Riddick: Kronika temna

Existují filmy, jejichž pokračováním je pověřen zcela jiný štáb, ale výsledek je nachlup stejný jako úspěšnější jednička. Riddick: kronika temna je pravým opakem - lidé okolo Davida Twohyho i všichi herci (tedy všichni 3, co přežili hrůzu nočních monster) jsou stejní, ale vzniklé volné pokračování Černočerné tmy je zcela odlišná kategorie.  
 
Komorní nízkorozpočtový sci-fi survival horor, jenž zaznamenal slušné ohlasy, je fuč, nastupuje výpravná postmoderní kosmická vize, stojící na boji dobra se zlem. V případě antihrdiny kriminálníka Riddicka (role, ve které se Vin Diesel skutečně našel) jde spíše o boj zla s ještě větším zlem.  
 
Jenže kámen úrazu je ten, že zatímco v „jedničce“ nebylo vůbec jasné, jak to celé dopadne, nyní jsou již karty rozdány a je zpočátku zřejmé, který že to ten superhrdina všechno zvládne. A také že ano! Riddickovi se prostě nikdo nevyrovná, ať už jde o jeho akrobatické osvobození z pout visíc svázán na laně, přes úprk po povrchu planety, která se sluncem rozžhavuje na stovky stupňů Celsia, končíc samozřejmým soubojem s Marshalem, kterému nepomohou ani nadpřirozené schopnosti. Zkrátka veškerá akce a digitálně vymodelované barokně-futuristické světy připadnou vniveč, když zcela chybí upřímné napětí a držení všech 4 palců hrdinovi.  
 
Psanec v jeden moment prohlásí: „Kdybych vlastnil tuhle planetu a peklo, planetu bych pronajal a bydlel radši v pekle.“ O filmu to můžeme říct s ukonejšeným svědomím obdobně.  
 
Pro zahleděné fanoušky Vin Diesela a milovníky samorostlých vesmírných velkoshow je film povinností, pro nás ostatní jen povzdechem, jak efektivněji se dal stomiliónový rozpočet vynaložit.