fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Videoukázka    Fotky    Podobné filmy    

74% 103 hlasů
7.4 10 103
film / drama, krimi, Česká republika,
Kinopremiéra v ČR 24.10.2013 v SK 31.10.2013, DVD od 9.7.2014 a Blu-Ray od 7.5.2014 Magicbox

Film v kinech
kina  
ŽamberkLetní biograf 21:00


Režie:
Herci: , , , , , více...


Ukázka
02:09


Příběh velké lásky. Lásky k penězům.
Pokud Vám reformy za posledních dvacet let připadaly pomalé, pak vězte, že tu byla skupina lidí, která považovala tempo těchto let za překotné. Jediné, čeho tito lidé v začátku opravdu litovali, bylo, že nejvyšší nominální hodnota bankovek byla 500 korun a že tedy balíky, se kterými zacházeli, byly velmi neskladné. Peníze byly zkrátka úplně všude.
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu Zas asi reziser Petr Nikolaev prilis kukal na zahranicne gangsterky a pokusil sa natocit nieco na ten sposob. Ale je to tak nesurode, ze az : dej prakticky nedava zmysel, Vaculik /Kamarad do deste/ na strane dobra, Vetchy /Prodavac Humoru/ na spatnej strane zakona, a dalej? No a dalej nic, len nesuroda zmes dialogov, udalosti a kecy okolo narusania struktur zakona? No tak tomu ja nerozumiem a ani vlastne rozumiet nechcem : 40 %
Všechny komentáře k filmu 42+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Oficiální stránka    Videotéka: přidat si do ní film

Popis filmu Příběh kmotra

Příběh Kmotra je inspirován bestsellerem Jaroslava Kmenty „Kmotr Mrázek". Popisuje vzestup a pád člověka, který se od kšeftu s digitálními hodinkami posunul až na pozici šedé eminence české politiky. Ve filmu Příběh Kmotra se střetnou dva světy - víra v právo silnějšího a chytřejšího a víra ve spravedlnost. Touha po úspěchu reprezentovaném materiálním bohatstvím a touha sloužit dobru, právu a zásadám civilizované společnosti. Budeme sledovat strhující souboj představitele zákona a pořádku s člověkem, který řád přizpůsobuje svým vlastním potřebám. Policista Cajthaml je celý život na stopě Kmotrovi. Sleduje Kmotrovu láskyplnou péči o rodinu, jeho starost o její zajištění a jeho postupnou cestu k moci. Posedlý svou pravdou, obětuje policista vlastní soukromý život, přičemž sleduje rodinnou idylu muže na druhé straně barikády. Vliv jeho protivníka vzrůstá natolik, že dokáže narušit i struktury na straně zákona a nakonec Cajthamla připraví o jeho postavení a práci. Ten přesto s buldočí vytrvalostí věří v řád a spravedlnost napříč politickými systémy, kterými během svého honu projde. Postava kapitána Cajthamla je holdem policistům, kteří neztratili víru v to, že spravedlnost má zvítězit. Ta nakonec i v našem příběhu zvítězí, neboť Příběh Kmotra je důkazem platnosti úsloví: „S čím kdo zachází, s tím také schází."


O filmu

obrazek
Film režiséra Petra Nikolaeva vychází z knihy Jaroslava Kmenty Kmotr Mrázek a využívá zdrojů z policie, z politiky i podsvětí. Děj filmu o mafiánském Františkovi Vedralovi se odehrává v letech 1988 až 2006, kdy byl tento kontroverzní podnikatel a klíčový muž českého podsvětí zavražděn před svým sídlem. Jeho vražda nebyla dosud objasněna, avšak způsob provedení nasvědčuje, že se jednalo o čin profesionála: vražda byla provedena jedinou ranou směřující přímo do srdce. Ke střelbě byla použita ostřelovací puška a speciálně upravený náboj.

Příběh charismatického muže, který v 80. letech začínal jako vekslák a postupně zbohatl na podvodech s nemovitostmi, bankovními čachry, kuponové privatizaci, lobbingu a další činnosti, vychází z reality, avšak řada věcí byla ve filmu záměrně změněna. Důvodem těchto změn byla snaha postihnout ve zkratce co nejlépe smysl tohoto podivuhodného osudu - v příběhu jednoho muže se jako v kapce vody vyjevuje bolestný přerod celé české společnosti od komunismu ke kapitalismu.

Napojení kontroverzních podnikatelů do nejvyšších pater politiky, ale i do struktury soudů, rozvědky a policie je vskutku fascinující, a dodnes má negativní vliv na řízení státu a na důležitá rozhodnutí, jakými jsou prodeje státních firem do soukromých rukou či zadávání státních zakázek. Jak je vůbec možné, že to Mrázkovi i jeho přátelům z byznysu a politiky tak hladce procházelo? Thriller Petra Nikolaeva pomůže zpětně pochopit řadu jevů a událostí, o kterých jsme často čítávali na stránkách novin. A zjistit, jak fungoval “svět podle Mrázka (Vedrala) ”.

Thriller nenápadně líčí jednu éru polistopadového vývoje. Éru spojenou s korupcí, vraždami a s tunelováním bank. Ačkoliv od počátku až do konce sledujeme dramatický příběh jednoho muže a jeho dlouholetý duel se zarytým policejním vyšetřovatelem, v pozadí se rýsuje panorama celého českého života v posledních desetiletích. Snímek je tak příspěvkem k diskusi na téma mravnosti v Čechách, avšak navzdory vší hořkosti v sobě nese očistný moment. Katarzí je samo poznání, ale především vědomí, že každý je strůjcem svého štěstí, a že boží mlýny skutečně melou - pomalu, zato však jistě.

Příběh Kmotra - režijní záměr a explikace

Tento filmový projekt - Příběh Kmotra - vznikl na motivy života Františka Mrázka. Málokterá postava naší novodobé historie zosobňuje přerod z komunismu do kapitalismu lépe než on. Původem vekslák se vypracoval nejprve v podnikatele stavějícího své bohatství na nejrůznějších podvodech, až po lobbistu, který dokázal ovlivňovat nejvyšší patra české politiky. V posledním období svého života vzbuzoval obavy u takového okruhu lidí, že je těžké určit, kdo má jeho násilnou smrt na svědomí.

Život ústřední postavy tohoto scénáře (Františka Mrázka) byl nesmírně pestrý. Ten, kdo nezná knihy Jaroslava Kmenty, se zdráhá uvěřit, že někdo takový v našich podmínkách existoval. Připomíná spíš gaunery z francouzských, italských a amerických filmů. V poslední době však probíhá jakýsi fenomén změny pohledu na tyto látky. To, co bylo dříve pohádkou ze vzdáleného království, se nám stává palčivou současností. Najednou si člověk zaskočeně uvědomuje, že se hovoří též o naší realitě: o našich zkorumpovaných politicích, o nečestných policistech a o bezohledných podnikatelích. To vše v sobě Mrázkův příběh zahrnuje. Je to příběh predátora, který neměl ve své době protivníka na stejné úrovni. Vše, co se v tomto filmu dozvíte, je z devadesáti procent postaveno na reálných základech. Zbytek je fikcí, propojující tyto události v jeden celek. Osoby zde jednající mají pozměněná jména, tak abych předešel právním sporům. Dialogy jsou často čerpány z autentických policejních odposlechů. Mrázek byl schopen organizovat současně tunelování bank, manipulace při privatizaci i různá vydírání. Mrázek byl jednou z postav ovlivňující naší společnost a jeho „dědictví“ je v ní zakleto dodnes. Doufám, že náš film umožní divákům určitou katarzi.

obrazek
Otevřené otázky zůstávající prozatím bez odpovědí - Jaroslav Kmenta

1) Pomůže film otevřít případ nejzáhadnější vraždy desetiletí?

Film "Příběh Kmotra" připomene jeden z největších pomníčků české kriminalistiky - násilnou smrt krále českého podsvětí Františka Mrázka. Filmová adaptace sice nepřinese odhalení, kdo si vraždu objednal a vykonal, ale může vyvolat novou diskusi o motivu vraždy a případně přimět případné svědky, aby po sedmi letech promluvili...

2) Případ Mrázek - Memento české politiky.

O tom, že Mrázek byl vlivný muž "polosvěta" českého byznysu, politiky a podsvětí, se vědělo dlouho. Ale až teprve po jeho vraždě vyšlo najevo, kam až sahala jeho chapadla moci. Odhalil to spis Krakatice, který policie vedla na Mrázka v letech 2000 až 2002. Co dělali po vraždě Mrázka a co dělají dnes všichni "Mrázkovi muži"?

Politici:
- Miroslav Šlouf (Vodňajs) - založil SPOZ a pomáhal v prezidentské kampani Zemanovi
- Josef Hojdar (Pepík) - v únoru 2006 (měsíc po Mrázkově vraždě) složil poslanecký mandát a začal podnikat
- Vlastimil Tlustný (Téčko) - byl ministrem financí, pak z politiky musel odejít a podniká.
- Ivan Langer (Íčko) - byl ministrem vnitra, ve volbách ho ale lidé vykroužkovali a živí se jako advokát

Policisté:
- Martin Hejl (exdůstojník tajné služby a NBÚ) - podniká
- Vladimír Nešpůrek (expolicista) - podnikal, pracoval pro pražský magistrát, předloni byl zatčen v kauze vydírání podnikatelů
- Boris Štefl (bývalý šéf Inspekce ministra vnitra) - živil se v advokacii, loni byl zatčen v kauze soudce Havlína, atd.

3) Mrázkův archiv - kdo ho má a co z něj zbylo?

Legendami opředený archiv kompromitujících materiálů, které Mrázek sbíral na politiky a byznysmeny, se nikdy nenašel. Tomu, že skutečně existoval, nasvědčuje torzo dokumentů, které se v roce 2006 našly při domovní prohlídce na "Zámečku" - v bývalém sídle firem Mrázka a Tomáše Pitra. V černém kufříku, který se nalézal v pracovně Tomáše Pitra, se našlo asi padesát stránek "Mrázkovy pozůstalosti". Byly to informace ze skutečných spisů státního zastupitelství, z operativních svazků policie, ale také nepodložené tipy a informace lidí z podsvětí, nebo analýzy soukromých bezpečnostních agentur.

4) Vekslák - nová ekonomická elita. Jak se vlastně zrodil fenomén veksláků-kapitalistů?

Mrázek vzešel z éry starých veksláků. Z čeho pramenila jejich moc a peníze? Jak to, že StB některé veksláky zavírala a jiné ne? Ty, které nechala běhat na svobodě, využívala ke kompromitování německých a rakouských diplomatů. Kdo to vlastně byli veksláci? Co byly bony? Atd.... Mimochodem: Václav Havel v roce 2009 v rozhovoru pro agenturu Bloomberg prohlásil: "Málo z nás si myslelo, že se dveře otevřou tak rychle všem těm mafiánům a pokoutním vekslákům, z nichž se dnes stali milionáři a miliardáři".

5) Kdo to tu převzal po Mrázkovi? Mladá generace veksláků.

Kdo všechno, začínal svou kariéru podobně jako on?

- Roman Janoušek - dělal číšníka v restauraci U pomníku
- Ivo Rittig - za podvody seděl ve vězení (potkával se tam s disidentem A. Vondrou...)
- Roman Jurečko - údajně vekslák na Plzeňsku, atd.

6) Kde jsou kořeny korupce v Česku? Položil Mrázek a spol. základy pro „českou cestu korupce“?

Filosof Václav Bělohradský řekl na jedné přednášce věnované korupci toto: „Korupce je maximalizací zisku ve světě, v němž většina respektuje pravidla, ale já ne. Ale čím více lidí překračuje pravidla, tím se užitek snižuje. A když už prakticky nikdo nehraje podle oficiálně stanovených pravidel, nejedná se už o korupci, ale o novou subkulturu. To, co se v Česku nazývá korupce, je ve skutečnosti rozsáhlá a rozvětvená subkultura s hlubokými kořeny v minulosti.“ ... vekslácká subkultura...

Petr Nikolaev (rozhovor)
obrazek
Proč jste se vůbec rozhodl adaptovat Kmentův příběh?

Prvním impulsem k tomu byl článek v nějakém časopisu, kde byly popsány obchody, které Mrázek dělal s náhrobky ze židovských hřbitovů. Připadalo mně to tak neuvěřitelné, rouhavé a současně filmové, že jsem si řekl, že to musím natočit. Uznejte, že udělat z náhrobků dlažbu pro chodce to už je něco.

Jaká byla cesta k jeho zrodu a jak se vám podařilo film financovat?

Ta cesta byla dlouhá a trnitá. Nejprve jsem dva roky sám pracoval na scénáři. Vystřídal jsem několik producentů. Nikdo se do financování nehnal, řada lidí měla strach. Naštěstí jsem dostal grant z fondu kinematografie, což byl základ. Pak jsem se spojil s Davidem Rauchem, producentem, kterého jsem poznal na Lidicích. Je to takový buldok a vím, že bez něj bych už film nenatočil. Celkem to dobrodružství trvalo pět let.

Jak se vám spolupracovalo s Jaroslavem Kmentou?

S Jardou jsme se zpočátku oťukávali. On už měl na své knihy jiného zájemce, ale nakonec jsem ho přesvědčil, že já jsem ten nejlepší. Dnes je nadšený, ale myslím, že během těch let párkrát litoval. Nedovedl si představit, jak to u českého filmu chodí. Byl přesvědčen, že má senzační látku, o kterou se všichni poperou. Ale tak to bohužel v českém filmu nechodí.

Jací další lidé vám byli nápomocni?

Hodně mně pomohl Mirek Oščatka. To je scénárista, kterého jsem potkal na Cyrilovi a Metodějovi. Má na věci stejný pohled jako já a pomohl mi scénář dopracovat. Adam Dvořák dal filmu jako střihač tempo a moderní styl. Kameraman David Ployhar zase silnou vizuální podobu. Těch lidí byla ale celá řada.

Jak moc je příběh založen na realitě?

Mohu prohlásit, že skoro vše, co se ve filmu objevuje, má základ v realitě. Netvrdím však, že se vše přihodilo Františku Mrázkovi. Vymyšlený je například milostný vztah s novinářkou Zuzanou.

Co výběr herců? Jak probíhal, co bylo pro vás důležité a jak jste si vybral herce, podle jakého klíče?

Od začátku jsem pro titulní roli myslel na Ondru Vetchého. Taky jsem se s ním hned z kraje sešel a pronesl okřídlenou větu: „Mám pro tebe nabídku, která se nedá odmítnout“. Ondra však nechtěl, aby se to s ním oficiálně spojovalo. Pro mě to byl problém a na dlouhou dobu jsme se rozešli. Naštěstí se toho nakonec ujal a já myslím, že vytvořil svou životní roli.

Co bylo pro vás během natáčení nejnáročnější?

Už si ani nepamatuju.

Jaká byla spolupráce s Ondřejem Vetchým a Lukášem Vaculíkem?

Oba dobře znám z předchozích projektů. Bylo to intenzivní a často napjaté. Ondra bral během natáčení dvakrát antibiotika, ale přesto do scén rval tuny energie. Lukáš je klidnější a od té doby, co jsme spolu strávili dva roky na Lužnici, jsme opravdoví kamarádi.

Jak probíhal výběr dalších spolupracovníků?

Většinu lidí ze štábu jsem znal. V některých případech jsme byli donuceni z časových důvodů improvizovat. Musím poděkovat filmařskému „Pánubohu“, že při nás stál.

Jaké má film poselství a proč bychom měli na něj přijít do kina?

Je to nadčasový příběh a současně palčivě aktuální zpráva o naší společnosti. Je to divácký film, který říká zásadní věci atraktivní formou. Je to příležitost pochopit, že zlo má lidskou tvář. A je to též příležitost prožít určitou katarzi: tím, že postihneme a popíšeme něco, co nás trápí, to sice nevyřešíme, ale oslabíme moc, kterou to nad námi má.

Lukáš Vaculík (rozhovor)
obrazek
Jak to všechno začalo? Oslovil vás Petr Nikolaev a bylo náročné rozhodování, zda roli vzít?

Já jsem se ke scénáři dostal až začátkem letošního roku, kdy mne Petr Nikolaev oslovil, zdali bych nevzal roli vyšetřovatele. Scénář se mi líbil, stejně jako lidi, se kterými jsme film měli dělat. Většina z nich mi jsou blízcí, takže jsem se na ně těšil. Vzít či nevzít nabízenou roli pro mne tedy nebylo až tak velké dilema. Zároveň mi přišlo dobré, že se filmem něco pojmenuje, ukáže.

Bylo náročné ztvárnit roli Čestmíra Cajthamla?

Ten chlap prochází určitým vývojem, ale nelze ho definovat jako strašně složitý charakterový vývoj. Jde o jeho určité přesvědčení, posedlost, možná závislost, zakousnutí se… Jen se musí najít určitá míra, proč tak koná a koná až do samotného konce.

Myslíte si, že film Příběh Kmotra vyvolá nějaké další vyšetřování nebo společenskou diskuzi?

Nějaké další vyšetřování určitě ne. Vraždu Mrázka už asi nikdo nevyřeší.

Jak se vám spolupracovalo s Petrem Nikolaevem?

Mám ho rád jako člověka, vždycky ho rád vidím. Nebál bych se říct, že bych s ním raději trávil čas na pivu, než na place. Mít prostor pro sebe vzájemně, aby nás neodváděla spousta věcí stranou. Žvanit a kecat. Vždycky se na něj těším. Navíc ve filmu hraje Ondra Vetchý, se kterým se zas až tak často nevídáme. O to je to intenzivnější, když se potkáme, ať už je to při práci nebo normálně. Už jsem to tuším jednou říkal, natáčení je vždycky z 50% čekání a z druhých 50% práce a tady to čekání bylo velice příjemné.

Co si myslíte o své postavě, o Čestmíru Cajthamlovi?

Chlapík, který na něčem dělá takovou dobu - samozřejmě zastává určité morální hodnoty, má nějakou výchovu, atd. Byť není klasický americký superman, ale je člověk, který se rozhodne, že se pokusí něco dotáhnout do konce za každou cenu, byť mu konstelace hvězd a aparátu a všeho dalšího možného nejde na ruku, ba naopak jde proti němu. Ale u něj to přeroste do určité osobní roviny, což možná není moc profesionální. Obzvlášť v bezpečnostních složkách - když dostanu rozkaz, mohu si sice o tom myslet své, ale musím ho vykonat. Naopak Čestmír, právě protože si o tom myslel své, tak konal, jak cítil.

Dozvěděl jste se během filmu něco nového, co jste před začátkem natáčení nevěděl, překvapilo vás něco?

Pár nových jmen, pár nových situací, nejvíc však osobní pocity a skutečné zážitky člověka, který u vyšetřování konkrétně byl. V tom je to zajímavé a to mne bavilo. Jinak jsou to věci obecně známé, takže jsem příliš překvapen nebyl. V nějaké formě to tak funguje ještě i dnes, i když si myslím, že lépe maskované, ne tak brutální, hloupé.

Jaké má film poselství podle vás a proč bychom měli na něj přijít do kina?

Film ukazuje a pojmenovává něco špatného, co se v důsledku dotýká nás všech, aniž bychom si to uvědomovali. Je moc dobře, že se nad určitými věcmi neuzavře hladina mlčení. Není špatné občas si připomenout, co je kdo zač.

Jan Vondráček (rozhovor)
obrazek
Jak to všechno začalo? Oslovil vás Petr Nikolaev a bylo náročné rozhodování, zda roli vzít?

Petr mne oslovil předběžně asi rok před natáčením a naznačil, o čem film bude, a která postava by se mne týkala. Vzhledem k tomu, že jsem zvyklý hrát záporné figury, neměl jsem s tím problém, neboť například po Sametových vrazích se s nimi tak trochu roztrhl pytel. Ale prokládám to i vcelku kladnými postavami, takže to není tak hrozné. Petrovi jsem hrál už v několika filmech, moje rozhodování se tedy omezilo jen na časové možnosti, neboť jsem poměrně vytížen v našem divadle v Dlouhé.

Bylo náročné ztvárnit roli Standy Tipla a co si o něm myslíte?

Náročná je každá role, pokud jí chcete zahrát co nejlépe. Ale je pravda, že grázlové českého formátu jsou si v něčem podobní. Vzhledem k předchozím rolím jsem tedy měl z čeho vycházet. O Standovi Tiplovi si nemyslím nic dobrého, ale tak se to hrát nedá. Člověk se musí vcítit do veksláckého humoru, mohu-li takový termín vůbec použít, do pocitu nedotknutelnosti a neodolatelnosti a občas projevit „přizdisráčství“, jde-li do tuhého. Oni někdy i ti největší grázlové vypadají na první pohled jako sympaťáci, ale peníze a moc jsou priorita. Tím se posouvá i hranice, za kterou jsou takoví lidé ochotni jít a zabít nebo spíš nechat zabít. A pokud jim někdo stojí v cestě, hned je po sympaťákovi.

Myslíte si, že film Příběh Kmotra vyvolá nějaké další vyšetřování nebo společenskou diskuzi?

Že by film vyvolal nějaké nové vyšetřování, o tom dost pochybuji. Pokud vyvolá diskuzi, bylo by to jen dobře. Obávám se ale, že pokud nebude ministrem vnitra někdo, jako byl teď Kubice, který se nedívá nalevo ani napravo, a dovolí si sáhnout na tzv. Nedotknutelné podezřelé politiky napříč politickým spektrem bez ohledu na svojí vlastní kariéru, tak se nic nepohne. Bohužel rozjel vlak, kterému náš český Putin a “prezident všech“ přehodil výhybku a využil jeho práci k sesazení vlády, v níž byl ministrem. Jsem zvědav, kdy zase přijde vláda, která vydrží alespoň jedno volební období. Teď se spíš trochu obávám, že to bude někdo s komunisty. Na druhou stranu základem filmové projekce je světlo. A pokud si tenhle film posvítí alespoň trochu na tu temnější stranu polistopadového vývoje, kdy poměrně významné podniky ovládli bývalí veksláci, estébáci a komunisti, kteří se rychle zašili v Občanském fóru,budou snad lidem některé kauzy o něco jasnější nebo se na ně alespoň budou dívat z jiného úhlu pohledu.

Jak se vám spolupracovalo s Petrem Nikolaevem?

S Petrem se známe už dlouho. První roli, kterou mi nabídl, byla pidi role ve filmu Báječná léta pod psa. Hrál jsem intelektuála, který je přesvědčen, že porod Libušky Šafránkové v divadle je jen vytříbená persifláž a je součástí představení. Tuhle scénku použil Petr v upoutávce na film a vzhledem k tomu, že se ta moje role skoro celá vešla do ukázky, s oblibou jsem se pak prezentoval jako Petrův „ukázkový herec“. Pak jsem se u něj objevoval častěji, z posledních let třeba ve filmu Klub osamělých srdcí, Cyril a Metoděj nebo Lidice. Z toho vyplývá, že s ním pracuji rád.

Které scény byly pro vás z nějakého důvodu nejnáročnější a proč?

Scéna zatýkání na silnici v bouřce, kdy vám od vrtulníku lítá mokrý písek do očí, obličej máte v louži, na hlavě policejní botu a pak vás vláčí do policejního vozu, nebyla úplně příjemná. Ale naštěstí hráli zásahovku kaskadéři, které znám, tak byli o něco něžnější než policejní profíci.

Četl jste knihy Jaroslava Kmenty?

Bohužel jsem hrozný čtenář. Když rozečtu nějakou knihu, vždycky mi do toho přijde nějaká práce a pak už zůstane navěky rozečtená. Protože jsem neměl před natáčením moc času, alespoň jsem v knize namátkou listoval. Ale vzhledem k současné politické situaci se k ní určitě ještě vrátím.

Dozvěděl jste se během filmu něco nového, co jste před začátkem natáčení nevěděl, překvapilo vás něco?

Během natáčení jsem se párkrát setkal s Karlem Tichým, který spolupracoval na scénáři a je i spoluautorem knihy Jaroslava Kmenty Kmotr Mrázek. Je to veselý a milý člověk. Ale jeho příběhy ze života kriminalisty, na něhož si Mrázek například chtěl objednat vraždu, což se ještě pikantně dozvěděl při odposlouchávání jeho telefonických hovorů, už tak veselé nejsou. A některé podrobnosti ze starých vyšetřování, které se člověk z tisku nedozví, mi připravilo několik bezesných nocí. I když jsem si myslel, že mě už v tomhle státě nemůže nic překvapit, zdá se, že realita je horší, než nejdivočejší představy. Každý tuší, že s politikou u nás není něco v pořádku a že sametová revoluce byla až příliš sametová. Zkrátka „Udělejme tlustou čáru za minulostí“ se moc nevyplatilo. Je to jako by vám nebezpečně hnisala rána a vy jste se tvářili, že k vašemu tělu vůbec nepatří...

Jaké má film poselství podle vás a proč bychom měli na něj přijít do kina?

Říká se, že kdo nezná minulost, nemá budoucnost. Myslím, že jedno z poslání filmu je oživovat paměť, která je u velké části národa až nebezpečně krátká. Navíc události popisované v tomto příběhu jsou z doby nedávno minulé, a tudíž mají i těsnou souvislost se současností. Přestože příběh obsahuje určitou filmovou nadsázku, je postaven na reálných základech. To, že se během natáčení ozval právník Ivana Langera, také o něčem svědčí. Ale byl ujištěn, že „Íčko“ není pro filmový děj motiv dostatečně nosný a zajímavý, tedy, že jde o planý poplach. Uvidíme, jak velké hejno potrefených hus po premiéře zakejhá. Film je ve střižně, takže těžko zvát do kina na něco, co jsem ještě neviděl, ale v každém případě přijďte. Těžko říct, jestli se od srdce zasmějete, ale o některých věcech je dobré vědět, neboť v konečném důsledku se to týká nás všech.

Pavel Nečas (rozhovor)
obrazek
Jak to všechno začalo? Oslovil vás Petr Nikolaev a bylo náročné rozhodování, zda roli vzít?

Nabídka od Petra Nikolaeva proběhla prostřednictvím telefonického rozhovoru a mně osobně udělala velkou radost. Doufám, že i Petrovi, a že jsem jeho představu o roli Oty, kterou mi nabídl, nezklamal. O nějakém rozhodování nemůže být ani řeč. Byla pro mě čest na tak zajímavé látce, s tak skvělými kolegy, režisérem, kameramanem a celým štábem spolupracovat.

Myslíte si, že film Příběh Kmotra vyvolá nějaké další vyšetřování nebo společenskou diskuzi?

Myslím, že tento příběh přitáhne diváky do kin už z důvodu, aby se o hlavním protagonistovi dozvěděli něco bližšího. Jsem si jist, že většina lidí v tomto státě celou kauzu sledovala a ví, o co jde. Zcela určitě se mezi nimi najde i spoustu sympatizantů. O nějakém dalším vyšetřování si nedělám iluze. Je to dost nebezpečné téma.

Jak se vám spolupracovalo s Petrem Nikolaevem?

Byl jsem nadšen z Petrova puntičkářství, ze snahy vymačkat z každé scény co nejvíc a vydat se vždy po té nejoptimálnější cestě. Tento proces vznikal ze vzájemné spolupráce s herci a s kameramanem před každou scénou, každým obrazem. Byl schopen naslouchat všem zúčastněným a pak zvolit tu nejlepší variantu. Byla to spolupráce v tom nejlepším slova smyslu. A té já si velmi cením. Pevně věřím, že se to na filmu projeví.

Které scény byly pro vás z nějakého důvody nejnáročnější a proč?

Pakliže tvoříte nějakou postavu, pro kterou máte vyměřen ve filmu jistý prostor, neuvažujete nad tím, jestli je vám něco nepříjemného nebo ne. Snažíte se o to tou postavou prostě být, ať už jedná jakkoli. Z prozaického hlediska je při natáčení samozřejmě nepříjemná zima, hlad, déšť a nedostatek spánku. To jsou však velmi přízemní nepříjemnosti.

Co si myslíte o své postavě, o podpraporčíkovi Otovi?

Myslím si o Otovi, že se jedná o velmi poctivého, inteligentního policajta, který považuje svoje povolání za ušlechtilé a nevzdává svůj osobní boj s nespravedlností. V rámci tohoto boje je schopen použít i méně obvyklých praktik, o nichž je ovšem přesvědčen, že jejich použití je jediná možná cesta k dosažení pravdy.

Četl jste knihy Jaroslava Kmenty?

Závidím lidem, kteří si sednou s knihou v ruce do křesla a mají tu možnost v klidu několik hodin číst. Tohoto luxusu jsem schopen jeden týden v roce na dovolené. A to už čtu pět let jednu jedinou knihu, kterou nikdy nestihnu dočíst. Protože si za rok nepamatuju, o čem byla, začínám ji číst znovu od začátku. Z čehož vyplývá, že jsem se ke knihám pana Kmenty dosud nedostal. Samozřejmě ho však sleduji a má můj velký obdiv.

Dozvěděl jste se během filmu něco nového, co jste před začátkem natáčení nevěděl, překvapilo vás něco?

Na této látce jsem se dozvěděl mnoho nových skutečností, které z důvodu bezpečnosti nehodlám nijak zveřejňovat. Ale mě už v této zemi překvapí opravdu málo co. Jaké má film poselství podle vás a proč bychom měli na něj přijít do kina?

Poselství je podle mě jednoznačné. Aby se podobné příběhy v naší zemi a našem okolí, už nikdy neopakovaly. Abychom byli schopni žít morálně a podle pravidel. A aby se kriminální praktiky dostávaly co nejméně do naší blízkosti. Likvidují totiž charakter a probouzejí v nás ty nejtemnější stránky naší duše.

Vica Kerekes (rozhovor)
obrazek
Jak to všechno začalo? Oslovil vás Petr Nikolaev a bylo náročné rozhodování, zda roli vzít?

Chtěla jsem odjet studovat angličtinu, už jsem plánovala cestu, ale zazvonil telefon s nabídkou. Přečetla jsem si scénář, dozvěděla se, že to bude krimi podle skutečných událostí a hlavně se skvělým obsazením v režii Petra Nikolaeva. Tolik dobrých věcí najednou mne přinutilo nabídku přijmout. Navíc, role Zuzany mne velmi zaujala. Věřím v osud a myslím, že člověk musí umět zareagovat na nečekané a neplánované události v životě.

Bylo náročné ztvárnit roli Zuzany, a co si o ní myslíte?

Vždy po přečtení scénáře se mně začne něco „rodit“. Postava postupně ožívá. Měla jsem přesné představy o Zuzaně, ale byla jsem zvědavá, co mi k ní řekne režisér a jestli se naše představy potkají. Musím říct, že s Petrem Nikolaevem jsme se viděli poprvé, ale pro mne bylo naše setkání doslova oslňující. Chtěl přesně to, co jsem chtěla já… Zuzana byla velmi odvážná mladá žena s vlastním přesvědčením a ideologií. Ví, co chce od života a bojuje, když je třeba. Srdce a duši má na správném místě. Studuje žurnalistiku, píše do novin, ale přitom si vydělává peníze na studium prací v divadle.

Myslíte si, že film Příběh Kmotra vyvolá nějaké další vyšetřování nebo společenskou diskuzi?

Myslím, že Příběh Kmotra zafunguje. Určitě rozvine nějaké diskuze a bude jedno, zdali se budou vést kolem fakt, nebo kolem skutků jednotlivých postav, či se zastaví u existence a smyslu života. Důležité je, že film má co říct a takovéto příběhy naše doba nutně potřebuje.

Jak se vám spolupracovalo s Petrem Nikolaevem?

Petr Nikolaev mi dal svobodu a tu já potřebuji. Přesně vycítil, jak funguji a to pro mne velmi znamená. Jsem mu opravdu vděčná. Věřil mi a já věděla, že mohu dělat všechno, co cítím. Byli jsme na sebe „napojeni“ a myslím, že jsme se i vzájemně inspirovali. Mám ráda jeho přirozenou poetičnost, cit pro vyjadřování. Líbí se mi, jak vnímá svět.

Které scény byly pro vás z nějakého důvody nejnáročnější a proč?

Nejnáročnější, ale také podle mne nejlepší byla scéna výslech u detektiva Cajthamla. Byli jsme tam jen my dva s Lukášem Vaculíkem - naše dva světy, žádné rekvizity, žádná zbytečná dekorace.

Dozvěděl jste se během filmu něco nového, co jste před začátkem natáčení nevěděl, překvapilo vás něco?

V době komunizmu jsem byla velmi mladá, tudíž jsem všechno vnímala úplně jinak. Zůstaly ve mně jenom ty dobré věci - třeba prvomájová společná oslava a návštěva parku, nacvičování spartakiády. I pro mne tento film bude exkurzí do komunizmu.

Jaké má film poselství podle vás a proč bychom měli na něj přijít do kina?

Ve filmu bojuje mezi sebou dobro a zlo, to je vždy aktuální a nadčasové téma. Je důležité, abychom znali svoji minulost, abychom pochopili souvislosti, abychom věděli, jak budeme žít. Jestli chceme černý nebo bílý svět.

Andrej Hryc (rozhovor)
obrazek
Jak to všechno začalo? Oslovil vás Petr Nikolaev a bylo náročné rozhodování, zda roli vzít?

Zavolal mi režisér Nikolaev, že by se chtěl se mnou sejít. Potkali jsme pak na večírku po bratislavské premiéře filmu Lidice a okamžitě jsme si padli do oka.

Bylo náročné ztvárnit roli Farkaše a co si něm myslíte?

Farkaš je z kategorie lidských sviní, kterých jsem ve svém životě hrál už hodně. Výsledkem je, že když se na projekci těchto filmů dívám sám na sebe, nenávidím se a chce se mi zvracet. Bohužel role „Romeů“ jsem nikdy v životě nedostal a i tyto lidské zrůdy musí někdo ztvárnit.

Myslíte si, že film Příběh Kmotra vyvolá nějaké další vyšetřování nebo společenskou diskuzi?

Před časem jsem viděl hrubý sestřih tohoto filmu. Sedělo nás na projekci v Praze asi šest, včetně mojí ženy. Já byl čerstvě pod vlivem Wieveghovi knihy „Mafie v Praze“ a v autě mi ležela další kniha „Mráz přichází z Hradu“. Nevím, čím náš film může pomoci, aby vyvolal nové vyšetřování. To asi ne. Zřejmě jsou všichni spokojení, že je to „pod kobercem“. Společenskou diskuzi tento film však určitě vyvolá a mám takový pocit, že může dost podstatně ovlivnit i výsledky nadcházejících českých parlamentních voleb. Možná (dá-li Bůh), že se voliči zamyslí, konečně použijí rozum a přestanou volit jako stádo ovcí. Myslím, že to není jen moje přání, i když si uvědomuji, že to hraničí s utopií.

Jak se vám spolupracovalo s Petrem Nikolaevem?

Petr Nikolaev je velmi senzitivní a vnímavý člověk. Práce s ním byla pro mne radost. Které scény byly pro vás z nějakého důvody nejnáročnější a proč?

Můj „násilný“ odchod z filmu vyžadoval poté, co mne zastřelí, natočit pád z výšky asi 5 metrů na betonovou dlažbu. Produkce zajistila na tento výkon kaskadéra. Toho jsem však odmítl a z oné výšky jsem se do naskládaných krabic vrhnul osobně. Pět metrů nevypadá jako hodně, když se díváte směrem nahoru, ale když máte spadnout dolů, není vám úplně všechno jedno. Byla to pro mne v mém věku velmi zajímavá zkušenost.

Četl jste knihy Jaroslava Kmenty?

Znám tvorbu pana Kmenty. Podle mne je to odvážný a přímý chlap a jsem rád, že jsem se s ním na zmiňované projekci mohl osobně seznámit.

Dozvěděl jste se během filmu něco nového, co jste před začátkem natáčení nevěděl, překvapilo vás něco?

S ohledem na moje životní zkušenosti mne překvapí už jen málo věcí. Co se týká filmu, velmi si vážím hereckého projevu Ondry Vetchého. Upřímně, neumím si představit pro tu postavu lepšího představitele. Role mu fantasticky sedla a jsem rád, že jsem u toho mohl být.

Jaké má film poselství podle vás a proč bychom měli na něj přijít do kina.

Film Příběh Kmotra otevřeně a bez zábran popisuje svinstvo, v němž žijeme. Vy v Čechách i my na Slovensku. Po projekci filmu jsem si znovu uvědomil, jakou pitomost jsme udělali před dvaceti čtyřmi lety, že jsme naletěli na řečičky o sametu a pod heslem „nejsme jako oni“ jsme nedokázali navždy skoncovat s komunismem. Hnůj okolo nás je jenom výsledkem naší naivity.

Kristýna Frejová (rozhovor)
Jak to všechno začalo?

Zavolala mi paní Hyžíková z castingové agentury, že má pro mne projekt Petra Nikolaeva a že je to taková trochu "partyzánská" záležitost, jestli by mně to zajímalo. A protože miluju punk, nechala jsem si poslat scénář.

Oslovil vás Petr Nikolaev a bylo náročné rozhodování, zda roli vzít?

Po přečtení scénáře mi bylo jasné, že na takovém projektu bych ráda spolupracovala.

Bylo náročné ztvárnit roli soudkyně Zoubkové ztvárnit, a co si o ní myslíte?

Na internetu jsem si vyhledala všechny dostupné informace o soudkyni "Zoubkové". Protože jsem věděla, že moje postava má reálný předobraz. Stejně tak jsem postupovala, když jsem hrála Lídu Baarovou nebo Helenu Vondráčkovou. Považuju to za svou povinnost v rámci objektivního přístupu k postavám, které nevznikly na základě fikce. Myslím si, že Zoubková - Kozubková byla velmi statečná paní, která se prostě jenom rozhodla naplno a bez kompromisů dělat svou práci a na to také doplatila. Jsem si jistá, že drzost a "pevnost v kramflecích" tehdejší mafie, hrubě podcenila.

Myslíte si, že film Příběh Kmotra vyvolá nějaké další vyšetřování nebo společenskou diskuzi?

Už během natáčení se ozývali právníci nejrůznějších vyděšených potrefených hus. A to je dobře. Vypadá to tedy, že Mrázkův "tajný spis", není něco imaginárního, jako Akta X, ale je velmi reálný. Byla bych ráda, kdyby náš film vyvolal, minimálně, společenskou diskuzi, protože kauza mé postavy a jejích rodinných příslušníků nebyla dodnes vyšetřena. A věřte mi, že když se tím pročítáte, je "husí kůže" jen slabý odvar toho, co cítíte...

Jak se vám spolupracovalo s Petrem Nikolaevem?

Petr je vynikající režisér a psycholog...netlačí, povídá si s Vámi o roli a pak třeba přijde vteřinu před klapkou, něco Vám řekne a Vy už nemáte čas si to nechat projít hlavou, takže to prostě uděláte a zpravidla je to bingo:)). Pro mne krásná spolupráce s člověkem, který se rozhodl, že nebude točit takzvaně "laskavé české komedie", z nichž mně osobně už naskakují dopředu osypky, a vzal téma, které bude jistě kontroverzní a možná kamenované, ale já mu za to děkuju.

Které scény byly pro vás z nějakého důvody nejnáročnější a proč?

Nemůžu prozrazovat pointu mojí postavy. Nicméně to, že jsem se já osobně, ve svých 19 - ti letech , stala obětí pokusu o vraždu, jsem ve filmu zužitkovala...

Četla jste knihy Jaroslava Kmenty?

Ne, nečetla. Ale vzhledem k tomu, že dlouhodobě sleduji politickou situaci, jsem měla načteno až, až.

Dozvěděla jste se během filmu něco nového, co jste před začátkem natáčení nevěděla, překvapilo vás něco?

Určitě. Na natáčení byli přítomní detektivové, kteří skutečnou Mrázkovu kauzu léta vyšetřovali...většina z nich dopadla, jak to známe z amerických thrillerů....a znovu mráz po zádech.

Jaké má film poselství podle vás a proč bychom měli na něj přijít do kina?

Ten film není fikce, většina zúčastněných postav stále žije a dokonce se aktivně podílí na politické scéně. Myslím, že každý, komu není úplně jedno, co se u nás děje, by ten film měl vidět.

Podobné filmy

Noc klavíristy
Kavárenský klavírista Václav Voska je svědkem vraždy a sám se jako amatérský detektiv pouš...
dnes 13.00
Nova Cinema
Můj život jako pes
(Mitt liv som hund) Kaleidoskop radosti i smutku chlapce, poznamenaného neklidným rodinným...
dnes 13.56
ČT2
Vzpurní svědkové
Radovan Lukavský v televizní adaptaci detektivní novely Georgese Simenona (1983). Dále hra...
dnes 14.35
ČT1
Podobné filmy
Jestli se ti nelíbí naše nabídka podobných pořadů napiš nám.

logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Vzhledy:
    Vlastni
    Sobota 30. 7. 2016 Svátek má Bořivoj
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz