fb  Sdílet
   Informace    Recenze    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Videoukázka    Fotky    

79% 2626 hlasů
7.9 10 2626
drama / mysteriozní / sci-fi / thriller, USA, , 116 min., od 12 let
Arrival
Kinopremiéra v ČR a SK 10.11.2016, DVD a Blu-Ray od 15.3.2017 Bontonfilm

Režie:
Herci: , , , , , více...

Ocenění: 2016, Nominace na Oskara, Film
starNastavit upozornění

V TV televize dnes HBO2 17.35
HBO2 17.35




Ukázka



Proč jsou tady?
Když po celém světě přistanou tajemné vesmírné lodě, dojde k sestavení elitního týmu
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu Ano, naše vyvinutá civilizace to má těžké. Máváme na ty pitomce "chapadýlky", kreslíme různé obrazce, ukazujeme jim nové věci, ale ta verbež do nás pořád najíždí autama, vyhazuje nás do povětří a znásilňuje naše ženy. Snad to skončí stejným hepyendem jako v Arrajvlu.
Všechny komentáře k filmu 39+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Oficiální stránka    Videotéka: přidat si do ní film

Recenze

Dlouhé dekády vznikají filmy o mimozemských civilizacích, ať se jedná o hodné návštěvníky (Blízká setkání třetího druhu, Kontakt) nebo se nás naopak pokušejí vyhladit z povrchu zemského (Den nezávislosti, Hvězdná pěchota), většinou nebývá jejich záměr okamžitě jasný.    Na různých místech naší planety přistávají oválné vesmírné lodě a na jejich přítomnost se okamžitě upne pozornost celého lidstva. Přicházejí tyto bytosti v míru nebo nás chtějí vyhladit či zkoumat? Podobné otázky napadnou asi každého.    Vzhledem k tomu, že k žádným rychlým útokům nedochází, přijde na řadu snaha se dorozumět. Každá ze zemí, kde lodě přistály, tedy vyhledá svého největšího odborníka na lingvistiku. V USA je touto osobou Louise Banksová (Amy Adamsová) a hlavním spolupracovníkem se jí stává kolega z pole teoretické fyziky Ian Donnelly (Jeremy Renner). Společně se pokouší přijít na kloub tomu, proč sem naši hosté z jiné planety vůbec dorazili. Čas na zkoumání a komunikaci však má své lim... Celá recenze
moviefan, 9 z 10

O filmu Příchozí

obrazek
„O natočení scifi snímku jsem snil od svých deseti let,“ vysvětluje režisér Denis Villeneuve, kterého velmi silně oslovila povídka, jež se stala snímku Příchozí předlohou - povídka Příběh tvého života spisovatele Teda Chianga. „Jedná se o žánry, který má dle mého názoru velký dopad a umožňuje nám také objevovat naši realitu velice dynamickým způsobem.“

„Poté, co mě Dan Levine a Dan Cohen poprvé stran možnosti natočit podle mé povídky film kontaktovali,“ popisuje Chiang, „poslali mi DVD Denisova filmu Požáry, abych si mohl udělat představu, jaký film chtějí natočit. To sehrálo podstatnou roli v mém rozhodování. Kdyby mi poslali nějaký standardní hollywoodský scifi film, pravděpodobně bych je ignoroval. Teprve o několik let později Denis skutečně nabídku na režírování tohoto filmu přijal, ale od samého počátku chtěli právě jeho.“

Villeneuve k filmu Příchozí přistupoval z celé řady důvodů odlišně. Ačkoliv se domníval, že povídka Příběh tvého života je „skvělým materiálem“, neměl zkrátka na psaní scénáře čas, protože právě natáčel snímek Zmizení. „Neměl jsem čas psát scénář,“ popisuje Villeneuve, „a abych se přiznal, netušil jsem, jak si s adaptací té povídky poradit, protože je velice intelektuální, působivým a krásným způsobem, ale z dramatizačního pohledu je poněkud neobvyklá, protože popisuje jistý proces.“

Villeneuve proto vznik scénáře ponechal na producentech, vedoucím výroby a také na scenáristovi Ericovi Heissererovi, který na adaptaci této povídky pracoval již od raných fází příprav filmu. „O několik měsíců později za mnou přišli se scénářem Erica Heisserera, který byl překvapivě kvalitní,“ vzpomíná Villeneuve. „A říkám překvapivě, protože Ericovi se podařilo celý oříšek rozlousknout a vytvořit v rámci onoho překladatelského procesu atmosféru napětí a dramatu.“

Ačkoliv byl Villeneuve od samého počátku režisérem, po kterém producenti filmu toužili, začal se snímek Příchozí rodit ve chvíli, kdy Heisserer společně s producentem Danem Levinem a vedoucím výroby Danem Cohenem - oba posledně jmenovaní pracují ve společnosti 21 Laps, produkční firmě jejich kolegy Shawna Levyho, zodpovědné za aktuální seriálový hit Stranger Things - hledali nějaký projekt, na kterém by se mohli společně podílet. Ani po dvou hodinách diskusí nenašli ten pravý. Když se Levine Heisserera zeptal, co ho v poslední době nejvíce zaujalo, podal mu Heisserer sbírku povídek Teda Chianga s názvem Příběhy vašich životů.

„Půjčil jsem si ji, přečetl si ji, narazil v ní na povídku Příběh tvého života a když jsem dospěl k hlavnímu zvratu, nemohl jsem tomu uvěřit,“ vysvětluje Levine. „Nechtělo se mi uvěřit, jak skvělá ta povídka je. V duchu jsem si pořád opakoval, že je to ta nejúžasnější povídka, jakou jsem kdy četl, a modlil jsem se, aby byla k dispozici filmová práva. S napětím jsem ji dočetl a pak se okamžitě vydal shánět Teda Chianga.

Na Heisserera udělal Chiangův příběh obdobný dojem. „Tedova povídka mě uchvátila způsobem, jakým se to podaří jen velmi malému množství příběhů,“ hodnotí Heisserer. „Nešlo o to, že bych se domníval, že se jedná o příběh, který je předurčený pro filmové zpracování, ale nabídl mi něco, co jsem už dlouho nezažil. Zaujal můj mozek i mé srdce. Přiměl mě se zamyslet a vyvolal ve mně emoce, a jednal se mnou s respektem jako s inteligentním čtenářem. Ve finále jsem měl pocit, že je jeho poselství o povaze lidstva a potažmo tedy i o té mé optimistické.“

„Když scénář vznikal, tak jsme se o něm s Ericem nebavili,“ vysvětluje Chiang. „Svou představu scénáře mi popsal velice záhy, abych mu dal k vytvoření filmové adaptace svolení. Měl bych asi poznamenat, že když jsem tu povídku psal, rozhodně jsem si nepředstavoval, že by někdy mohla být zfilmována a jen stěží jsem si proto dokázal představit, jak by se toho někdo mohl chopit. Když jsem slyšel Ericův popis toho, jak by film měl vypadat, dokázal jsem si takový film představit a ta představa se mi líbila, takže jsem svolil k tomu, aby se pustil do psaní scénáře. Když ho dokončil, přečetl jsem si ho a dal jsem mu k němu pár komentářů. V průběhu let prošel scénář jistými změnami, ale ve většině ohledů se stále jedná o tentýž příběh, který mi tehdy Eric popsal.“

„Do mých rukou a do rukou naší společnosti FilmNation Entertainment se tento film dostal díky lidem ze společnosti 21 Laps,“ říká producent Aaron Ryder, který prohlašuje, že se FilmNation zaměřuje na tvorbu filmů pro dospělého diváka, například Pod kůží, Kód Enigmy, Králova řeč či Nebraska. „Jedná se o neobvyklý film, protože Eric Heisserer ho napsal bez jistoty, že někdy dojde k jeho realizaci, a lidé z 21 Laps, Shawn Levy, Dan Levine a Dan Cohen ho společně s Ericem dotáhli k dokonalosti. Ten scénář má v sobě cosi, co mu dodává na realističnosti, a když takovou realističnost uplatníte ve scifi žánru, je výsledek poměrně fascinující.“

obrazek
„Na původní povídce se mi líbí to, že má spoustu úrovní,“ popisuje Villeneuve. „Jednou z nich, která mě velmi silně oslovila, je představa toho, že je někdo v kontaktu se smrtí. Co by se stalo, kdybyste věděli, jak zemřete a kdy? Jaký by byl váš vztah k životu, lásce, rodině a přátelům a ke společnosti? Pokud bychom měli se smrtí bližší vztah a měli tak intimnější vztah k tomu, jaký život je a jaké jsou jeho specifika, byli bychom patrně pokornější. Lidstvo by se právě nyní mělo chovat pokorněji. Žijeme v době, která je prostoupena velkým množstvím narcisismu. Nacházíme se v bodě, kdy se začínáme nebezpečně odpoutávat od přírody. A právě tím pro mě tahle překrásná povídka byla - způsobem, jak znovu navázat vztah se smrtí a přírodou a s tajemstvími života.“

„Na samém počátku jsem neměl k dispozici kameramana, protože Roger Deakins zrovna pracoval na jiném filmu,“ říká Villeneuve, který musel přijít s nápadem, koho jiného za účelem realizace své vize oslovit. „Potřeboval jsem někoho, kdo má dobré oko, kdo bude schopen filmu dodat na smyslnosti, kdo by dokázal zachytit život. Film má dvě části: první z nich je Louisein vztah k její dceři, který tvoří podstatu celého filmu, a pak tu máme onu vědeckofantastickou část. Potřeboval jsem kameramana, který bude schopen citlivě a jemně pojmout vztah mezi matkou a jejím dítětem tím způsobem, jakým jsem k němu chtěl přistupovat, a současně by dokázal scifi prvkům filmu vdechnout patřičnou svěžest. Bradford Young byl pro mě ohromným objevem. Jakožto režisér jsem při spolupráci s ním měl pocit, že jsem přítomen zrodu génia.“

„Byl jsem velkým fanouškem Denisova díla už od snímku Polytechnika z roku 2009,“ vysvětluje Young. „Před pár měsíci se mě kdosi ptal, s kým bych chtěl v budoucnu spolupracovat - Denis se nacházel na samém vrcholku mého pomyslného žebříčku. Máme pár společných známých a ti mi říkali, že bychom si velice dobře rozuměli. Když mi zavolal, bylo to pro mě velké překvapení, ale působilo to jako osud. Přečetl jsem si scénář, film se mi líbil a pustil jsem se do práce.“

„Je skutečně hypersenzitivní,“ říká o Youngovi Villeneuve. „Vytvořili jsme přístup, kterému říkáme 'drsné scifi' - což znamená, že se snažíme navodit pocit, že se to, co sledujeme, odehrává ve čtvrtek ráno za ošklivého dne. Chtěli jsme vytvořit scifi film, u kterého byste si připadali jako školák, co jede ráno v dešti autobusem do školy, dívá se oknem na mraky a sní u toho - právě o takovou atmosféru jsme usilovali, o atmosféru, která se nepodobá výpravným filmům. Snažili jsme se vyhýbat velkoleposti. Pokoušíme se tu natočit film, který je velice jemný a světlý. Bradford filmu dodal velkou míru lidskosti a krásy.“

