Sama v Africe

Maria, štíhlá světlovlasá žena, která vede rodinnou kávovou plantáž v Africe, je odvážná i umanutá. V zemi hrozí civilní válka, ale ona si nebezpečí nepřipouští. Odmítá nastoupit do vojenského vrtulníku, který odváží poslední bílé farmáře a raději se sama vydává do města za místním šerifem, aby jej požádala o ochranu, dokud nesklidí úrodu. Ten ale situace využívá ve svůj prospěch, a od bezradných farmářů odkupuje jejich farmy za pakatel. Když Maria zjistí, že šerif uzavřel obchod i s jejím exmanželem, nezbývá jí, než si poradit sama. Vrací se na svou farmu, kde se musí postarat o rodinu a opatřit nové dělníky, kteří jí už podruhé neutečou. Zdá se však, že se Maria pokouší udržet neudržitelné. Její dospívající syn matčinu odhodlanost vůbec nechápe. Rodinná farma je pro něj ničím. Narodil se tu, ale doma se v Africe necítí. Bývalý manžel André, který žije na farmě i se svou mladou černošskou ženou a jejich malým synem, by už dávno nejraději seděl ve vrtulníku na cestě do bezpečí. Jediný, kdo jí snad rozumí, je nemocný tchán, který je den ode dne slabší. Jako by jeho život visel na stejné niti jako osud farmy. Vše, co Maria pokládala za svůj domov, se pomalu rozpadá.

V okolí farmy se začnou objevovat mladí rebelové, kteří hledají svého zraněného vůdce přezdívaného Boxer. Zatímco se tu potloukají se samopaly přes rameno, Boxer se schová u Marie, která mu nic netušící poskytne na pár nocí střechu nad hlavou a nějaké léky. Maria a Boxer, dva bojovníci, kteří netouží po ničem jiném, než svobodně žít v této africké zemi, se z nepřátel alespoň na krátký okamžik stanou přáteli.

Režisérka Claire Denisová se filmem Sama v Africe vrací do země, kde vyrostla a natočila tu také svůj debut Čokoláda. O natáčení tohoto filmu, do nějž se promítla její láska k Africe i nevyhnutelný pocit, že se v ní vždy bude cítit tak trochu jako cizinka, řekla: V souvislosti s tímto filmem jsem na sebe kladla takové nároky, až se začal podobat přetížené nákladní lodi hrozící, že se každou chvíli může potopit. Naštěstí však, s každým dalším krokem, něco z toho nákladu ubylo: ať už to bylo při psaní scénáře s Marií nebo při objíždění lokací před natáčením, pokaždé jsem něco z té zátěže odhodila. Na druhou stranu tato až fyzická obsese tímto filmem, mi dodávala sílu čelit únavě a vyčerpání.