Ronin je ukázkovým příkladem krimi-thrilleru á la stará škola. Na filmu je jasně vidět, že scénáristé J. D. Zeik a Richard Weisz (pseudonym Davida Mameta - Heist, Spartan, Hannibal, Untouchables ), při psaní používali mozek. A navíc nezapomněli, že přemýšlet by u filmu mohl i samotný divák. Zápletka Ronina má jednoduchý základ, který je rozveden do lehce komplikovanějších větví, ale stále z něj jde cítit jistá dávka inteligence. Odkazy na starý samurajský kodex nepůsobí jako velkohubé vypouštění myšlenek do větru, ale ve filmu mají pevně dané místo a jsou značně propacovanou pomůckou divákovi, jak pochopit jednání hlavních představitelů a jak si v domyslet jejich předchozí osudy. Režisér John Frankeheimer vzal předloženou látku pevně do svých rukou a už tak vybroušený scénář dokázal mistrovsky zatavit do jedinečného filmového kusu. V naprosto jednoduchých scénách předvádí Frankeheimer čiré mistrovství. Mistrně zvládnuté přestřelky, ale i takové hlouposti jako je sledování cílového objektu dokázal režisér podat s dokonalým cítěním pro věc Dobrý komentář
1x