„Denisovy filmy působí velice umírněně,“ míní Young. „Vždycky působí velice věcně, ale filmově. Ačkoliv se jedná o intenzivní lidské drama, vždy vzbuzují jistý dojem velkoleposti. To mě na jeho díle vždy přitahovalo. Snažil jsem se nacházet příležitosti, jak se zaměřit na lidská dilemata, ale současně vždy pracuji s přesvědčením, že filmy by měly být do jisté míry velkolepé. Měly by obsahovat měřítko a perspektivu. Jak se jako kameraman rozvíjím, vyhledávám příležitosti k natáčení filmů, které v sobě mají jistou etiku.“

„Když jsme se s Denisem o filmu poprvé začali bavit,“ vzpomíná kameraman, „jednou z věcí, na kterých nám opravdu velice záleželo bylo, že jakožto filmoví tvůrci do svých pracovních postupů často nevědomky zanášíme své vlastní stereotypní představy o tom, jak by měl film daného žánru vypadat. V tomto případě se jednalo o scifi, ale chtěli jsme, abychom ve chvíli, kdy se mimozemšťané objeví, byli překvapeni úplně stejně jako budou diváci či jako by byly postavy filmu. Chtěli jsme k problému interakce s mimozemskou civilizací přistupovat se stejnou naivitou, s jakou k ní přistupují naše postavy. To nám s Denisem umožnilo od procesu vzniku filmu poněkud ustoupit a rozhodnout se, že musíme natočit velice syrový snímek. Muselo se jednat o upřímný film. Když se objeví mimozemšťané a jejich lodě, všichni jsme překvapení a jsme tak vyděšení a hnáni právě takovou touhou s nimi komunikovat, jako je tomu v případě postav filmu.“

Zachovat atmosféru tajemna, co se mimozemšťanů týče, a udržet jejich nepozemskost, bylo pro film klíčové. „Ve vědeckofantastických filmech mají lidé velice často obrovský vliv na to, jak bychom podle nich měli mimozemšťany chápat,“ vysvětluje Young jejich snahu posunout se za hranice běžných očekávání. „My se tu něčemu takovému snažíme vyhnout. Co když lidstvo s mimozemšťany nikdy nepřišli do styku? Měli by k dispozici slitiny kovů? Kovy jako takové? Byli by vybaveni vším tím, čím se domníváme, že by vybaveni byli, protože k daným věcem máme sami přístup? Jedná se o svěží pohled na to, jak prostý a syrový může život lidí na Zemi být a jak prostý a syrový může být pro mimozemskou rasu. Chtěli jsme se vyhnout velkoleposti a pohybovat se ve velmi osobní rovině - o to nám šlo od samého počátku, abychom natočili velice nevinný a osobní film, ovšem o velice zásadních událostech.“

Při návrhu a realizaci vizuální stránky filmu Villeneuve se svým kameramanem úzce spolupracoval během přípravné fáze a během natáčení a se střihačem Joem Walkerem během postprodukce. Stejně intenzivně ale spolupracoval také s výtvarníkem Patrice Vermettem, který pomohl navrhnout kosmickou loď mimozemšťanů, s odborníkem na vizuální efekty Louisem Morinem, který návrhy lodí a mimozemšťanů zpracoval, s výtvarníky Carlosem Huantem, jenž pomáhal navrhnout mimozemšťany samotné, a Martine Bertrand, která vypracovala psanou podobu mimozemského jazyka, se zvukovým designérem Dave Whiteheadem, jenž pomáhal vytvořit cvakání a vrčení, reprezentující 'řeč' mimozemšťanů, se zvukovým inženýrem Sylvainem Bellemarem, jenž vytvořil zvuk, který mimozemské lodě za pohybu vydávají, a se skladatelem Jóhannem Jóhannsonem, autorem soundtracku k filmu.

obrazek
„Na začátku všeho stojí Patrice Vermette, můj výtvarník a drahý přítel,“ říká Villeneuve. „Natočili jsme spolu hodně filmů a Patrice byl jednoznačně mou první volbou, protože je skvělý. Je vzdělaný, vášnivý a ještě nikdy nepracoval na scifi filmu. Splňoval všechny moje požadavky a domníval jsem se, že filmu vdechne svěžest. Lodě mimozemšťanů měly být původně kulovité, ale mně přišlo, že to už jsme viděli. Nepůsobilo to na mě dostatečně strašidelně ani neobvykle. Přišel jsem s nápadem, že by kosmická loď mimozemšťanů měla mít tvar oblázku, vejčitý tvar. Při své představě jsem vycházel z tvaru asteroidu Eunomia, který obíhá ve Sluneční soustavě. Má podivný tvar, vypadá jako zvláštní vejce.“ Villeneuve se až do chvíle, než se doslechl o Eunomii domníval, že všechna vesmírná tělesa, ať už jde o asteroid, planetu či měsíc, mají kulovitý tvar. „Ten zvláštní a dokonalý tvar na mě působil hrozivě, tajemně a strašidelně.“

Morin, který s Villeneuvem spolupracoval na jeho předchozím snímku Siccario: Nájemný vrah, říká, že se na vzniku výtvarných návrhů podílel minimálně. „Mým úkolem je především záběry vylepšit a zkrášlit,“ říká Morin. „Denis k filmu přistupuje tak, aby vše působilo tajemně. Mimozemšťané se vám nebudou promenádovat před kamerami. Bude to trvat velice dlouho - diváci uvidí část mimozemšťanů a v duchu si budou muset vytvořit vlastní verzi toho, jak by asi mohli vypadat - a na samém konci půjde o velké překvapení.“

„Spielberg a Blízká setkání třetího druhu jsou pravděpodobně odpovídající inspirací toho, co se tu pokoušíme vytvořit,“ vysvětluje Ryder, z čeho při práci na filmu vycházeli. „V první řadě se jedná o scifi film s názvem Příchozí, nejde o výpravu, která by se někam za mimozemšťany vydávala, oni přišli k nám. Pak jde o to, že jsme měli šanci vytvořit něco, co poprvé spatříme až očima postav, takže na nás cesta do nitra mimozemské lodi udělá také velký dojem. Patrice a Denis přišli s nápadem, který byl velice neobvyklý.“

Kosmická loď, které se ve scénáři říká „lastura“, měla být také symbolem. „Máme tu vztah k životu a narození, který se pro podstatu lodi velice dobře hodil,“ vysvětluje Villeneuve. „S Patricem jsme si říkali, že by ta loď měla být vytvořena z materiálu, který se na Zemi nevyskytuje. Nejedná se o malou loď. Není bílá či vytvořena z kovu nebo plastu, je ze zvláštního kamene. Nevíme přesně, z čeho je. Nejsme schopni to ani odhadnout.“

„Snažíme se k tomuto žánru přistupovat s naivitou, kterou odráží i styl snímání filmu,“ vysvětluje Young. „Způsob, jakým jsme film nasnímali, se dost přibližuje tomu, jak by byly nasnímány některé scifi filmy. Hovořili jsme o tom, že by se mělo jednat o velice syrový film, ale v podstatě je hlavně ohromně naturalistický a snaží se být co nejpřirozenější, a současně prozkoumávat koncept temnoty. Nikoliv temnoty jako něčeho strašidelného, ale temnoty jako reprezentace neznáma. Když se vydáme do nitra kosmické lodě, která je ve své podstatě chrámem, jedná se o místo, kde jsou lidstvu odhaleny jisté pravdy. Nebojíme se do té lodi vstoupit. Cítíme se obohaceni. V průběhu filmu pracujeme s temnotou ve všech prostorách, které obývají lidé, ale když se vydáme do míst obývaných mimozemšťany, pracujeme se světlem.“

„Pokaždé, když postavy filmu do lodi vstoupí,“ vysvětluje Young, „se tam jako diváci chcete vrátit, protože se jedná o jediné místo v celém filmu, kde můžete něco skutečně vidět, kde chápete, jaké to je sledovat lidskou evoluci. To druhé místo je poněkud temnější - poněkud syrovější, jak bychom s Denisem řekli. Ocitáme se na vizuální pouti, která začíná v temnotě, představující neznámo, a končící na místě, které je poněkud povznesenější, kde podstupujeme osvícení a uvědomujeme si, kým jako lidé jsme.“

„Příběh filmu Příchozí se zaměřuje na doktorku Louise Banksovou, lingvistku, která pracuje na univerzitě na severovýchodu Spojených států,“ popisuje Villeneuve. „Americká vláda ji pověřila úkolem navštívit jednu z oněch kosmických lodí, aby navázala kontakt s mimozemšťany a pokusila se porozumět jejich řeči a záměrům. Jde tu o vztah s jinou civilizací.“

„Postavu Louise poznáváme prostřednictvím příběhové linie o její dceři, která je jednou z mých nejoblíbenějších součástí filmu,“ říká Villeneuve. „Amy Adams své postavě dala velkou dávku lidskosti, hloubky a krásné zranitelnosti, melancholii, po které jsem toužil. Vidíme tu ženu, která truchlí nad ztrátou své dcery. Vnímáte, že se jedná o člověka, který nemá co ztratit. Je velice krásné to sledovat, smutné a současně krásné. Nemá co ztratit, takže je připravena na celé tohle dobrodružství.“

Ztráta Hannah, Louiseiny dcery, je klíčem k pochopení toho, kým Louise je, a je také zásadní složkou příběhu - celý příběh je nám vlastně předkládán tak, jako by Louise Hannah popisovala své životní osudy. „Hannah je Louiseinou dcerou a je pro Louise velice výjimečná,“ vysvětluje Adams. „Když se diváci s Louise poprvé setkávají, vyrovnává se se ztrátou své dcery, takže právě o to tu jde, když ji prvně spatříme - o vztah k lásce a ztrátě a co pro nás znamenají.“

„Je to intelektuálka, která žije na univerzitě, nemá vůbec nic a není připravena na kontakt s bytostmi z jiné planety,“ vysvětluje Villeneuve. „Nemá nejmenší tušení, co ji čeká a jak se k tomu postavit, ale pouští se do toho s velkou dávkou odvahy. Je to velice odvážná postava, která je připravena riskovat svůj život, protože se domnívá, že existuje něco krásnějšího a hlubšího, s čím by mohla navázat vztah.“

„Příběh se zabývá nejrůznějšími věcmi, ale jednou z nich je cosi, co známe pod názvem Sapir-Whorfova hypotéza, tedy myšlenka, že jazyk, kterým hovoříme, ovlivňuje to, jak vnímáme svět kolem sebe a dokonce i o čem přemýšlíme,“ vysvětluje Chiang. „Hrdinka příběhu je lingvistkou, která se zvolna učí mimozemskou řeč a to mění způsob, jakým vnímá svůj život.“

