Sladký ničema

Poslední film Woodyho Allena je smyšlená biografie legendárního jazzového kytaristy Emmeta Raye, který se potýká s milenkami, gangstery, muzikanty i svým úspěchem na jazzové scéně třicátých let.

Sean Penn spodobnil fiktivního hudebního génia, jehož hvězda stoupá během swingové éry, ale není schopen se usadit. Emmet stojí navždy ve stínu svého výjimečného hrdiny, nesmírně vášnivého, Djanga Reinharda.

Allenův příběh křižuje noční bary, postranní uličky a nádraží éry swingu, ale celý byl natáčen hodinu od Manhattenu. Cesty zavedou Emmeta Raye z New Jersey do Chicagy, Detroitu a dokonce i na samotné výsluní hollywoodských filmových ateliérů. Produkční tým se díky tomu dostal na 85 míst spojených s touto éry. Ve filmu se objevují herci jako Anthony LaPaglia, Brian Markinson, Gretchen Mol, Samantha Morton, Sean Penn, Uma Thurman, James Urbaniak a John Waters. Woody Allen, Ben Duncan, Nat Hentoff a Douglas McGrath zde vystupují sami za sebe.

V "Sladkém ničemovi" (Sweet and Lowdown), stejně jako v jiných Allenových komediích a dramatech, se výstižné herecké obsazení do komických a zároveň citlivých rolí stalo otázkou číslo jedna. "Velmi rád jsem spolupracoval se všemi herci ," říká o hereckém týmu Woody Allen, " a na place jsme si to velmi užívali. Byl jsem hrdý, že jsem mohl pracovat se Seanem Pennem, který je vynikající herec. Práce se Samanthou Morton byla radost a Uma Thurman byla úchvatná, vše s tím spojené byl pro mne skvělý zážitek." Vše začalo Allenovou celoživotní láskou k jazzové hudbě. I když toto téma prostupuje mnoha jeho předchozími snímky, Sweet and Lowdown je legenda jazzové doby o umělci, který se zmocnil jak zrádné tak sladkobolné duše jazzu. Přestože je fiktivní Emmet Ray výtvorem Allenovi představivosti, upomíná tato postava na několik skutečných jazzových umělců, z nichž se někteří vyznačují nesmírnou hráčskou virtuozitou stejně jako soukromými životy plnými chaosu a lidských slabostí.

Ve středu příběhu Emmata Raye stojí jímavý románek s pradlenou Hattie. Tato neobvyklá role byla svěřena mladé britské herečce Samanthě Morton. Jedná se o dramatickou a citově velmi založenou postavu, která ve filmu nemá jedinou repliku. Mortonová tak byla nucena sdělit veškeré emoce své postavy jen pomocí výrazů očí a gest. Pro Woodyho Allena měla Samantha Morton vlastnosti blízké jednomu z bratří Marxu - Harpovi - ztvárnila totiž komickou postavičku tiché dívenky - sirotka, jež je hluboce oddána Emmetu Rayovi. Opakem Hattie je Blanche, ztvárněná Umou Thurmanovou, která již dříve hrála oslnivou představitelku vyšších vrstev třicátých let ve snímku Henry a June. Nyní hraje ženu, která je druhým já svého problematického manžela. "Uma je úžasná herečka - oslňující, sofistikovaná a nepostrádající impozantnost vlastní aristokratům," vyjádřil se o ní Woody Allen.
V menších rolích se objevují i známí jazzoví nadšenci, včetně jazzového kritika Nata Hentoffa, spisovatele/režiséra Douglese McGratha a samotného Woodyho Allena - ti všichni tvoří skryté detaily Emmetova života, detaily, které někdy stejným událostem dávají rúznou tvář.??????? Široký záběr snímku "Sweet and Lowdown" - se spoustou dobových lokalit po celých Státech - byl výzvou pro již tak výjimečnou produkci. Allenův vynikající tvůrčí tým, z něhož mnozí pracují s tímto režisérem již několik desítek let, byl nucen spolupracovat velmi úzce a efektivně, aby dokázal zajistit úplné zázemí pro natáčení. Vystřídání 85 různých míst v rámci natáčení vyžadovalo rychlou koordinaci, aby byla každá lokalita v pravý čas připravena pro natáčení a navíc ještě s tím správným počasím.

Pro uznávaného kameramana čínského původu, Zhao Feie, který je znám hlavně díky své práci na filmu Raise the Red Lantern, to byla první spolupráce s tvůrčím týmem Woodyho Allena. Právě visuálně velmi náročný Sweet and Lowdown byl Feiův první anglicky mluvený film. Tento kameraman komunikoval s Allenem a zbytkem štábu prostřednictvím týmu překladatelů- ale potvrdilo se, že jazyk barev a obrazu je mezinárodní. Woody Allen spolupracoval na výběru hudby pro tento film se svým zvukovým poradcem Dickem Hymanem. Byl to právě Hyman, který doporučil virtuózního kytaristu Howarda Aldena považovaného za jednoho z nejvšestrannějších a mistrných jazzových kytaristů dnes hrajících, aby "vytvořili" hudbu pro Emmeta Raye. Soundtrack vydaný společností Sony Classical Records zahrnuje rovněž originální nahrávky Djanga Reinhardta, houslisty Joea Venuttiho a kytaristy Eddieho Langa mezi těmi, kteří tvořili barvitou jazzovou scénu třicátých let.
Pro ztvárnění role Emmeta Raye si Allen vybral Seana Penna, který díky svému nesmírnému hereckému záběru, sehrál nepřebernou škálu odlišných filmových charakterů. Penn, který v životě nehrál na kytaru, se naučil prstoklad ke třiceti náročným jazzovým skladbám. "Sean naplnil mé nejhlubší představy o této postavě. Pracovat s ním bylo skutečným požitkem," svěřuje se Woody Allen.

Django Reinhardt
Django: kytara s lidským hlasem!" - Jean Cocteau

Ústřední postava fiktivní biografie Emmeta Raye je skutečná jazzová legenda Django Reinhardt. Reinhardt je považován za nejvýznamnějšího jazzového kytaristu v historii a jednoho z největších kytaristů vůbec. To, čím se odlišoval od mnoha jiných průkopníků techniky ve hře na kytaru, jako byli Lonnie Johnson, Edie Lang či Charlie Christian, byla jeho nesrovnatelná síle ve výrazu. V sebevražedném hráčském tempu byl schopen ochromit posluchače kousavými, lyrickými a něžnými virtuózními improvizacemi. Pro Emmereta Raye byl Django jediným člověkem, který byl schopen ho rozplakat.

Reinhardt byl cikán narozený v maringotce v Rumunsku. V jeho hudbě byl znát vliv rómského prostředí, který se pojil s původními swingovými prvky amerického jazzu. Výsledkem byla magická kombinace plamennosti s melancholií, technické promyšlenosti s nostalgickou sentimentalitou. Jeho improvizace zahrnovaly používání dvojitých strun na v oktávě , chromatický vzestup, arpeggio a walking? basové linie - prvky, které vytvářely celou paletu barevných emocí.

Přestože začal svou kariéru v pařížských tančírnách špatné pověsti, rychle se dostal do středu světového zájmu. Proslavil se nespoutaným naturelem ve své technické jednoduchosti a byl znám, podobně jako Emmet Ray, tím, že se kolikrát ani neobjevil na představení.

Anthony LaPaglia
má u herců vzácně se vyskytující cit pro výběr filmových,televizních a divadelních rolí, pronikává ztvárnění, která se vryjí do myslí diváků. Nedávno se objevil v australském filmu "Looking for Aalibardi" po boku Grety Scacchi, ve snímku Terrence Daviese "The House of Mirth" s Gillianem Andersonem, Ericem Stoltzem a Doug McGrath, ad ále ve filmu "Company Man" s Woody Allenem, Johnem Torturrou a Signourney Weaverovou.

Na Brodway účinkoval LaPaglia v úspěšném znovuuvedení hry "A View From the Bridge" od Arthura Millera. Za toto představení získal Cenu Tony (Tony Award) za hlavní mužskou roli spolu s cenou Dramatické redakce a kritiků (the Drama Desk Award and Outer Critics Circle Award). Průlomovou rolí v jeho kariéře byla komedie Vyhazovači (Bouncers), ve které ztvárnil hned osm z 30 postav. Působivá seznam jeho divadelních rolí zahrnuje "Northeast Local" a "The Rose Tattoo", za které obdržel nominaci na cenu Dramatické redakce za mimořádný herecký jevištní výkon. LaPaglia také upoutal pozornost v divadle Joseph Papp Public Theatre výkonem v "On the Open Road".

Roku 1997 hrál LaPaglia mocného obhájce, Jamese Wylera, v kritiky vysoce hodnoceném televizním seriálu od Stevena Bochca "Murder One". Mezi další televizní role patří " Keeper of The City" a "Criminal Justice" , který mu přinesl nominaci na "Cable ACE". Vedle Embeth Davidtz se objevil ve filmu "Garden of Redemption" . V "Never Give Up: The Jimmy Story V" ztvárnil hlavní roli.

Brian Markinson
se narodil v New Yorku a vyrostl na předměstí Chicaga. Studoval herectví v Londýně a poté se přestěhoval do New Yorku a navštěvoval Americkou akademii dramatických umění. Na Broadway hrál v "Lost in Yonkers" od Neila Simona a režisérem Mikem Nicholsem byl obsazen do hry Julese Feiffera "Elliot Loves". Od té doby s Nicholsem pracoval pravidelně a objevil se jím režírovaných snímcích jako "Wolf" "Primary Colors" a následném "What Planet Are You From?". K jeho dalším filmovým zásluhám patří filmy "City of Angels", "Enemy of the State" a "Up Close and Personal".

Brian zazářil ve dvoudílném "Lost Israel - Parts 1 and 2", který byl loni oceněn cenou Emmy. Jeho následnými projekty byly kanadský celovečerní snímek "Bad Faith" s Michaelem Moriartym a Glorií Reubenovou a Letní projekt roku 1999 Woodyho Allena.

V současné době žije ve Vancouveru B.C. se svou ženou herečkou Nancy Kerry a svými dvěma syny Evanem a Isaacem.

GRETCHEN MOLOVÁ (Ellie) - se brzy objeví po boku Raye Liotta a Josepha Fiennese ve snímku Paula Schradera "Na věky má" (Forever Mine). Molová hraje právě provdanou Ellu Bricovou, která se vášnivě zamiluje do muže, který jí po třinácti letech opět vstoupí do života a převrátí její život na ruby.

Moltonová absolvoval the William Esper Studio a Americkou akademii dramatických a musických umění. Profesionálně začala hrát v mnoha reklamách a na divadlech, kde se mimo jiné objevila v představeních "Bus Stop", "An Actor's Nightmare", "No Exit", "Gospell" a "110 in the Shade".

Gretchen vyrostla v uměleckém prostředí v Deep River v Connecticatu. Její matka je herečka a její bratr se chce stát filmovým tvůrcem. V raném věku byla objektem na fotografiích své matky a 8mm filmech svého bratra. Skutečnost, že chodila do taneční školy a školního sboru u ní jen utvrdila hereckou vášeň, kterou změnila pouhou zálibu v profesi. Nadále bere hodiny tance ve studio Williama Espera.

Nyní žije v New York City, kde se může oddat své vášni pro staré filmy a živou hudbu.

Samantha Mortonová
kritikou ceněný snímek "Under the Skin" Carine Adlerové vynesla Mortonové nominaci na cenu Bostonské společnosti filmových kritiků pro nejlepší herečku. Tento film také vahrál cenu mezinárodní kritiky " the Rothman's World Film International Critics awar ) za rok 1997 na mezinárodním filmovém festivalu v Torontu a Cenu Michaela Powera za nejlepší snímek na 51. ročníku filmového festivalu v Edinburgu.

Slečna Mortonová účinkovala v dalších dvou snímcích, které se přioparavují do distribuce - "Jesus' Son" (Syn Ježíše), jehož premiéra proběhla loňského roku na filmovém festivalu v Benátkách. Zde se objeví též Jack Black, Bill Crudup, Greg Nermann a Denis Leary. Film Erica Stylese "Dreaming of Joseph Lees" jí umožnil zahrát si s Rupertem Gravesem. V USA byl uveden v září 1999 společností Fox Searchlight Films.

Sean Penn
za svou téměř dvacetiletou hereckou kariéru si na své konto napsal přes 25 filmových rolí. Jeho výkon ve snímku "Mrtvý muž přichází" mu vynesl pozornost kritiků a nominaci na cenu Akademie za nejlepší mužský výkon. Roku 1997 byl v Cannes poctěn cenou za nejlepší herecký výkon ve filmu "She's So Lovely".

Loni si zahrál v "Hurlyburly" Anthonyho Drazena, což je filmová adaptace hry Davida Raba a obdržel cenu za nejlepší mužský herecký výkon na Benátském festivalu. Objevil se též ve snímku "Tenká červená linie" ("The Little Red Line") Terrence Malicka a nedávno se objevil v "Up at the Villa" režiséra Phillipa Haase.

V posledních letech rozšířil Penn své aktivity i na filmovou režii a psaní ("The Indian Runner", "The Crossing Guard"), díky čemuž vytvořil produkční společnost Clyde is Hungry Films v San Franciscu.

Uma Thurmanová
dokázala svými nepřekonatelnými výkony, že je jedna z nejvšestrannějších mladých hereček. Jako dcera psychologa a středoškolské profesorky vyrostla v Amhertu, Massachussetts a Woodstocku, New York. Navštěvovala školu v Nové Anglii, kde ji v jejích patnácti letech objevili dva neworští agenti. V šestnácti přestoupila do profesionální školy pro děti v New York City, aby pokračovala ve své herecké kariéře.

Její vstup na hlavní filmovou scénu začal snímkem "Johnny Be Good" po boku Anthonyho Michaela Halla. Avšak byla to role bohyně Venuše v Gilliamově fantasii "The Adventure of Baron Muchausen" (1998), která jí proslavila mezinárodně. Tato zvláštní a všestranná herečka obdržela uznání kritiky za své ztvárnění pannenské dívky z kláštera 18. století, Cecil de Volanges, svedené Johnem Malkovichem ve filmu "Dangerous Liaisons" Stephena Freara. Následujícího roku se objevila vedle Freda Warda a Maria de Medeirosy v "Henry and June" režiséra Philipa Kaufmana, kde ztvárnila neurotickou bisexuální družku Henryho Millera. Jako Daphne McBain, jedno z tří rozmazlených dětí Dabneye Colemana, v komedii "Where The Heart Is" režírované Johnem Boorman. Roku 1991 hrála s Richardem Geerem a Kim Basingerovou ve filmu "Final Analysis". Poté se znovu sešla s Johnem Malkovichem v thileru "Jennifer 8", kde hrála slepou dívku Andyho Garcii. Ve snímku "Mad Dog and Glory" byla barmankou, která se smluvně stává otrokem Roberta DeNira, aby tak zachránila život Billu Murayovi. Její snad nejvýmečnější snímek je "Even Cowgirls Get The Blues" Guse Van Santa, kde hrála Sisy Hankshaw bisexuální stopařku ve stylu hippie.

V "Létě 1999" (Spring 1999) debutovala na divadle v moderní verzi Molierovy Misantropha s divadelní společností "The Classic Stage Company" v New Yorku.

Brzy ji budeme moci vidět ve filmu "Valet" po boku s Gerarda Depardieua a Tima Rotha a novém snímku společnosti Merchat¨nt/Ivory "The Golden Bowl" s Nickem Noltem, Angelikou Huston a Jeremy Northamem.