Hořká komedie o životních šrámech a o tom, že co bylo, už se nevrátí. Profesor Karda, který teď nepříliš úspěšně provozuje v Krkonoších turistickou chatu Severka, se u vleku setká se svým bývalým žákem Vikim Cabadajem, který se živí jako lyžařský instruktor. Ten je rozvedený, na horách je se svou dcerou Janou a když zjistí, že na chatě je u Kardy na návštěvě dcera Marika, o kterou se kdysi neúspěšně ucházel, navrhne bývalému učiteli, aby na chatě uspořádal sraz bývalých spolužáků. Od jejich bouřlivého lyžařského kursu totiž uplynulo pětadvacet let. Začne spolužáky obvolávat brzy se na chatě začnou někteří z nich objevovat. Obézní Radek vlastnící neúspěšné vydavatelství, úspěšný televizní bavič Karel, který přijede i se synem Petrem, bezdětná Soňa i Eva se dvěma syny. Viky je sice zklamán, protože nakonec dorazí jen hrstka bývalých spolužáků, přesto se snaží navázat na minulost a oživit vzpomínky. Znovu chce s kamarády soutěžit o Mariku, ani Radek, ani Karel však nemají zájem. Večer dorazí také profesorka Hanka, kterou kdysi miloval Radek. Ve vzpomínkách na dávné události se přes Vikiho nadšení a poněkud křečovitý optimismus postupně začínají objevovat hořké tóny, vyvolané konfrontací bezstarostné minulosti s trpkými životními zkušenostmi a nezdary ať už v osobním nebo profesním životě. Většina z nich přišla o ideály, cítí se osaměle a pokud někteří žijí ve vztazích, jsou většinou nefunkční nebo nějak nabourané. Většina z nich si ve vzájemné konfrontaci uvědomuje, že mají na kontě spíš prohry než výhry. Radkovo vydavatelství krachuje, Karel má plné zuby popularity i role baviče, Marika se marně pokoušela prosadit jako herečka v Hollywoodu a Hanka rezignovala na své ideály a provdala se za úspěšného staršího muže. A zdá se, že ani setkání po letech nebude mít šťastný konec. Minulost je nenávratně pryč a ani pokusy navázat na tehdy zrozené citové vztahy nemají naději na úspěch. A tak bývalé spolužáky čeká po společně stráveném víkendu kocovina způsobená nejen alkoholem. Ale možná se tu přece jen zrodí něco, co by mohlo mít naději.

Radoslav Brzobohatý (rozhovor)
Pane Brzobohatý, osudy postav do jisté míry kopírují i skutečné osudy herců, kteří v filmu Sněženky a Machři po 25 letech hrají. Vy ale o pořízení horského penzionu zřejmě neuvažujete?

Ne, to skutečně ne.

Napadlo vás někdy, že se bude jednou natáčet pokračování úspěšného filmu Sněženky a machři?

To absolutně ne. Byl to film, který u diváků jednoznačně zabral a měl úspěch, ale ono je to vždycky ohromné riziko vstoupit znovu do téhle řeky, byť po pětadvaceti letech. Ale myslím si, že to za to stojí, protože životní osudy jsou jiné u študáků a jiné u dospělých. Tak snad se to podaří! To člověk totiž nikdy neví, protože každý film je riziko. Kéž by to dopadlo!

Ve vaší filmografii jsou takové skvosty jako Všichni dobří rodáci, Atentát nebo seriál F. L. Věk. Na kterém místě pak stojí lehká komedie z horského prostředí?

Já mám komedie nesmírně rád. I přesto, že jsem hrál často tvrďáky a hrdiny. Ale komedie lidi potřebují a mají je rádi. Moc komedií jsem sice nenatočil, ale na divadle jsem jich hrál poměrně dost. Ten pocit, že se lidi baví a že zapomenou na své trable, je velice příjemný.

Překvapilo vás, jak se Krkonoše proměnily od doby, kdy se tady v Peci pod Sněžkou natáčel první díl?

Od natáčení původního filmu jsem tady nebyl. Upřímně řečeno mi vadí, jak se to tady změnilo. Je to česká krajina, nádherné české Krkonoše, ale české názvy tady není téměř vidět.

Patříte do silné herecké generace. Jak se díváte na mladé kolegy, kteří s herectvím začínají. A jak je to s jejich pokorou?

Nedá se to generalizovat, ale mladá generace je samozřejmě jiná. Jakmile začne kumštýř vidět jenom sám sebe a nic jiného, tak se nedostane nikam. Bez pokory to nejde. Není to v tom, že by se člověk podceňoval, zahazoval nebo měl mindrák. Ne, to je pokora, která ke kumštu prostě patří.

Michal Suchánek (rozhovor)
Co váš brýlatý klučík po pětadvaceti letech dělá, čím se živí?

Myslím si, že oproti tomu, jak to bylo tehdy, je to sebevědomější chlapík, protože podle scénáře vystupuje v televizi se svojí talk show.

Takže je vám to blízké, sám máte s Richardem Genzerem talk show na Nově.

Blízké je, ale na druhou stranu ve scénáři je to takový chlapík, který vypráví příhody, které se staly někomu jinému. Což já tedy úplně nenávidím a nedělám. Já v autobuse nebliju a vyprávím svoje historky.

Ale povahové rysy mu zůstaly, ne?

To moc posoudit neumím, protože když jsme to točili, tak mně bylo šestnáct, a vůbec jsem to nevnímal jako nějakou práci. Prostě jsme byli na horách, první alkohol, první holky bez rodičů. Jestli ta postava je jinačí? To vůbec nevím, protože nevím, jaká byla předtím. Tehdy jsem tam chodil - něco jsem zahrál a nepřemýšlel nad tím.

Co natáčení, v čem je rozdílné? A co počasí?

Počasí to hodně komplikuje. A v čem to natáčení bylo rozdílné? Nevím, protože se mě ptáte docela brzo. Natáčení teprve začalo. Nedokážu to říct. Podle mě to hlavní ještě přijde.

Jaký byl návrat celého štábu?

Já to vnímám tak, že jsem tady velmi málo. Tenkrát jsme tady spolu byli tři měsíce v kuse, tvořily se jisté party. Teď přijdu, otočím se a zase jedu večer pryč. Co se tedy toho týče, tak zatím to neumím říct. Teprve teď tu budu tři dny v kuse, tak uvidím.

Jakou hlášku máte z prvních Sněženek nejraději?

Já to řeknu opačně. Ta, kterou jsem nenáviděl, byla: „Viky, ty máš ale péro!“ Přestože to se mnou nemělo nic společného, pořád to na mě v civilu někdo pokřikoval. Protože jsem to v tom filmu řekl já, ačkoliv vůbec nešlo o mně. Tu větu jsem opravdu nenáviděl. Ale co mám rád? To je asi replika: „Vydrž, Prťka, vydrž!“ Což vlastně původně se scénářem nemělo nic společného. Byla to věta paní Prťkové svému manželovi, aby v noci dlouho vydržel. „Karel Mácha je v pokračování na rozdíl od původních Sněženek a machrů suverénní frajer vystupující v televizi. Je možné, že se scénárista Radek John nechal inspirovat mojí současnou profesí, ale rozhodně bych si nedovolil tvrdit, že hraju sám sebe. Za prvé moc nehraju a za druhé by to bylo dost nadnesené,“ prozrazuje mezi záběry Suchánek. Při natáčení před pětadvaceti lety mu bylo šestnáct. „Tehdy jsme si natáčení opravdu užívali. Dnes má každý své povolání a mnozí z nás se hned po natáčení vracejí do Prahy.

Radek Převrátil (rozhovor)
Není to blonďáček a idol z 80. let, ale plnoštíhlý muž s neslušivými tlustými hnědými brýlemi. „Pracovně to nenazývám Sněženky a machři po 25 letech, ale po třiceti kilech,“ vtipkuje představitel Radka Václav Kopta.

Jeho postarší sekretářka ho přemlouvá, aby na sraz jel, a nutí mu lyže po svém manželovi. „Stejně na to nevlezu,“ odsekává jí. Radek plný iluzí je ten tam; je bez ženy, permanentně otrávený, deprimovaný a neúspěšný.

„Na sraz přijíždí totálně zlomený, naštvaný, ztratil iluze, ta postava je pro mě dobře napsaná. O to bude větší šok, když si moje fanynky vzpomenou na toho blonďáčka,“ říká Kopta, který ztvárnil jednu z rolí v Hřebejkově chystaném filmu U mě dobrý a dělá hudební doprovod u talk show Mr.GS na Nově.

„Bude to brutální změna. Hraje se mi to ale dobře, je to lepší než se nutit do nějaké hubnoucí kúry ve fitku a hrát nějakého playboye.“ Na srazu po 25 letech se opráší i staré lásky. „Po Marice jede Viky Cabadaj, ale ten jede po každé sukni,“ odkrývá něco z pokračování. „Mě především zajímá profesorka Hanka - je tam i takové jiskření, ale více nebudu prozrazovat.“

Do dvojky se mu moc nechtělo, aby nevznikla nastavovaná kaše. „Teď si to už užívám, považoval jsem to za blbost, dlouho jsem se bránil - ale už jsem viděl i nějaké sestřihy a mám nyní dobrý pocit.“ Režisér Viktor Tauš už natáčel v Peci pod Sněžkou, zatím ale filmařům moc nepřeje počasí. „Slezl sníh, tak jsem zvědavý, zda se to vůbec dotočí,“ říká Kopta. Minulý pátek kvůli počasí byl i natáčecí den zrušen. V ten den měla být na place i olympijská vítězka Kateřina Neumannová coby učitelka lyžování.

„Já si myslím, že když jsme to točili před lety, tak takové problémy se sněhem nebyly,“ vzpomíná herečka Eva Jeníčková alias filmová Marika, jež se vrací z Ameriky a utíká od svého bohatého manžela.

Eva Jeníčková (rozhovor)
Při natáčení filmu Sněženky a machři po 25 letech jste se opět - po čtvrtstoletí - setkala se svými někdejšími kolegy. Jaké to bylo shledání?

Vtipné. Já třeba zažila trapas s Vaškem Koptou. Na začátku natáčení v Peci pod Sněžkou seděl naproti mně u stolu a já si říkala, co to je za kluka. Načež on asi po deseti minutách vstal a říká mi: Evo, ty si mě nepamatuješ? Strašně jsem zrudla.

Co si myslíte o navazování na kdysi úspěšný film? Přece se říká: Dvakrát nevstoupíš do téže řeky.

Ano, to si říká každý. Ale několik věcí je na tom pořekadle špatně. Viděla jste třeba posledního Rockyho? Fantastický. Myslím, že když lidi mají ty postavy rádi, není důvod, proč by se jim navázání na pětadvacet let starý příběh nemělo líbit. Ale česká povaha je taková skepticky cynická.

Ke konci natáčení v Peci pod Sněžkou jsem si šla zalyžovat a na vleku na sedačce jel se mnou jeden pán. Když zjistil, kdo jsem, tak jeho první slova byla: Pokračování Sněženek? To bude hrozný. To nikdy nefunguje!

Podivila jsem se, jaké má předsudky, když film ještě není ani natočený. Nějak ho to zarazilo a hned otočil. Ve výsledku prohodil, že se na náš film těší.

Za ten půlrok, co tu teď jsem, jsem zjistila, jak je tenhle snímek známý napříč generacemi. A navíc, my se nesnažíme dělat pokračování. Je nový režisér a příběh je napsaný velmi volně.

Co podle vás bude největším tahákem tohoto nového snímku?

Určitě samotné postavy. Lidi se asi budou chtít podívat, co se s námi ve filmu stalo.

Diskutovala jste s režisérem o svojí postavě Mariky Kardové?

Hodně. Po přečtení scénáře mi přišla Marika nedostatečně vybudovaná. Naštěstí současný režisér Viktor Tauš byl od samého začátku otevřený diskusi. Což je to nejlepší. Režiséři jsou totiž buď tovární, to jsou tací, kteří filmy švihají jak na běžícím pásu, pak jsou ti, co všechno vidí jen ze svého hlediska, a nakonec režiséři, kteří s herci diskutují. S takovými se mi dělá nejlépe. Takže když jsme zpočátku s Viktorem o mojí postavě diskutovali přes e-mail, napsal mi, jaká změna je pro něj přijatelná, jaká ne, protože by to pak byl jiný film. Ale fungovalo to. A já na nabídku kývla.

Viktor „Viky“ Cabadaj

Kdysi: Vůdce třídy, který neustále vtipkuje, drzoun, který se na svět dívá zpod pečlivě načesané patky.

Dnes: Lyžařský instruktor, kterému se život doslova rozpadl. Nemá partnerku, nemá pořádnou střechu nad hlavou, neví, co dál. A pubertální dcera mu jeho tápání nijak neusnadňuje.

Radek Převrátil

Kdysi: Sečtělý, inteligentní kluk, který se zamiloval do Mariky, ale i profesorky Hanky. Ctí morální pravidla a právě pro ně zůstane nakonec osamělý.

Dnes: Pesimistický, obtloustlý podnikatel trpící depresemi. Nemá partnerku, ztratil iluze i své někdejší ideály.

Karel Mácha

Kdysi: Nesmělý kluk, který se ve všem podřizuje Vikymu, jehož bezmezně obdivuje. Nezapomenutelné se stalo jeho pyžamo po dědovi a hláška ... „Teda ty máš ale péro, Viky“.

Dnes: Televizní celebrita s vlastní talk show. Vystupuje sebevědomě a živí ho vyprávění historek, jež se staly ostatním. Pouze pubertální syn mu poněkud komplikuje život.

Marika Kardová

Kdysi: Přitažlivá dcera neoblíbeného profesora,do které se tři hlavní hrdinové svorně zamilovali. Ona je ale přehlíží, protože miluje lyžařského instruktora.

Dnes: Herečka, která se snažila prorazit v Americe, a po letech se vrátila zpět do své vlasti.

Profesorka Hanka

Kdysi: profesorka na střední škole se smyslem pro spravedlnost, oblíbená u studentů.

Dnes: žena v domácnosti, která se stará o svého starého, invalidního, ale bohatého manžela.

Profesor Karda

Kdysi: Přísný a mnohdy neoblíbený profesor, otec Mariky Mardové.

Nyní: důchodce, který žije v pronajaté horské chatě.