fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Videoukázka    Fotky    

71% 103 hlasů
7.1 10 103
dokument, Francie/Německo, , 97 min.
Seasons
Kinopremiéra v ČR 14.4.2016 v SK 5.5.2016

Film v kinech
kina  
Frýdek-MístekNová scéna Vlast - Digitální kino 10:00


Režie: ,
Herci:


Ukázka
01:37


Po úchvatných dokumentech Ptačí svět a Oceány přichází Jacques Perrin a Jacques Cluzaud s příběhem lesa. Ne tropického pralesa s exotickou zvěří, ale toho úplně obyčejného evropského lesa, který máte za humny a který pulsuje překvapivě bohatým životem. Tou nejmodernější technikou natáčeli tvůrci čtyři roky na desítkách lokací po celé Evropě, dokonce žili v lese se sledovanými divokými zvířaty. Jen díky unikátním metodám natáčení dokážou autenticky převyprávět příběh lesa od doby ledové až po současnost a zachytit vzrušující koloběh života v něm.
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu Osobne dokumenty a to ani o prírode príliš nemusím, ale tento ma zaujal natoľko, že ani počas titulkov som nevedel odtrhnúť zrak. Je to trochu chaoticky zostrihané a nie je mi úplne jasné, či tvorcovia chceli podať nejakú správu, ale tie zábery sú neskutočné. Chcelo by to dokument o natáčaní tohoto dokumentu... Jednoznačne však to, čo naša civilizácia za storočie zničila je nenahraditeľná strata a film na to síce len veľmi okrajovo ale predsa len upozornil. 90%.
Všechny komentáře k filmu 3+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Oficiální stránka    Videotéka: přidat si do ní film

Popis filmu Příběh lesa

Po fascinující cestě s tažnými ptáky a poznávání života rejnoků a velryb v oceánech se Jacques Perrin a Jacques Cluzaud vydávají na další strhující výpravu do mnohem známějšího prostředí. Putovat tentokrát budeme proti proudu času až na konec poslední doby ledové. Po zimě trvající osmdesát tisíc let se ve velice krátkém časovém úseku rozbujely nekonečné lesní porosty, které pokryly téměř celý kontinent. Nová planetární konfigurace vyvolala velké změny


O filmu

obrazek
Komentář tvůrců

Jacques Perrin

Tam, kde teď stojíme, ať už je to v Paříži, Londýně nebo v Berlíně, bývaly kdysi kam až oko dohlédlo rozsáhlé lesy. Podrostem se rozléhal dusot bizoních, zubřích, koňských a jeleních kopyt, jejich bučení a ryk. Celá Evropa zažívala zlatý věk lesů, dobu, kdy stromy mohly zemřít stářím, ve stoje. Stromy, které se během tisíciletí přeměnily v bohatou úrodnou půdu, lesy z dávných dob, díky nimž máme dnes tak hojnou úrodu. Bez lesů bychom neměli zeminu, pitnou vodu, život. Lidstvo s lesy vyrůstalo přes deset tisíc let. Byly zdrojem obživy, tepla a ochrany. Dokonce pronikly do našich snů, pohádek a legend. Jsou našimi hřišti z dětství, poslední volný prostor v našem urbanizovaném světě. Lidé potřebují lesy. A dnes potřebují stromy nás, lidi. Žijeme v chaotické, a zároveň fascinující době. Během jedné generace venkovská civilizace zmizela. Ze zemědělství se stal průmysl a venkov se téměř vylidnil, zmizely z něj květiny, motýly a vlaštovky. Chlubíme se, jak se francouzské i evropské lesy rozrůstají, jak se jejich rozloha od dob napoleonských válek zdvojnásobila a přitom decimujeme naše tropické a rovníkové pralesy. Považujeme stromy za naši nejúčinnější zbraň proti globálnímu oteplování, ale vidíme, že většina lesů na naší planetě trpí, pokud jsme je ještě nepokáceli, protože klima je čím dál teplejší a hlavně čím dál sušší. Tito zranitelní obři už nebudou déle schopni nás chránit před klimatickou krizí.