„Právě tento proces byl na původní povídce, na scénáři i na filmu tím nejzajímavějším,“ vysvětluje Levine. „Doufáme, že se nám podaří v divákovi navodit pocity toho, jak se jí postupně daří onen jazyk vstřebávat. Sapir-Whorfova teorie říká, že pokud se začnete učit nějaký jazyk, začnou se vám v něm zdát sny a začnete v něm uvažovat. Zhruba v polovině filmu zjišťujeme, že mimozemšťané píší věty současně oběma rukama. Už když píší začátek věty, znají její konec. Když se Louise začne pokoušet tímto způsobem psát, začíná se tomuto procesu její mozek přizpůsobovat a mění se způsob, jakým uvažuje. Čím lépe jazyku mimozemšťanů rozumí, tím zmatenější jsou její vlastní myšlenky. Začíná prožívat něco, co nejsou ani tak záchvaty, jako spíše velmi intenzivní vzpomínky na vlastní minulost. Proč jí tenhle jazyk znovu evokuje vzpomínky na dítě, o které přišla?“

Aby se Amy Adams na svou roli připravila a pochopila, co skutečně obnáší práce lingvistů, rozhodla se s jedním setkat. „Sešla jsem se s lingvistou a uvědomila si, že je nemožné naučit se vše, co zná lingvista,“ říká Adams a dodává, že skutečnost, proč je lingvistiku třeba pečlivě a dlouho studovat, má své jednoznačné důvody. Zjistila, že práce lingvisty se velice zásadně liší od práce překladatele. „Pomohlo mi a osvobodilo mě zjištění, že existují odlišné druhy lingvistů. Ten, se kterým jsem mluvila, hovoří pouze dvěma jazyky, což mi dal jistou svobodu.“

obrazek
„Ačkoliv moje postava hovoří jazyky několika,“ pokračuje Adams, „studuje antropologický význam jazyka a kultury, to, jak spolu lidé hovoří a jaké jsou původy vzniku jazyků. Přečetla jsem velkou spoustu literatury a zjistila, že by ze mě nebyla dobrá lingvistka, ale opravdu mě to fascinovalo a tahle stránka věci mě velice bavila. Ze sociologického pohledu jsem příliš nechápala, co vlastně lingvisté dělají a co je lingvistika zač, takže bylo zajímavé se o tom něco dozvědět. Teď už chápu mnohem lépe, jak se jí mohlo podařit onen jazyk dešifrovat.“

Dekódování mimozemského jazyka je ovšem mnohem náročnější než v případě kteréhokoliv jazyka lidského. Bez ohledu na to, jak odlišné je uvažování a vyjadřování lidských kmenů, stále se nejedná ani zdaleka o tak zásadní rozdíly, jaké by do hry vstupovaly v případě snahy porozumět komunikaci zcela odlišného druhu z jiné planety. Nebo co se týče odlišností, jaké by mezi sebou mohla mít mluvená a psaná forma komunikace takového cizího druhu.

„Louise chápe, že mezi tím, jak mimozemšťané hovoří a jak píší, neexistuje žádný přímý vztah,“ vysvětluje Villeneuve. „Po několika pokusech jí dochází, že spolu ty dvě věci nijak nesouvisí. Soustředí se na jejich psaný projev, protože ten mluvený je pro ni naprosto neuchopitelný.“

Villeneuve se domnívá, že spolu mimozemšťané a Louise komunikují ještě i jiným způsobem. „Mimozemšťané jí pomáhají telepaticky porozumět jejich řeči,“ vysvětluje režisér, „protože si ji vybrali. Lingvisté, kteří navštívili lodě mimozemšťanů, s nimi navázali jistý vztah, a ty, kteří se tomu podvědomě nebrání, mimozemšťané ovlivňují a pomáhají jim s jejich prvními krůčky na cestě k porozumění a dešifrování jejich řeči. V jejich písmu se objevují jisté vzorce a jako v případě kteréhokoliv jiného jazyka se lingvisté snaží tyto vzorce odhalit a často se samozřejmě mýlí. Vlastně i část dramatického vývoje tohoto filmu se od jednoho takového omylu odvíjí.“

Adams zjišťuje, že jí tato zkušenost pomohla lépe chápat svět kolem sebe a změnila způsob, jakým na komunikaci nahlíží. Říká, že se také poučila při sledování své dcery. „Přemýšlím o jazyce a o tom, jak společnosti slouží,“ říká Adams. „Když sleduji svou dceru s dalšími dětmi - během práce jsem s ní zavítala do několika různých zemí - kteří si navzájem nerozumějí, ale přesto jsou schopni komunikovat a zjistit, která slova mají společná, začínám si uvědomovat, že komunikace a jazyk vycházejí z mnohem více věcí než z pouhých slov, která říkáme. Začala jsem to tímto pohledem vnímat a je to skvělé.“

„Jedná se o velice osobní příběh, vyprávěný z pohledu postavy Amy Adams, lingvistky, která je povolána, aby se pokusila navázat komunikaci s mimozemšťany,“ míní Jeremy Renner, který představuje Iana Donnellyho. „Já do hry vstupuji jako další z členů tohoto týmu jakožto fyzik, který se snaží s komunikací vypořádat prostřednictvím matematiky. Ta postava mě zčásti zaujala tím, že je velmi vzdálená všem ostatním postavám, které jsem ve filmech kdy ztvárnil. Jedná se o velice intelektuální postavu, která uvažuje velice matematicky a vědecky.“

Renner prohlašuje, že mu při snaze ztvárnit přesvědčivě postavu vědce pomáhali odborníci, ale že jeho povědomí o programování, počítačových jazycích a dvojkové soustavě mu pomohly v tom se s problematikou fyziky vypořádat o něco lépe. Říká, že se Villeneuve taktéž snažil o to, aby vědecké informace ve filmu byly přístupné široké veřejnosti a nebyly příliš obskurní či pedantské.

Společně s Villeneuvem o roli diskutovali. „Řekl mi, o co mu rozhodně nejde,“ popisuje Renner. „Nechtěl, aby se jednalo o nudného počítačového experta, co tráví veškerý čas někde v kanceláři nad stohy papírů. Chtěl, aby působil živě a odhodlaně a byl osobitý. Právě tak jsem tu postavu vnímal i já. Okamžitě se mi v duchu vybavil Richard Dreyfuss z Čelistí.“

„Vnesl do filmu spoustu humoru, v tom pozitivním smyslu, a také úžasnou energii. Právě to náš film potřeboval,“ míní Villeneuve, „protože Amy je spíše melancholická, jedná se o postavu, která prochází procesem, jež ji ovlivňuje poněkud negativně. Začíná se chovat zvláštně, její kontakt s mimozemšťany mění způsob, jakým vnímá svět kolem sebe, a cítí se zmatená a ztracená. Potřeboval jsem někoho, kdo si bude udržovat pevný kontakt s realitou a bude filmu dodávat dynamiku a humor. Jeremy odvedl skvělou práci.“

Vztah mezi Louise a Ianem se v průběhu filmu vyvíjí. „Jejich přístup k problémům se velice liší,“ říká Renner, „ale postupem času se naučí jeden druhého oceňovat, zejména když jdou hovořit s mimozemšťany Abbotem a Costellem. Oba objevují velice krásné věci.“

„Náš vztah působí velice přirozeně, protože jsme dobrými přáteli. Důvěřujeme si a máme se rádi,“ říká Renner o spolupráci s Adams. „Dokonce se klidně i pohádáme, pokud si potřebujeme něco vyjasnit. Obvykle to je ku prospěchu věci a většinou se snažíme přijít na to, jak bychom vše mohli co nejvěrohodněji vyřešit. Když spolupracujete s někým, kdo je ve své práci skutečně dobrý, je to vše mnohem snazší.“

Mezi Rennerovy nejoblíbenější scény filmu patří právě ty komornější s Amy Adams. „Charakterní scény, třeba jako ta s Amy v autě, to byla velice krásná a intimní scéna,“ říká Renner. „Jde tu spíše o ně samotné než o zmatek kolem. Jedná se o klid před bouří.“ Jejich vzájemné pouto je posíleno také tím, že spolu sdílejí velice netradiční zážitek komunikace s mimozemšťany a své ojediněle osobní reakce na něco tak zvláštního. „Roli tu hraje všechno to vzrušení a úžas a obrovská stimulace,“ popisuje Renner. „On se z toho nakonec pozvrací. Nedokáže zpracovat to, co se před ním odehrává. Těžko se to popisuje slovy.“

„V průběhu příběhu sledujete, jak se jejich přátelské pouto utužuje a začínají si navzájem cenit přístupu toho druhého,“ dodává Levine. „Současně si uvědomují, že jsou v tom neuvěřitelném dobrodružství společně. Jak se stupňuje napětí po celém světě, začínají se na sebe stále více spoléhat, aby dokázali vyřešit problém, který sdílejí.“

„S Jeremym se spolupracuje skvěle,“ soudí Forest Whitaker. „Vyjadřuje se velice jasně a je sebevědomý. Jedná se o velice zajímavou postavu, protože ho dění kolem něj velice vzrušuje a chová se naprosto potrhle. Jeremy je něco takového schopen pojmout velice uměřeně. Nevím, jestli by to dokázal někdo jiný. Je schopen předvést něco opravdu velice komplikovaného - zahrát postavu plnou až dětského nadšení, ale současně takovou, která působí jako dospělý člověk a profesionál. Přesto z něj jeho radost jasně cítíte.“

obrazek
„Plukovník Weber je členem vojenské rozvědky a když se s ním poprvé setkáváme, snaží se najít náhradu za původního lingvistu, který se nedokázal vyrovnat s tlakem úkolu, jímž byl pověřen,“ vysvětluje Forest Whitaker. „Zajde si promluvit s Louise, aby zjistil, zda by se s takovým úkolem dokázala vypořádat. Takové je naše první setkání s ním. Dává dohromady tým, skládající se z lingvisty, který by měl prolomit jazykovou bariéru, a z fyzika, který by měl zjistit, zda je možné komunikovat prostřednictvím čísel, takže má k dispozici odpovídající prostředky, jak mimozemšťanům porozumět.“

Renner už s Whitakerem v minulosti spolupracoval. „Známe se už delší dobu a měl jsem šanci s ním spolupracovat v roce 2005,“ říká Renner. „Je to velice tichý a jemný člověk. Jako herec je velice štědrý. Vnesl lidskost a inteligenci do role, která mohla velice snadno působit velmi jednostranně. Má na tohle skutečně velký dar.“

„Všichni víme, že se jedná o jednoho z nejlepších současných herců,“ chválí ho Villeneuve. „Forest Whitaker je mistrem a já se o tom mohl přesvědčit, protože se ujal té nejtěžší role v celém filmu. Plukovník Weber je postava, kterou bylo velice těžké napsat, protože ve svých scénách působí jako antagonista, jako někdo, kdo je nám nepříjemný. Ve scénáři neměla jeho postava příliš velkou hloubku a Forest jí dokázal dodat působivost, moudrost a rozměry způsobem, který na mne udělal velice velký dojem. Pro Foresta se nejednalo o příliš snadný proces, musel pracovat velice intenzivně a já jsem mu za to opravdu vděčný. Byl velice štědrý.“

Villeneuve a Whitaker spolu o této roli diskutovali. „Když Denis o postavě plukovníka Webera mluvil, velice často zdůrazňoval skutečnost, že se v jistých ohledech jedná o někoho, koho druzí vnímají jako pomyslného otce,“ říká Whitaker. „Stará se o ně, dohlíží na ně a pobízí je, a pomáhá jim překonat jejich strach a pochopit vlastní potenciál.“

Whitakerovi přišlo poměrně náročné ztvárnit postavu, která podle jeho slov ztělesňuje „tichou autoritativnost a sebejistotu“. Jak dále rozvádí, bylo pro něj „obtížné zahrát otcovskou roli a muset druhé kritizovat a trestat, ale činit tak s nevyslovenou autoritou.“

„Michael Stuhlbarg je herec, který se mi moc líbil ve filmu bratří Coenových Seriozní muž,“ vysvětluje Villeneuve. „Byl jsem ohromně nadšený z toho, že roli v našem filmu přijal. Halpern, agent CIA, byl ve scénáři poněkud jednostranný - měl jen jednu podobu. Michael tuhle postavu obohatil o více vrstev a o inteligenci, o vtip a o auru neprostupnosti, které ve scénáři vůbec nebyly.“

„Součástí téhle role pro mě bylo také přijít na to, kým tenhle poněkud záhadný člověk je,“ říká Stuhlbarg. „Držel jsem se Denisova vedení. Přicházel jsem s nápady - po fyzické stránce, jak by mohl vypadat, kým bychom se mohli inspirovat - ale ve finále jsme jeho postavu objevovali scénu po scéně. Zajímalo by mě, jak to bude na diváky působit, protože někdy v případě takových rolí máte od začátku jasnou představu, jak byste ji chtěli pojmout. Tohle byla příležitost, při které jsem chtěl s režisérem spolupracovat a pokusit se naplnit jeho vizi toho, o čem by měl celý film být. A byla to ohromná zábava.“

Na svou roli se také připravoval. „Setkal jsem se s bývalým pracovníkem CIA a zeptal jsem se ho na řadu věcí stran toho, za co by moje postava byla zodpovědná,“ vysvětluje Stuhlbarg. „Doporučil mi knihu Jamese Olsona Fair Play, která se zabývá morálními dopady špionáže, což je zajímavé po stránce toho, jak by se asi takový člověk ve svém nitru cítil. Podařilo se jí vyvrátit některé moje představy o tom, jací lidé pro CIA pracují. Jsou to naprosto různorodí lidé, neexistuje žádný specifický typ pracovníka CIA. To mi připadalo zajímavé, snaha vyvrátit mýty a objevit lidskost v někom, kdo pokládá spoustu otázek a především se zajímá o vyřešení toho, o co tu vlastně jde.“

„Představuje vládu, takže je očima a ušima prezidenta a ministerstva obrany,“ vysvětluje Stuhlbarg. „Po stránce vnímání druhých postav se pro ně stává jakousi překážkou. Přišlo mi, že by taková role mohla být zábavná. Stejně jako všichni ostatní je zcela zmatený a netuší, co bude následovat, ale současně je jeho úkolem shromažďovat informace a snažit se je zhodnotit. V tomto případě se jedná o návštěvníky z vesmíru. Je zvyklý na práci s vysokou mírou stresu. Bez ohledu na to, čemu je nucen čelit, si dokáže vše přefiltrovat a pod tlakem dojít k velice logickým rozhodnutím. Něco takového je pro něj denním chlebem.“

„Já představuji kapitána Markse,“ říká Mark O'Brien. „Poprvé se s ním setkáváme ve chvíli, kdy se seznamuje s postavami Jeremyho a Amy. Musí je provést specifickým procesem a dovést je k mimozemšťanům. Bere je s sebou do světa, jaký dosud nepoznali. Netuší, kam se vydávají, nikdy nic takového ještě neviděli, a nepatří k armádě. Neznají ani jeden druhého a musejí společně čelit této neobvyklé situaci. Je to pro ně velice matoucí a všechno je pro ně nové.“

„Vždycky jsem hrál výrazné postavy s vyhraněnými názory,“ říká O'Brien. „Tahle postava je velice jednoznačná, je to uzavřený, ale velice silný člověk a to je pro mě něco docela nového, je to zajímavá výzva. V tomhle filmu najdeme spousty velice statických okamžiků, u kterých je podstatné jen to, že jsem v dané chvíli přítomen, velice často poskytuji ostatním postavám jakousi tichou podporu. Někdy ani nemusíte nic říkat, stačí tam prostě být a prožívat vše s nimi.“

O'Brien prohlašuje, že Villeneuve přirovnával kapitána Markse ke žralokovi v akváriu. „Obvykle reaguje s odtažitým klidem, ale ve svém nitru je připraven prakticky na cokoliv,“ soudí O'Brien. „Nevíme, co se tu vlastně odehraje. Snažit se ten pocit udržet v sobě je mnohem zajímavější než ho otevřeně dávat najevo.“

V mnoha ohledech kapitán Marks představuje strach, ačkoliv jeho postava zůstává navenek velice klidná. „Přirozenou reakcí řady lidí po celém světě včetně obyčejné veřejnosti a médií je, že jsou pro nás mimozemšťané hrozbou. Všichni se vždycky bojí neznámých nových věcí,“ vysvětluje O'Brien obecnou reakci na to, když se na Zemi objeví mimozemské lodě. „Představa něčeho z jiného světa a toho, co je to schopno způsobit, nás upozorňuje na nedůvěru, která ovládá celý náš svět. Vidíte, jak se s tou situací různé části světa pokoušejí vyrovnat, a pokud se s ní jedna část vypořádává jinak než druhá, může je to od sebe odcizit. Poukazuje to na všechny ty nejrůznější konflikty, které jsou neuvěřitelně směšné, když se nad tím doopravdy zamyslíte.“

Komunikace a mimozemský jazyk jsou klíčové jak pro příběh filmu, tak i jeho strukturu, a obojí pomáhá podpořit i odhalit strukturu jeho vyprávění. „Krása původní povídky tkvěla v tom, že šlo o jazyk,“ vysvětluje Villeneuve. „Zamiloval jsem se do ní, protože prozkoumávala jazyk, a činila tak velice krásným, poetickým a silným způsobem. Problémem je, že intelektuální prozkoumání jazyka může být sice okouzlující v kontextu krátké povídky, románu, prostě na papíře, ale ve filmu jsem potřeboval něco, co mi pomůže vytvořit napětí. Přítomnost a dopad mimozemšťanů ve filmu hrají větší roli než v povídce. Přál bych si, abych měl ve filmu více prostoru ke zkoumání jazyka, ale film něco takového neumožňuje. Toho jediného lituji, přeji si, abych se býval mohl předlohy v tomto ohledu držet více.“

obrazek
Jak psaná, tak i „mluvená“ podoba mimozemského jazyka v sobě skrývala specifické výzvy, stejně jako vytvoření zvuku mimozemských lodí. „Výtvarník byl v případě tohoto filmu pověřen obrovsky náročným úkolem vytvořit interiéry kosmické lodě, ale především musel vypracovat mimozemský jazyk samotný,“ vysvětluje Villeneuve. „Patrice napadlo oslovit výtvarnici Martine Bertrand, kterou oba zbožňujeme. Ta přišla s nápadem abstraktního přístupu. Chtěl jsem, aby šlo o jazyk, který působí téměř strašidelně a je velice působivý - netoužil jsem po ničem, co by se mohlo vztahovat k jakémukoliv lidskému jazyku - toužil jsem po jazyku, který vznikl na zcela odlišných základech a vychází ze zcela odlišného způsobu uvažování. Martine přišla s nápadem abstraktních kruhů, které působily téměř dojmem skvrn, jaké vznikají, když někam postavíte mokrý hrnek. Možná se jimi dokonce skutečně inspirovala… Způsob vzniku našeho mimozemského jazyka je jednou z mých nejoblíbenějších věcí na celém filmu.“

K tomu, aby vznikl uvěřitelný jazyk, bylo třeba velké množství úsilí. „Patrice vytvořil slovník,“ vysvětluje Villeneuve. „Navrhl strukturu, způsob, jakým vypracovávat slova, jak jsou tato slova tvořena. Měl jsem k dispozici stohy papírů, plných poznámek a vysvětlení o tom, jak ten jazyk funguje. Bylo neuvěřitelně krásné sledovat úroveň detailů a vášně, se kterou Patrice ke své práci přistupoval, bylo to nepředstavitelné.“

Vytvoření mluvené řeči mimozemšťanů byla výzva, kterou musel Villeneuve vyřešit až během postprodukce. „Když jsem se věnoval postprodukci, měl jsem před sebou další ohromný úkol, a tím bylo vytvořit způsob, jakým mimozemšťané hovoří,“ popisuje Villeneuve. „Museli jsme vyvinout jejich písmo, ale pak tu byl ještě zvuk. Joe Walker, náš střihač, se mi zmínil o muži jménem Dave Whitehead, který žije na Novém Zélandu a je velice známý svou prací na filmech Neila Blomkampa či na sérii Pán prstenů. Je to zvukový mistr, jeden z těch lidí, co se vyznají ve zvukových vlnách a kteří jsou schopni prozkoumat a navrhnout zvláštní jazyky. Úkol, před který jsme ho postavili, ho zaujal, považoval ho za úžasnou výzvu, a začal společně s Joem Walkerem na zvukové podobě mimozemského jazyka pracovat. Jednalo se o velice dlouhý proces a byl k nám velmi štědrý. Jsem velice hrdý na to, jak naši mimozemšťané ve filmu hovoří. Vlastně se ani nejedná o řeč, jde o vyjadřování emocí prostřednictvím zvuku. Na Davidovi se mi líbilo, že to vše obsahuje hlubokou logiku, která vychází z toho, jak mimozemšťané vypadali, z podoby jejich těl.“

„Jde tu o to, že nejmocnějším zvukem ze všech je naprosté ticho,“ vysvětluje zvukovou stránku filmu Villeneuve. „Snažil jsem se, aby film působil vzdušně. Přistupuji k němu poměrně minimalisticky. Sylvain Bellemare, zvukový inženýr filmu, přišel s některými velice pozoruhodnými zvuky. Mimozemšťané jsou takřka úplně tiší, ale když se například pohybují nebo dělají něco jiného, je to doprovázeno velice působivým zvukem.“

„Potřeboval jsem někoho, kdo by k celé věci přistupoval šíleným způsobem, a podařilo se mi najít šíleného zvukového inženýra,“ vysvětluje Villeneuve. „Jeden z mých přátel, Sylvain Bellemare, byl dokonalou volbou pro vytvoření zvukové stránky našeho filmu. Sylvain přišel s šíleným nápadem, že by kosmické lodě během pohybu mohly vydávat zvuk podobný dunění zemětřesení, a jedná se o jeden z nejpůsobivějších zvuků, jaké jsem kdy ve filmu slyšel.“


logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Pátek 24. 11. 2017 Svátek má Emílie
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz