Stopařův průvodce po Galaxii

Za neználky veleslavné knižní předlohy místopřísežně prohlašuji, že se budete slušně bavit, pokud jste vydrželi sledovat do konce aspoň jeden díl Červeného trpaslíka bez uklidňujících megacloumáků. Originálním absurdním humorem napěchovaná dvouhodinovka totiž nezapře britsky „montypythonovský“ přístup k vážným procesům v nekonečném vesmíru a vůbec.  
 
Myslím, že podané vysvětlení Vogonů o dávno zveřejněném demoličním výměru na planetu, výsledek téměř nekonečného čekání na odpověď na základní otázku vesmíru, či takové napouštění oceánů z tlusté hadice prostě nemůže nerozkmitat bránici ani u Marvinů mezi námi. Nápaditost v roztomilých maličkostech decentně parodujících doslova vše, co se zesměšnit dá, se Adamsovi upřít nedá. Příběh sám pak neudržuje diváka v napětí, zda to ti hrdinové zvládnou, ale ve zvědavosti, co si na nás ještě všechno ti všiváci roztomilí přichystali.  
 
Takže v závěru mě mrzí nejvíc, že se vůbec nedozvíme, proč že je ta osuška tak veledůležitá, když kvůli ní vznikl i pravidelný ručníkový den fanoušků Douglasova díla. Navíc mám matné tušení, že i přes skvělá intermezza typu pád velryby či songu „So long and thanks for all the Fish“ se film zařadí pouze mezi lepší komedie, ne však ke klasikám měnícím zaběhnutý chod kinematografie. A rovněž z četného tábora znalců knižního Stopařova průvodce zaznívá tón naznačující nelibý fakt, že na originál prostě tenhle snímek nemá. To však já posoudit zatím nemohu.