Podle mého názoru Bergman v tomto díle spojil veškeré dosavadní znalosti a názory na ženskou psyché a v podobě vykreslení čtyř ženských postav je zde stoprocentně zúročil. Spojil tak problémy sesterského odcizení (Mlčení) a na druhou stranu psychické závislosti na druhé osobě (Persona). Kamera (samozřejmě Nykvist) zde natáčela v červených odstínech, což dodává filmu absolutní ženskost. Muži jsou ve snímku pouze vedlejšími postavami (pouze rodinný lékař zde vzhlíží dojmem, že by mohl razantnímu ženskému světu odolávat). Herecké výkony jsou absolutně fantastické a herečky (zejména Thulin) zde vzbuzují dojem potlačované sexuality. Její scéna převlíkání a následné sebezraňující praktiky nám mohou evokovat novější „Klavíristku“, ale troufám si tvrdit, že zde to působí vyváženěji. Zkušený tandem Ullman-Thulin zde doplňuje jedna z prvních Bergmanových dvorních hereček Harriet Andersson a Kari Sylwan. Dobrý komentář