Soudní dvůr

Na předměstí bylo za poslední dva měsíce zavražděno a oloupeno pět starších žen. Policisté pachatele Hektora Enduhara dopadli a na základě otisků ze zbraně, kterou našli v popelnici obžalovaného, dostali povolení a udělali domovní prohlídku. Při ní zajistili i ostatní důkazy - šperky, hodinky i peněženky s doklady obětí. Pod tíhou důkazů se pachatel plně doznal a zřekl se svých práv. Jeho advokát ale žádá, aby důkazy byly označeny za nepřípustné a případ odložen. Policisté sice čekali, až obsah popelnice obžalovaného bude vysypán do popelářského auta, avšak prohledali ho dříve, než se smíchal s ostatním smetím. Porušili tak soukromí obžalovaného, a veškeré další kroky z toho plynoucí jsou tudíž neplatné... Soudce Steven Hardin musí obžalovaného zprostit viny a pětinásobný vrah tedy odchází od soudu jako svobodný muž s tím, že proces nelze už obnovit. Soudci Hardinovi se to nelíbí; cítí, že jeho rozhodnutí nebylo správné, ale právní systém je takový. Neměl na vybranou... Velmi ho to trápí a svěří se své ženě Emily, která ho sice chápe, povzbuzuje a souhlasí s ním, pomoci mu ovšem jinak nemůže. Hardin o tom tedy mluví na večeři se svým přítelem, soudcem Caulfieldem a očekává od něj jako od zkušenějšího radu. Ale zdá se, že svědomí Caulfielda netíží, ví zřejmě něco, co prozatím Hardinovi nechce sdělit... Mezitím je v parku nalezeno tělo malého chlapce Daniela Lúina. Někdo ho mučil, sexuálně zneužil a poté zavraždil. Případ, který zřejmě souvisí s dětskou pornografií, vyšetřuje detektiv Harry Lowes. Brzy mu na stole přistanou důkazy, které policejní hlídka zajistila náhodou při kontrole jedné dodávky, jejíž řidič se choval podivně. V nákladním prostoru byly nalezeny stopy krve a zakrvácená dětská bota. Na základě tohoto důkazu byl řidič Lawrence Monk i jeho kumpán Arthur Kúms zadrženi. Případ se brzy dostane až k soudu, kde ho řeší opět Steven Hardin. Důkazy jasně mluví o vině zadržených. Soudce má ale opět problém s trhlinou v zákoně... Obhajoba totiž požádala o zamítnutí dětské boty jako důkazu na základě toho, že byl získán při nezákonné prohlídce. Doklady měl řidič v pořádku, k prohlídce auta tedy nebyli policisté oprávněni. Obžaloba však postavila obvinění na tomto jednom jediném důkazu, soudce tedy opět nemůže udělat rozhodnutí, o kterém ví, že ho apelační soud stejně zvrátí. Bere si tedy čas na rozmyšlenou a doufá, že se mu podaří najít něco, co by důkaz zlegalizovalo.