Sexuální rekonstrukce

Film Sexuální rekonstrukce, je původně divadelním příběhem o první velké lásce, o spalující touze a objevování neviditelných pout mezi ženou a mužem zasazený do prostředí americké vysoké školy. Scénář k němu napsal Neil LaBute, který ho sám i režíroval. Ve filmové podobě měl snímek premiéru na letošním festivalu Sundance. Hlavní role ztvárnili Rachel Weisová, která hraje Evelyn a Paul Rudd, jenž představuje Adama. A právě mezi nimi přeskočí jiskra, která zapálí plamen emocí co jim pomohou osamostatnit se, uvědomit si vlastní identitu a otevřít oči dosud zaslepené naivními ideály. Nemotorný a nepříliš pohledný Adam se přitom teprve učí první písmena abecedy flirtu a nenápadně nápadná gesta, kterých je třeba udělat právě tak jen akorát. Je zamilován doslova až po uši a pod vlivem Evelyn se tak mění doslova k nepoznání. Jenže právě jeho nové chování, názory i způsob oblékání vyvedou z míry jeho dlouholeté přátele Jenny a Philipa. Vysokoškolské kvarteto doposud čeká velké překvapení, po kterém přijde nelítostné zklamání a šok. Sám Adam prožije doslova na vlastní kůži zrození neznámého, jak by se dal volně přeložit i původní anglický název filmu The shape of things.

"Dobrou půlku filmu máte pocit, že sledujete jen další variaci na oblíbený televizní seriál Přátelé. Pohodlně si sedíte v křesle, pohupujete se a chroupáte popcorn. Pak najednou - jako by vám někdo to křeslo hodně ošklivě podkopl..." Tak popisuje děj filmu ve zkratce Rachel Weiszová, která si v něm nejen zahrála hlavní roli, ale podílela se i na jeho produkci. Samotný scénář přitom pochází od Neila LaButeto. Na konci roku 2000 dokončoval ve Velké Británii film Possession a jak sám říká, potřeboval si od něj odpočinout. "Na Possession jsem "makal" tak dlouho, že se mi o něm už i zdálo. A tak jsem si během dovolené začal dělat poznámky k dalšímu příběhu, protože jedině tak jsem byl schopen se od Possession myšlenkově odprostit. Už tehdy jsem věděl, že bych rád režíroval takové malé studentské drama. Než se pro nějaký projekt rozhodnu, zvažuji všechna pro a proti, musím mít vymyšlený každičký detail. Takže jsem i tento scénář nosil dlouho v hlavě a připravil ho nejprve pro divadelní prkna, odkud se pak volně transformoval do současné filmové podoby."

Nápad na zápletku Sexuální rekonstrukce samovolně vyplynul z LaButeho debutu, který byl uveden na festivalu Sundance v roce 1997. Jmenoval se In the company of man. Po jeho uvedení se režiséra spoustu lidí ptalo, zda si myslí, že by se i ženy mohly chovat tak ohavně a podle, jako to udělala ve filmu skupina kamarádů. LaBute vzpomíná, že odpovídal kladně... Ale až při hlubším přemítání ho napadlo, že by zákeřná žena jednala asi více samostatně, prostě na vlastní pěst. Na tomto základu LaBute vystavěl romantickou "love story" naivních dospívajících jedinců, která se z ničeho nic perverzně zvrátí.

Příběh Sexuální rekonstrukce se točí kolem mladého studenta angličtiny Adama (Paula Rudda), který si přivydělává tím, že několikrát týdně pracuje odpoledne jako hlídač v místním muzeu. Jednoho dne tam potká Evelyn (Rachel Weiszovou), která se právě chystá nastříkat barevným sprejem grafiti na mramorovou mužskou sochu. Adam se jí snaží od tohoto aktu chuligánství, která ona sama pokládá za vyjádření svého názoru, odradit. Ale všechny jeho verbální domluvy vyznívají naprázdno. Když mu navíc Evelyn nastříká přímo na bundu své telefonní číslo - a dá tak najevo, že by s ním šla na rande - raději dělá, jako by nic neviděl. "Tímto okamžikem se začne rozvíjet příběh dvou lidí, kteří jsou naprosto odlišní," říká LaBute a hned pokračuje. "Evelyn, která studuje na místní univerzitě umění právě hledá téma na klauzurní práci. A tím tématem se pro ni stane sám Adam. Díky němu se dostane mezi jeho nejbližší přátele Jenny (Gretchen Molová) a Philipa (Frederick Weller) a nenápadně začne měnit jejich zaběhnutý rytmus života. Dokonce se jí podaří pomluvami překazit jim plánovanou svatbu. Svými nekonformními názory na umění i sex je přivádí do rozpaků, pobuřuje a provokuje. Současně začíná opracovávat i "svoji sochu" - živého Adama. Než Evelyn potkal, byl představitelem nenápadného obtloustlého chlapce, za kterým se žádná dívka neotočí. Teď pod jejím dohledem hubne, mění účes, brýle vymění za čočky, dokonce podstoupí plastickou operaci nosu. To všechno dělá v "zaláskování" víceméně dobrovolně, aniž by tušil, že na konci tohoto procesu musí za všechno překvapivě tvrdě zaplatit."

LaBute tvrdí, že je třeba provazovat děj příběhu s nějakým vzkazem pro diváka velice obezřetně. Nechce každému naservírovat až pod nos odpovědi na právě vytyčené otázky, sám je kolikrát ani neví. "Chci, aby se lidé po shlédnutí mých projektů zamysleli, aby spolu diskutovali o tom, kdo byl záporný hrdina a kdo kladný, co kdo udělal správně,co bylo ze společenského hlediska špatně." Za Adama si režisér zvolil Paula Rudda, se kterým již v minulosti spolupracoval. Poznal ho na kansaské univerzitě, kde Paul hrál postavu Macbetha ve školním představení. "Pamatuji se, že tam alternovali ještě další dva kluci, ale mne zaujal jedině on," říká LaBute. "Pro roli v Sexuální rekonstrukci se hodil nejen proto, že vypadá hodně americky, ale je to navíc pořád ještě kluk. Žádný vyzrálý absolvent. Jeho postava je do jisté míry diskutabilní, protože s sebou nechá volně manipulovat, ale myslím si, že mu to diváci díky jeho šarmu nakonec odpustí." Sám Rudd vzpomíná, že právě vystupoval v Londýně, když mu LaBute zavolal, jestli by s ním nezašel na oběd. Tam mu dal přečíst scénář. "Líbil se mi, připadal mi možná až příliš dobrý," říká. "Ale brzy mne ta postava opravdu vzala. Je totiž zajímavé, jak Neil dokáže příběh literárně podat. Je dobrý spisovatel, ale scénář se nečte lehce a ještě těžší zapamatovat si přesně jeho formulace. Je tam totiž zapsáno i každé odkašlání, popotáhnutí nosem, promnutí si brady. Je to velice zvláštní, netradiční forma, ale má rytmus a šmrnc, podobně jako má i Neil LaBute."

Pro druhou klíčovou postavu samorostlé umělkyně Evelyn hledal režisér dívku, která se do role nejen vžije, ale bude jí opravdu posedlá. "Byla to sama Rachel, která se o scénáři náhodně dozvěděla, vyprosila si ho u mne a pak mi zavolala, jestli bychom si o něm nemohli promluvit," říká LaBute. "Stačilo, abych ji uviděl z dálky a bylo mi jasné, že lepší nenajdu. Tak mne uchvátila, že jsem zapomněl vyzkoušet ji, zvládne-li uvedený dialekt . Museli jsme se tedy sejít ještě jednou." Rachel vzpomíná, že když scénář dočetla, vrátila se zase na začátek a pročetla ho ještě jednou. "To už mi běhalo mrazení po zádech, je to fakt síla." Udělala by prý cokoliv, aby tu roli dostala. Nejprve si však musela zapamatovat dlouhé pasáže, kterými postava Evelyn jen hýří, a odrecitovat je Neilovi. Režisér to vysvětluje následovně. "Každá z postav má určitý typ mluvy, charakteristický způsob vyjadřování tkvící v šířce slovní zásoby, v rychlosti projevu, ve výslovnosti. Naštěstí jsme se s Rachel domluvili na tom všem včetně americké výslovnosti."

Pro postavu Jenny hledal LaButte vizuální protipól Evelyny. S Gretchel Molovou mluvil původně jen po telefonu, ale okouzlila ho natolik, že ji angažoval. A když ji prvně uviděl byla prý přesně taková, jakou ji chtěl mít. Totéž se však nedá říct opačně. Molová přiznává, že si dost dobře neuměla Neila představit. "Znala jsem jeho předchozí věci, i tenhle scénář byl bomba, ale bylo v něm i dost negativních vibrací. Takové skryté, sadistické zlo. A tak mne napadalo. Bude ten scénárista a režisér podivín, nějaký hodně introvertní chlapík?" Naštěstí byly všechny obavy Gretchel brzy rozptýleny a dnes charakterizuje LaButteho jako muže dosti uzavřeného do vlastního světa, který však umí být i neuvěřitelně štědrý, vtipný a hlavně chytrý. Aby bylo do čtveřice všeho dobrého, musel se na scéně objevit i Philip, Adamův nejlepší kamarád a snoubenec Jenny. "Freda Wellnera nám dohodila sama náhoda," nechává se slyšet režisér. "Teď zpětně si uvědomuji, že byl jedním z herců, o kterých jsem věděl, ale prostě mě to nějak netrklo." Podobně jako ostatní, i Wellera brzy zasáhl scénář. "Je psaný vesele, rozpustile, ale i napínavě, je v něm potřebná hloubka. Stačilo, abychom si s režisérem zavolali a oba jsme věděli, co bude jeden od druhého chtít." LaButte k tomu dodává. "Fred je opravdu vynalézavý... Pro každou situaci ho napadal nějaký bonmot, bylo na něm vidět, jak ho herecká práce těší."

Jakmile bylo rozhodnuto o obsazení rolí, sešli se všichni herci v Londýně a začali zkoušet v divadle Almeida. "Bylo potřeba, aby se navzájem seznámili a dokonale sžili," vysvětluje režisér. Gretchel Molová vzpomíná, "...že očekávala neustálé opakování scénáře a nějaké diskuse po přehrávání scének..." Ale když se poprvé objevila v divadle, Neil zrovna pouštěl naplno Smashing Pumpkins a Paul mlátil do elektrické kytary. "Měla jsem dojem, že jsem si spletla místo. Ale časem jsme si začali důvěřovat a pak už to šlo ráz na ráz." Jejich putovní divadelní představení se hrálo téměř rok, takže čtveřice aktérů trávila s režisérem více času než s rodiči a přáteli... Gretchel měla šatnu společně s Rachel a tak není divu, že se z nich během té doby staly kamarádky. "Měla jsem radost, že mám po boku někoho stejně starého, na kom budu moci pozorovat jak se chová na place, jak jedná, atd.," říká. "Jako herečka je Rachel skvělá. Má spoustu nápadů, něco ji žene vpřed, je to obdivuhodné. Naše dvě postavy si příliš nepadnou do noty a některé zkoušky pro mne byly zpočátku bolestné. Musela jsem rozlišit, kde končí Rachelina role a začíná její opravdové jednání." O své postavě Jenny Gretchelová říká, že se jedná o typ ženy, co na srdci, to na jazyku. Očekává, že když bude ke všem rovná, tak jí oplatí stejnou mincí. Ale jak se v průběhu času několikrát spálí, naučí se mlčet a mít i svá vlastní tajemství. Rachel Weiszové nejvíce učaroval kolega Fred. "Je to pan herec, Má smysl pro humor, dokáže ze sebe dělat šaška, a současně si umí zachovat naprosto kamennou tvář při scénách, kdy se ostatní válí smíchy ." Na Paulovi ji zase zaujalo, že vůbec není domýšlivý a samolibý. A právě to se pro postavu, která se mění z politováníhodného holobrádka na fešáka ze stránek módních magazínů, hodilo. Také Weller dodává, že "...Paul se nebojí být tím, kým je. Je citlivý, ale přitom si dokáže udržet i odstup. A Rachel? Ta je prý na první pohled tak talentovaná, tak skvělá, tak... Prostě co si vzpomenete. Americkou angličtinu zvládla jako by jí mluvila odmalička."

Filmové natáčení Sexuální rekonstrukce probíhalo během pouhých devatenácti dnů a všechny scény se odehrávaly víceméně popořadě. To by se nikdy nemohlo stát, kdyby nebyli herci tak dokonale secvičení. A to během natáčení v březnu 2002 vládla stejně uvolněná atmosféra jako na počátku projektu v Londýně o rok dříve. To už v něm byla zapojena nejen herecky, ale též producentsky Rachel. LaBute o ní říká, že na rozdíl od ostatních herců, kteří se starali především o své role, byla celým příběhem doslova posedlá. Zasloužila si, aby se na něm mohla podílet o něco více. Společně s režisérem získali finanční podporu od společnosti Working Title Films, jejíž představitel Eric Fellner viděl divadelní adaptaci Sexuální rekonstrukce a měl zájem podpořit její filmové zpracování. K tomu se přidal i Focus Features, do štábu navíc přistoupil Philip Steuer - dlouholetý přítel režiséra LaButeho. V té době bylo představení uváděno na Západní pobřeží Spojených Států a herci mířili do New Yorku - do budovy Promenade Theatre.

"Nejtěžší věcí," říká LaBute, "...bylo převést veškerý děj na filmové plátno tak, aby postavy neztratily nic ze svých typických dlouhých dialogů. Navíc jedna věc je postavit na pódium stůl a vsugerovat divákům, že jsou v kavárně, a druhá je posadit herce do skutečné kavárny, kde se to hemží lidmi a kde je celá řada motivů rušících dějovou linku. Pro filmovou adaptaci zvolil LaBute i jinou lokaci příběhu, z konzervativního středu Ameriky, ho posunul do svobodomyslnější Kalifornie. "Byl to velký skok jinam, ale protože je Sexuální rekonstrukce příběh o lásce a kráse, tak se mi jevila Kalifornie jako ideální, neboť je s obojím v podvědomí v nás tak nějak spjata," říká. Některé scény se točily přímo v Los Angeles, v Gourmet Caffe Warenhouse na Traction Avenue, hodně se pracovalo i ve filmových studiích v San Pedru, kde byly připraveny kulisy Philiphova bytu a interiéru muzea. Ale klíčovou lokací byl kampus California State Univerity v Camarillo, který představoval fiktivní Mercy College.

Některé scény se točily přímo v Los Angeles, v Gourmet Caffe Warenhouse na Traction Avenue, hodně se pracovalo i ve filmových studiích v San Pedru, kde byly připraveny kulisy Philiphova bytu a interiéru muzea. Ale klíčovou lokací byl kampus California State Univerity v Camarillo, který představoval fiktivní Mercy College. Ve filmu se také projevily detailněji fyzické změny hlavního představitele Adama. Ten zhubne o dobrých třicet kilo, čehož je na plátně docíleno protetickými pomůckami a skvělým make-upem. Ale na této proměně se podílel i sám herec, který průběžně měnil způsob chůze, náklon hlavy i rychlost pohybů. Paul o své postavě říká. "Věděl jsem, co přesně dělám, a Adamovi rozuměl. To se stává málokdy, jen když se opravdu vžijete do své postavy. Ale přesto tam byly momenty plné překvapení a musel jsem si pořád připomínat, že teď hraju pro filmové hlediště, kam se vejde možná i stovka diváků na rozdíl od malého intimního divadelního hlediště."

"Kolikrát jsem viděla Paula oblečeného do takového tlustého nemotorného obleku z něhož mu koukaly jen jako dvě hůlčičky hubené ruce. A v nich držel kytaru, kymácel se do rytmu a zpíval na celé kolo," vzpomíná první dny natáčení Rachel Weiszová. "Vypadal jako chrobák, mohla jsem se smíchy potrhat..." O postavě Evelyn se však Rachel vyjadřuje s vážnou tváří. Říká. "Jsem Neilovi vděčná, že mi dal tuhle šanci. To, co Evelyn předvádí v Sexuální rekonstrukci je totiž postava, kterou by z devadesáti procent hráli pod jiným režisérem výhradně muži. Každopádně vztah mezi Evelyn a Adamem ukazuje, kam až vede závislost na druhé osobě. Zprvu to vypadá nenápadně - miláčku, dej se trochu ostříhat, lásko, slušela by ti modrá barva, atd. - ale může to vést až k rozkladu osobnosti, pokud jedinec bude příliš ustupovat a nezůstane sám sebou. Filmová Evelyn je doslova posedlá uměním, či alespoň tím co za něj považuje, a v rámci svých experimentů umí být nemilosrdná, necitelná až krutá. Tady se nabízí otázka, jaké hodnoty jsou v lidském životě přednější. Evelyn jednoduše provokuje, podobně jako i sám režisér a scénárista snímku Neil LaButte." On sám nepopírá, že má s hlavní postavou něco společného. Ostatně jako scénárista zakomponovává do svých námětů postavy a slova jiných lidí, nechává se jimi inspirovat. "I každý spisovatel poslouchá rozhovory neznámých lidí na ulici, vžívá se do jejich radostí a smutků, aby je pak dříve či později použil do svých prací. Často mne napadá jak daleko to takhle může jít, než se někdo z těch "využitých" ohradí. Sexuální rekonstrukce nemá něco takového obhajovat, spíše je requiem pro ty, kteří vykrádají cizí životy."

Během natáčení se Rachel plně soustředila na ztvárnění své role, do pozice producenta se vrátila opětovně až při editaci záběrů, při střihu a ozvučení snímku. Jako doprovodná hudba k němu byly použity nahrávky Elvise Costella, které mají chvíli charakter klasiky a chvíli přeskakují do melodického popu. Současně jako by podmalovávaly vystupňování celého příběhu. K vlastnímu natáčení ještě Rachel dodává. "Ačkoliv má Neil přesnou představu jak má co vypadat, dával nám na place překvapivou volnost. Dokonce nás pobízel, abychom přišli se svými návrhy. Nikdy neřekl, tohle bylo špatně a tohle je dobře. Spíš se zamyslel a podotkl, že to bylo "jiné." Na rozdíl od režisérů, se kterými jsem spolupracovala dříve se mi s Neilem skvěle komunikovalo, protože byl schopen uznat, že se stejné věci dají vyjádřit různými způsoby. Byl v pohodě, sršel vtipem, a rozesmíval nás tak, že jsme se někdy s Mol i rozplakaly."

Gretchen Molová

Za svůj skvělý výkon v divadelním zpracování Sexuální rekonstrukce obdržela cenu Theatre World Award a byla nominována na stipendium Lucille Lortel Award. Ve filmové branži je známá především díky snímkům - Sweet and lowndown (Sladký ničema) Woodyho Allana, Attraction Russella De Graziera, Forever mine Josepha Rusnaka, ... Mimoto se objevila i v televizních adaptacích například Ivana Passera - Piknic, na HBO v Subway stories či v minisérii Death men walk. Gretchel má diplom z hereckého studia Williama Espera a pobývala též na American Musical and Dramatic Academy. V divadlech sehrála role při představeních Bus stop, An actor nightmare, No exit, atd

Paul Rudd

Také on obdržel za svůj výkon v Sexuální rekonstrukci uváděné v manhattanském Promenade Theatre nominaci na ocenění Drama League Award. Před tímto projektem sehrál řadu představení v New Yorku a v Los Angeles, kde bylo jedno z jeho představení zfilmováno pro televizní vysílání Showtime a to právě LaButtem. K Paulovým filmovým kreditům patří jak snímky velkých studií tak ty z nezávislé produkce. Například Amy Heckerlingové Clueless, Baz Luhrmana Romeo + Juliet, Lasse Hallstrőma tolik oceňovaná Pravidla moštárny, či Wet hot american summer Davida Waina. Navíc si zahrál i v jednom z televizních dílů série Přátelé a v adaptaci Roberta Markowitze snímku The grat gatsby. Paul vystudoval herectví na University of Kansas a pokračoval studiem na American Academy of Dramatic Arts. Hostoval také v několika představeních na Brodwayi a v newyorském kulturním Lincoln centru.

Frederick Weller
Jako absolvent newyorkské The Juilliard School se zapsal do širšího povědomí když vyhrál cenu Obie Award za svou roli Michaela v představení Curtains. Později hrál na Broadwayi v celé řadě divadel a v představeních The little foxes, Six degrees of separation, nebo The rehersal. Před natáčením filmu Sexuální rekonstrukce ho angažovalo divadlo London's Donmar Warenhouse a následně i Manhattan's Public Theater. Svůj filmový debut si odbyl ve snímku Stonewall Nigela Finche.
Současně se pohyboval i na televizních obrazovkách a to jako představitel hlavní role v minisérii televizní společnosti ABC - The beach boys - An American Family, v NBS/Hallmark sérii In the beginning, v CBS televizním filmu Aftershock: Earthquake in New York a v episodě The young indiana Jones Cronicles, kde ztvárnil postavu Eliota Nesse.

Rachel Weiszová

Herečka, pro níž se stala Sexuální rekonstrukce i producentským debutem. Brzy budeme moci vidět Rachel ve filmech Confidence, kde si zahraje po boku Dustina Hoffmana a Edwarda Burnse, Envy, kde bude společně s Benem Stillerem a Jackem Blackem a konečně Runaway Jury, kde hrají též John Cusack, Gene Hackman a opět Dustin Hoffman. Tvář Rachel zná každé malé dítě a to z blockbusteru Mumie a Mumie se vrací, jiný druh diváků si ji zase vybaví z nedávno uvedeného snímku About a boy, kde si zahrála s Hugem Grantem. Také na divadelní dráhu vstoupila velice úspěšně a to rolí v dramatu Noela Cowardse Design for living, který režíroval Sam Menders, za níž získala hned několik ocenění. Později si zahrála na West Endu v představení Suddenly last summer v režii Seana Mathiase. Rachel má za sebou skutečně širokou škálu rolí z doby, kdy hrála divadlo během studií na Cambridge. Se dvěma přáteli tehdy založila skupinu Talking Tongues Theatre, kde sehráli mnoho experimentálních kousků a získali prestižní cenu i na divadelním festivalu ve skotském Edinburghu. Rachel je také známá z reklamních kampaní, ve kterých propaguje kosmetickou značku Revlon.

Neil LaBute
Neil absolvoval Brigham Young University v Utahu a pak ještě studoval v Kansasu a v New Yorku. Právě tehdy se zapsal do kurzů tvůrčího psaní a obdržel stipendium na Royal Court Theatre v Londýně. Později se také aktivně účastnil diskusních panelů a seminářů na filmovém festivalu nezávislých snímků - Sundance. A v tamní soutěži vyhrál jedno z míst jeho první snímek In the company of man, který poctilo uznáním za nejlepší hraný film i společenství filmových kritiků New York Critics Circle's. Za jeho scénář LaBute obdržel i další ocenění, namátkou Independent Spirit Awards. V roce 1988 natočil další příběh s názvem Your friends & neighbors, kde si zahráli Amy Brennemanová, Aaron Eckhart, Catherine Keener, Nastassja Kinski a Ben Stiller. Třetím filmem nazvaným Nurse Betty na sebe upozornil v roce 2000 na festivalu v Cannes, kde obdržel ocenění Best Screenplay Award. V hlavní roli se tehdy objevila Renée Zellwegerová, která dostala za svůj výkon Zlatý glób. Následoval film Pocession na motivy úspěšného románu A.S. Byattse, kde hrála Gwyneth Paltrowová, Aaron Eckhart, Jeremy Northam a Jennifer Ehleová.
Mezitím byl LaBute činný i na divadelních prknech, kde režíroval celou řadu představení. Namátkou - Filthy talk for troubled times, Rounder, Ravages ... Po svém si LaBute přizpůsobil i adaptace Drakuly či Woyzeka, které uvedl na americké i evropské scéně. Tehdy napsal i tři jednoaktovky, které byly uváděny v režii Joe Mantella pod společným názvem "Bash, latterday plays", neboli Psina až do soudného dne. Tato představení se nakonec dostala i do americké televize do pořadu Showtime.