fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Videoukázka    Fotky    

68% 78 hlasů
6.8 10 78
drama / krimi / mysteriozní / thriller, Polsko/Německo/Česká republika/Švédsko/Slovensko, , 128 min., od 12 let
Pres kosti mrtvých
Kinopremiéra v ČR 20.4.2017 v SK 6.4.2017 s titulky, DVD od 6.9.2017 Bontonfilm

Režie: ,
Herci: , , , , , více...


Ukázka
01:36



Film Přes kosti mrtvých je natočen na motivy knižního morálního thrilleru spisovatelky Olgy Tokarczukové ze současného česko-polského pohraničí, který vyšel v českém překladu pod názvem Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých. Hlavní postavou příběhu je Janina, energická, notně excentrická učitelka angličtiny a milovnice zvířat v důchodovém věku. Děj se odehrává v malé osadě na česko-polském pohraničí, kde se v rychlém sledu stane několik záhadných vražd bez jasně vysvětlitelné logiky či motivu. Hrůza a zděšení z vražd zároveň kontrastují s nezájmem místních občanů, kterým nevadí masové vyvražďování divokých zvířat v právě probíhající lovecké sezóně.
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu 3/4 filmu sa nesie v duchu kritiky týrania zvierat. Teraz už rozumiem tomu, prečo užívateľ "whack", bez mihnutia oka, ako milovník dokumentárnych filmov (nie len) o prírode, udelil 5 hviezd. Obsah zavádza, a tak i moje hodnotenie treba vnímať s rezervou, keďže som očakával úplne odlišnú story. Každopádne, snímok prezentujúcu takúto myšlienku, doslova atypickým spôsobom, stojí za pozornosť už len zo zvedavosti. Akurát ten úplný záver (nie rozuzlenie) sa mi vstrebával pomerne ťažko. Ale tak, každému podľa chuti ..
Všechny komentáře k filmu 4+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB    Videotéka: přidat si do ní film

Agnieszka Hollandová (rozhovor)
obrazek
Co bylo hlavním impulsem k natočení knižní předlohy Olgy Tokarczuk Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých?

Je to detektivka, podobenství a zároveň hořký obraz našeho světa, kde jsou lidé i zvířata, staří i slabí, bezbranní vůči brutalitě a blbosti. Bezbranní být nechtějí, takže příběh představuje takovou fantazii pomsty trochu jako v Tarantinových filmech. Zaujalo mě taky, že hrdinkou je žena mé generace. Je pošetilá a většina mých kamarádek je bláznivá, takže se s ní plně ztotožňuji. Zajímá mě styl příběhu, má v sobě českou citlivost a anarchismus. Olga Tokarczuk - jako mnoho polských spisovatelů - je českou kulturou fascinována a v téhle knížce je to cítit.

Jak probíhala konkrétní spolupráce na scénáři se spisovatelkou Olgou Tokarczuk a za českou stranu se Štěpánem Hulíkem? Nakolik bylo náročné převést její román na filmové plátno?

Tvorbu Olgy Tokarczuk mám moc ráda a zdálo se mi vždy, že její literatura je pro filmaře inspirací: její smyslovost, vytváření nových světů… Ovšem její romány jsou těžké pro adaptaci - struktura je příliš složitá pro tak primitivní médium, jakým je film. Kniha má poměrně silnou dějovou linku, výraznou hrdinku, která mě hned okouzlila a téměř detektivní zápletku. Zaujalo mě téma (anarchistický, feministicko-ekologický thriller s prvky černé komedie), excentrická hrdinka a forma, která byla pro mě osobně velkou výzvou. Avšak nešlo o typické psychologické drama, ale směsici různých žánrů. Zdálo se nám s Olgou, že adaptace bude jednoduchá, ale byly jsme stále nespokojené, i když spolupráce probíhala velmi harmonicky. A v tomto stádiu se na naše přání a žádost producenta zapojil Štěpán Hulík, který nad tím naším scénářem usedl, udělal nutnou úpravu a dovršil naší práci. Vypadalo to tak, jako by umyl špinavá okna v tom našem domečku a mohlo se tam rázem dostat světlo… Štěpán je nejen talentovaný, ale i velkorysý muž.

