Papírové čtvrtky, lepící páska a nesmírná představivost a troufalost bořit fyzikální zákony stačí Franku O. Gehrymu, aby každou svou další stavbou prohluboval pověst jednoho z nejgeniálnějších architektů současnosti. Jeho monumentální budovy z titanu a skla, betonu a oceli, dřeva a kamene se rodí rovnou jako trojrozměrné. Světové renomé a doživotní slávu zajistily Gehrymu mimo jiné stavby Guggenheimova muzea v Bilbau a koncertního sálu Walt Disney Concert Hall v Los Angeles, v českém kontextu se proslavil především projektem Tančícího domu na Rašínově nábřeží. Český divák má nyní jedinečnou příležitost seznámit se s Gehryho dílem v celé jeho šíři, aniž by opustil sedadlo svého oblíbeného kina: prostřednictvím dokumentárního filmu o životě, díle a především procesu tvorby Franka Gehryho.
Pokud se o architekturu zajímáte a Gehryho znáte, obávám se, že vás film ničím nepřekvapí. Prostě uvidíte pár Gehryho projektů, dozvíte se něco o tom, jak žil a uslyšíte pár jeho mouder. Přestože má film necelých 90 minut, ke konci už se dost vleče.gEHHRY,který se proslavil svými "divokými" stavbami, ignorujícími pravé úhly (má na svědomí například "Tančící dům" v Praze u Vltavy). Tento dokument z roku 2005, režírovaný slavným Sydneyem Pollackem (Gehryho přítelem) se mi líbil, protože jsem o Gehrym nevěděl téměř nic a naprosto většinu jeho děl, představovaných ve filmu, jsem neznala.
První Pollackův celovečerní dokument se nesoustředí na Gehryho teoretický přístup k architektuře, nesklouzává k pouhému obdivnému výčtu jeho staveb, ani nepředkládá Gehryho životopis. Jedná se spíše o intimní rozhovor dvou přátel o magických momentech Gehryho života a tvorby, která se nerodila bez obtíží. Pollack, který není odborníkem na architekturu, žádá svého přítele, aby mu osvětlil ducha svých staveb - jak vznikají, co znamenají, jak chtějí působit, a tím i jádro sebe sama. Zdokumentoval celé Gehryho dílo - od jeho první stavby seníku v Kalifornii až po objekty dosud nedostavěné. Sledoval sžívání se lidí s Gehryho specifickými objekty a jejich pohyb ve stavbách, které jsou svojí výstředností nepřehlédnutelné.
Frank Gehry prošel ve svých tvůrčích počátcích značnou autorskou i osobní krizí, o níž se ve filmu dozvídáme nejen z jeho vlastních úst, ale i z rozhovoru s jeho osobním psychoterapeutem. Jeho ambiciózní projekty narážely na neochotu a nedůvěru zadavatelů, Gehry se musel učit, jak je pro svá díla získat. Neustálý strach z totálního, nejen obchodního krachu, časem překonal a vystavěl díla, za něž si vysloužil chválu kritiků i veřejnosti, stejně tak jako nenávist a absolutně odmítavé postoje. Náladu, kterou vyvolávají Gehryho projekty, si české publikum může připomenout vzpomínkou na vzrušené a vlekoucí se debaty o tom, zda je vhodné narušit historický ráz pražského nábřeží extravagantním Tančícím domem.

O možnost natočit Gehryho portrét se ucházelo mnoho dokumentaristů. Gehry sám ale nakonec oslovil svého dlouholetého přítele Sydneyho Pollacka, přestože Pollack neměl dosud velkou zkušenost s dokumentaristikou a dodnes ani neoplývá žádnými hlubšími znalostmi architektury. Zato měl velkou zkušenost s Gehrym jako člověkem. Aby se Gehryho osobnosti co nejvíce přiblížil, postupoval formálně podobným způsobem jako Gehry při tvorbě svých projektů začínajících a korigovaných skicami: rozhovory v architektově domě a ateliéru, kde si neustále pohrává s papírovými modely, snímá digitální kamerou, zatímco pro natáčení v Gehryho precizních stavbách použil filmového materiálu.
Skici Franka Gehryho vypovídají o vzájemném pochopení dvou uměleckých osobností a přinášejí obraz jejich přátelství, které se v dokumentu setkává nad jejich společným tématem: procesem tvorby a vzniku.
Frank Gehry
Jeden z nejtvořivějších a nejosobitějších architektů současnosti Frank Gehry si vydobyl jak uznání kritiků, tak oblibu u široké veřejnosti. Jeho díla jsou často přirovnávána k sochám - bourají hranice mezi uměním a architekturou, přesto nepotlačují funkčnost.
Frank O. Gehry se narodil 28. února 1929 v Torontu, v roce 1947 se usadil v Los Angeles, kde žije dodnes. V oboru architektura promoval na University of Southern Kalifornia (1954), začal pracovat ve společnostech Victor Gruen Associates a Pereira and Luckman Associates. Krátce studoval urbanismus na Harvard University´s Graduate School of Design. Rok pobýval v Paříži, kde pracoval pro Andrého Rémondeta. V roce 1962 se vrátil do Kalifornie a založil v Santa Monice malou firmu. Jeho rané práce vycházejí z modernismu a ovlivnili je průkopníci moderní architektury jako Harwell Hamilton Harris, Richard Neutra a Frank Lloyd Wright. Od raných zakázek rezidenčních staveb však zkoumá expresivní potenciál obyčejných materiálů, do architektonického obalu se snaží vnést pohyb. Gehryho firma se rozrůstala a mezi zakázkami se začal objevovat i výstavní design, nábytek, knihovny, kancelářské budovy, restaurace, školy, výstavní síně a divadla.

V roce 1989 byla Gehrymu udělena cena Pritzker Prize, jedno z nejvýznamnějších architektonických ocenění, a Zlatá medaile Amerického institutu architektů (American Institute of Architects). V roce 2001 Gehry obdržel i Zlatou medaili Královského institutu Britských architektů (Royal Institute of British Architects).
Pritzker Prize znamenala pro Gehryho veliké uznání. Následující období patří mezi nejproduktivnější a nejspokojenější léta jeho kariéry. Počátek devadesátých let přinesl obrovský rozvoj počítačového softwaru a výrazně usnadnil konstrukci a realizaci složitých stavebních systémů. Umožnil také úspěšně přenést pohybové rysy Gehryho tvorby z modelů na samotné stavby. Gehryho architektonická firma Frank O. Gehry & Associates se rozrostla na 140 zaměstnanců a realizovala své projekty v zemích jako Česká republika, Francie, Německo, Japonsko, Skotsko, Španělsko, Švýcarsko a Spojené státy americké.