Mýtus a legenda: Odhalení Robina Hooda

Stručná historie hrdiny

Odvážné příběhy Robina Hooda byly po desetiletí součástí anglické literatury. Jak to stručně vyjádřil profesor J. C. Holt, historik období anglického středověku: „Jsou zástupy možných Robinů Hoodů. Dokonce i ten nejpravděpodobnější je však jen stínem za soumraku“. Přesto tento typický příběh přežil a byl předáván z generace na generaci, byť trochu pozměňován, protože každá doba ke svému vyvíjejícímu se vzoru něco připojila. „Co začalo jako ústně předávaná legenda“, prohlašuje Holt, „skončilo jako scénář.“

Příběhy Robina Hooda patří mezi nejstarší anglickou ústně dochovanou historii, táhnoucí se daleko zpátky do období 9. století s pověstmi o Robinovi, až k písemným zaznamenané formě balad z 15. až 16. století jako je A Gest of Robyn Hode, Robin Hood and the Curtal Friar a Robin and the Monk. Avšak pokud víme, není žádný Robin, kterého bychom mohli považovat za jediný a autentický vzor. Teorie překypovaly možnostmi, od návrhů, že příjmení Robehod se často dávalo psancům po domněnky, že „Robin Hood“ je běžné označení používané zloději, a legenda přetrvávala.

Hrdina se také dočkal bohatého dědictví na obrazovce a na plátně. Robin byl ztvárněn ve více než 30 pozoruhodných filmů a televizních zpracování, od adaptace Ivanhoe z roku 1913, přes filmy s Douglasem Fairbanksem (Robin Hood, 1922), Errolem Flynnem (Dobrodružství Robina Hooda, 1938), Seanem Connerym a Audrey Hepburn (Robin a Marian, 1976) a Kevinem Costnerem (Král zbojníků Robin Hood, 1991), až k oblíbeným televizním seriálům jako je Robin Hood (1953) Patricka Troughtona, Robin ze Sherwoodu (1984) a nedávný Robin Hood (2006).

Avšak přes veškerou svou oblíbenost se Robinův příběh na plátně rozvíjí jen minimálně, filmové zpracování stále podstrkuje téhož zlého šerifa z Nottinghamu, zákeřného Guye z Gisburnu a dámu v nesnázích Lady Marion. Robin tak byl nevyhnutelně zobrazován buď jako vykořeněný šlechtic, nebo, a to je pravděpodobnější, jako ušlechtilý lotr, který po zásluze obírá bohaté a dává chudým.

Sestavení původního příběhu

Během natáčení filmu Sira Ridley Scotta Americký Gangster se producen Brian Grazer obrátil na Russella Crowea s nabídkou role v novém filmu Robin Hood. Grazer se těšil na práci s hercem, se kterým již dvakrát úspěšně spolupracoval - na filmu Čistá duše, který Croweovi vynesl nominaci na Oskara, a Těžká váha. V příběhu o Robinovi se tvůrci snažili o jedinečné zpracování letité legendy: původní příběh vypravuje o obyčejném lučištníkovi z armády krále Richarda, který se změní v legendu známou jako Robin Hood. Na pozadí křížových výprav dává toto akční dobrodružství historický rámec pozdějším činům, které byly v dalších verzích příběhu upravovány.

Grazer se rozhodl, že realizaci a produkci projektu bude zajišťovat společnost Universal Pictures a Imagine Entertainment, společnost patřící jemu a držiteli ceny Akademie Ronu Howardovi. „Filmy o hrdinech mě inspirují“, prohlašuje producent. „Příběh Robina Hooda na mě působí zejména proto, že je o muži, který nemá nic než spravedlnost v srdci, své schopnosti a odhodlání vytrvat“.

„V tomto filmu ukazujeme, kdo je šerif z Nottinghamu, Lady Marion a její tchán, jaký je život baronů v jižní části Anglie a jak byla Anglie v té době ovládána“, pokračuje Grazer. „Na konci filmu také zjistíte, kdo vlastně je Robin. Konec tohoto filmu je začátkem pro ty tucty filmů, které již byly natočeny.“

Australského herce zaujala možnost přepracování dávné legendy, osud legendárního psance ho zajímal. „Byl jsem velmi nadšený“, říká Crowe. „Robin Hood mě zaujal už jako dítě. Byl jsem velkým fanouškem různých ztvárnění, které jsem viděl, když jsem vyrůstal. Je to jakési univerzální spojení s Robinem Hoodem, co je vlastně jádrem celého příběhu: někde tam venku je někdo, komu záleží na tom, aby urovnal nespravedlnost. A to je to, na co lidé u Robina reagují.“

Crowe roli přijal, měl však jednu námitku. „Řekl jsem, že natočím Robina Hooda jedině jako nové, neotřelé pojetí“, dodal. „Je to jeden z nejdéle přežívajících příběhů v anglickém jazyce. Je potřeba k němu přistupovat s náležitým respektem.“

Crowe a Grazer obrátili svou pozornost k jedinému tvůrci, který mohl zvládnout takový film: Ridley Scott. „Musí to být režisér, která má obrovský záběr“, poznamenal Grazer, „někdo, kdo dá filmu autenticitu, věrohodnost, kdo se zajímá o prostředí, politické a historické události té doby. Ridley je tímhle vším uchvácený. Pokud bychom chtěli natočit tento film, musel by to být Robin Hood ve verzi Gladiátora. Chtěl jsem pochopit, jak krutá byla ta doba a vizuálně ztvárnit ty nejzajímavější a nejnapínavější okamžiky. A to dokáže jen Ridley.“

Spolupráce Scotta a Crowea se datuje už od jejich veleúspěšného několika Oscary ověnčeného Gladiátora, filmu, který změnil očekávání diváků od historického eposu. Mezi jejich další společná díla patří Dobrý ročník, Americký gangster a Labyrint lží. Když Crowe a Grazer předložili tento nápad režisérovi, nadšeně souhlasil.

Scott se dlouhé roky zajímá o historii a ve svém posledním velkofilmu Království nebeské se zaměřil na pád Jeruzaléma 12 let před předčasnou smrtí krále Richarda I. „Mám rád velkofilmy“, říká Scott. „Začal jsem s filmem Soupeři, následoval římský epos a teď jsem se vrátil zase do doby středověku.“

Scott vnesl do Robina Hooda jiskru. Tvůrci filmu sdíleli společnou vizi: rozhodli se ukázat, jak se prostý člověk může stát zastáncem lidu, a hledali odpověď na otázku vyprávěním příběhu se všemi historickými souvislostmi. Grazer upřesňuje: „Chtěli jsme pojmout politická a historická fakta té doby: Anglie byla na dně, ohrožovaná jak občanskou válkou, tak i Francií, v rukách neschopného krále Johna. A na pozadí toho všem můžeme objevit původní příběh o Robinu Hoodovi.“

Aby se naplnily představy Scotta, Grazera a Crowea, obrátili se na scénáristu Briana Helgelanda, který za svoji předchozí spolupráci s Croweem na filmu L.A. Přísně tajné získal Oskara. Poté, co mu Scott zavolal a požádal ho, aby připravil pro film scénář, Helgeland věděl, že nejzajímavějším na celém filmu pro něj bude „polidštění legendy“.

Scénárista vysvětluje: „Ridley chtěl představit verzi Robina Hooda ještě předtím, než se z něj stal mýtus. Legendu zná každý, očividně jde o zveličování skutečné události. Mýtus má své kořeny v útisku a myšlenkou je představa, že kdykoliv je nutné potlačit tyranii, povstane muž a postará se, aby prostý lid netrpěl. V anglické historii to byl vždy psanec, který byl dosazen do této pozice. To, co Ridley chtěl, byla představa, že mohlo jít o skutečnou událost, ze které vznikla legenda o Robinu Hoodovi.“

Příběh představuje lučištníka Robina Longstridea jako pěšáka v armádě krále Richarda, který se vrací ze třetí křížové výpravy do Svaté země. Podle historických záznamů Richard během obléhání francouzského hradu utrpěl na krku zranění způsobené šípem a brzy poté zemřel. Jeho matku Eleanor jeho smrt velmi zasáhla a na trůn nastoupil Richardův mladší bratr princ John.

Helgelandův příběh začíná okamžikem Richardovy smrti a představuje Robina, prožívajícího neklidné dětství za mořem, jak využívá příležitosti k návratu do rodné Anglie, kterou neviděl od svých pěti let. Po vylodění se na pobřeží Robin zjistí, že země je stižená bídou a ztratila mnoho mužů Richardovým zběsilým verbováním do válek. Na obzoru je strašák francouzské invaze a Richardův neschopný bratr klidně nechává svůj lid trpět, zatímco si plní pokladnice.

Pro tvůrce filmu bylo hlavní ukázat zničenou anglickou ekonomiku a bezútěšnost celé země. Chtěli ukázat, jak se Robinův příjezd domů prolíná s vysokými daněmi krále Johna: obyvatelé musí platit daně, které přesahují jejich možnosti, nemají dostatek jídla, oděvů a mnohdy jim schází i přístřeší. Robinův odpor proti vládnoucí třídě neznamená jen brát bohatým a vracet to zpět lidem z Nottinghamu, ale má také inspirovat jeho krajany k tomu, aby vzali svůj osud do svých rukou.

Scott poznamenává: „Všichni mluví o tom, že Robin Hood bere bohatým a dává chudým, ale nám připadalo vhodnější ukázat na to, že lid je na pokraji hladomoru a král se o to nestará.“

Klíčem k Helgelandovu příběhu je vytvoření Magny Charty, významné listiny podepsané v Runnymede v roce 1215 po povstání anglických baronů proti králi Johnovi. V mnoha směrech je toto okamžik, který vymezuje vytvoření Anglie, osvobození jejího anglosaského obyvatelstva od kruté vlády normanských králů.

Aby se dobře připravil na svou roli, přečetl Russel Crowe více než 30 knih o Robinu Hoodovi a o období z konce 12. a počátku 13. století. „Robin už jako pětiletý je svědkem smrti“, vypráví Crowe. „Pak je zanechán v klášteře templářů ve Francii. Jeho opatrovníci Loxley a Marshal se vydají na křížovou výpravu a když se po několika letech pro Robina vrátí, chlapec je pryč. Celá ta doba pro něj byla velice zlá, zažil špatné zacházení a odešel jen s tím jediným, co mu zůstalo, a to byl otcův kyrys. Představte si malé dítě, jak vleče kus brnění patřící dospělému muži.“

Jehňata a lvi: Obsazení

Ženy a dívky

Když se Crowe začátkem roku 2009 setkal při slavnostní události v Sydney s Cate Blanchett, uvědomil si, že právě ona by byla tou správnou Marion. Také režisér Scott s touto myšlenkou souhlasil. Cate Blanchett, kterou nabídka role Marion velmi potěšila, se neobávala nového zpracování starodávného příběhu.

Jak se upravoval scénář, vyvíjela se i role Marion. Nynější pojetí role Marion je v ostrém kontrastu s již dříve ztvárněnými rolemi, zde Marion není slabou a křehkou ženou čekající na muže, který by určoval její osud. Helgeland vysvětluje Marionin vývoj takto: „Tehdy platil zákon, který pravil, že majetek ovdovělé šlechtičny, která neměla syna, připadl koruně. Jestliže Marion nebude mít dědice nebo manžela, přijde o své statky. Takže vztah Robina a Marion, který rozhodně není láskou na první pohled, což je pro legendu typickým znakem, je mnohem víc jakýmsi obchodem výhodným pro oba. A teprve z tohoto obchodnického začátku se postupem času začne vyvíjet bližší vztah.“

Eileen Atkins v roli Eleanor z Akvitánie, vdovy po králi Jindřichu II. a stárnoucí matky Richarda a Johna (Jana) a jedné z nejkrutějších žen, poodhaluje její charakter: „Je smutné, že Eleanor očividně nemá ráda Johna, který jí oprávněně vyčítá, že jí záleží pouze na Richardovi. Ona se přitom velmi snaží rozšířit území Anglie, udržet již získaná území, ale na prostý lid zapomíná. Je to žena velmi moudrá, ale hlavně obratná manipulátorka.“

Jednou z Eleanořiných loutek je i Isabella z Angoulême, kterou hraje mladá francouzská herečka Léa Seydoux, známá z filmu Hanebný parchanti. Eleanor nejprve Isabellou pohrdá jako Johnovou ne příliš dobře utajovanou milenkou. Isabella se nakonec provdá za budoucího krále Anglie a rychle si uvědomí, že jediný způsob, jak se udržet na trůnu, je sloužit své tchýni.

Robinovi zbojníci

Legendu o Robinu Hoodovi provází také příběh jeho mužů, v tomto případě bandy chlápků rozčarovaných životem pod nově pomazaným králem Johnem. Kevin Durand v roli Malého Johna je Robinovou pravou rukou, Scott Grimes hraje Willa Scarleta, nejmladšího z Robinových mužů a Alan Doyle potulného zpěváka Allana A'Daylea. „Alan je folkový zpěvák, nikdy ve filmu nehrál,“ říká Russell Crow, „Je z Newfoundlandu a umí hrát na loutnu. Řekl jsem Ridleymu, že jestli má být ve filmu chlápek hrající trubadúra, měl by to být někdo, kdo umí na loutnu.“

Žádný Robin Hood by nebyl úplný bez bratra Tucka, obtloustlého muže v hábitu, který dává přednost medovině a ženským před nudným kázáním, které s sebou přináší poslání venkovského opata. Role bratra Tucka se zhostil Mark Addy.

Šlechtici a ničemové

Vedle Robina, Marion a zbojnické bandy se ve filmu objeví Sir William Marshal a Sir Walter Loxley. Tito muži vyrůstají jako přátelé Thomase Longstridea, autora Lesního zákona a popraveného otce malého Robina. Aby uchránili malého Robina před nebezpečím, odvezou ho Marshal a Loxley z Anglie. Zanechají chlapce ve francouzském klášteře a sami se připojí ke třetí křížové výpravě, po jejímž skončení se chtějí pro chlapce vrátit. „Tito dva muži zanechají malého Robina dlouhé tři roky v cizí péči, odejdou do války, a když se vrátí, je chlapec pryč“, vypráví Crowe. „Předpokládají, že je mrtvý. A tak za celých pětatřicet či čtyřicet let není chvilky, kdy by je nepronásledovaly výčitky. Je zajímavé sledovat, jak životy obou mužů ovlivňuje pocit viny. Ve skutečnosti když Sir Walter uslyší znovu jméno Robin Longstride, napadne ho jako první, že ho někdo přišel zabít… pomstít jeho selhání.“

Když se Robin s oběma muži opět setká, Sir Walter se ho snaží smířit s osudem. „Je to zajímavý vztah“, říká Crow. „Robin si nepamatuje nic od okamžiku, kdy byl jeho otec zabit. Ví, že byl svým otcem milován, ale nerozumí tomu, proč se to změnilo a Sir Walter se mu to snaží vysvětlit tak, že vše, co Robin potřebuje vědět, nosí v sobě.“

Přestože se Sir Walter Loxley raduje z Robinova návratu, truchlí také pro svého syna, Marionina manžela Roberta, který ve Francii zemřel. Po smrti svého manžela se mezi Marion a jejím tchánem Sirem Walterem vytvoří pevný vztah. „Ona o něj pečuje a on je jejím rádcem, nahrazuje jí otce,“ vysvětluje Cate Blanchett.

Zatímco většina věří, že Robinova prvotní odplata náleží šerifovi z Nottinghamu, tvůrci určili jiného darebáka, starého přítele krále Johna, Sira Godfreye, kterého si zahrál Mark Strong. Godfrey, muž zodpovědný za smrt Roberta Loxleyho, používá svůj vliv na nového krále, aby zradil Anglli francouzskému králi Filipovi. „Na postavě Godfreye je zajímavé to, že působí na tolika úrovních“, říká Strong. „Je přítelem Johna, takže je velmi blízko moci. Ale je také zrádce. V každém příběhu je vždy někdo dobrý a někdo špatný. Godfreymu náleží Robinova pomsta, on je ten muž, kterého budeme s chutí nenávidět.“

Do rolí synů královny Eleanor byli obsazeni Danny Huston coby král Richard Lví srdce a Oscar Isaac jako Richardův mladší bratr John, který po smrti svého bratra převezme trůn. „Princ John je představen jako požitkářský chlípník. Nikdo od něj nic neočekává, on ví, že se od něj nic neočekává, a tak se na oplátku nesnaží ani nic nabídnout a tráví většinu času se svou francouzskou milenkou“, říká Strong.

Matthew Macfayden, který se proslavil svou rolí pana Darcyho ve filmu Pýcha a předsudek, hraje typického lotra, šerifa z Nottinghamu. Cate Blanchett coby Lady Marion k jeho roli říká: „To, co je na tomto pojetí šerifa z Nottinghamu tak zajímavé, je, že ti slabí jsou často ti nejhorší, protože právě na ně se nejvíc útočí, to oni bývají nejvíc kompromitováni. Ve filmu je okamžik, který Matthew brilantně sehrál, kde náhle říká „Jsem Angličan! Ne, jsem Francouz!“ a je připraven přiklonit se na tu či onu stranu. Jsou to slabí lidé, kterých bychom se měli nejvíc obávat.“

Lesy a pole: Natáčení v exteriérech

Vytvoření 13. století

Jeden ze Scottových dlouholetých partnerů, filmový architekt Arthur Max, byl pověřen herkulovským úkolem vybudování středověké Anglie - vytvoření co nejpřesnější podoby života ve vesnicích a městech, stejně jako majestátnosti hradů.

Jedním z nejdůležitějších exteriérů byla vytvoření vesnice Nottingham s více než 50 budovami, která byla postavena na Hampton Estate, blízko Guildfordu v Surry. V této lokalitě byl také borový les, potok a bažina, což Scottovi skýtalo dobré možnosti pro natáčení. „Náš základní požadavek byl krásná krajina“, říká Max. „Při hledání lokality jsme měli opravdu štěstí“.

Většina vesnických staveb byly přístřešky z nepálených cihel a jílu, z proutí, s doškovou či šindelovou střechou. Krom toho byl postaven i mlýn s funkčním mlýnským kolem a několik zbořených bran. Jak Max vysvětlil, některé ze staveb byly postaveny pouze proto, aby mohly být vypáleny. V době středověku byl oheň strašlivou pohromou. „Samozřejmě ne všechny, jen některé. Museli jsme být velice opatrní, protože tyto stavby byly postaveny mezi starými duby, velmi vzácnými, ale samozřejmě jsme měli oheň pod kontrolou.“ Většina těchto záběrů se natáčela v Bourne Woods poblíž Farnhamu v Surrey.

Arthur Max vybudoval francouzský hrad a vzdálený anglický tábor pro úvodní filmovou scénu ve stejném exteriéru. „Rozhodli jsme se, že postavíme hrad raději blízko studia, kde je nádherná krajina. Mnoha hradů z tohoto období je nyní obklopeno městy, a my jsme se rozhodli pro hrad stojící osamoceně.“

Shepperton Studios postavilo požadované repliky částí Londýna, zejména londýnský Tower z konce 12. a začátku 13. století. V Shepperton Studios vznikl během několika měsíců působivý středověký Londýn. Další část londýnského Toweru, Royal Duck, byl postaven ve Virginia Water v Surrey. Vnitřní část Toweru byla vybudována v interiérech studia, stejně jako Peper Harow, sídlo rodiny Loxley.

Vytváření bojových scén

Vytvoření světa pozdního středověku byl poměrně ambiciózní úkol pro celý filmový tým. Režisér Scott se rozhodl pro použití více kamer, aby uchránil herce ve velmi těžkých, nepohodlných kostýmech opakovaných záběrů, které by je vyčerpávaly.

V polovině natáčení se produkce přemístila do Walesu a do Freshwater Beach v západním Pembrokeshire, kde se natáčely bojové scény, kdy Francouzi pod velením krále Filipa vpadnou na anglickou půdu. Toto se samozřejmě neobešlo bez problémů, produkce čelila mnoha potížím při vylodění francouzské armády na návětrné straně pobřeží Pembrokeshiru. Během prvních dnů natáčení byly tak obrovské vlny a moře se vzdouvalo tak, že i ostřílení námořníci měli mořskou nemoc. Proto se musel poblíž Pembroke postavit přenosný přístav, aby mohly být natočeny potřebné záběry.

Herci ztvárňující Robinovi muže však prožívali při natáčení bojových scén hotové útrapy. „Při natáčení ve Walesu jsem byl každý den hrůzou bez sebe“, směje se Scott Grimes, který hraje Willa Scarleta. „Víc jak stovka koní vedle sebe cválala po břehu a my neměli potuchy, kde jsou kamery. Bylo to, jako kdybychom byli ve válce. Celý ten záběr byl neuvěřitelný.“

Také herec ztvárňující vražedného Godfreye má svůj díl na bitevním poli. Poté, co zradí svého přítele z dětství krále Johna a přikloní se na stranu Francouzů, musí se v konečném boji utkat s Robinem.

Příprava vojáků: Fyzický trénink

Russell Crowe ochotně podstoupil náročný fyzický trénink, aby zvládl střelbu ze starého luku. Postupem času se stal naprosto skvělým lukostřelcem, a to i přesto, že měl na sobě těžkou drátěnou košili. „Russell k Robinu Hoodovi přistupoval naprosto stejně jako u filmu L.A. Přísně tajné. Chtěl působit co nejvěrohodněji. Například chtěl, aby jeho luk se co nejvíce podobal těm původním. A chtěl vědět, jak se používaly“, komentoval Croweovo úsilí o co největší autentičnost Helgeland.

Veterán akčních filmů Mark Strong neměl se štítem a mečem problém, ale strávil mnoho času tréninkem v sedle koně ohánějící se těžkou zbraní. „Najednou si uvědomíte, jak neuvěřitelně těžká je drátěná košile a brnění. Tihle chlápci se sotva mohli hnout, anebo měli nadlidskou sílu“, říká herec.

Kevin Durand popisuje výcvikový tábor, který zřídil Scott pro herce, aby se dostali do vrcholné kondice a mohli zde trénovat s kaskadéry: „V Austrálii jsme měli tréninkový tábor a bylo to hlavně kvůli naší kondici, abychom byli fit. Všichni jsme měli speciální dietu a každý den cvičební program skládající se z kardio tréninku a posilování.“

Tuniky a brnění: Kostýmy pro herce

Kostýmy pro film vytvářela Janty Yates, držitelka ceny Akademie, která s Ridley Scottem spolupracovala již dříve. Její kostýmy ještě zdůraznily autentické pojetí příběhu, a namísto tradičního pojetí ukazuje hrdinu více jako muže ve válce. Crowe se ukáže nejprve jako lučištník v armádě krále Richarda v kožených kalhotách a vrstveným kyrysem chránícím hruď.

Kostýmy se ukázaly být věrohodné i funkční, Mark Strong k tomu připomíná: „Každý detail by pečlivě zkontrolován. Drátěná košile chránila před zásahem mečem a při její váze je zřejmé, že muži, kteří drátěné košile nosili, museli být velmi silní.“

V Robinu Hoodovi Yatesová opět navázala na úspěšnou spolupráci s Ridley Scottem. „Je to víceméně stejný časový rámec jako v Království nebeském, ale tam se vytvářely pouze vojenské kostýmy, s výjimkou několika oděvů pro krále a šlechtu. Tady se nabízí širší možnosti, je zde více různých postav.“