Film se odehrává v česko-polském pohraničí, na území Kladského pomezí, jak zde s touto mystickou krajinou pracujete?

Fakt, že příběh se odehrává v trojúhelníku - českém, polském a německém - mu dává zvláštní příchuť. Krajina je nostalgická a smyslová zároveň. Čechy se našim filmovým hrdinům jeví jako ráj, kde je všechno lepší a lidštější.

Jaký máte Vy osobně s Olgou Tokarczuk vztah k tomuto tajuplnému místu našich společných hranic?

Olga tady delší dobu žila, teď tu má dům, do kterého často jezdí. Pro ni je to zcela mystické místo, kde vrstvy přírody a dějin se kloubí dohromady, krása se zde střídá s mraky. Snažily jsme se tuto jedinečnou atmosféru převést i do filmu.

Často se navracíte do Čech, naposledy s brilantním projektem Hořící keř, i v tomto filmu se objevil český štáb včetně střihače Pavla Hrdličky, postprodukce se uskutečnila v UPP. Co Vás zde v České republice láká?

Já jsem tak trochu Češka i Slovenka. Těch pět let na FAMU bylo pro mne základní životní, politickou a uměleckou zkušeností, která se stala součástí mé totožnosti. V Čechách se cítím občas lépe než v Polsku, mám zde hodně přátel a česká kultura mě vždy inspirovala. A se střihačem Pavlem Hrdličkou a Borisem Masníkem z UPP mám skvělé lidské i umělecké porozumění.

Jak probíhalo obsazení hlavních rolí: Agnieszky Mandat a Miroslava Krobota, se kterým jste spolupracovala již na Hořícím keři a zde se představí v netypické milostné dvojici s Agnieszkou Mandat.

Mirek byl obsazen velmi brzo. Já prostě miluji se na něj dívat, ráda bych ho měla v každém svém filmu a v tomto případě se mi zdál nezbytný. Mirek mile souhlasil, dokonce se naučil v polštině šíleně složité dialogy. Agnieszka naopak přišla do projektu na poslední chvíli, měla to hrát původně jiná herečka, Agnieszka se mi zdála příliš mladá a hezká pro roli (pokud chcete vědět proč, podívejte se na fotky z Berlinale, nikdo ji tam nepoznal!). Ona debutovala v mém prvním filmu Provinční herc, kde nakonec celá její linka byla vystřižena. Pak se Agnieszka soustředila na práci na divadle a hlavní roli ve filmu si nezahrála. Na filmových zkouškách do Přes kosti mrtvých dopadla ale skvěle, tak jsem ji mohla dát satisfakci za to zklamání před téměř čtyřiceti lety. Teď si ani já ani Olga neumíme představit jinou hlavní hrdinku.

Film byl natáčen v různých ročních obdobích, s namáhavými scénami se zvířaty, co bylo pro Vás na natáčení nejobtížnější?

Bylo to těžké natáčení a bez pomoci Kasii Adamik, která režírovala velkou část filmu a některé nejtěžší scény, bych to tak svižně nezvládla. O zvířata se také starala ona. Nejtěžší byl pro mě fyzicky mráz a noc. Ale naštěstí se rychle zapomíná na přemrzlé prsty a frustraci, že nemůžeme natočit všechno, jak chceme.

Jakou obrazovou koncepci snímku jste s kameramany zvolila?