Musíme akceptovat, že se tyto divoké organizmy neřídí našimi pravidly a výpočty, neodpovídají našim požadavkům na ziskovost ani estetičnost. Lidstvo nepotřebuje jen to, co lesy vyprodukují, potřebuje i nepředvídatelnost živé přírody. Potřebuje sny, dobrodružství a překvapení. Naše touha po dokonalosti je nenaplnitelná. Potřebuje dobrodružný park, který odráží její nekonečnost. Konfederace irokézských kmenů si před každou debatou volila jednoho zástupce, aby promluvil jménem vlka, emblematické postavy jejich kultury. Kdo ale dnes mluví za stromy, motýly, žáby a vlky, slony a velryby, za malé i velké tvory? Kanadský biolog, David Suzuki, expert na vše okolo lesů, napsal: „Abyste porozuměli stromům, musíte porozumět lesu.“ A na závěr dodal, že potřebujeme novou celosvětovou deklaraci - ne deklaraci nezávislosti, ale deklaraci vzájemné závislosti mezi všemi živými tvory.

obrazek
Jacques Cluzaud

Když pracujete s Jacquesem Perrinem, každý nový film představuje nové výzvy. Samozřejmě, že létat vzduchem s ptáky nebo plavat s mořskými živočichy oceánem není snadné, ale automaticky to vede člověka ke spektakulárnímu pojetí. Jak se dnes můžeme podívat na zvířata z našich lesů, která tak důvěrně známe, a která už byla tolikrát natočena, neotřelým způsobem? Jak můžeme znovu objevit tvory, které máme za humny, jako ježky, lišky, jeleny nebo kance? Jak se můžeme vcítit do zvířat stejně výjimečných, jakou jsou ty, co létají v mracích a plavou oceány? A to ještě pořád není to nejtěžší. Nejen že se musíme dostat do blízkosti lesních obyvatel a sledovat jejich nejintimnější okamžiky i šílené hony, musíme je také provázet na cestě časem a dějinami. Musíme běžet s divokými zvířaty napříč 12 000 lety, které nás dělí od poslední doby ledové. Musíme se na toto období podívat nově z pohledu zvířat a vytvořit film, který bude přelom ve vnímání naší vlastní historie. Toto jsou výzvy nového dobrodružství jménem Příběh lesa

Film začíná v době, kdy se anatomie evropského kontinentu změnila v důsledku náhlého oteplení. Svět ledu ustoupil a Evropu pokryly rozsáhlé lesy. Toto širé, zelení kypící území vytvořilo podmínky pro zlatý věk zvířat a spolu s nimi i hrstku lovců a sběračů. Zároveň předznamenalo tisíce let mírumilovného soužití mezi přírodou a lidmi, kteří stromy uctívali. Pak začaly být stromy káceny, rozsekávány kamennými sekyrami a začala se psát historie lidí. Co kdybychom se chtěli podívat neotřelým způsobem na komplexní a bouřlivý vztah, který k přírodě máme? Můžeme se dostat k divočině natolik blízko, abychom ucítili jho, které ji lidé nasadili kolem krku? O tisíciletém soužití nám nevypráví slova, ale emoce, které ve filmu o divoké přírodě nezprostředkovává žádný hlas. Dostat se blízko ke zvířeti pro nás neznamenalo ho pozorovat, a už vůbec ne se o něm něco naučit. Chtěli jsme zachytit jeho postoj, pohled, který by v nás v rozličných situacích inspiroval kreativní emoce, ne jen soucit, ale především empatii k těmto divokým tvorům.

