Sejmi eso

Joe Carnahan. Tohle jméno si teď všichni zapamatujte. Tomuhle pánovi nyní předpovídám světlou budoucnost. Hlubokomyslní filozofové, raději nečťete dál. Oproti tomu, fanoušci stylových nářezů, nažhavte okuláry. Pakliže jste viděli, alespoň jeden trailer na Sejmi eso, možná jste si říkali, o čem to krucinál bude. Na první pohled to všechno vypadalo ulítle, násilně, stylově, ale kompletně bez jakékoliv příběhové linie, jež by diváka samotného výrazněji zajímala. Akční fandové začali uctívat novou modlu, ale právě oni dopadnou na zem tvrději než by čekali.  
 
Sejmi eso totiž rozhodně není pouze o třeskutém střílení, i když i na to - samozřejmě – dojde řada. Carnahan staví na nekompromisně jednoduché zápletce o bizardním kouzelníkovi Buddym „esu“ Izraelovi, žijícím toho času ve Vegas, jenž se vyšvihl do horních příček mafiánského byznysu. Jak už to chodí, nadělal si spoustu přátel i nepřátel. A ten nejmocnější protivník se ho nyní chystá odstranit, jelikož umírá a rád by dosáhl před závěrečným zúčtováním alespoň vnitřního klidu, že odrovnal svého soupeře. Kvůli splnění tohoto úkolu je kontaktováno několik nájemných zabijáků, kteří by se dali nazvat tou nejdivnější sebrankou, jakou jste kdy viděli.  
 
Máme tu dvě zabijačky, vzájemně kooperující, z nichž jedna je až nebezpečně sexy, následuje trio cáklých bratrů, zabíjející naprosto bez slitování, přikusujíc voňavé smažené křupínky. Už to by vystačilo, jenže to není vše. Přidejte si dokonale se maskujícího zabijáka, hispánského hitmana a tajemného Švéda, o kterém nemá nikdo potuchy. A k tomu všemu se přimotá FBI. Takže, vizuální show může začít.  
 
Jak jsem předeslal již o pár řádků výše, Carnahanův nový počin není tak zběsilý, jak se mohlo dopředu usuzovat. První polovina snímku je spíš o stylovém úvodu jednotlivých postav, seznámení s příběhem a prostředím. Občas někdo přisype nějakou tu hlášku, vtípek, padne nějaký ten dialog a jede se dál. Po polovině se však vše zvrtne a začne stylový nářez, ve kterém se to řeže hlava nehlava, krev stříká naprosto všude, prázdné zásobníky jsou nahrazovány novými a když budete hodní možná někdo vytasí i motorovou pilu. Pokud vám tedy nedělají dobře scény otevřeného násilí, či sledování kokainem sjetých lidí, nevcházejte do sálu. Uděláte však chybu, jelikož něco takového tento roku už zřejmě neuvidíte, rozhodně ne v takovémhle podání.  
 
Je neuvěřitelné, že film má kolem dvou hodin a divák si toho nevšimne. Režisér totiž tlačí svůj film hodně rychle kupředu, že nechcete ztrácet čas koukáním na hodinky. Jenom duchaprázdně sledujete, co se to na plátně děje. A až film skončí řeknete si jen, že něčeho takového je tu setsakra málo a vy to přitom chcete vidět. Sejmi eso rozhodně není pro každého. Kdo se však odváží, rozhodně neprohloupí. Je zde přeci tolik důvodů proč jít. Ať je to výtečné herecké obsazení, parádní hudba či skvělá režie. Jen zapomeňte na to, že chcete pořádnou dějovou linku. Prostě jen sledujte a bavte se.  

Nemám sebemenší pochyby o tom, že se Carnahanův štáb při natáčení královsky bavil. Ale co diváci?  
 
Předně je nezbytné upozornit, že Sejmi eso patří bezvýhradně do početné kategorie „mozek do polohy off.“ Praktickou nadbytečnost scénáře totiž nezachrání nic, ba ani několikanásobné rádobyšokující odhalení v závěru, které jsou dnes skoro povinností. Oprostíme se tedy i od jakéhosi náznaku příběhu. Postačí vědět, že vše podstatné se odehraje v blízkém okolí luxusního hotelu, jako stvořeného pro rozbíjení věcí, které se vešly do pětadvacetimilionového rozpočtu.  
 
Přes půl tuctu elitních zabijáků (či spíše varietních magorů) totiž plní expresní objednávku generálního ředitele mafie. Pár manekýnů z FBI všemu přidá vyváženost, jak zákon o rozhlasovém a televizním vysílání káže. A nakonec potvrzuji i plně očekávané nasazení černého až krvavého humoru, silných hlášek a videoklipového střihu. O filmu víte teď vše!  
 
Tedy skoro vše. Stojí Smokin' Aces za hřích aspoň z půlky tak, jako Tarantinovy a Ritchieho klasiky? Ano stojí. Nejspíš budete po dvou hodinách marně dumat, zda-li vás snímek něčím obohatil a po dalších dvou dnech si už na něj nevzpomenete, ale při vlastním sledování to není třeba řešit.  
 
Pozor – předchozí pozitivní stanovisko vychází z pevného předpokladu, že dobrá polovina diváků by se do čtení recenze takhle pojmenovaného filmu nikdy nepustila.