Věděli jsme, že výsledek má být pocitový, smyslový film, blízko lidí a zvířat, krása přírody má být viditelná a natočena subjektivním pohledem - očima hrdinky. Koncept se ale rodil ještě během natáčení a na filmu se podílelo nezvykle několik kameramanů. Kromě Jolanty Dylewske, hodně toho natočil Rafał Paradowski, ale také Tomasz Naumiuk i Slovák Tomáš Juríček. Takže to byla skutečně skupinová tvorba a Jolanta Dylewska to nakonec vše sjednotila.

Ve filmu zní výrazná emotivní hudba, jaký byl výběr hudby?

Již na několika posledních filmech jsem pracovala s Antoni Komasa-Łazarkiewiczem a velmi dobře si rozumíme. Tento typ filmu byl žánrově a stylisticky složitější, naše spolupráce byla delší a bouřlivá. Bylo hodně verzí hudby a věděli jsme, že i muzika je trochu hrdinou filmu a rozhoduje o vnitřním a vnějším rytmu snímku. Velmi pomocná byla i jeho žena Mary Komasa, hudební spolupracovnice. My tři jsme se společně se střihačem Pavlem Hrdličkou scházeli v mém bretaňském domě a často do noci diskutovali o podobě hudby. Nahrávka se konala v Bratislavě a míchačky ve Švédsku. Takže to byla skutečná evropská práce.

Ve filmu je důležitý postoj katolické církve vůči masovému vybíjení a masakrování divoké zvěře v probíhající lovecké sezóně. Nakolik je tato situace aktuální v současném Polsku?

Olga Tokarczuk napsala knihu před devíti lety. My jsme začali film připravovat před čtyřmi lety. Tehdy se nám nezdálo, že dvě hlavní témata: ekologie - práva zvířat a situace žen jsou obzvlášť aktuální. Mezi tím se ale změnila vláda v Polsku, podobně laděná i v USA, a ukázalo se, že práva žen a ekologie jsou jejich hlavními nepřáteli. Takže náš film, tato pohádka o hněvu slabých, se stala politickou událostí. V katolickém kostele jsou dva modely teologie vůči naší přírodě a chování ke zvířatům. První františkánský: Bůh nám dal zem, abychom se o ni starali, kde zvířata jsou našimi mladšími bratry. Druhý model je paternalistický - nadřazený, kdy máme mít vládu nad přírodou a můžeme si s ní dělat, co chceme včetně zvířat. Bohužel ten druhý model je v polském kostele přesahující a církev je teď blízko vládě. Takže vláda i církev ve filmu obrazně vyjadřují - symbolizují „lovce".

Ve snímku je obsažen černý humor, který má v české kinematografii velkou tradici již od 60. let 20. století, inspirovala jste se při studiu na pražské FAMU díly filmařů slavné české nové vlny?

O tomto filmu říkám, že je to můj nejvíce „český“ film. Jsem moc ráda, že tento černý humor funguje! Určitě česká kinematografie mi zde byla inspirací.

Jedním z producentů filmu je legendární polský režisér Krzysztof Zanussi, jak probíhala spolupráce s ním, a mluvil Vám do režijního řemesla?

Krzysztof je přítel, po škole jsem jako asistentka režie začínala právě na jeho filmu Iluminace a teď mi opět ukázal svou maximální důvěru a velkorysost. Jeho úvahy byly věcné a diskrétní, jsem mu za vše moc vděčná.

Film se setkal s velkým ohlasem na letošním 67. ročníku Berlinale, kde byl uveden v prestižní hlavní soutěži společně s ostatními devíti snímky, co bylo podle Vás důvodem výběru titulu a jaká byla reakce zahraničních diváků na Berlinale?

Reakce na Berlinale byla opravdu skvělá, nejen od Němců a ostatních Evropanů, ale i od hostů z Ameriky a Asie. Začínají mi odtamtud přicházet pozvánky i na různé festivaly. Důvod výběru našeho filmu znají organizátoři festivalu. Co jen vím, že náš snímek měli moc rádi. Ředitel Berlinale Dieter Kosslick mi zavolal hned, jak ho zhlédli a byl skutečně nadšen. Myslím si, že hodnotou tohoto snímku je jeho nepředvídatelnost: opakovalo se, že takový film ještě neviděli.

Pokud byste měla pozvat české diváky do kina, v čem bude Váš nový film pro ně zajímavý?

Já věřím, že pro Čechy zajímavý bude. Vycházím přitom z toho, že spoustu věcí cítím stejně jako Češi a není náhodou, že jsem se do tohoto projektu zamilovala hned po dokončení Hořícího keře. A téma, které ztvárňujeme je univerzální a pojednáváme ho s humorem, který bude patrně v Česku srozumitelnější než v Polsku.

Miroslav Krobot (rozhovor)
obrazek
Představte ve stručnosti svou postavu etymologa Borose Schneidera a co bylo tím hlavním impulsem pro přijetí role ve snímku Přes kosti mrtvých?

Boros Schneider je etymolog z Olomouce, který zkoumá brouky v polském Slezsku. Je Čech, ale mluví polsky. Přijede na motorce s přívěsem a za dramatických okolností se seznámí s hlavní hrdinkou filmu. Jistý čas zůstane po jejím boku, a když dokončí studium kolonie „zniotka szkarlatnego“ zase odjede. Možná je to extrémně zaujatý vědec, možná se mu víc než brouci líbí ženy, možná je zbabělec a nejspíš všechno dohromady.

V čem Vás zaujal scénář Agnieszky Holland a Olgy Tokarczuk?

Scénář mě zaujal svojí žánrovou jedinečností a neuchopitelností. Humorem, i tím jak odvážně a originálně pojmenovává společenská témata.

Film se odehrává v syrovém a temném prostředí česko-polského pohraničí a v polském Kladsku. Znal jste tuto oblast již dříve a v čem Vás osobně tento kraj fascinuje?

Prostředí Kladska znám velmi dobře, protože pocházím z české strany bývalých Sudet. Vlastně jsme točili z českého pohledu na polských svazích Kralického Sněžníku. Sudety vypadají zasmušile, dramaticky a opuštěně, protože se v nich možná odrážejí jejich stejně zasmušilé a dramatické dějiny. Jsou to hory s duší.

S Agnieszkou Holland spolupracujete již podruhé po oceňované sérii Hořící keř, jak komunikuje s herci? Pokud její režijní řemeslo porovnáte s ostatními tvůrci, což můžete posoudit i sám jako režisér.

Spolupráce s Agnieszkou je dána jejími zkušenostmi, odpovědností a uměleckými kvalitami. Moc toho říkat nemusí, protože to umí zařídit tak, aby všichni snažili dostat ze sebe to nejlepší.

Jak probíhalo natáčení s Vaší partnerkou polskou herečkou Agnieszkou Mandat, se kterou jste ve filmu rozehráli svéráznou milostnou dvojici?

Být Borosem Schneiderem, zůstanu v Polsku po jejím boku.

V této originální detektivce s prvky černé komedie je přítomen černý humor, což vnímám jako typickou českou záležitost, byl to vklad české strany štábu - českých tvůrců podílejících se na snímku?

Neumím posoudit, protože jsem u přípravy scénáře nebyl. Ale po přečtení románu Olgy Tokarczuk mě kromě jiného prolétlo hlavou, že musí mít ráda Franze Kafku.

Film se točil v angličtině, v polštině, s Vámi Agnieszka Holland mluvila v češtině, nezpůsobilo to nějaké komické situace? Jak vzpomínáte na natáčení?

Všichni se tvářili seriózně, i když je moje polština musela rozesmávat…

Stát si za svým přesvědčením, bojovat o svůj názor, což se ve výsledku vyplatí, to je hlavní téma morálního dramatu Přes kosti mrtvých, jak tento přístup k životu vnímáte Vy osobně?

Nejsem si jistý, že se to hlavní hrdince vyplatilo a mravnost filmu nevidím jen v postoji hlavní postavy, ale daleko víc v morálním apelu celého filmu.

Zúčastnil jste se tento rok slavnostní světové premiéry na filmovém svátku na Berlinale, jaké zde bylo přijetí snímku u zahraničního publika?

Přijetí bylo hodně vstřícné, filmaři a diváci vyjádřili Agnieszce Holland své sympatie už před promítáním. Potlesk byl dlouhý a troufám si říct, že film opravdu zaujal.

Co byste vzkázal českým divákům, na co se můžou na jaře v kinech těšit?

Především je to dobrý film, který nenechává diváky v klidu. Je záměrně provokativní a po vizuální stránce atraktivní.

Štěpán Hulík (rozhovor)
obrazek
V jaké fázi jste vstoupil do filmového projektu Přes kosti mrtvých?

Agnieszka mě oslovila ve chvíli, kdy už měly s Olgou Tokarczukovou hotovou pokročilou verzi scénáře a všechna zásadní scenáristická práce již byla odvedená. Jak to Agnieszka sama pojmenovala na tiskové konferenci na Berlinale: postavily s Olgou dům, a když ho dokončily, zjistily, že přes okna není pořádně vidět ven, a tak se obrátily na mě, abych jim pomohl ta okna umýt.

V čem se Vás upoutala knižní předloha Olgy Tokarczuk?

Na knize Olgy Tokarczukové mě bavila nezvyklá detektivní linie, kdy se zdá, že za páchanými vraždami mohou skutečně stát zvířata. Když si to nahlas řeknete, zní to jako absurdní nesmysl. Ale autorce se v knize podařilo vybudovat atmosféru, kdy se vám zdá, že to vlastně je možné. Je ale přirozené, že Agnieszku na knize víc zaujaly spíše jiné tematické roviny a ty ve své adaptaci vyzdvihla.

Znal jste tvorbu anglického básníka Williama Blakea? Název knihy je citát z jeho básně.

Dílo Williama Blakea znám, hlavně na gymnáziu jsem jeho básně rád četl. Jako asi řada mých vrstevníků i já jsem se tehdy k němu dostal přes Jarmuschův snímek Mrtvý muž a s náladou toho filmu budu mít Blakeovy básně asi už vždycky spojené.

S Agnieszkou Holland pracujete podruhé po oceňované sérii Hořící keř, tentokrát šlo o látku ze současnosti, jak probíhá spolupráce na scénáři s ní a je v něčem specifická v porovnání s ostatními režiséry?

Agnieszka je mimořádně velkorysý člověk, který se k autorovi chová s maximálním respektem. Nabízí nápady, vylepšení, ale zároveň respektuje scenáristovu vizi. Naše spolupráce na Hořícím keři pro mě osobně nastavila standard toho, jak bych chtěl, aby moje spolupráce s režisérem vypadala. Na scénáři Přes kosti mrtvých šlo pochopitelně o zcela jiný proces: jde o původní látku Agnieszky a Olgy Tokarczukové a já jsem byl přizván v závěrečné fázi, abych provedl drobné úpravy a zjednodušení.

Ve filmu je důležitý motiv víry, soucitu, odpuštění, postoj katolické církve, což je velmi důležité téma pro Poláky oproti české ateistické společnosti, nakolik je to vše aktuální pro současnou polskou společnost?

Rád bych doufal, že přinejmenším témata soucitu a odpuštění jsou v dnešních dnech aktuální nejen pro Poláky… Současné dění v Polsku samozřejmě sleduji, jde ale o pohled cizince, který může být v mnohém zkreslený. Jaké jsou opravdu nálady uvnitř polské společnosti, by mnohem spíš dokázaly říct Agnieszka s Olgou. Osobně jsem ale přesvědčený, že každý opravdu dobrý film je univerzální, jeho poselství je pochopitelné a emocionálně působivé i mimo zemi jeho vzniku. Je jasné, že právě téma katolické církve se Poláků dotkne víc než většiny Čechů, ale film rozpracovává také další témata, která jsou naprosto všeplatná.

Chodil jste na natáčení a zasahoval do podoby scénáře?

Obecně platí, že scenárista je na place jen na obtíž. Já se tam zajdu podívat, když cítím, že na to mám právo, když tam vzniká látka, na níž jsem se významně podílel. Můj přínos k tomuto filmu je ale natolik nepodstatný, že by bylo z mojí strany nepřípadné se na natáčení cpát.

Film se odehrává v syrovém prostředí česko-polského pohraničí, kde žijí svérázní jedinci, je portrétem této temné krajiny. Znal jste tuto oblast již dříve a v čem Vás osobně tento kraj fascinuje?

Agnieszka se na mě i na české koproducenty Tomáše Hrubého a Pavlu Kubečkovou obrátila ve chvíli, kdy jsme všichni společně připravovali pro HBO seriál Pustina. Ten je taktéž zasazený do prostředí česko-polského pohraničí, nebylo tedy těžké se na příběh Přes kosti mrtvých napojit. Tento kraj nebo obecně oblast někdejších Sudet ve mně vždycky vyvolají dojem, jako bych se octl v zemi nikoho, v krajině bez paměti. Ještě před nějakými osmdesáti lety tady drtivou většinu obyvatelstva tvořili Němci. Ti odešli, byli vyhnáni, jejich dějiny tu skončily a stopy po nich se ztrácejí v krajině. V lesích narazíte na zbytky někdejších vesnic a podle starých ztrouchnivělých lip poznáte, kde stávala náves, podle brčálem zarostlé bažiny odhalíte někdejší obecní rybník. Nepatrné stopy po lidech, jejichž příběhy už nikdo nevypráví, které se ztratily stejně jako jejich nositelé. Pocit nekonečné pomíjivosti.

Stát si za svým přesvědčením, bojovat o svůj názor, což se ve výsledku vyplatí, to je hlavní téma tohoto morálního thrilleru, jak tento postoj vnímáte Vy osobně?

Jenomže za svým názorem si stál taky Caligula, Hitler nebo Stalin. Měli bychom si stát za svým názorem, ale neustále bychom si taky měli znovu a znovu ověřovat, zda je ten náš názor ještě správný a platný. A pokud není, měli bychom to umět sobě i druhým přiznat.

Ve filmu se prolíná několik žánrů, jak byste snímek žánrově zařadil?

Anarchistická crazy komedie s prvky detektivního thrilleru, snad to zní dostatečně šíleně.

Ve snímku je zahrnut černý humor, což vnímám jako typickou českou záležitost - „českou stopu“ ve filmu nebo bylo to naopak, že černý humor byl od začátku obsažen už v předloze?

Všechen humor, který ve filmu je, do něj vnesly obě autorky. Myslím, že mě by v tomto směru snad nikdo ani nepodezříval…

Film byl s úspěchem uveden na letošním prestižním Berlinale, kde jeden z kritiků Patrick Wellinski, z rozhlasové a televizní stanice RBB, film ocenil čtyřmi hvězdičkami z možných pěti: "Ve své škaredě dobré náladě, svém ekologickém poselství a silném obsazení je Přes kosti mrtvých určitě jedním z nejnapínavějších a nejpozoruhodnějších filmů letošní soutěže", co Vy na to?

Bohužel žádný z ostatních soutěžních filmů jsem neviděl, takže nemůžu soudit. Ale jako pochvala to samozřejmě zní hezky.

Pokud byste měl nalákat diváky do kina, co mohou od filmu očekávat?

Řekl bych, že navzdory řadě závažných témat, která zpracovává, je Přes kosti mrtvých opravdu zábavný film. Ať už diváci půjdou do kina s jakýmkoli očekáváním, rozhodně se nebudou nudit.


logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Úterý 19. 9. 2017 Svátek má Zita
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz