Ray


fb  Sdílet
   Informace    Recenze    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Videoukázka    Fotky    Podobné filmy    

78% 1458 hlasů
7.8 10 1458
film / drama, Životopisný, USA, , 152 min., od 11 let
Kinopremiéra v ČR 10.2.2005, DVD od 20.6.2005 Universal

Režie:
Herci: , , , , , více...

Ocenění: 2004, Oskar, Mužský herecký výkon (J. Foxx), Film
starNastavit upozornění

V TV televize so. 18.8. Sky Movies Drama & Romance HD 08.30
Sky Movies Drama & Romance HD 08.30




Ukázka
02:34



Jestliže lze život chápat jako souhrn jeho jednotlivých částí, pak příběh Ray Charlese je možno považovat za souhrn osobních vzestupů a pádů v průběhu dlouhé a slávou ověnčené kariéry ve světě hudby. Ray zažil bolest i osobní tragédie. Množství jeho hudebních stylů (jazz, rhytm & blues, rock-and-roll, gospel, country & western) je sledem a souhrnem celistvé inspirativní cesty génia s jedinečnou vizí, génia, který světu daroval možnost zcela nového způsobu vnímání hudby.
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu Jamie Foxx pozvedl tenhle film na nejvyšší úroveň co byla možná.
Všechny komentáře k filmu 24+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Titulky, Oficiální stránka    Videotéka: přidat si do ní film

Recenze

Věřte nebo ne, nemusí vám být čtyřicet let a nemusíte být fandy soulu a R&B, abyste si mohli naplno vychutnat životopisný film Raye Charlese (a stali se díky němu fandy jeho hudby). Jeden z nejzásadnějších filmů uplynulého roku (ostatně získal Oskara za mužskou hlavní roli) právě vychází na DVD.    Ray Charles byl génius, o tom není sporu. Byl to ale také člověk se svými chybami a náladami - a přesně tak ho vykresluje i film režiséra Taylora Hackforda, který na svém kontě příliš slavných filmů nemá (nicméně uznávám, že jeho Ďáblův advokát má velmi speciální místo v mém srdci). Režisér mistrně dokumentuje život geniálního hudebníka (resp. jeho část, ve filmu spatříte pouze období mezi léty 1937 a 1967), který jako by si svými zvratozoruhodnými okamžiky o filmové zpracování přímo říkal. Ray je vychován svou tvrdou, ale spravedlivou matkou (scény z dětství se retrospektivně prolínají celým filmem), aby se postupem let stal americkou ikonou a podepsal rekordní smlouvu s Paramou... Celá recenze
Archinek, 9 z 10

Popis filmu Ray

Všechno začalo v okamžiku, kdy mladý, černý a slepý teenager odvážně a sám nastoupil do floridského autobusu a cestoval Spojenými Státy, aby si vybrousil svůj hudební styl na jazzové scéně v Seattlu. Z Rayových počátečních bojů o to, aby se s ním zacházelo slušně, tak jak si zaslouží, a aby mohl jít svou cestou, až k jeho objevení společností Atlantic Records a následný bleskový vzestup ke globální popularitě, přes boj s drogovou závislostí a vyrovnávání se s prudkými milostnými vzplanutími, nás Rayova životní cesta nevede kupředu, ale zpět až do jeho dětství. Než se stal jedním z největších hudebních idolů své generace, musel se vyrovnat s událostí, která ho bolestně zasáhla, když mu bylo pět let. Tehdy tragicky zahynul jeho mladší bratr George a on začal ztrácet svůj zrak. Byla to doba, která nesmazatelně ovlivnila Rayovu životní cestu, probudila v něm ono velké bohatství citů z nichž se později zrodila jeho nesmrtelná hudba.


O filmu

obrazek
Jestliže život lze chápat jako souhrn jeho jednotlivých částí, pak příběh Ray Charlese je možno považovat za souhrn osobních vzestupů a pádů v průběhu dlouhé a cenami ověnčené kariéry ve světě hudby.
Pro člověka, který ve svém úsilí spojil bolest i osobní tragédie, je třeba chápat vznik myriady hudebních stylů v jeho umění (- Jazz, Rhytm & Blues, Rock and Roll, Gospel, Country & Western), odlišným způsobem, jako sled a souhrn kompletní, inspirativní cesty génia s jedinečnou vizí, který světu daroval možnost zcela nového způsobu vnímání hudby.

Ray je dosud nevyprávěná historie dramatického uměleckého osudu americké legendy Raye Charlese, která vznikla během patnáctiletého sběru materiálu a sledování umělce filmařem a cenami ověnčeným režisérem Taylorem Hackfordem, v titulní roli s Jamie Foxxem, který zde odvedl pozoruhodný výkon.



obrazek
Životní cesta Raye Charlese
Mnoho lidí považuje 1954 za rok zrodu amerického soulu a jeho počátek vydáním singlu I´ve Got a Woman společností Atlantic Records, který nazpíval mladý umělec Ray Charles. Směs blues a gospelu vytvořená stylem, který byl až dosud tabu a fantasticky zvládnuté spojení sexuality se spiritualitou, drsnosti s něžností, touhy s lehkostí v jeden nepřekonatelný, srdce naplňující zvuk, doslova šokoval svět. Byl katalyzátorem, který vznítil oheň u nesčetných mladých hudebníků, kteří nic podobného v životě dosud neslyšeli a tato jiskra napomohla ke zrodu výbušného tvůrčího období v americké kultuře, které později dospělo do éry rock´n´ rollové revoluce a navíc - odstartovalo padesátiletou uměleckou dráhu samotného Raye Charlese.

Stejně obdivuhodný, jako tento zvuk, byl i muž, který ho inicioval. Pozdější hudební legenda Ray Charles byl nazýván geniem soulu. Ale co bylo "soulem" tohoto génia? Skoro každý zná a miluje hudbu Raye Charlese, která obsáhla a ovlivnila takřka všechny žánry americké hudby od jazzu až po country, ale jen málokdo ví, co se skrývalo za tvrdě vybojovanou cestou k uměleckému triumfu.

Ray Charles nebyl jen skvělým interpretem u svého klavíru a šikovným obchodníkem, který si zachoval přesnou kontrolu nad svou profesionální dráhou a hudebním průkopníkem, který proklestil cestu svým následovníkům, ale byl to také člověk, který hledal cestu ze svého osobního prokletí. Tragédie, jíž byl v dětství svědkem, Raye inspirovala k horečnímu uměleckému vzestupu, ale současně ho děsila tak dlouho, než se k ní dokázal postavit čelem. Režisér Taylor Hackford říká: "Životní cesta Raye Charlese byla absolutně fantastická. Ve filmu jsem chtěl zachytit její celistvost, mnohotvárnost a současně i rozporuplnost. Ray disponoval úžasnou odvahou a dokonalostí, ale v životě bojoval se strašnou osobní tragédií a pronásledovali ho nepolapitelní démoni. Filmem jsme se pokusili ukázat vývoj umělce prostřednictvím neuvěřitelných etap kulturních proměn. Doufám, že lidé si prostřednictvím filmu uvědomí, že Ray Charles znamenal mnohem víc než někdo, kdo bude chápán jako osobnost patřící do minulosti. Ovlivnil v oblasti hudby pulsující kulturní revoluci, která je dodnes živoucí."

V interview, nedlouho před svou smrtí, řekl Ray Charles o filmu. "Chci vidět, jak Taylor splní svůj úkol. Má můj život v malíčku. Chtěl bych, aby lidé pochopili zápasy a problémy, s kterými jsem se potýkal od dětství až k vrcholu své umělecké dráhy, a uvědomili si kolika úskalími jsem v průběhu let musel projít. Chci říci: prožil jsem krásné chvíle, ale taky moc těžké okamžiky. Proto bych byl rád, aby si lidé uvědomili, že navzdory těžkostem se člověk může probojovat k svému cíli, ale musí opravdu chtít a hlavně vědět, kam směřuje. Jinými slovy: nesmíš se vzdávat jen proto, že tě život několikrát převálcoval."

Ray Charles je typickým představitelem amerických protikladů, což je kontroverzní směs městské protřelosti a venkovské jednoduchosti, neboli upřímnosti a prohnanosti, šepotů i výkřiků. Nikdy si nepotrpěl na jakékoli omezování a škatulkování, jeho písně vždy přesahovaly hranice žánrů . Obsahovaly širokou vrstevnatost kořenů americké hudby a odstraňovaly hranice mezi jazzem, rhytm and blues, country a gospelem a tvořily originální a dokonalý výsledek. Říkalo se, že dokáže přimět publikum k tanci, ale také mu umí zlomit srdce, vyvolat radost stejně jako pocit osamělosti - a to všechno najednou, v jedné jediné písni.



Ray Charles
Pro Raye Charlese byl život současně plný bolesti, starostí a smutku, stejně jako naplněný vzrušením, krásou a vykoupením.
Narodil se do krizového období velké deprese 23. září 1930 v Albany, v Georgii, jako Ray Charles Robinson a propadl lásce k hudbě již v dětství. Ovlivnila ho jak kostelní hudba jeho baptistické církve, tak drsný a fascinující blues místních muzikantů. Ještě mu nebylo pět a už se začal učit hrát na piano. Série tragických událostí pak ale změnila směr jeho života. Tou první bylo utonutí jeho bratra George, které si Ray kladl za vinu. Krátce poté, vlivem glaucomu a nervového šoku z toho, že byl svědkem bratrovy smrti, došlo u něj ke ztrátě zraku. V sedmi letech byl zcela slepý. Díky energické, ale obětavé matce se Ray naučil vnímat svět prostřednictvím svého výjimečného sluchu. Nikdy nepoužíval slepeckou hůl, vodícího psa ani jinou asistenci, která by znamenala závislost. Místo toho se Ray, se široce otevřenýma ušima, vyrovnal se životem nevidoucího člověka. A navzdory všemu to byla hudba, z níž čerpal sílu. Později napsal ve své knize "Brother Ray": "Narodil jsem se s hudbou v sobě, to je jediné vysvětlení, které znám."

Matka se snažila zajistit synovi slušnou budoucnost. Poslala ho do 160 mil vzdálené školy pro slepce v St. Augustinu, kde se Ray naučil číst noty Brailovým písmem, hrát na různé nástroje a hlavně vstřebávat místní jazz, gospel, blues a country. Matka mu bohužel zemřela v době, kdy byl ještě ve škole a Ray zůstal na světě sám. Zanechala mu však silnou motivaci, aby se navzdory slepotě stal samostatným člověkem - a Ray nemarnil čas. Začal hrát s malými i většími kapelami v nočních klubech, tančírnách a barech na severní Floridě. Život nebyl pro nevidoucího teenagera právě snadný. Ale on rychle dospěl. V březnu 1948, kdy mu bylo teprve 17 let, se sám vydal dálkovým autobusem na cestu přes celou zemi až do Seattlu, kde pak v celém okolí hrál na klavír a zpíval ve stylu Nat-King Colea a Charlese Browna. Rychlý úspěch mu v Seattlu vynesl dohodu s s Jackem Lauderdalem a jeho Swingtime Records Label. Natočil pro ně první singl v r. 1949. Lauderdale ho okamžitě vyslal na turné s R&B kytaristou Lowellem Fulsonem - ale stále ještě to byl anonymní muzikant, který si teprve hledal svou uměleckou cestu. I když ho Fulsonova skupina uznávala jako výjimečný talent, on si připadal velmi osamělý a mnoho času trávil sám v hotelovém pokoji. Byla to doba, kdy se vším experimentoval a objevil cosi dalšího: totiž heroin.

Skutečně se prosadil teprve na začátku 50. let, když podepsal smlouvu se společností Atlantic Records, zastoupenou Ahmetem Ertegunem a Jerry Wexlerem, kteří tehdy hledali nové talenty. Byli to právě oni, kdo ho nasměrovali na jeho dráhu, kterou podporovala legendární "Miss Rhytm" Ruth Brownová. Brzy na to podnikl Ray vysoce rizikový pokus - sloučit církevní zanícení gospelu se zemitým charakterem blues - označovaným jako ďábelská hudba. Výsledek byl ohromující - a také kontroverzní. Řada rozhlasových stanic jednoduše zakázala vysílat jeho hudbu.

Ať už to bylo šokující nebo ne, síla jeho hudby byla nepřehlédnutelná. Poslouchali ji černí i bílí, i když to bylo v době, kdy se gramofonová alba Afroameričanů označovala jako nevhodná - "race records".
Ve své knize z r. 1993 říká Jerry Wexler o géniu Rayi Charlesovi: "Ray přesáhl jednotlivé hudební kategorie a jednoduše hrál to, co cítil."

Ray vynechal své příjmení Robinson, aby si ho lidé nepletli s tehdy známým boxerem Sugar Ray Robinsonem. V r. 1956 vydal svou průlomovou píseň I´ve Got a Woman s bluesově zabarveným textem touhy a spirituality. Po ní následovala záplava nezapomenutelných hitů, např.:What´d I Say, Drown in My Own Tears, Unchain My Heart a Hit the Road Jack. Bylo mu sotva 20 let a už byl odborníky v gramofonovém průmyslu označován za génia. V r. 1959 opouští Ray Charles Erteguna a Wexlera, ačkoli jejich vztahy byly dobré a přechází ke společnosti ABC-Paramount, která mu učinila neodmítnutelnou nabídku: že mu i nadále ponechá výsadu, aby byl vlastníkem práv svých písní. Tato průlomová událost Rayovi umožnila kontrolu nad vlastními financemi, jakou před ním ještě žádný umělec neměl. A k překvapení všech, Ray Charles změnil svůj styl o 180° a začal se zabývat zkoumáním žánru Country a Western. Zdálo se, že dosáhl vrcholu své kariéry, ale Ray zamířil ještě výš. V r. 1966 napsal Thomas Thompson v profilu Raye Charlese do Life Magazinu: "Nejlepší bluesový zpěvák? Ovšem. Ale zde nekončí jeho cesta. Je také nepřekonatelným zpěvákem jazzu, gospelu i stylu country a western. Ze všech těchto hudebních žánrů vytěžil to nejlepší a vtělil to do stylu, který ovládá jen on sám."
Byl to také rok 1960, který Raye katapultoval do aktivit za lidská práva. Na turné v 50. letech se naučil přehlížet tehdy rozšířenou segregaci, zpochybnil nerovné zacházení s afroamerickými umělci a obecenstvem. Stal se také prvním umělcem, který odmítl vystupovat v segregovaných klubech. Tento krok ho stál nejen hodně peněz, ale dokonce podnítil stát Georgia, aby vyhlásil pro Raye "zákaz vystupování na celý život". (V r. 1977 poslala Georgia Rayi Charlesovi oficiální omluvu a státní legislativa mu udělila čestné občanství. Píseň Georgia on My Mind pak vyhlásili za oficiální státní píseň).

Ovšem 60. léta způsobila Rayi Charlesovi během jeho chaotického života na cestách i zmatek v hlavě. Jeho manželství vážně trpělo jeho častými nevěrami. V r. 1965 byl během letu z Montrealu do Bostonu usvědčen z držení heroinu. Když zjistil, že jeho drogová závislost ohrožuje jeho kariéru, pochopil, že hudba je tou první a nejdůležitější součástí jeho života a rozhodl se se svou dlouhodobou závislostí skončit. Přihlásil se také do rehabilitačního centra. Ať už byla jeho závislost na drogách sebevětší, Rayovo přání pokračovat v hudbě se ukázalo jako silnější. Už nikdy se heroinu nedotkl.

V bezesných nocích, kdy podstoupil odvykací kůru, čelil Ray svým nejhorším démonům. Bilancoval svou uměleckou kariéru. Začal opět vystupovat, hrál na více než 200 koncertech během jednoho roku, než mu játra definitivně vypověděla službu. V r. 1970 vytvořil jeden ze svých klasických hitů. Bylo to revoluční přepracování songu America the Beatiful - který se svou hlubokou procítěností stal opravdovou hymnou.

Během své kariéry získal Ray dvanáctkrát ocenění GRAMMY a v r. 1988 obdržel cenu GRAMMY za celoživotní zásluhy. Jeho 76 singlů se uplatnilo na žebříčku nejúspěšnějších písní a natočil více než 75 alb. Obdržel čestný titul Kennedyho Centra a získal Národní medaili pro umělce, byl uveden do Síně slávy Rock and Rollu, Síně slávy blues a získal další četná ocenění.
Nikdy nezapomněl na svůj původ, ani na překážky, které musel překonat na své triumfální cestě.
Jeho zásluhou získala charita pro občany černé pleti 20 milionů dolarů na výchovu a umění. Jeho vliv je patrný v mnoha písních vysílaných rozhlasem a jeho genialita setřela hranice mezi generacemi rock´n´rollu, soulu, jazzu, gospelu a country.
Ray Charles nás opustil 10. června 2004 ve věku 73 let.


Hledání Rayovy osobnosti
Jako mnozí před ním, propadl i režisér Taylor Hackford především kouzlu Rayovy hudby. V roce 1950 slyšel poprvé píseň I´ve Got a Woman a okamžitě ho okouzlila její citová hloubka. "Od první minuty, kdy jsem slyšel Raye Charlese zpívat, cítil jsem jeho neobyčejnou vřelost a začal jsem sledovat jeho uměleckou dráhu," říká režisér Hackford.
Bylo jasné, že umění Raye Charlese je výjimečné a mocně působí na hlavní proud americké společnosti. Velký počet umělců se jím také nechal ovlivnit od Elvise Presleyho, přes BB Kinga až k Steve Wonderovi a Rolling Stones - a později to byli i Outkast, Alicia Keys, Norah Jones a Justin Timberlake. Rayovo místo v pantheonu umění je zkrátka monumentální.

Hackford chtěl natočit film o tomto muži, jehož umělecká dráha ho po tolik let inspirovala. Nebylo to jen hudba, ale i jeho životní cesta, to jak se dokázal vymanit z naprosté chudoby až k bohatství, zkrátka příběh naplněný tragédiemi, neštěstím, předsudky i drogovou závislostí, ale současně i geniálním talentem, láskou, krásou a obdivuhodnou vůlí, překonat všechny překážky.
Hackford spolu s producentem Stuartem Benjaminem právě v Rayově osudu spatřovali hluboce americký příběh.

Poprvé se Hackford setkal s Rayem Charlesem v r. 1987, když se snažil získat autorská práva pro filmové zpracování jeho příběhu. Jejich spolupráce se pak protáhla na dalších 15 let. Režisér vzpomíná: "Byl to velmi milý člověk, ale velice rozhodný - a velmi přímý. Samozřejmě někdy bylo třeba hledat k němu cestu, ale tak je to s každým výjimečným člověkem. Ray musel překonat v životě nesmírné těžkosti a proto věřil, že každý je schopen ovlivnit vlastní osud. Byl perfekcionista a od ostatních vyžadoval maximální soustředění a oddanost práci. Každý, kdo se s ním setkal, byl jím hluboce ovlivněn."

Během celého procesu soustřeďování materiálu k budoucímu filmu byl Ray velmi nápomocný a trval na tom, aby při zpracování nebyl jeho život idealizován a nebyly vynechány žádné temné okamžiky. "Ray říkal: můžete o mně vyprávět jakýkoli příběh a líčit mé osudy jak se vám zlíbí, ale nenechám vás, abyste zamlčeli pravdu. Protože pak by to nebyl můj příběh." - cituje Rayova slova Hackford.

Když se projekt filmu dostal do dalšího stadia, režisér Hackford s producentem Benjaminem přivedli scenáristu Jamese L. Whitea, který ve scénáři filmu Ray vytvořil svůj celovečerní debut. Hackford vysvětluje: "Jimmy má s Rayem mnoho společného. Je také z Jihu, je Afroameričan a v životě ho potkala řada bolestných zážitků, kterými se musel těžce probíjet. Chápe a rozumí proto životnímu příběhu Raye Charlese. Navázal na to, co jsem začal a vybudoval příběh, jemuž dodal citovou autentičnost. To, jak zachytil Rayův unikátně drsný způsob vyjadřování, dodalo scénáři mimořádnou realističnost."

Hackford chtěl využít Rayovu hudbu jako nejvýraznější dramatický prvek, takže do Whiteova scénáře důmyslně zakomponoval tucet nejznámějších Charlesových songů, nejen aby napomohly vyprávěcímu rytmu, ale aby ilustrovaly Rayův stav mysli, když je tvořil. Když byl scénář dokončen, nechali ho tvůrci přeložit do Brailova písma a předložili ho Rayi Charlesovi. Pak nervózně očekávali názor slavného perfekcionisty. "Scénář přišel zpět s pouhými dvěma poznámkami," vzpomíná Hackford. "Obě byly faktické a ani jedna se netýkala nějakých problémů okolo hlavní postavy. Ray byl jednoduše fantastickým spolupracovníkem. Byl rozhodný a náročný, ale nechtěl od nás nic víc, než to, co vyžadoval sám od sebe - dokonalost a oddanost věci. Co víc jsme si mohli přát?"


Svět obklopující Raye
Dalším úkolem filmových tvůrců bylo vytvořit autentické prostředí doby, kdy se životní příběh Raye Charlese odehrával. Byla to doba od r. 1930 do r. 1970. Režisér Hackford s producentem Benjaminem si uvědomovali, že ke spolupráci potřebují velmi kreativní team. S. Benjamin říká: "Film překračuje několik desetiletí americké historie a ukazuje některé skutečné osobnosti z oblasti kultury, takže bylo důležité zachytiti ovzduší té doby pokud možno co nejpřesněji. Přispěly k tomu výtvarné návrhy, kostýmy a dokonce i vozy a nástroje sehrály důležitou roli. Bylo rozhodnuto, že se bude natáčet v jednom z "nejmuzikálnějších amerických měst", totiž v New Orleansu, který byl dlouhou dobu domovem interpretů jazzu a blues, navzdory tomu, že Rayův život probíhal na mnoha různých místech Ameriky, od Seattlu, přes New York až po Atlantu.

Hackford říká:"New Orleans je město, které nejvíc evokuje americkou hudbu. Žil jsem tam 20 let a stále mě něčím překvapuje. Není to jen místo, kde se zrodil jazz, ale pořád odtud vycházejí nejlepší světoví muzikanti. I Ray Charles zde strávil dlouhou dobu na začátku své umělecké dráhy a nechal se hluboce ovlivnit hudební scénou města. Zde také natočil svou první desku v milionovém náklad: The Things That I Used To Do. Takže jsme New Orleans využili i k tomu, abychom zde natočili scény, které se odehrávají v mnoha dalších městech po celé zemi. Věřili jsme totiž, že toto město je prosyceno hudbou."

O herci

Jamie Foxx
obrazek Je všestranný talent. Původně byl známý jako komik. Největšího uznání se mu dostalo za film pro kabelovou televizi Redemption. Je hvězdou, producentem a spoluautorem televizní šou The Jamie Foxx Show. Foxxova kariéra započala díky možnosti účinkovat v televizní šou In Living Colours a televizi zůstal věrný dodnes, hraje Crazy George v seriálu Roc. V roce 2001 hrál v biografickém filmu o proslulém boxerovi Muhammadu Alim - ALI - což byla jeho první spolupráce s režisérem Michaelem Mannem.

O tvůrci

Taylor Hackford
V roce 1979 získal Cenu Akademie za nejlepší krátký film Teenage father. O rok později natočil svůj celovečerní debut The idolmaker, s Rayem Sharkeyem a Peterem Galagherem. Získal pět Oscarových nominací a vynesl Oscara Louisi Gossettovi Jr. za nejlepší herecký výkon ve vedlejší roli a dále Oscara za píseň (Up Where we Belong). Hackford byl Guildem amerických režisérů nominován v kategorii za mimořádné dílo.
Založil společnost New Vision Pictures, která produkuje nízkorozpočtové filmy jiných režisérů. V r. 1993 se opět soustředil na vlastní režii a natočil film Blood in, blood out, který mu vynesl Cenu nejlepšímu režisérovi na Filmovém festivalu v Tokiu.

Podobné filmy

Klik: Život na dálkové ovládání
(Click) Architekt Adam Sandler kvůli touze zajistit své rodině co nejlepší život zapomíná,...
dnes 13.50
NAHRAT
ZDARMA
Nova Cinema
Neobyčejný život Timothyho Greena
(The Odd Life of Timothy Green) Manželé Cindy a Jim zjistí, že nemohou mít děti a v ten ok...
dnes 15.45
NAHRAT
ZDARMA
Nova Cinema
Signál
Poklidnou idylu rázovité vesničky nečekaně rozčeří sympatičtí mladíci Kryštof Hádek a Vojt...
dnes 17.45
NAHRAT
ZDARMA
Nova Cinema
Podobné filmy
Jestli se ti nelíbí naše nabídka podobných pořadů napiš nám.

logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Úterý 14. 8. 2018 Svátek má Alan
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz