Komedie / rodinný / romantický, Německo, 1999, 101 min.
Sun Alley
Sdílet
Báječná léta ve východoněmeckých pelíšcíchFilm Eastie Boys se odehrává v sedmdesátých letech, v době, kdy ještě existovaly dílenské výbory, kdy Sovětský svaz byl velký bratr a zbytek světa třídní nepřítel, kdy berlínská zeď byla ochranou proti fašismu a NDR byla země, ve které žil náš hrdina Micha Ehrenreich. Micha žije na Sonnenallee, v ulici, jejíž jeden konec je už na Západě a druhý, ten kde bydlí, na Východě. Jejich byt je těsný, jejich soused je u státní bezpečnosti, jejich "západní" strýček k nim pašuje punčocháče a jeho matka ze sebe dělá starší, aby mohla přejít hranici na nalezený pas. Michovi může být Východ i Západ ukradený, pro něj je nejdůležitější Miriam, ta nepopsatelná, báječná, nedosažitelná Miriam. Micha jí položí svůj život k nohám a přitom se naučí, jak ho vzít do vlastních rukou.
Uprav informace o filmuRežie:
Leander HaußmannHerci:
Alexander Scheer,
Alexander Beyer,
Katharina Thalbachová,
Teresa Weißbach,
Detlev Buck,
více...+ Napiš komentář k filmu a získej DVD ZDARMAWeb:
IMDB,
Titulky,
Oficiální stránky Videotéka:
přidat si do ní film
OceněníNejúspěšnější německý film roku 1999!!!
Popis filmu Sluneční ulice
Těžko říct, zda je dospívání těžší za socialismu, nebo kapitalismu, totality, nebo demokracie. Hormony zpravidla na politické pozadí neberou ohled. Jsou však situace, které mohou už tak dost drsnou přípravku na dospělost ještě kapánek zdramatizovat. Když má například sedmnáctiletý jedinec v tesilkách a s bakelitových walkmanem made in DDR neustále na očích sedmnáctileté jedince ve festovních zvonáčích a s japonskými hi-fi přístroji na ramenou, stává se poněkud podrážděným. Ve věku, kdy by za trochu lásky a pravé americké džínoviny ušel mladý socialistický člověk světa kraj, bývá konfrontace s vymoženostmi západních demokracií krutá. Sedmnáctiletý Micha a jeho kamarádi by mohli vyprávět! Žijí ve východním Berlíně v ulici nemilosrdně přeťaté proslulou zdí, denně chodí kolem kamenné hradby chráněné ozbrojenou stráží a jako morčata se nechávají z nedaleké terasy okukovat stejně starými "zápaďáky". Barevnou svobodu mají Micha and his boys na dosah ruky a za druhou je pevně drží šedá totalita, blížící se maturita a první socialistické i citové závazky. Může se zdát, že jim jde jen o to, jak sehnat zakázanou muziku, nedostatkové rifle a úzkoprofilové slečny, které nežalují předsedkyni školního komunistického výboru, hned jak jim rozepnete podprsenku. Ve druhém plánu ale svádějí své malé-velké bitvy o čest a svobodu a proti absurditě režimu bojují určitě statečněji než jejich otupělí rodiče. Občas jsou formy protestu (jako třeba močení na památník komunistických vůdců) poněkud svérázné, ale nějak se koneckonců začít musí...
Německá retro komedie Eastie Boys nese přívlastek rodinná, ale lépe by ji vystihlo označení "teenegerovská". Propagační plakáty ji odvážně přirovnávají k Pelíškům či Báječným létům pod psa, ale do těch má kvalitativně daleko. Nejvíce za nimi tahle "east side story" zaostává v disciplíně zvané "inteligentní humor". Komika (až na pár podařených dialogů) staví převážně na tom, že někdo "legračně" chodí nebo "legračně" koulí očima. Transparentní demonstrace duševních pochodů a některé prvoplánově rozesmívací situace sklouzávají do nefalšované crazy komedie, ale jsou paradoxně nejslabší. Ale abych byla spravedlivá: možná právě proto, že se s těmi "báječnými lety" čeští filmaři vypořádali víc než precizně, chutnali mi Eastie Boys jako čaj z několikrát vylouhovaného sáčku. Chybějící thein dodávala muzika, na které spolupracovali kultovní Einstürzende Neubauten, Puhdys nebo Nina Hagen. |
Text: Monika Valentová
Recenzi poskytl měsíčník
Cinema
Pro účely natáčení byla na pozemcích studia Babelsberg za tři miliony marek znovu vybudována berlínská zeď, producent Detlev Buck se stal příslušníkem Německé lidové policie (VoPo) a výtvarník Bert Neumann za pomoci kostýmů a spotřebního zboží vzkřísil NDR opět k životu. V únoru 1999 byli Leander Haussmann a Thomas Brussig za scénář k filmu Eastie Boys oceněni nejvýše dotovanou německou cenou - Cenou zmocněnce spolkové vlády pro kulturu a média.
Je načase začít hovořit o tom, co bylo NDR ještě kromě zdi, Státní bezpečnosti a ústředního výboru. Některé věci - jako například pionýrští vedoucí - byly jenom na Východě; Západ měl zase třeba desky Rolling Stones. Některé věci byly pro Západ i Východ společné, jako například ulice Sonneanallee. Jeden konec byl na Západě, druhý na Východě. Uprostřed stála zeď.
Michael Ehrenreich ( Alexander Scheer) bydlí na tom východním konci. Je mu sedmnáct, chce se stát popovou hvězdou a moderně se obléká. A přitom neustále naráží na nějaká omezení. Není ani pořádně pro systém, ale ani proti němu. Jeho heslem je: zařadit se a zevnitř rozložit. A miluje Miriam (Theresa Weißbach), tu báječnou, nedosažitelnou Miriam. A než ji dostane, a pak zase ztratí a potom snad přece jen zase dostane, bude v okolí zdi pěkně živo.
Jeho přítel Mario (Alexander Beyer) se stane existencionalistou a jejich přátelství projde zatěžkávací zkouškou. Jeho matka (Katharina Thalbach) najde pas, který patřil nějaké starší paní ze Západu, a tak, aby se dostala alespoň na jeden den do vysněného ráje, zestárne ze dne na den o dvacet let, jeho "zápaďácký" strýček (Ignaz Kirchner), rozený pašerák, nakonec špatně dopadne a policistu (Detlev Buck) nakonec zničí zakázaný západní song. Z léku na astma se stala halucinogenní droga, z jablek a liči symboly studené války, a lidé nejsou tím, čím se zdají být, například příslušníky státní bezpečnosti.
Michovi je Východ i Západ ukradený, pro něj je tím nejdůležitějším Miriam. Chce jí svůj život položit k nohám, ale nejdřív ho musí sám objevit. Ve dne v noci píše své četné deníky a přitom začíná znovu poznávat svět kolem sebe - armádu, uniformní šeď, zeď a tichošlápkovství. Nakonec už výrazně ční z řady, a to je dobře.
V roce 1998 se začalo s přípravnými pracemi na natáčení Eastie Boys. Tvůrci se museli vrátit zpět do let, ve kterých kdysi žili. Kromě modelů, kreseb , náčrtů nebo fotografií byly hlavním studijním materiálem pro film skutečně prožité příběhy. Začalo nekonečné sbírání detailů. Současně bylo třeba začít s výkresy, s přípravou stavby, stavebními pracemi a s logistikou. Projekt od začátku až do konce provázely potíže s financováním a časová tíseň. Na jedné straně to kladlo veliké nároky na studio Babelsberg, na druhou stranu to ale napomohlo i k hledání nových cest.
Největší dík patří všem spolupracovníkům včetně řemeslníků, bez jejichž vysokého nasazení a zručnosti by tento staronový svět nikdy nevznikl. Natáčet se začalo koncem září. Ulice Sonnenallee se naplnila životem, očekávané dojmy se skutečně naplnily. Zdejší zelinářství bylo opravdu cítit jak v NDR roku 1976.
Lidé, kteří vyrostli ve společnosti, kde bylo všeho nedostatek, budovali novou, kašírovanou zeď za pomoci techniky bývalého třídního nepřítele.
Zeď postavená ve studiu Babelsberg - základní údaje:
zastavěná plocha cca 7000 m2
vrstva asfaltu cca 3000 m2
chodníky/hřiště cca 1500 m2
obruba chodníků ca. 250 běžných metrů
26 průčelí domů cca 3625 m2
délka 261 metrů, 300 oken, výkladů a dveří
Průčelí domů byla stabilizována až šestnáct metrů vysokými konstrukcemi, které byly zapuštěny až devět metrů hluboko do země. Tyto konstrukce spotřebovaly 250 tun ocelových profilů.