fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Videoukázka    Fotky    Podobné filmy    

73% 2525 hlasů
7.3 10 2525
film / thriller, krimi, drama, historický, USA, , 138 min., od 15 let
American Hustle
Kinopremiéra v ČR a SK 23.1.2014, DVD a Blu-Ray od 4.6.2014 Bontonfilm

Režie:
Herci: , , , , , více...

Ocenění: 2013, Nominace na Oskara, Film


Ukázka
01:44



Podvádět se musí umět.
Fiktivní snímek Špinavý trik, který je založen na reáliích jednoho z nejpozoruhodnějších skandálů v dějinách Spojených států, vypráví příběh špičkového podvodníka Irvinga Rosenfelda, který je společně se svou obdobně vychytralou britskou partnerkou a milenkou Sydney Prosserovou přinucen ke spolupráci s agentem FBI Richiem DiMasem, který se zcela vymkl kontrole. DiMaso je s sebou strhává do světa jerseyských politických machinátorů a mafiánů, který je nebezpečný i lákavý současně. Jeremy Renner představuje Carmena Polita, zaníceného, ale prchlivého politika, který se ocitl v pasti mezi podvodníky a FBI. Irvingova nevypočitatelná manželka Rosalyn by se přitom mohla stát onou příslovečnou poslední kapkou, která způsobí, že se mocné hráze intrik a podvodů definitivně protrhnou. Stejně jako předchozí filmy Davida O. Russella je i film Špinavý trik snímkem, který nelze jednoduše přiřadit k žádnému konkrétnímu žánru a který staví na syrových emocích a situacích, ve kterých se rozhoduje mezi životem a smrtí.
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu Největší zbraní filmu je očekávání. Buď ho tahle zbraň rozcupuje na kousky, takže z něj nezbude nic než jen velký zklamání a velká kupa peněz, který jsou nenávratně fuč a nebo vám tahle zbraň představí takovou show, která vás posadí na prdel, že ani nebude vědět kde vám hlava stojí. Tenhle film měl pro mě to štěstí, že tady měl relativně nízké hodnocení (na oscarový film je to sakra málo) a já jsem tak čekala nudný propadák, která má sice hvězdné obsazení, které se ale úplně minulo účinkem. Jakou radost jsem měla z toho, když právě to obsazení bylo tou nejsilnější zbraní. Střelný prach dodávala vynikající hudba, ale tu největší ránu stejně udělal fantastický moment překvapení (který podle některých vlastně v tomhle filmu ani nebyl s čímž musím rezolutně nesouhlasit), kdy se člověk dozvěděl jak parádně Irving a Sydney se všema vyšplouchli. Sice jsem stejný pocit náhlého pochopení zažila už jednou u nějakého podobně dokonalého filmu, ale tenhle pocit prostě neomrzí. Připitomělý úsměv na tváři a naplno šrotující závity v mozku, to je něco co si budu užívat pokaždé a čím si mě každý film získá. A mimochodem hvězdička navíc pro opět vynikající Jennifer Lawrence i když těžko vyzdvihovat jen jeden herecký výkon, když všechny byly tak geniální.
Všechny komentáře k filmu 26+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Titulky, Oficiální stránka    Videotéka: přidat si do ní film

Popis filmu Špinavý trik

Fiktivní snímek Špinavý trik, který je založen na reáliích jednoho z nejpozoruhodnějších skandálů v dějinách Spojených států, vypráví příběh špičkového podvodníka Irvinga Rosenfelda, který je společně se svou obdobně vychytralou britskou partnerkou a milenkou Sydney Prosserovou přinucen ke spolupráci s agentem FBI Richiem DiMasem, jenž se zcela vymkl kontrole. DiMaso je s sebou strhává do světa jerseyských politických machinátorů a mafiánů, který je nebezpečný i lákavý současně. Carmen Polito je zanícený, ale prchlivý politik z New Jersey, který se ocitl v pasti mezi podvodníky a FBI. Irvingova nevypočitatelná manželka Rosalyn by se přitom mohla stát poslední kapkou, která způsobí, že se mocné hráze intrik a podvodů definitivně protrhnou.


obrazek
Špinavý trik je pro režiséra Davida Russella třetím krokem jeho třídílné filmové evoluce. Ta započala snímkem Fighter, pokračovala filmem Terapie láskou a nyní vrcholí v mnohem rozsáhlejším pojetí snímkem Špinavý trik. Russell se v ní zaměřil na postavy, které se pokoušejí změnit své životy procesem znovuobjevení sebe samých. „Jsou to filmy o lidech, jejichž životy se neubírají tím směrem, v jaký doufali nebo o jaký usilovali,“ vysvětluje. „Je na nich něco velice přitažlivého, ale současně jsou velice dojemní. Stráví celý film, nejen jeho třetí dějství, tím, že se vypořádávají s tím, kým jsou a jak se mohou naučit znovu milovat život. Těm postavám se zcela rozpadly představy o tom, kým jsou, a přemítají nejen o tom, co si počnou, ale také jak se znovu zajímat o život, jak znovu milovat. Pro mě je také důležité, že to jsou vášniví lidé, kteří jistým specifickým způsobem život skutečně upřímně milují nebo milovali. To je pro mě stejně významné jako to, čím si procházejí, aby z toho všeho nakonec vyšli pokornější a svou lásku si zachovali nebo ji obnovili.“

Jádrem Špinavého triku je působivý milostný příběh Irvinga Rosenfelda a Sydney Prosserové, spřízněných duší a obchodních partnerů. „Jejich vzájemná láska jim poskytuje zvláštní sílu, kterou pochopí každý, kdo byl někdy zamilovaný,“ míní Russell. „Když milujete, vnímáte, že jste společně čímsi víc než jen pouhými dvěma osobami - děje se s vámi cosi nadpozemského. První částí filmu je pro mě sdělit divákovi, jak se ti dva do sebe zamilovali, jak výjimečně se ve společnosti jeden druhého cítí, jak moc své životy milují - to okouzlení je pro ně vším. Zamilováváme se do jejich lásky k životu. A pak se objevují potíže. Musejí znovu nalézt sami sebe, pokud chtějí přežít - a pokud to udělají, co se stane s jejich láskou?“

Celý film je vlastně o lásce v mnoha dalších ohledech. „Je o lásce, kterou Irving a Sydney vnímají jeden ke druhému, a o lásce, která po krátký čas vzplane mezi Richiem a Sydney, a skomírající lásce umírajícího manželství Irvinga s Rosalyn,“ vysvětluje Russell. „Je o přátelství mezi Irvingem a Carminem a o Carminově manželství s Dolly. A samozřejmě Irvingovo umění podvodu je v mnoha ohledech také milostným vztahem - má schopnost okouzlit druhé, přimět je věřit, chtít, snít.“

„Myšlenka podvádění ovlivňuje celý film,“ dodává producent Charles Roven. „Koho vlastně Irv se Sydney podvádějí - člověka, kterého chtějí obrat o peníze, nebo sebe samotné, když se přesvědčují, že to, co dělají, je v pořádku? Koho podvádíme, když s někým jsme - jsme s ním, protože ho obdivujeme, nebo protože ho potřebujeme?“

„Spousta věcí v tomhle filmu se točí kolem různých způsobů, jak podvádíme sami sebe i druhé,“ dodává producent Richard Suckle. „Když jste nuceni dělat práci, kterou nesnášíte, nebo setrvávat v problematickém vztahu, přesvědčujete sami sebe, že to je v pořádku, že všechno dobře dopadne. Všichni musíme přijít na způsob, jak se s takovými věcmi vyrovnat, protože nic jiného nám nezbývá. A právě to dělají i postavy ve filmu.“

U zrodu Špinavého triku stál scenárista Eric Warren Singer, který oslovil Rovena a Suckleho s nápadem natočit film o aféře Abscam a napsal scénář, který na sebe rychle upoutal pozornost. „Všichni podvodníci jsou nadanými vypravěči - a proto mě přitahují,“ říká Singer. „Věnujeme se podobné profesi: vyprávíme příběh, snažíme se svého diváka zaujmout a vtáhnout do dění. Dobré vypravěčské schopnosti se velice dobře dají přirovnat ke svádění či podvodu.“ Když Roven a Suckle předložili celý projekt Russellovi, navrhl jim pro něj odlišný směr - přestat se věnovat samotné podstatě celého skandálu a těžit z osobních vzpomínek, pocitů a vlastní představivosti s cílem vytvořit na základě tohoto námětu fiktivní příběh, zaměřený na jeho protagonisty. „Můj otec v šedesátých a sedmdesátých letech podnikal a velice se podobal otci postavy, kterou ve filmu ztvárnil Christian Bale: byl pečlivý a velice poctivý a byl jsem svědkem toho, jak těchto jeho vlastností druzí zneužívali. Dobrák to vždycky odnese. To mělo na naši domácnost zásadní dopad a následkem toho jsem chápal obě tváře postavy Christiana Balea: tu, která obdivuje svého otce jako poctivého člověka, ale také tu, která nepřipustí, aby se mu stalo totéž.“

„Eric odvedl skvělou práci a napsal výtečný film,“ poznamenává Roven. „David, inspirovaný tímto pozoruhodným podvodem, vyšel z toho, co Eric napsal, a přetvořil to do podoby fiktivního příběhu, který nám ukazuje hlubší pravdy o hledání sebe samých a o přežití.“ „Postavy ve filmu směřují k nevyhnutelné konfrontaci pravdy, a ta je něčím, co dokáže oslovit kohokoliv,“ míní Singer. „V některých případech se pro ty, kteří jí čelí, jedná o pozitivní zkušenost. V jiných případech lidi takříkajíc ochromí. A z mého pohledu je právě tato konfrontace podstatou poutě, na kterou se vydávají Irving, Sydney, Richie, Rosalyn a Carmine. O to šlo v příběhu, který jsem chtěl vyprávět. Nikdy nemůžete pravdě uniknout - nikdy. Vždycky vás nakonec dožene.“

Suckle dodává, že laskavé a vřelé vyznění filmu zpočátku působí v rozporu s událostmi, které jeho vznik inspirovaly, ale Russelova genialita spočívá v tom, že je schopen najít souvislosti mezi skutečným příběhem a tím, který chtěl vyprávět. „Jisté aspekty příběhu aféry Abscam působí cynicky, ale takový film David nenatáčel,“ soudí. „Davidovy filmy jsou ohromně emocionální. Ve všech jeho filmech postavy čelí pravdě a snaží se něco zlepšit.“

Pokus se vše shrne, domnívá se Russell, že jeho úkolem režiséra je přimět diváky postavy milovat, navzdory jejich hříchům. „V zásadě mohu doufat jen v to, že budou diváci spokojeni, že strávili jistý čas ve společnosti mých postav,“ míní Russell. „Ze všeho nejvíce toužím po tom, aby si je zamilovali. Největší poctou, jakou mi může někdo složit, je pokud mi řekne, že měl moje postavy opravdu hodně rád a nechtěl se s nimi rozloučit.“

Skutečná aféra Abscam začala jako tajná operace FBI. Agenti FBI John Good a Anthony Amoroso, kteří vyšetřovali finanční podvody a následně také případ politické korupce - spolupracovali s podvodníkem Melem Weinbergem s cílem naplánovat tajnou operaci. Weinberg společně s FBI vytvořil neexistující společnost pod vedením falešného arabského šejka, aby jejím prostřednictvím nabízel nejrůznějším osobám úplatky výměnou za politické výhody.

„Netrvalo dlouho, než jsme se přesvědčili o Melových schopnostech,“ říká Good. „Byl své práci zcela oddaný. Ani bych ho neoznačoval jako informátora - zastával toho mnohem více. Podílel se na tajné operaci. Byl to podvodník, ale měl dobré srdce a jisté zásady - propůjčil proto své schopnosti oficiální operaci a dokázal něco pro změnu na správné straně zákona.“

Weinberg se stal korunním svědkem v žalobě FBI proti šesti členům americké vlády, kteří byli obviněni z nejrůznějších zločinů. Kromě toho došlo k obžalobě dalších místních úředníků, například starosty města Camden v New Jersey.

„Podle mého názoru byl starosta velice sympatický člověk,“ míní Amoroso. „Tedy, v první řadě mu šlo samozřejmě o vlastní prospěch - ale současně chtěl pomáhat i Camdenu. Jednou jsme byli společně v Atlantic City a jeho oslovil nějaký opilec, co se procházel po molu. Nebyl to ani jeho volič, ale přesto strávili společným rozhovorem deset minut. Takový člověk byl starosta Camdenu. V téhle práci se setkáte s lidmi, u kterých se nemůžete dočkat, až skončí za mřížemi, ale i s těmi, u kterých vás mrzí, že tam skončí. Starosty byl jedním z těch druhých - mrzelo mě, že šel do vězení, ale taková byla moje práce.“

obrazek
Propracované postavy, které jsou poznávacím znamením filmů Davida O. Russella, jsou jedním z důvodů, proč se o role v jeho filmech zajímají špičkoví herci, kteří za ně poté obdrželi jedny z nejvýznamnějších cen své kariéry. Ve filmu Fighter byli Amy Adams, Christian Bale i Melissa Leo nominováni na Oscara a Bale a Leo ho i získali. V případě snímku Terapie láskou byli na Oscara nominováni čtyři jeho herci - Bradley Cooper, Jennifer Lawrence, Robert De Niro a Jacki Weaver - což bylo poprvé za více než třicet let, kdy byli herci z jediného filmu nominováni do všech čtyř hlavních hereckých kategorií, a Lawrence si následně zlatou sošku i odnesla. Ve filmu Špinavý trik se setkávají dva ze zmíněných držitelů Oscara a také dva z uvedených na Oscara nominovaných herců, a společně s nimi se v Russellově filmu poprvé objevuje také Jeremy Renner, který už v minulosti byl na Oscara nominován také.

Snímek Špinavý trik se zaměřuje na postavu Irvinga Rosenfelda, drobného podvodníka, který se po seznámení se Sydney Prosserovou, okouzlující a sebevědomou ženou, pokouší změnit. Sydney se stala jeho obchodní partnerkou a milenkou a daří se jim. Když se ale Irving se Sydney zapletou do jednoho podvodu a jsou dopadeni, přinutí je agent FBI Richie DiMaso ke spolupráci a pomoci s organizací tajné operace s cílem polapit zkorumpované vládní úředníky v čele s Carminem Politem, politikem, který se snaží obnovit zašlou slávu Atlantic City a nastartovat nově podnikání svých spoluobčanů, na kterých mu velice záleží, i za cenu, že bude nucen spolupracovat s neobvyklým investorem. DiMaso je rychle pohlcen okázalostí, kterou mu nabízí Irvingův a DiMasův svět, a vidí šanci, jak se stát člověkem, kterým by chtěl být. Úspěch celé operace ale stojí a padá s osobou Rosalyn, Irvingovy pletichářské a impulzivní manželky, která by mohla veškeré plány zhatit.

„David své postavy dokonale zná, zná jejich hlasy, jejich chování,“ podotýká producent Suckle. „Pracuje s herci, aby společně vytvořili momenty a dialogy, které jsou jim šity na míru - ať už jde o rybářskou historku Louise C.K. nebo Jennifer Lawrence, která zpívá Live and Let Die. To jsou památné a skutečné okamžiky, protože jsou součástí DNA postav, které vytvořil a napsal. Ale současně píše tak, aby hercům umožnil dělat věci, které dosud v žádném filmu nedělali - uvěříte tomu, že Irvinga Rosenfelda představuje tentýž člověk, který hrál Bruce Waynea a Dickyho Eklunda?“

„S Davidem spolupracuji moc rád,“ dodává Bradley Cooper. „Pokud do něj vložíte svou důvěru, zavede vás do velice emocionálních situací, které budou upřímné. Postavy a herecké výkony jsou pak mnohem pestřejší a smysluplnější. Je to pozoruhodné, protože jako herci jste velice zranitelní, ale právě díky té zranitelnosti vyplouvá na hladinu upřímnost. Čím více Davidův pracovní proces znáte, tím snazší je se do něj vrhnout po hlavě a stát se součástí jedné rodiny.“ Christian Bale se vrací, aby se ujal role Irvinga Rosenfelda, podvodníka a romantika.

„Christian působí ohromně autenticky - bylo to, jako by přišel někdo přímo ze sedmdesátých let,“ míní Suckle. „Jeho vzhled, jeho chování, dojem člověka z Bronxu. Působil dojmem, jako by jeho postava ve scénáři ožila. Jeho role se nepodobá žádné z těch, které dosud ztvárnil - je v ní vtipný, šarmantní, zranitelný. Když přišel na plac, věděli jsme sice podvědomě, že jde o Christiana Balea, ale navenek působil jako oživlý Irving.“

„Nikdy jsem nepoznala postavu, která by byla více okouzlující než Irving v podání Christiana,“ svěřuje se Amy Adams, která představuje Sydney Prosserovou. „Ztotožňujete se s ním - chápu, proč se s ním zapletla Sydney. Myslí si, že ji čeká nejlepší láska jejího života - nedomnívá se, že jde o podvodníka. Sydney je na počátku osobou, které se nelíbí, kým je, a vytváří si svět, do kterého může promítat své vlastní představy o tom, kým chce být. Setká se s mužem, který si cení její inteligence. A když je o to připravena, vzniká konflikt - její příběh je o tom, jak ji podvedl, ale ve výsledku Sydney touží zjistit pravdu o tom, kým je.“

Producent Jon Gordon poznamenává, že bylo pro Russella důležité, aby postavu Sydney vytvořil jako rovnocenný Irvingův doplněk. „Chtěl, aby ženy v tomto filmu byly velice výrazné - tak silné, jako jeho mužští hrdinové,“ říká. Adams svou roli naproti tomu pojala jako výslovně klíčovou pro celý průběh operace. „Nesnaží se Irvingem manipulovat - miluje ho - jen sebou zkrátka nenechá vláčet. Nepovažuje se ze 'tu druhou ženu'. Při natáčení jsem si říkala, a myslím, že si to říká i Sydney, že jejich vztah je skutečný. Manipuluje Richiem - to je podvod, o který se snaží.“

Richie DiMaso, postava Bradleyho Coopera, není zcela typický vládní úředník - a v jeho případě je právě to hlavním problémem. „Má pocit, že životem jen pasivně proplouvá - že by jeho život měl být více vzrušující,“ říká Cooper. „Dokonce se to odráží i na jeho účesu, který kopíruje od slavných baseballových hráčů, protože chce být někým jiným a domnívá se, že hráči baseballu jsou skvělí. Takže když se setká s Irvingem a Sydney, je jejich stylem života velice snadno pohlcen. Najednou se pohybuje ve společnosti pozoruhodných lidí. Sydney ho vezme na diskotéku, poradí mu, jak se lépe oblékat - jejich svět ho poměrně dost vtáhne.“

Gordon podotýká, že Richieho účes je dalším příkladem toho, jak spolu režisér a herec spolupracují na tvorbě postavy. „Iniciátorem toho nápadu byl Bradley - prohlásil, že si myslí, že by jeho postava měla mít kudrnaté vlasy. Pak to ale s Davidem vše dále rozvinuli - navázali to na samotný příběh filmu. Co když jeho vlasy doopravdy kudrnaté nejsou, co když je to jen účes? To je další z postřehů o drobných podvodech, které činíme, abychom přežili.“

Suckle prohlašuje, že se Cooper také velice aktivně ujal své role jednoho z vedoucích výroby filmu - při natáčení z něj vyzařovala energie a pomáhala celému štábu směřovat ke společnému cíli s maximálním nasazením. „Bradley je náš tahoun,“ říká. „S Davidem se pozoruhodně doplňují - jejich vztah se do jisté míry podobá vztahu mladšího a staršího bratra a pomáhá udržet celý ten obrovský stroj v chodu, když se snažíte udělat tolik věcí za tak krátký čas. Stačí jim, aby se na sebe podívali a ani nemusejí nic říkat - prostě navzájem vědí, co po nich ten druhý chce. Úžasně se na to kouká.“

obrazek
Jennifer Lawrence znovu spojuje síly s Russellem, aby si zahrála Irvingovu odcizenou manželku Rosalyn, nepředvídatelnou ženu v domácnosti, která je pravým opakem elegantní Sydney. Nedostatek sofistikovanosti této postavy se odráží ve všech aspektech - ve scénách a dialozích, hereckém výkonu i kostýmech. „Rosalyn je velice typickou obyvatelkou Long Islandu - rudě nalakované nehty, neustále nadýchané účesy, zbožňuje leopardí vzory,“ popisuje Lawrence. „Představovala jsem si, že nikdy nikam nechodí za zábavou, jen listuje časopisy, nakupuje spousty oblečení, představuje si, že bude vypadat přesně jako ženy na obrázcích - ale nemá nejmenší tušení, jak by se měla s ohledem na svou postavu oblékat. Takže v případě kostýmů šlo především o to, aby jí nic z jejího oblečení tak docela nepadlo. Chtěla jsem, aby působila poněkud neprakticky.“

„Rosalyn je velice nepředvídatelná - její nálada velice divoce kolísá z jednoho extrému do druhého,“ pokračuje Lawrence. „Tak moc se bojí toho, že bude sama, že se raději spokojí s nešťastným manželstvím. Zdá se, že její problémy mají prosté řešení - měla by se rozvést - ale ona není schopna to připustit. Proto je tak zoufalá. Snaží se přežívat: její manželství nefunguje, ale ona od Irva stále očekává věci, které není schopen nikdy splnit. Následkem své trvalé nespokojenosti učiní několik špatných rozhodnutí, které vše ještě zhoršují.“

Do role Carmina Polita, cíle celé operace, obsadil Russell herce Jeremyho Rennera. Polito je politikem z New Jersey, který spatří šanci, jak znovu postavit na nohy oblast, ve které působí - pokud dokáže najít správného investora. „Polito je ve své práci skvělý,“ soudí Renner. „Miluje ji, je zásadový, je to spolehlivý otec rodiny, skvělý diskutér - prostě přímočarý politik a člověk s pozoruhodným účesem.“

Rennerova postava se mezi ostatními vymyká tím, že se neschovává za žádnou masku - říká, že se snaží pomáhat těm, které zastupuje, a skutečně tomu tak je. „Hodně jsme s Davidem o jeho motivaci diskutovali,“ popisuje Renner. „Vždy jsme skončili u toho, že vše, co dělá, dělá s dobrými úmysly. Touží po znovuzrození New Jersey. I když udělá chybu, ať už se chová pozitivně nebo negativně, vždy jsou v tom dobré úmysly a je velice sympatický.“

Ve filmu se objevují také pozoruhodné výkony řady dalších herců ve vedlejších rolích, například Louis C. K. coby Cooperův nadřízený, Stoddard Thorsen, Michael Peňa coby agent FBI Paco Hernandez, který předstírá, že je šejk Abdulláh, Alessandro Nivola v roli Anthonyho Armanda, státního žalobce, Jack Huston jako Pete Musane, mafián, který se o Atlantic City velice zajímá, či Elisabeth Rohm v roli Politovy manželky Dolly.

Když David O. Russell režíruje nějaký film, stojí vedle kamery a dolaďuje herecké výkony, přepisuje a sděluje hercům nové repliky v dialozích, aniž by se kamery zastavovaly, přestavuje scénu a někdy také dává operátorům Steadicamů instrukce s novým nápadem na pojetí záběru. „Život je nenaplánovatelný - nikdo z nás neví, co se v příští vteřině odehraje - a naše scény tímto dojmem působí také,“ říká Gordon. „Je to velice nepředvídatelné, ale současně velmi soustředěné - David to nedělá bez rozmyslu či neuváženě. Nasvěcujeme celou scénu, nepřipravujeme nasvícení pro konkrétní záběr, a používáme Steadicamy místo tradičních kamerových technik. David nesedí u monitorů. Je přímo u svých herců, kde se odehrává děj filmu. Záběry chystá za pochodu. Uvažuje jako střihač - je si vědom všech úhlů záběru, které má k dispozici. A výsledkem je, že pokud se posadíte k jeho filmu, během pár minut jasně poznáte, že to je film Davida O.

Russella - jde o jeho styl, specifické výrazové prostředky, pohyby kamer, atmosféru světa, na který se díváte.“ Za záznam hereckých výkonů byl zodpovědný kameraman Linus Sandgren. „David požadovanou podobu filmu popsal několika slovy,“ vzpomíná Sandgren. „Chtěl, aby herci působili vstřícně, zajímavě a sexy, a chtěl, abychom byli rádi, že můžeme být v jejich společnosti. Cílem bylo zobrazit svět jeho postav co nejvíce sexy, lákavě a přitažlivě - i když se jedná o šílený svět lží, neupřímností, podvodníků, milenců a milenek, vždycky byste z něj měli mít pocit, že se jím toužíte nechat svést a vtáhnout, pobýt s jeho postavami a zamilovat si je.“

Toho kameraman filmu dociluje především pomocí nasvícení. „Chtěl jsem, aby postavy na plátně zářily, aby vyvolávaly asociaci s tím nejlákavějším ze sedmdesátých let. Dnes je všechno velice monochromatické a mě velmi zaujalo, že David toužil po pestrobarevném filmu. Takže jsem ve velké míře pracoval se zlatou barvou - a ta byla nezřídka klíčovou barvou při osvětlování - a vždy jsem k ní přiřazoval doplňkové barvy, zelenou a růžovou, abych zdůraznil barevnost scén.“

Pro Sandgrena bylo velkou výzvou nasvítit scény tak, aby se mohl Russell kdykoliv zaměřit na kteréhokoliv z herců. Tento úkole vyřešil velice tvůrčím způsobem. „Postavil jsem se doprostřed prázdných kulis a spolupracoval naší výtvarnicí Judy Becker a s rekvizitářkou Heather Loeffler, abychom společně v rámci kulis rozmístili reálné zdroje světla. Díky tomu jsme získali pozoruhodná a atmosférická pozadí. Poté náš elektrikář Patrick Murray zavěsil na mikrofonový stojan pro každý Steadicam lampion, vyplněný nastavitelnými svítivými diodami, takže jsme měli možnost měnit barevnou teplotu světla, které vydával. Zpočátku jsem měl obavy, že kamera bude schopna zachytit pohyb světelných zdrojů v rámci scény, ale není to poznat, protože se pohybuje současně i kamera sama a také herci. Bylo to skvělé řešení - mohli jsme připravit obvyklým způsobem nasvícení scény, a poté si ho v případě potřeby pružně upravovat. Vyšlo to skvěle.“

V případě docílení vzhledu, který si představoval, se Russell spoléhal také na výtvarnici Judy Becker. Ta byla z této šance nadšená. Na základě svých příprav a také scénáře vytvořila unikátní světy každé z postav, které vyjadřují, kým daná postava je. „To je jednou z věcí, které mě na tomhle filmu lákaly,“ říká Russell. „Velká část jeho děje se odehrává v rozličných světech. Jde o svět domova Rosalyn Rosenfeldové na Long Islandu, o svět bytu Sydney Prosserové na East Side, o svět brooklynského Richieho bytu, svět FBI se Stoddardem Thorsenem, Irvingovo muzeum, radnici, domov Carmina Polita s jeho pěti dětmi a ženou v Camdenu, krásnou restauraci, kam Carmine vezme Irvinga na večeři... Tolik rozličných světů, které filmu dodávají vřelost.“

Nelákala ji ale pouze možnost znovu spolupracovat s jedním z jejích nejoblíbenějších režisérů - současně ji k tomuto filmu lákala skutečnost, že se odehrává v New Yorku v sedmdesátých letech. „Už dlouho jsem se na filmu z té doby chtěla podílet, zčásti proto, že se jedná o moje nejoblíbenější období filmové historie,“ svěřuje se. „Legrační je, že mě překvapil svět, který jsem vytvářela - místo syrového New Yorku sedmdesátých let, který mě ovlivnil, se film ubíral znatelně okázalejší cestou.“

obrazek
Z pohledu výtvarníka obsahovaly Russellovy vize témat Špinavého triku několik dalších vrstev, které celý projekt znatelně komplikovaly: protože se hrdinové filmu pokoušejí o podvod, musejí návrhy sdělovat nejen to, kým postavy jsou, ale také kým předstírají, že jsou, a kým být chtějí. Becker svůj přístup nejlépe demonstruje kontrastem mezi Sydneyiným bytem v New Yorku a Rosalyniným domem na Long Islandu. „Jsou to opravdu velice kontrastující světy - zajímavé bylo, že jsme používali podobné palety, vzory a materiály, ale uplatnili jsme je naprosto odlišnými způsoby,“ popisuje Becker. „V případě Rosalynina domu jde o postavu ženy v domácnosti, kterou baví zdobení a možná to s ním až trochu přehání,“ směje se Becker. „Všechno vychází z reality a z našich podkladů, ale působí to poněkud přehnaně: velice často jsme pracovali se vzorovanými tapetami, odlišnými vzory, nábytkem Pace Collection a zakázkovými žaluziemi. Možná to není vkusné, ale je to pastva pro očí - a okamžitě pochopíte, jaká Rosalyn je.“

Ve snaze o docílení maximálního kontrastu se Becker v případě Sydneyina bytu snažila vytvořit jeho návrh sofistikovaně a stylově. „Bydlí na Upper East Side v domě z bílých cihel - což bylo tehdy pro svobodné dívky běžné. V jejím případě jsme pracovali více minimalisticky - tam, kde Rosalyn používala zlatou, použila Sydney zářivě žlutou. Kam Rosalyn umístila tapety, tam jsme u Sydney použili neutrální rohože,“ popisuje Becker. „Je to sexy, jde o byt stylové ženy. Když jeden z mých asistentů náš návrh uviděl, konstatoval, že by si přál, aby jeho přítelkyně bydlela v přesně takovém - a to je přesně dojem, o který jsme usilovali.“

Protože se film odehrává v sedmdesátých letech, měl kostymér Michael Wilkinson možnost vyjádřit specifický styl tohoto desetiletí prostřednictvím oblečení, které se ve filmu objevuje. Jeho návrhy dále podtrhávají motivy filmu: postavy, které se snaží změnit, stát se lidmi, kterými touží být. „Michael vytváří osobnost každé postavy prostřednictvím látek, které se jim líbí, barev, které mají rády, tím, jak na vás působí, když jste v jejich společnosti,“ říká Russell. „Smetanové plavky, které na sobě mají Irving a Sydney, když se potkají - a které vám o nich sdělují mnohé - jsou stylové, ale rozhodně patří do dané doby.“

„Postavy filmu jsou veskrze unikátní a velice nápadité,“ vysvětluje Wilkinson. „Ve scénáři byla řada možností prozkoumat odlišný společenský původ, od pestrého a rasově rozmanitého dělnického světa New Jersey až po extrémně módní Upper East Side či předměstí Long Islandu. Rok 1978, kdy se film odehrává, je fascinující, protože tehdy začínal odklon od skutečně okázalého stylu sedmdesátých let k elegantnějšímu stylu počátku let osmdesátých.“

Oblečení hraje velkou roli při definování postav Balea a Adams. Každá z těchto postav má více než 40 kostýmů. „Na Irvově oblečení muselo být něco velice přitažlivého - toužíte po tom, abyste mu mohli důvěřovat, chcete mu věřit. Jistá část jeho osobnosti ale touží držet se poněkud stranou, mimo pozornost. Právě Sydney mu pomůže najít způsob, jak se světu prezentovat. Pohrávali jsme si s řadou krásných materiálů, barvami, které byly velice expresivní, úžasnými kombinacemi vest a košil, pruhů a vzorů.“

Kromě toho, že se snaží změnit Irving, se Sydney pokouší změnit také sama sebe. „Je to dívka z malého města, která přijíždí do New Yorku. Má přirozený cit pro styl - a když se setká s Irvem, sebere odvahu toho využívat. Volí oblečení Diane von Furstenberg, nosí Halston a začíná si užívat svou novou figuru, novou svobodu - je to dokonale sofistikované a sebevědomé.“ V případě Sydney i ostatních postav Wilkinson pracoval se skutečným oblečením z té doby, aby byl výsledek co nejvěrohodnější. Současně ale celou řadu kostýmů vytvořil zcela od základů, navrhl kostýmy pro specifické situace, které ve filmu nastávají.

Postava Amy Adams kontrastuje s postavou Jennifer Lawrence, Rosalyn. Wilkinson říká, že návrhy Rosalyniných kostýmů mají zdůrazňovat skutečnost, že se jedná o dalšího podvodníka. „Rosalyn je mistrem citové manipulace - ví, jak někoho zpracovat a používá svou sexualitu k tomu, aby docílila svého. Současně jsme to museli vyvážit se skutečností, že žije velice nudným životem na předměstí,“ vysvětluje Wilkinson. „Prochází divokými změnami nálad a to odráží i její oblečení, od domácího oblečení až po večerní róby.“

Cooperova postava, agent FBI, který se nechá okouzlit světem podvodníků, s nimiž pracuje, je další postavou, která v průběhu filmu prochází proměnou. „Na začátku je to někdo, koho příliš nezajímá, jak vypadá,“ říká Wilkinson. „Dává si záležet na svém účesu a podobných věcech, ale příliš se nezabýval tím, co vlastně dělá. Když se ocitne v kontaktu s Irvem a Sydney, má to na něj obrovský vliv. Zcela ho to změní: místo špatně padnoucích polyesterových obleků začne nosit hedvábné košile a stylové kožené bundy.“

„Postavu Jeremyho Rennera chtěl David obléknout do světlých obleků,“ pokračuje Wilkinson. „Měl specifický styl oblékání, který působil trochu staromódně. Možná, že jeho obleky nejsou podle poslední módy - odkazují se na jinou dobu, zejména v kontrastu s kvalitnějšími, sofistikovanějšími kostýmy Irva a Sydney - ale jedná se o velice dobře oblékaného muže, který ztělesňuje odhodlanost New Jersey, a to byla velice zábavná věc, se kterou se dalo experimentovat.“

Hudba je velice důležitou složkou každého filmu Davida O. Russella, a snímek Špinavý trik není žádnou výjimkou. Vzhledem k tomu, že se film odehrává v sedmdesátých letech, do něj Russell se svou hudební poradkyní Susan Jacobs zakomponovali řadu klasických skladeb oné doby či nových pojetí starých hitů. „Hudba musí působit autenticky, ne jako nějaký videoklip,“ míní Jacobs. „Jde o velice náročnou věc - potřebujete, aby vyvolávala nějaké emoce a nešlo jen o nesouvisející hudební podkres. Může být velice těžké najít pro scénu v Davidově filmu tu správnou hudbu, protože tu velice záleží na atmosféře. Má rád písně, které se zbytkem kontrastují - musí být velice působivé, ale současně mít něco navíc. Nemohou nabízet jen jediné.“

Jacobs dodává, že Russell často píše scénáře s představami velice specifické hudby - a někdy se tyto jeho prvotní nápady dostanou až do finální verze filmu. Například skladba Jeep's Blues Dukea Ellingtona, která spojuje Irvinga a Sydney, byla specifikována už ve scénáři. Stejně tak například skladby Steelyho Dana Dirty Work, která zní v úvodu filmu, zatímco Irving, Sydney a Richie kráčí chodbou v hotelu Plaza, byla zvolena velice záhy. „Byla jsem přítomna natáčení a procházeli jsme Davidův iPod, hovořili u toho a poslouchali. Zmíněná scéna byla natočena s využitím téhle skladby a prostě jsme nedokázali přijít s ničím, co by ji dokázalo nahradit,“ popisuje Jacobs.

Další hudební nápady jsou produktem okamžité inspirace či rozhovorů o vývoji postav, vedených mezi Russellem a herci. Například Bale i Renner zpívají ve filmu píseň Toma Jonese Delilah a u zrodu scény, ve které Lawrence zplna hrdla zpívá píseň Paula McCartneyho Live and Let Die, stál jeden pozdní večerní telefonát. „To byly velice spontánní věci,“ směje se Jacobs.

Když byly tyto scény natočený, poslala Jacobs hotové sekvence majitelům autorských práv, aby získala potřebná povolení k jejich použití. „Live and Let Die byla darem, vzniklým díky vzájemné spolupráci,“ popisuje Jacobs. „Práva na ni vlastní Eon - společnost, která vlastní Jamese Bonda - a Barbara Broccoli se na všem velice aktivně podílela. Je užitečné mít možnost předvést scénu samotnou, pokud se snažíte získat nějakou opravdu slavnou píseň - bývá to tak pro všechny příjemnější. Takže jsem tu scénu hned zkraje poslala Paulovi McCartneymu a Barbaře Broccoli a zeptala se jich, co si o ní myslí. A oběma se moc líbila. Měli radost, že by se jejich píseň mohla do našeho filmu takhle hodit. A jedná se o památný okamžik celého filmu.“

Další hudební rozhodnutí probíhají ve střižně - jako tomu bylo například v případě skladatele, jehož písně ve filmu zaznívají nejčastěji. „Když jsme stříhali jednu ze scén, potřebovali jsme k ní nějaký provizorní doprovod, takže jsem tam vložila instrumentální část skladby 10538 Overture skupiny Electric Light Orchestra. Riskla jsem to,“ říká Jacobs. „Má atmosféru skladeb od Beatles a je krásně rozporuplná a nádherná. Jeff Lynne se na náš film přišel podívat a moc se mu to líbilo, takže nám otevřel svou truhlu s poklady. Nakonec ve filmu zazní pět nebo šest jeho písní, z nichž mnohé dosud nikde nezazněly. Jeho hudba k našemu filmu skvěle šla a nakonec je v něm slyšet mnohem více. Objevili jsme skvělou skladbu s názvem Long Black Road, kterou ELO nahráli už velice dávno - myslím, že vyšla v Japonsku nebo tak. Je prostě fantastická. A za to všechno vděčíme jen skutečnosti, že jsme rychle potřebovali k jedné scéně provizorní hudbu.“

Podobné filmy

Zlaté rybky
Kapitán Hora se ujímá případu zavražděné ženy a jejího zraněného manžela. Vyšetřování vraž...
dnes 11.45
Nova Cinema
Tři mušketýři 2
(The Four Musketeers) Jeden za všechny, všichni za jednoho! Adaptace slavného románu Alexa...
dnes 14.05
ČT2
Vzkaz v láhvi
(Message in a Bottle) Kevin Costner nechá vkročit do svého života novinářku. Ale musí se n...
dnes 14.20
Nova
Podobné filmy
Jestli se ti nelíbí naše nabídka podobných pořadů napiš nám.

logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Vzhledy:
    Vlastni
    Sobota 2. 7. 2016 Svátek má Patricie
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz