fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Videoukázka    Fotky    Podobné filmy    

film / dokumentární, Česká republika, , 83 min.
Kinopremiéra v ČR 26.1.2012, DVD od 28.6.2012 Bontonfilm

Režie:
Herci: , , , , , více...


Ukázka
02:05



Dějiny jedné rodiny v 37 letech v novém časosběrném filmu Heleny Třeštíkové.
Časosběrným dokumentem završila režisérka sedmatřicetileté sledování rodiny Jany a Petra Kettnerových, jež započala v úvodu své filmové kariéry při vzniku černobílého filmu Zázrak (1975), v němž zachytila přerod své blízké kamarádky v matku prvorozeného syna Honzy. Kromě událostí v rodině, které sledovala kamera, je minulost rekonstruována na základě Petrových deníků, fotografií a amatérských záznamů.
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu Od chvíle, kdy se rodina přestěhuje na vratislavické koupaliště, jsem sledovala bez dechu. Jsem rodilý liberečák a přípomínala jsem si svoje mládí, svoji rodinu. A úplným vrcholem bylo zjištění, že ona malá Anička je naše úžasná cvičitelka orientálních tanců. Ať jsou i dál všichni šťastní , i když každý trochu jiným způsobem :-)
Všechny komentáře k filmu 2+ Napiš komentář k filmu a získej DVD



Popis filmu Soukromý vesmír

Dějiny jedné rodiny zaznamenala Helena Třeštíková ve svém zatím nejdelším časosběrném projektu. Film Soukromý vesmír natáčela 37 let a zachytila tak v ohromující šíři život členů jedné obyčejné české rodiny od 70. let až do současnosti. Helena Třeštíková začala sledovat s filmovým štábem svou kamarádku Janu v roce 1974. Jana tehdy čekala první dítě s manželem Petrem a právě život jejich syna Honzy je osou tohoto filmu. Před kamerou se tu narodí, vyrostou a dospějí dohromady tři děti a jejich rodiče prožijí velkou část svého života. Zatímco archivní záběry připomínají uměleckou kariéru Karla Gotta, významné okamžiky dobývání kosmu či zásadní politické proměny této země, deníky rodiny Kettnerových, které si po celou dobu pečlivě vedl otec rodiny Petr, nabízejí soukromou alternativu velkých dějin. Manželé Kettnerovi a jejich děti nevedou tak dramatický život jako hrdinové předchozích režisérčiných filmů Marcela, René a Katka. Jako statisíce dalších Čechů i Kettnerovi v éře nesvobody soustředili pozornost na svůj „soukromý vesmír“. Fascinující cesta jejich životem je i díky tomu velmi optimistickým a zároveň dojemným svědectvím o důležité roli rodiny, o jedinečnosti a pestrobarevnosti lidského života a neustálém hledání jeho smyslu.


O filmu

obrazek
Jaká bude? Jaká bude naše budoucnost? Ptá se sugestivně televizní hlasatelka v archivním záznamu, který uvozuje nový film Heleny Třeštíkové. Hlavní prostor tu ale nemá dusné období normalizace, v němž se valná část filmu odehrává, přednost mají narození, výchova a zrání tří dětí rodiny Kettnerových. Soukromým vesmírem se režisérka po ceněné trilogii filmů Marcela, René a Katka vrací do mikrokosmů českých rodin, které mapovala už v Manželských etudách.

„Natáčet poklidně plynoucí všední život bylo vždycky mým filmařským snem,“ říká Helena Třeštíková. „Už i proto, že je to mnohonásobně obtížnější a tím i lákavější než život plný zvratů.“ Sen se splnil právě prostřednictvím Soukromého vesmíru - ten je nejen dosud nejdelším časosběrným projektem Heleny Třeštíkové, ale také dosud nejsložitějším, co se struktury i práce ve střižně týká. „A právě při natáčení první části tohoto projektu jsem si uvědomila, že bych chtěla natáčet časosběry, že mě láká sledovat lidský život v delším horizontu,“ říká Třeštíková.

Život rodiny Kettnerových byl stejně obyčejný jako životy všech ostatních rodin v Československu. Právě v oné všednosti tkví síla filmu, který je poutí napříč nejen vzpomínkami této rodiny, ale i našimi vzpomínkami. Zdánlivě banální okamžiky dětství jako první zoubky či nástup do školy se tu setkávají s proměnami představ o rodičovství a naší rolí ve světě, střetávají se se společenskými proměnami země i proměnami rolí v samotné rodině.

Jana Kettnerová ve filmu mluví o soustředění na výchovu dětí, kariérnímu vzestupu se brání, aby si nemusela zadat s vládnoucím režimem - uvažuje jako statisíce jiných žen v tehdejším Československu. „Jsem ráda, že jsem zažila tu dobu, byl klid, byla jsem skoro 10 let doma s dětmi,“ říká Jana Kettnerová ve filmu a dodává: „Nevadilo mi být doma. Dneska by to asi bylo jinak.“

Ozvěny politického a společenského života do mikrokosmu rodiny Kettnerových pronikají jen málo, větší prostor dostává politika až v přelomovém roce 1989. V mnohém Soukromý vesmír tak může připomenout slavný Třeštíkové cyklus Manželské etudy a Manželské etudy po 20 letech, přesahuje ho ale nejen délkou natáčení, ale i hloubkou ponoru do života hrdinů.

Soukromý vesmír je jedinečný i tím, že jeho hrdinkou je blízká kamarádka režisérky. Sama Helena Třeštíková ale říká, že natáčet někoho, s kým nejste blízcí přátelé, je rozhodně snazší. „Zatím nevím, zda budu v natáčení rodiny Kettnerů pokračovat dál, ale jak se znám,

rozhodně to nevylučuju,” dodává. Soukromý vesmír v té souvislosti sama označuje za film o plynutí času. „Je o tom, kdo jsme, odkud přicházíme a kam směřujeme. O plynutí času a změnách, které přináší, o koloběhu života, kontrastu stability a změn, o životním usilování a smyslu tohoto usilování, o vztahu soukromého a veřejného, o cílech a jejich naplňování a o kontrastu malých a velkých dějin,“ shrnuje témata filmu, který je jejím čtvrtým celovečerním filmem v českých kinech.

O vzniku filmu

Helena Třeštíková začala rodinu vystudované socioložky Jany a elektrikáře Petra natáčet v roce 1974. Tehdy na námět „jak ženu změní mateřství“ vznikl patnáctiminutový film Zázrak, v němž se narodil přímo před zraky kamer Janin syn Honza - bylo pak už jen logické sledovat jeho vývoj až do dospělosti. Během natáčení se rodina přestěhovala ze stísněného pražského třígeneračního bytu do domku na koupališti v Liberci a následně do tamního paneláku.

K Honzovi přibyly ještě jeho sestry Anna a Eva. Osnovou se filmu staly rodinné deníky, které pečlivě vedl manžel Jany Petr Kettner. V první půli film zaznamenává především život rodičů, až ve chvíli dospívání, v době sametové revoluce převezmou otěže jejich děti, zejména syn Honza. Sledujeme tu jeho divoké dospívání, cestovatelské úniky i zakotvení ve svazku se španělskou přítelkyní a jejím pubertálním synem.

Helena Třeštíková i zde, stejně jako v předchozích filmech, do chodu rodiny nikterak nezasahuje, spíše tiše přihlíží a zaznamenává podstatné momenty. Hravým kontrapunktem k její tradiční humanistické metodě tu může být závěrečná titulková sekvence filmu, podbarvená punkovou písní a unikátním archivním záznamem monologu Karla Gotta o LSD. Stavba filmu zahrnuje kromě původního dokumentárního filmu Zázrak z roku 1975 zejména rodinné archivy, které Helena Třeštíková natáčela s Kettnerovými v letech 1976 - 1992. Zpětně pak tyto archivy komentuje Petr Kettner prostřednictvím čtení rodinných deníků.

Celkovou skladbu doplňují dotáčky realizované v letech 2006 - 2011 částečně ve Španělsku, významně jsou zastoupeny archivy z celospolečenského dění. „Archivy používáme jako ilustraci doby, ve které se příběh rodiny odehrává. Jsou stylizované tak, že jsou vždy na televizní obrazovce. Televizní obrazovka symbolizuje stále přítomné "magické oko", které se stalo všudypřítomnou součástí našich životů a spojuje naše soukromí se světem okolo,“ vysvětluje Třeštíková. Archivy připomínají například kariéru Karla Gotta či dobývání kosmu. „Vesmír je v našem filmu zásadní symbol doby,“ říká Třeštíková. „Pronikání lidstva do vesmíru mě celý můj život fascinuje, a když jsem v denících rodiny Kettnerovy viděla opakované Honzovy kresby raket a kosmonautů, bylo jasno. To je vertikála našeho života, velké téma 20. století a symbol lidské touhy přesáhnout daný prostor i čas.“ Místo tu mají ale i různé rituály normalizace - od spartakiád až po silvestrovské televizní přípitky či novoroční projevy Gustava Husáka, v jehož éře se Honza narodil a stal se tak jedním z „Husákových dětí.“

Při sedmatřicetiletém natáčení vzniklo obrovské množství materiálu, díky jeho dlouhému a náročnému zpracování nazývá Třeštíková Soukromý vesmír svým dosud nejsložitějším filmem. „Střihali jsme 100 dní, což je dosud můj rekord,“ říká. Střihačem filmu byl Jakub Hejna, s nímž Třeštíková spolupracovala už na předchozích snímcích René a Katka. „Bylo velmi těžké dát výsledný tvar dohromady i kvůli tomu, že se natáčelo na velmi různorodé materiály,“ říká Třeštíková a vzpomíná na obtížné shánění kamery za normalizace. „Když jsem sehnala kameru, tak se jelo točit. Není divu, že ve střižně jsme se pak museli popasovat se širokou škálou technických nosičů - od černobílé šestnáctky a pětatřicítky, přes nejrůznější typy analogových záznamů až po ty digitální.“

Složité bylo z množství materiálu vybrat to nejdůležitější, právě tady Třeštíková ocenila pomoc Jakuba Hejny, který si tak v titulcích vysloužil i kolonku „režijní spolupráce.“ I Hejna si několikaletou spolupráci s režisérkou pochvaluje. „U Heleny je vždy zřetelné její maximální napojení na věc a tuto energii přenáší i na své spolupracovníky. Střih dokumentárního filmu bývá často napínavý jako detektivka a vyžaduje velkou trpělivost. Je to neustálé hledání s nejistým koncem,“ říká Hejna. Režijně na filmu spolupracoval i syn Heleny Třeštíkové Tomáš, který je autorem některých sekvencí s Honzou. „Jsou kamarádi od dětství a zdálo se mi, že bude Honzovi lepším partnerem v dialogu než já. Což se myslím potvrdilo,“ vysvětluje to Třeštíková. Do natáčení režisérka zapojila i dceru Hanu, která se podílela na produkci filmu. Manžel Michael byl jako vždy dramaturgem filmu.

Helena Třeštíková (rozhovor)
obrazek
Jak dlouho se znáte s Janou a jak vznikl nápad natáčet právě ji?

Janina a moje máma byly spolužačky a my dvě se tak známe vlastně od narození. V roce 1974 mi v Krátkém filmu schválili námět na téma, jak ženu změní mateřství. Právě v tu dobu jsem se dozvěděla, že Jana čeká dítě a tak jsem jí hned oslovila. Nejdřív dost váhala, ale pak k mé velké radosti souhlasila a tak vznikl patnáctiminutový film Zázrak.

Vycházíte ve filmu z deníků Kettnerových, kolik jich bylo a co vás v nich překvapilo?

Deníků je přes 30 sešitů. Nadchl mě způsob, jakým Petr deníky psal: vytrvale, lehce, s humorem i nadhledem a s tichou neokázalou láskou.

Soustředíte se ve filmu na „soukromý vesmír“ rodiny Kettnerových, proč tu není více ozvuků dané doby?

Snažili jsme se jen o pár dobových symbolů, aby film nebyl přetížený "velkými dějinami" na úkor těch malých. Chtěli jsme, aby všechny archivy měly zároveň nějaký smysl a vztah k dění v rodině Kettnerových.

Jak vy sama jste prožívala období normalizace, v němž se značná část filmu odehrává?

Dnes už se na tu dobu dívám s nadhledem a i lehkou nostalgií, ale uvědomuju si, že to byl čas plný zmarněných nadějí a chvílemi i zoufalství. Ale byli jsme mladí a plní chuti žít plně navzdory nevlídné době.

Nevadilo nikdy Honzovi, že byl natáčen ještě dřív, než s tím mohl souhlasit nebo si o tom sám rozhodnout?

Honza zpětně svým rodičům to svolení symbolicky odsouhlasil v den svých osmnáctých narozenin.

Chtěla jste někdy vy sama natáčení ukončit?

Bylo období, kdy Honza na čas zmizel ve světě, nebyla jsem si jistá, zda projekt vůbec někdy dokončíme.

Jak probíhala spolupráce s Jakubem Hejnou, který už s vámi stříhal filmy Katka a René?

Bez Jakuba Hejny by ten film asi nevznikl. Jeho přínos je zcela zásadní a v titulcích je uvedeno u jeho jména kromě střihu také "režijní spolupráce". Jakub je ohromně aktivní a tvůrčí, vše jsme ve střižně vymýšleli spolu. Je vždy ochoten ke změnám a zkoušení. Tvarů filmu bylo několik a ten definitivní se klubal dlouze a těžce. Dostat 37 let do 80 minut byl strašně těžký úkol.

Jednou z osnov filmu je i kariéra Karla Gotta, jaký máte vztah k této osobnosti?

Karel Gott je konstanta a zásadní ikona našeho života. Kdysi v tvrdých dobách Husákovy normalizace se vyprávěl takový vtip: "Víte, jak bude vnímán Gustav Husák za 50 let? Jako bezvýznamný politik v éře Karla Gotta." A ono už je to tady! Když jsem uvažovala o symbolech doby, ve které se Soukromý vesmír odehrává, napadl mě úplně přirozeně právě Karel Gott.

Jak se vám podařilo získat titulkový pikantní archivní záznam Karla Gotta o jeho vztahu k LSD?

Koncem 60. let bylo LSD velkým hitem a různé slavné osobnosti jej experimentálně vyzkoušely. To, že mezi nimi byl i Karel Gott, si vzpomínám ještě z té doby a možná jsem tehdy i slyšela rozhlasový pořad, kde o tom mluvil. Jeden známý, který sbírá staré magneťáky si před rokem koupil v bazaru starý Sonet a v něm byla založena páska. Poslechl si ji a byly na ní nahrané různé rozhlasové pořady a mimo jiné i vyprávění Karla Gotta o LSD. Ten můj známý věděl, na čem pracuju a pásku mi přehrál. Mně se zdá, že ta výpověď ve filmu asi má být, když už si mě takto našla….

Jak rodina Kettnerových reagovala na výsledný film? Měla nějaké připomínky?

Celou dobu projekce se smáli. Jediné jejich přání bylo, aby na konci filmu zaznělo, že Honza dokončil ve Španělsku šperkařskou školu.

Během dokončování filmu jste jej v říjnu představila na filmovém festivalu v Lipsku, jaké tam vzbudil reakce?

To byla experimentální akce lipského festivalu: debata filmových profesionálů nad dokončovaným filmem ještě v hrubém stavu. Bylo přihlášeno čtyřicet projektů a vybrali tři - už to mě potěšilo. Zdálo se, že cizinci rozumí filmu, byť je v něm spousty ryze českých reálií. Reagovali příznivě a vypadalo to, že je příběh naší filmové rodiny zaujal.

Jana Kettnerová (rozhovor)
obrazek
Jak těžké pro vás bylo odlišit Helenu-kamarádku a Helenu-režisérku?

Těžké to nebylo. Jako režisérku ji vnímám při sledování jejích filmů (o jiných lidech), při natáčení "našeho" filmu je pro mě hodně empatickou kamarádkou.

Nelitovali jste někdy, že jste Heleně Třeštíkové dali souhlas s natáčením?

Nepamatuji se, že bychom někdy litovali. Nejspíš proto, že natáčení probíhalo v přátelském, bezpečném ovzduší, i proto, že všechno, co natočila, se nám líbí. Pouze na samém začátku jsem měla z natáčení obavy, ostych a nejspíš chvíli trvalo, než mě přemluvila.

Jak jste vy osobně prožívala období normalizace, v němž se valná část filmu odehrává?

Tahle otázka pro mě znamenala hodně vzpomínek, přemýšlení o dlouhé době dávno minulé. Žilo se nám dobře, hodně rodinně, byl to skutečný soukromý vesmír. Zároveň jsme měli hodně přátel, kontaktů, informací (vše přehledně černobílé). Doba, kdy se rodily a rostly naše děti, kdy jsme se odstěhovali, bydleli sami, byla a stále je pro mě dobou hodně šťastnou i přes všechny normalizační nesmyslnosti a nesvobody. Nejspíš právě taková specifika té doby mě dovedla k tomu, že jsem méně pracovala, žádná kariéra (v sociologii, kterou jsem vystudovala, to ani tehdy nešlo) a byla hodně dlouho doma s dětmi a těšilo mě to, jako jedna z mála smysluplných činností v té době.

Je nějaký významný moment z vašeho života, který vám ve filmu chybí?

Myslím, že není možné, aby ve filmu nechyběly nějaké významné momenty z mého (našeho) života. Ale po prvním zhlédnutí filmu mě hned nenapadlo, že něco důležitého chybí. Myslím, že tam všechno být nemůže, byl by to úplně jiný film, ale mohu si vybavit pár situací, které ve filmu nejsou, ale v mém životě významné byly. Třeba narození třetího dítěte a moje nemoc hned poté, vážné zranění syna v dětství, některá moje zaměstnání a vztahy s nimi spojené.

Jaké byly vaše pocity při a po zhlédnutí Soukromého vesmíru?

Byla jsem dojatá, mile překvapená. Později jsem o filmu přemýšlela, hovořili jsme spolu v rodině, něco málo nám tam chybělo, Helenka to tam určitou stručnou poznámkou pak dodala. A také čím delší doba od zhlédnutí filmu, tím víc nejasných pochyb, nebo váhání, jaké to vlastně je.

Souhlasili byste s dalším natáčením?

Myslím, že bychom dali Helence souhlas s pokračováním natáčení. Už jen ze zvědavosti, co z toho vyleze.

Jak se Vám líbí Heleniny časosběrné projekty a vnímáte nějakou spojitost mezi příběhy ostatních hrdinů jejích filmů a tím vaším?

Všechny Heleniny filmy se mně líbí, souvislost mezi příběhy ostatních hrdinů jejích filmů a tím naším vidím snad jen v té časosběrnosti. Ostatní filmy (Manželské etudy, Marcela, Katka, René) mi připadají trochu víc "dokumentární", náš příběh bez výrazného gradování určitého drama, katarze, vidím víc stylizovaný do příběhu.

Jakub Hejna (rozhovor)
obrazek
S Helenou Třeštíkovou jste spolupracoval už na filmech Katka a René, jak se lišila spolupráce na Soukromém vesmíru od těchto filmů?

Soukromý vesmír je poněkud odlišný jak tematicky, tak i strukturou. Nejedná se totiž o sledování pouze jednoho osudu, ale hned několika postav. Pokud tedy uvažujeme, kdo má ve filmu ústřední roli, tak je to vlastně celá rodina Kettnerových. Z toho se pak odvíjel náš přístup k hrubému materiálu ve střižně a povaha spolupráce na tomto filmu. Pro mě a pro Helenu to bylo velké a dobrodružné hledání výsledného tvaru, ve kterém se prolíná příběh jedné české rodiny od počátku 70. let 20. století až do současnosti a události s tím spojené. Film je vlastně takovou mozaikou těchto událostí a stýkají se v něm "malé" a "velké" věci. A bylo zajímavé pozorovat, jak se jejich hodnota a význam v průběhu času mění. Co se zdálo být dříve velké, je najednou úplně malé a naopak. To je pro mě zásadní téma tohoto filmu.

S jakým množstvím materiálu jste pracovali, jak náročné bylo sladit všechny použité formáty a kolik jich vlastně bylo?

U časosběrných filmů je naprosto běžné, že pracujeme s několika desítkami hodin hrubého materiálu pořízeného během uplynulých let, kdy se film natáčel. Jinak tomu nebylo ani u Soukromého vesmíru. Pro 90 minut dlouhý film je 30 - 40 hodin hrubého materiálu naprosto běžným číslem. Stejně tak je to i s použitými obrazovými a zvukovými formáty. Někdy se dokonce jedná i o amatérské záznamy. Pokud jde o sladění použitých formátů, vždy se snažím docílit pokud možno co nejkompaktnějšího celku, tak, aby divák přestal sledovat některé technické nedokonalosti či odlišnosti formátů a mohl se ničím nerušen plně koncentrovat na vyprávěný děj.

Jaká je tvůrčí spolupráce s Helenou Třeštíkovou v porovnání s jinými režiséry, s nimiž pracujete?

Helena vždy velmi intenzivně prožívá zrod každého jejího filmu a má jasnou představu, se kterou přichází do střižny. Její očekávání se pak buď potvrzují či různě přetvářejí během procesu stříhání filmu. Všechny ty nejistoty a obavy, zda se dílo podaří, jsou naprosto přirozené a fungují jako hnací motor toho, co právě děláme.

Co obnášela vaše režijní spolupráce na Soukromém vesmíru?

Střihačův odstup od natočeného materiálu je pro režiséra zásadní. Střihač se nezřídka dostává do role dramaturga, a pokud je film ještě ve stadiu natáčení, může se stát, že střihač konzultuje s režisérem další možnosti natáčení či jen potřebné závěrečné dotáčky. U Soukromého vesmíru jsem například zatvrzele přesvědčoval Helenu, aby se jedna z postav - otec rodiny (ve filmu čte úryvky z rodinného deníku, který sám napsal) natočil nejen do zvuku - jak bylo původně zamýšleno, ale abychom jeho čtení deníku natočili i na kameru. Mohli jsme ho pak libovolně stříhat od začátku filmu do obrazu. Tím ale došlo k porušení časosběrné metody vyprávění. Zároveň se však objevily další možnosti jeho konfrontace se sebou samým, když se v současnosti dívá sám na sebe v situacích natočených o několik let zpátky.

Sám jste nedávno režijně debutoval filmem Divadlo Svoboda, změnilo to nějak váš přístup ke střihu a ke spolupráci s režiséry?

Během mojí režijní práce na filmu Divadlo Svoboda jsem si znovu potvrdil, jak je pro každého režiséra nezbytný tvůrčí dialog ve střižně nad natočeným materiálem. V případě filmu Divadlo Svoboda to bylo ještě komplikovanější, protože kromě mojí role režiséra a střihače v jedné osobě jsem byl poznamenán i tím, že to byl film o mém dědovi. Tedy, ten potřebný odstup byl minimální. Často ale říkávám, že každý film, který dělám ve střižně i s jinými režiséry, je vlastně vždy debutem a mám pocit, že tak to budu mít vždy a je to tak správné. Člověk není asi nikdy hotový a už vůbec ne tvůrce. A pořád se máme čemu učit!

Na jakých dalších filmech nyní pracujete, ať už jako střihač nebo režisér?

S Helenou budeme uzavírat v příštím roce další dva časosběrné projekty. S producentem Petrem Oukropcem jsem právě dokončil jeho hraný režijní debut - film pro děti "Modrý tygr", který bude uveden v kinech rovněž na jaře příštího roku. Hlavou se mi honí nová témata na film, ale osobně bych se chtěl pustit do divadelního představení s kombinací divadla a filmu dohromady - tedy s prvky Laterny Magiky - znovu... ale úplně jinak!

Podobné filmy

Lví boje o život a území
(Game of Lions) I smutek a smrt patří do dech beroucí královské hry v přírodě. Americký do...
po. 29.7. 17.55
NAHRAT
ZDARMA
ČT2
Věra 68
Dokumentární snímek letošní jubilantky Olgy Sommerové je životní bilancí celosvětově uznáv...
út. 30.7. 21.40
NAHRAT
ZDARMA
ČT2
Moje 20. století
Dokumentaristka Olga Sommerová, která v těchto dnech oslaví 70. narozeniny, zachytila v pů...
st. 31.7. 22.45
NAHRAT
ZDARMA
ČT2
Podobné filmy
Jestli se ti nelíbí naše nabídka podobných pořadů napiš nám.

logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Úterý 23. 7. 2019 Svátek má Libor
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz