběhu víc humoru a zdůraznil v něm postavu Homera - mladíka, jenž navzdory své zralosti a nadhledu působí dětsky nevinně a s jehož pohledem je snadné splynout. Ostatní postavy existují jen ve vztahu k Homerovi, ať se jedná o otcovsky laskavého a sarkastického doktora Larche, děti ze sirotčince, kouzelně přelétavou Candy či životem předčasně namoštovanou černošku Rose... Každá z postav přispívá k tomu, že Homer se stává tím, čím nakonec je - a že je připraven ujmout se úkolu, pro který se podle všeho zrodil. Hallströmův vtipný, stylově jemný, chytrý film je postaven na rovnováze jednotlivých složek, počínaje režií citlivou k detailům i atmosféře přes malířsky podmanivou kameru Olivera Stapletona k pocitově přesné hudbě Rachel Portmanové. Klíčovým se však ukázalo rozhodnutí obsadit hlavní part třiadvacetiletým Tobeym Maguirem (Ledová bouře, Pleasantville - městečko zázraků). Vedle spíš ozdobné Charlize Theronové ve standardní roli osudem ztrestané krásky ovšem zazářili i typově přesní dětští herci (se zvláštní pochvalou pro představitele rozježeného Bustera, který po Maxovi a Kevinovi znovu stvrzuje, že jméno Culkin si jen kvůli nešťastnému Macaulaymu nezaslouží být smeteno ze stolu). Bez znamenitého, dokonale relaxovaného Michaela Cainea by ovšem Pravidlům moštárny chyběla šťáva: Oscar sedmašedesatiletého hereckého veterána za roli sarkastického doktora Larche rozhodně není z rodu těch pouze čestných.

Pravidla hollywoodské moštárny Filmotéka doktora Larche obsahuje pouze chatrnou kopii klasického King Konga. Celé generace chovanců St. Cloud však potvrzují, že člověk venkoncem může v životě vystačit s jedním takhle dobře zvoleným filmem. Homer ovšem poznává, že je dobré si rozšířit obzor i Bouřlivými výšinami Williama Wylera či Hitchcockovou Rebeccou... Hallströmův snímek však není titulem, který by zvídavého sirotka mohl uspokojit - dokonce by ho mohl pořádně zmást. Utéct ze sirotčince a začít hledat idylické St. Cloud, kde dosud spravedlivě vládne stařičký Homer Wells, by se mu totiž nemuselo vyplatit. Mezi skutečností a jejím obrazem na zdi bývá pořádný rozdíl a důvěrná blízkost takových mile realistických příběhů vychází většinou z obratného kalkulu. Lasse Hallström patří k těm cizincům, kteří dovedou dokonale vstřebat pravidla hollywoodské podívané a naservírovat je publiku v podobě, která mu připadá svěží a přitažlivá. Irvingova předloha nabízela bohatý a příjemně nejednoznačný materiál a Hallström se postaral o to, aby byl náležitě zužitkován. Filmová Pravidla moštárny tak patří k těm kamarádsky sympatickým hollywoodským filmům, které potrzují, že život není peříčko, ale pořádně ostré brko, o něž se musíte zranit, abyste byli skutečně dospělí. Zároveň však toto ostří změkčují oparem nostalgie a roztomilým humorem. Všem postavám je měřeno vrcholně spravedlivým metrem a výsledek, v němž počasí za oknem vždycky odpovídá citovému rozpoložení hrdiny, rozhodně nikoho neurazí... ... až na americké feministky. Právě ty totiž proti filmu vedly ostře nenávistnou kampaň, protože prý schvaluje potraty. (Kupodivu se nebouřily proti tomu, že Homer se stává gynekologem-amatérem, aniž by spočinul byť špičkou boty na půdě lékařské fakulty.) Právě takové zbylé drobné ostny ovšem zabraňují tomu, aby Pravidla moštárny byla nesnesitelnou sentimentální limonádou. Což nejsou - takže je vítám v našich kinech coby jeden z těch nemnoha "totálních" amerických filmů, který můžete směle doporučit mamince nebo se na něj vypravit s přítelkyní (pokud zrovna nebude k mání King Kong).

Text: Alena Prokopová

Recenzi poskytl měsíčník Cinema

Film Pravidla moštárny, sledující životní osudy sirotka Homera a jeho opatrovníka doktora Larche, byl natočen podle stejnojmenné novely Johna Irvinga.

Kniha Pravidla moštárny se vzápětí po objevení na trhu roku 1985 stala bestsellerem a patří k Irvingovým nejčtenějším románům. Ačkoliv podle Irvingových děl již byly natočeny dva filmy - Svět podle Garpa (režie George Roy Hill) a Hotel New Hampshire (režie Tony Richardson) - nikdy se spisovatel nepodílel na scénáři k filmu. Poprvé se k práci filmového scenáristy dostal právě až u snímku Pravidla moštárny. Přepracování románu do podoby scénáře trvalo Irvingovi celých 13 let a své zkušenosti shrnul v knize My Movie Business. Irving na psaní scénáře spolupracoval s režisérem Phillipem Borsosem, který měl film i režírovat. Scénář tehdy prakticky vznikal v obývacím pokoji Paula Newmana, kde herec pořádal předčítání románu. Do plánů na realizaci filmu ale tragicky zasáhla vážná nemoc a posléze smrt Borsose. Irving v natočení filmu už nedoufal, ale nakonec se s producentem Richardem Gladsteinem přece jen rozhodli film zrealizovat.

"Vztahy mezi lidmi a celková lidskost románu mě učarovaly. Velmi mě zaujal svět, v němž jednotlivé postavy ožívají, myšlenka rodiny, problém zodpovědnosti, téma potratů, rasové nesnášenlivosti... Také dickensovský způsob, jakým je příběh vyprávěn, se mi moc zalíbil," vysvětluje Gladstein svou přízeň, kterou filmu věnoval. Dále zdůrazňuje, že přestože děj filmu je situován do 30. a 40. let, dilemata, kterým musí postavy čelit, jsou univerzální.

Gladstein a Irving oslovili Lasseho Hallströma a požádali ho, aby film natočil. Hallström se jevil jako vhodný adept pro režii filmu díky tomu, že měl již dříve zkušenosti s tématy, která se ve filmu objevují - atypická rodina, zmatené a zároveň vzrušující prožívání první lásky a sexuálního probuzení. Podobně jako John Irving, Hallström velice rád vytváří absurdní a nekonvenční situace, ale způsob, jakým na ně postavy reagují, je zcela reálný.

Michael Caine
Michael Caine za svou roli doktora Larche, "hlavy" sirotčince, získal Oscara. Ke třem oscarovým nominacím a Oscarovi za nejlepší herecký výkon ve vedlejší roli ve filmu Woodyho Allena Hana a její sestry (1987) tedy Cainovi přibylo další prestižní ocenění. Mimo to je držitelem několika Zlatých glóbů. Poslední z nich získal za svůj výkon ve filmu Tichý hlas, který do našich kin uvedla společnost Sunfilm roku 1999. Za roli doktora Larche v Pravidlech moštárny byl tentokrát na Zlatý glóbus "jen" nominován. Caine se objevil ve více než stovce filmů a televizních děl. Jedním z jeho prvních velkých úspěchů byl celovečerní film Alfie (1966), za nějž byl nominován na Oscara. Zahrál si dokonce hlavní roli i ve filmu českého režiséra, a to ve snímku Spekulanti se stříbrem (1977), kde ho režijně vedl Ivan Passer