obrazek
Stéphane Durand

Po miliony let se Evropa pravidelně nořila do chladných období s klimatem podobným tomu v současném Grónsku. A právě během poslední doby ledové, asi před 40 000 lety, se na náš kontinent dostal Homo sapiens. Objevil tundry, které byly domovem obrovských stád sobů, pižmoňů, mamutů, chlupatých nosorožců, sajgy tatarské a irských losů. O svou kořist bojoval s vlky a lvy a o jeskyně, které mu poskytovali přístřeší, soupeřil s medvědy a hyenami a na jejich zdi o tom maloval působivé obrazy. To bylo dlouhé období paleolitu. A pak, asi před 12 000 lety, způsobilo drobné vychýlení zemské osy náhlé oteplení. Ledovce se začaly rozpouštět a většina stád uprchla na Sibiř, protože úroveň hladiny oceánů se zvedla o 120 metrů. Postupně se do Evropy v jednotlivých vlnách dostaly různé druhy stromů. Lidé přihlíželi, jak se jejich loviště zalesňují a stromy začaly být posvátné, protože jejich kmeny představovaly spojení mezi zemí a nebesy. Z lidí se stali osamělí lovci, kteří svými luky a šípy mířili na procházející bizony, zubry, koně, jeleny a divoké kance. Když byly rostliny a zvířata zdomestikovány, nomádský způsob života lovců a sběračů před 6 000 lety vymizel. A tak začalo období neolitu. Z lidí se stali zemědělci, usadili se a mýtili a obdělávali krajinu kolem sebe, budovali osady, využívali a regulovali vodní toky, vysušovali bažiny. Zasáhli do evoluce přírody, ale postup byl pomalý a trval přes tisíce let. Z lidmi nově vytvořeného prostředí mělo užitek mnoho druhů, včetně těch zdomácnělých. Všude, kam lidé po celém kontinentu přicházeli, vytvářeli síť malých sídel, která podporovala biodiverzitu v otevřeném prostoru. Ale lidstvo se postupně k přírodě obrátilo zády a stáhlo se do větších ještě zalidněnějších měst. Za posledních dvě stě let zanechala naše masivní spotřeba fosilních paliv na zemi svou stopu, která se s každým dnem prohlubuje. Lidstvo nyní zatěžuje vesmír a příroda se ocitla v izolaci. Rovnováha byla porušena a svět se mění. Lidé se stali geologickou silou. Změny, které jsme způsobili, se dějí tak rychle, že jen málokterý druh s nimi dokáže držet krok. Zvířata, která jsme v minulých stoletích milovali, jsou najednou v ohrožení: ptáci, žáby, šneci, hmyz - to, co dřív bývalo naprosto běžné, je nyní vzácností. Naše jara ztichla, protože skřivani a vlaštovky z našich měst mizí, aniž bychom si toho vůbec všimli.

Ale v našem spěchu do megalopole za sebou zanecháváme rozsáhlá území, která jsme ještě před nedávnem ve velkých počtech obývali. Znovu zarůstají, stromy se vrací a s nimi i velká zvířata jako vlci a supi - druhy, které jsme jednou ztratili, si znovu podmaňují volný prostor. Vrací se snad divočina pomalu zpět?

obrazek
Cesta k úžasným záběrům

Abychom vylíčili 20 tisíc let historie divokých zvířat v Evropě, strávili jsme spoustu času přemítáním, sněním a bláhovým přemýšlením. Je vůbec možné natočit film na téma, kterému člověk stoprocentně nerozumí? Člověk by musel být úplný blázen, aby se vrhl do takového dobrodružství. Každý film je hazard a nadšení je našim jediným vodítkem. A Příběh lesa byl dvojnásobným hazardem, protože jsme přidali k prostorové dimenzi i tu časovou. Člověk musí mít odvahu se ztratit, aby se zase našel. Náš scénář byl otevřen nepředvídatelnému, pochybám a překvapením tak dlouho, jak to jen bylo možné. Scenáristé měli maximální svobodu.

Na papíru je možné cokoli. A tuto svobodu jsme si udrželi až do té doby, než se film stříhal, čímž jsme pěkně zkomplikovali práci všem těm, kteří mají na starosti harmonogram, rozpočet, vyhledávání lokací a práci se zvířaty. Celé scény třeba přes noc zmizely a jejich úsilí přišlo vniveč. Hodně času jsme trávili speciálně přímo na místě s divokými zvířaty ve snaze zachytit onen magický okamžik. V přírodě nemůžete ovládat osvětlení jako na place. Musíte čekat, obrnit se trpělivostí a vnořit se do scenérie.

Nevědět, kam míříme, je jediným způsobem, jak si zachovat zvědavost a touhu dostat se co nejblíže. Ta nás pohání od začátku. Jde o porozumění zvířatům, ke kterým máme velmi blízko a které také cítí, třesou se touhou nebo strachem a sdílejí s námi naše teritorium a dějiny. Abychom tyto emoce dostali k divákům, museli jsme přestat být vzdáleným pozorovatelem a ponořit se přímo do daného okamžiku, účastnit se samotného života, vrhnout se do centra dění mezi zvířata, která jsme „pozorovali”, a žít v jejich světě stejně jako oni.

obrazek
Asimilace

Asimilace je technika, díky níž se můžeme přiblížit na potřebnou vzdálenost, abychom mohli zachytit emoce, které hledáme. Umožňuje nám znovu nabýt pocit důvěrnosti, který se za století intenzivního vybíjení vytratil. Divoká zvěř se naučila před lidmi automaticky utíkat, a tento reflex je silnější než úprk před jejich „přirozenými“ predátory. Je potřeba pochopit, že tato strategie přežití není přirozená. Je to dokonce nenormální, když si uvědomíme, že po tisíciletí žila divoká zvířata v s lidmi v těsné blízkosti. Něco takového je dnes možné zažít už jen pod vodou nebo na nejvzdálenějších místech, jako jsou polární oblasti nebo velké národní parky, kde jsme filmovali záběry k Oceánům a Ptačímu světu. Asimilace umožňuje zvířatům žít beze strachu, chodit si po svém, jak se jim zlíbí, a ignorovat filmaře, kteří jsou tak blízko a mají za úkol natočit jejich nejlepší chvilky. Mládě se rodí s pocitem strachu, ale také s životní potřebou kontaktu a tělesného tepla. Úkolem „asimilátora“ je co nejrychleji po narození mláděte překonat tento jeho atavistický strach. Hraje vlastně roli náhradní matky. Musí se postarat, aby se s jeho přítomností pojily příjemné okamžiky jako sání, spánek nebo hry. Na rozdíl od drezúry zvířat, asimilace vytváří téměř symbiotický vztah důvěry. „Asimilátoři“ tvrdí, že člověk musí mít mateřské lásky na rozdávání, aby tuhle práci, která vyžaduje ještě řadu dalších dovedností, mohl dělat. A musí jim být také neustále k dispozici, protože zvířata nějaké volné víkendy nebo dovolená vůbec nezajímají.

Tomáš Hanák (rozhovor)
obrazek
Jaké byly vaše první dojmy, když jste Příběh lesa viděl poprvé?

Na pracovní projekci jsem seděl v kině Světozor sám, Hanák a plátno. Na dvě hodiny jsem zmizel v obrazech přírody, která sice naší vinou nezadržitelně mizí, ale pořád je úžasná, překvapující. A vrátit se zpět do reality, rovnou na Václavák a číst nahromaděné smsky, to se mi vážně vůbec nechtělo.

Chodíte do lesa rád a často?

Rád chodím do kina, rád a často! A jelikož žiji - a rád! - na Křivoklátsku, tak jsem v lese vlastně pořád - pokud nejsem zrovna v kině, samozřejmě. A když je nejhůř, když už se tlak naší současné senzační civilizace nedá snést, prchám tam. Se zavřenýma očima sedím a trochu dost si zoufám, proč nejsem strom, s pevnými kořeny a hlavou vysoko nad zemí. Anebo mravenec, proč ne? V lese jsou prostě věci tak, jak mají; díkybohu, ještě pořád.

Dozvěděl jste se v Příběhu lesa něco, co jste nevěděl, nebo vás film něčím překvapil?

Ve filmu jsou spousty nevídaných záběrů, opomíjených informací a souvislostí, naštěstí snadno srozumitelných dospělým i dětem. Člověk si díky filmu připomene, kde by mělo být jeho místo, že by neměl chtít být pánem tvorstva a Přírody - v opačném případě nebude mít brzy, čeho být pánem.

Komentář dokumentu není úplně vaše specializace. Vyžadovala ta práce nějakou speciální přípravu?

Hlavně jsem se snažil, aby můj hlas, hlas člověka, bezkonkurenčně největšího škůdce planety, co nejméně rušil záběry přírody. Abych nebyl i škůdcem filmu. Mnohé záběry jsou ale tak působivé, že to šlo samo, hlas se obrazům sám přizpůsoboval. A, zvláštní věc, fungovalo to podobně na všechny ve studiu. Hezká práce na důležitém filmu.


logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Neděle 22. 4. 2018 Svátek má Evženie
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz