Sólokapr

Rok po vynikajícím Match pointu přichází Woody Allen se svým dalším filmem. Tentokrát se nejedná o drama, ale o krimi v kombinaci s komedií. Ústřední zápletku znovu situoval do Londýna, k ruce si vzal svojí oblíbenou herečku Scarlett Johansson a trojici hlavních představitelů završil rolí pro Hugha Jackmana. V této sestavě se pokusil o návrat ke starým časům a filmům předcházejícím loňskému hitu. Výsledek je však poněkud rozpačitý.  
 
Allen ztrácí samotným nápadem na příběh, ve kterém ohrává jedno klišé za druhým a přibaluje k tomu, jako vánoční dárek, primitivní zápletku o sériovém vrahovi. V Londýně řádí takzvaný Tarotový vrah a na odhalení jeho identity se bude muset podílet mladá studentka žurnalistiky Sondra Pronsky. Ta je na jednom z kouzelnických představeních staříka Sida Watermana zavřena do překližkové skříně, v jejímž nitru má být odhmotněna. Uvnitř se jí zjeví duch mrtvého novináře, jenž jí poví své podezření o Tarotovém vrahovi. Tím by měl být aristokrat Peter Lyman. Sondra se spolu se starým kouzelníkem vydá po stopách údajného vraha, ovšem celá situace se zkomplikuje, když se do podezřelého elegána zamiluje.  
 
Ač by se mohlo zdát, že zápletka působí komplexně a měla by se postupně zamotávat a poutat, výsledkem se stává předvídatelný příběh, z nějž si zapamatujete jen a pouze vtipné vložky seschlého, ale stále brilantního Allena. U jeho filmů občas dochází k situaci, že pokud si píše nějakou roli i pro sebe (velmi často), tak ochuzuje ostatní. Právě v Sólokapru je to evidentní. Místo toho, aby se soustředil na ústřední dvojici a sám hrál jakéhosi sidekicka (přicmrndávače, hláškaře), tak se úmyslně a vlezle zapojuje do děje. Jako vždy si vybírá ty nejlepší hlášky a v jeho podání vynikají i velmi otřelé scény, jako například ta s tonoucím v bazénu. Což je mimochodem asi nejlepší scéna božské Scarlett, která v této scéně vypadá neuvěřitelně sexy, za což samozřejmě mohou hlavně červené plavky a její vnadné křivky.  
 
Allen po celou dobu snímku vysedává na dvou židlích. Mezi zmíněnou detektivkou a komickou legrandou. Pro celkové vyznění by bylo lepší, kdyby si dokázal vybrat, kterou linii upřednostnit. Hraje si na komplexní story, jež by měla být poutavá a v jistých mezích i temnějšího rázu (je to a vrahovi, ne?). Jenže spoustu sledovacích scén prokládá vtipným handrkováním se svou mladší kolegyní, postavenou do dost divné role. Postava Sondry je koncipována jako sexuálně přitažlivá dívka s rozumem. Tím pádem je zvláštní sledovat její utlumený vzhled a hlavně její Allenovskou pózu, kdy Sondra hláškuje rádoby stejně vtipně jako Sid, jenže na to nemá ani omylem a celé její představení se zvrhává na hranici trapnosti.  
 
V linii s druhým mužským protějškem ztvárněným Hughem Jackmanem jí to vychází mnohem lépe. Jackman je, jako snad v každém filmu a v sebemenší roli, bezvadný. Navíc má tu výhodu, že role anglických aristokratů je na něj šitá úplně stejně jako role „macho“ borců typu Wolverina. Na jeho charakteru je taktéž vidět horká jehla, díky které se Lyman chová v některých chvílí naprosto nelogicky, až hloupě. Především v závěru ve scéně na jezeře, kdy se vybarví pointa příběhu.  
 
Scénář nemučí chybami pouze postavy, leč i samotný příběh. Kromě nelogičností postav najdete spoustu chybek, jež vyplívají z Allenovského „hraní na náhodu“. K tomu si připočtěte využívání ducha mrtvého publicisty, jehož zjevování se působí napotřetí trapně, jelikož porušuje pravidlo ustálené na začátku filmu. Duch se z počátku může zjevovat pouze v odhmotňovací skříňce, později už je však úplně jedno, kde se jednotlivá postava nachází.  
 
Celkově je na novém snímku Woodyho Allena znát pouhá roční pauza mezi současným a předešlým filmem. Díky takto malé časové distanci je zřejmě scénář tak jednoduchý a charaktery nepropracované. Woodymu by vyhovoval tříletý tvůrčí klid a ne předhazování nových kousků každý rok (viz. Match Point, který vznikl několik let po Prokletí žlutozeleného škorpióna). Pro ortodoxní fanoušky vtipného staříka se jedná o povinnou návštěvu blízkého biografu, pro klasické maintreamové diváky o věc hodnou zamyšlení, jestli to za cenu lístku stojí.  
 
Hodnocení 6/10