Sestřičky

Hlavní postavou příběhu, natočeného podle povídky Adolfa Branalda z knihy Vizita a odehrávajícího se v polovině padesátých let, je mladá začínající zdravotní sestřička Marie Sahulová. Ta se dostane do průšvihu, když si na internát tajně přivede přítele. Její milostné dobrodružství, při němž, jak doufala, konečně přijde o panenství a kamarádky se jí přestanou posmívat, však skončí dřív, než k něčemu dojde, protože je přistihne vrátný. Marie je za trest přeložena do venkovského zdravotního střediska v Meziboří, kde se starým lékařem a svéráznou sestrou objíždí v drsném prostředí zanedbaných vesnic pětadvacet vsí a řadu samot. Průvodkyní, která ji osobitým způsobem zasvěcuje do praxe i úskalí života, se stává právě zdravotní sestra, moudrá a zkušená žena, které nikdo neřekne jinak než babi. Marie prožívá první milostná zklamání, s Petrem, který byl příčinou jejího přeložení, i s řidičem sanitky Armoštem, jenž je sice třikrát rozvedený, ale jako muž v případě Marie selže. Zatímco v lásce a nabývání sexuálních zkušeností se jí příliš nedaří, v práci je to právě naopak. Pod vedením babi sbírá zkušenosti, učí se získávat důvěru pacientů a práce ji opravdu baví. Svou sebejistotou překvapí i bývalého nadřízeného, primáře Ševíta, když do nemocnice doprovodí sanitku se zraněným dřevařem, kterému v lese s doktorem zachránila život. Na přímluvu babi získá vlastní rajón a v mozaice každodenních starostí a více či méně vážných lékařských zákroků definitivně dozrává a nachází smysl práce a života.