Slepičí úlet

Odsud se utéct ještě nikomu nepodařilo. Na to je plot příliš ostnatý, zuby hlídacích psů příliš ostré a pohled bachařů příliš ostříží. Veškeré klasické pokusy spočívají v podhrabání plotu, útěku v převlečení za koryto a ohánění se falešnou omluvenkou šly přímo vniveč.  
 
Pokud nechtějí zajatci skončit s hlavou na špalku, zbývá jim poslední šance - naučit se létat. Což je ovšem trochu problém, zvlášť když jste slepice.  
 
Žánr útěkových filmů je mrtvější než dinosauři. Ale jak se praví na funusech, zemřel, ale nebude zapomenut. Proto si také tvůrce oscarových kraťasů Wallace a Gromit Nick Park troufl spolu s Peterm Lordem oprášit zajatecké schéma, vyrvat ho z kořenáče druhé světové války a přesadit ho na drůbežářskou farmu. A funguje to. Člověk se baví, když poznává provařené scény zahrané plastelínovými pernatci - heroické proslovy, konspirační schůzky na ubikacích, rýsování čárek, na stěně samotky, plížení za zády stráží a nechybí dokonce ani pinkání míčkem o stěnu a hraní na foukací harmoniku...  
 
Ačkoliv je Úlet především parodií na snímky typu Velký útěk, pochopili tvůrci, že na jednom nápadu - byť geniálním - film nepostaví. Takže přihodili romantickou linku (jak říká Mel Gibson, je to klasika: Kohout potká slepici, kohout se zamiluje do slepice, kohout ztratí slepici... ), trochu napětí a dvě opravdu velké akční scény. Je to prostě film, který natrvalo změní váš postoj ke slepicím. Už nikdy se o nich nebudete vyjadřovat s pohrdáním a urážet je srovnáním s vaší dívkou. Už nikdy si netroufnete vstoupit do kurníku bez podpory jednotky speciálního nasazení. Víc si snad tvůrci nemohli ani přát.