Sherlock Holmes

Robert Downey Jr. (Iron Man, Temný obraz) a Jude Law (Letec, Imaginárium Dr. Parnasse) si zahráli památné a nerozlučné parťáky v novém filmu Guye Ritchieho (Podfu(c)k) plném akce, dobrodružství a mystiky.  
 
Sherlock Holmes je pojem! Takový dobový superhrdina. A tak není divu, že mu jsou předhazovány ty nejkomplikovanější případy. Do jednoho takového se zaplete i ve svém novém filmu okořeněném špetkou magie a tím, co bychom od Holmese očekávali, tedy geniální dedukcí a plánováním.  
 
Celý film je perfekcionisticky naplánovaný. A detaily jsou přesně to, co ho žene kupředu. Na drobnostech to celé stojí a právě ty jsou mnohdy nejdůležitější. Malinké drobnůstky, kterých si mnohdy ani nevšimneme. V tom je Sherlock Holmes fantasticky vyřešený. Vracení se do předchozích dnů a klíčových okamžiků. Děj je složitý a převyprávět ho tak, aby to do sebe všechno perfektně zapadalo, je nadlidský výkon. Ale na plátně, kde si štáb vyhrazuje 128 minut, je všechno přehledné, snadno pochopitelné a neobyčejně zábavné. Člověk je v pozoru a na konci přitom má páru o čem film byl. Nevím, jak u ostatních, ale já u jiných Ritchieho filmů páru neměla...  
A najde se spousty komplikací a vychytávek, které člověku uvíznou v paměti velmi dlouho. A že je tady těch vychytávek až nad hlavu.  
 
Celý film odsýpá neuvěřitelně rychle. Člověk sotva postřehne, že je už v polovině a, paradoxně, tam se to teprve rozjede na plný pecky. Velkou mírou jsou na tom podepsané dialogy. Rychlé, trefné a odzbrojující. Není na co čekat, Holmes, Watson a slečna Adler se neustále pošťuchují, chovají se nepředvídatelně pro diváky a předvídatelně sami pro sebe. Divák se velmi rychle stane součástí příběhu, začíná rozumět jednotlivým postavám, odhadovat jejich reakce, poznávat jejich osobnosti. A spíš dříve než později ho to začne hodně bavit.  
 
Herci jsou prostě báječní! Každý ve své roli dělá co umí a po prvních deseti minutách si divák každého zamiluje. Nehledě na rozškatulkování hrdina/padouch. Downey se v roli Holmese našel. Lehce komediální výrazy prokládané čpící genialitou ohromí každého. Bez Lawa by si příběh asi nikdo představit nedovedl a po boku Downeyho mu to sedí. Těm dvěma to prostě šlape jako hodinky. McAdams je prostě okouzlující. I Mark Strong v roli Lorda Blackwooda je velmi sympatický. A u záporáků to je co říct.  
 
Hudba byla sázka do loterie. Dobově zcela nehodící se, do prostředí nám vůbec nepasuje. A přesto dokáže diváka nadopovat na tu nejvyšší hladinu. Ona se totiž nehodí k době a místu, ale perfektně se hodí k charakterům a k příběhu. Holmes je tak trochu podivín a tak k němu moderní hudba pasuje.  
Ono taky, když se na film člověk dívá, všechno přesně asi nesedí do dané doby. Některé vymoženosti bychom si představovali někde jinde a někdy jindy. Guy Ritchie zachází dál a zároveň ne tak daleko, aby se to nehodilo. Prostě je to ťip ťop.  
 
Konec je přímo pozvánkou do dalšího dílu. Je to tak snadné, jako otevřít dveře. Mezi námi, potenciál na pokračování by byl. Na hercích je vidět, že by do toho klidně šli. Tak uvidíme, jak se tvůrci rozhodnou. Třeba budeme překvapeni.  
 
Nicméně, do té doby nám musí stačit jeden díl, který rozhodně za popcorn stojí. Plánovaná akce a originální drobnosti, to je to, co dělá Sherloka Holmese tím člověkem, jakého všichni známe.