Štvanec IRA

Pozadí příběhu

Štvanec IRA je nejnovějším thrillerem režisérky a scenáristky Kari Skogland, který vypráví o členovi Irské republikánské armády, který je zároveň agentem britské tajné služby. Koncem 80. let 20. století byla situace v Severním Irsku mimořádně vyhrocená. Odhaduje se, že během čtyř let (1987 - 1991) aktivní činnosti pro tajné služby se McGartlandovi podařilo zachránit okolo 50 lidí. Film odkrývá brutální, nemilosrdné praktiky a fungování teroristické organizace IRA. Je natočený podle skutečného příběhu Martina McGartlanda, který je v současnosti stále na útěku. I po uzavření příměří a složení zbraní byl několikrát vystopován a šestkrát postřelen. Martin McGartland nesouhlasil s uvedením filmu.

Jeho příběh se do pozornosti médií dostal po pokusu policie obžalovat ho z držení falešných dokumentů, které mu zabezpečovaly novou identitu a ochranu před vypátráním IRA. Místo jeho pobytu tak bylo prozrazené. V roce 1997 o něm připravila společnost BBC krátký dokument. V roce 1999 přežil útok a šestinásobné postřelení. Zodpovědnou za útok označil IRA, což organizace okamžitě popřela. O měsíc později vypátrala policie (RUC) zbraň, ze které bylo na McGartlanda stříleno a se kterou byl zastřelený drogový dealer ze Severního Irska. Za vraždou stála IRA. McGartlandovi se podařilo několikrát úspěšně žalovat média, která jeho útěk spojovala s kontakty na drogové gangy.

O filmu

Snímek byl s velkým úspěchem uveden na MFF v Torontu. Hlavní role v drsném akčním thrilleru si zahráli Jim Sturgess a Sir Ben Kingsley.

Když se scenáristka a režisérka Kari Skogland poprvé začala zaobírat myšlenkou na natočení autobiografického filmu o Martinu McGartlandovi, rozhodla se, že nejlepší možnou cestou, jak vyprávět film, je postavit se k němu velmi neutrálně a nechat divákovi možnost, aby si úsudek vytvořil sám.

Martinův příběh nabídl režisérce všechno potřebné - špionážní zápletku, příběh lásky, vnitřní boj člověka na pozadí historického a politického konfliktu, ale hlavně cestu muže, který přešel od malého bezvýznamného oportunisty až k informátorovi nejvyšší důležitosti a utajení.

Kari Skogland k filmu říká: „Původně jsem si myslela, že o tomto tématu něco vím, ale zjistila jsem, že v podstatě vůbec nic. Musela jsem se tedy na chvíli odstěhovat z Kanady, abych hlouběji pochopila souvislosti, poznala prostředí, kulturu, setkala se s místními lidmi. To, co mě opravdu velmi zajímá, jsou nelehké příběhy lidí, které se odehrávají na pozadí politických konfliktů. Už velmi dlouho jsem hledala právě takovéhle téma. „Malý“ příběh obyčejného člověka uvnitř velkého politického konfliktu. Sen se mi splnil a já jsem dokončila tento film.“

Na otázku, zda je momentálně ta nejsprávnější doba pro takový příběh, odpovídá: „Správná doba? Příběh jako je tenhle se děje lidem na celém světě, nepřetržitě, takže v jistém smyslu jde o jakýsi univerzální příběh, ve kterém je možné dosadit si jiné postavy. A hlavně, dnes jsme schopní natočit film mnohem víc autentičtěji, protože kdybychom se do něj pustili tak před pěti lety, neměli bychom informace, které máme dnes.“

„Každý chtěl, aby byl příběh vyprávěný tím jeho způsobem, tím „správným“ způsobem. Moje verze se snaží nebýt na žádné z těch dvou zúčastněných stran. Nepouštím se do politiky. Martinův příběh je ve své podstatě stejný s příběhy lidí například v Iráku nebo někde v centru New Yorku. Když začnou dvě strany bojovat, hranice mezi tím správným a tím nesprávným se začne zamlžovat. Lidé začnou ztrácet zdravý rozum, přestanou vědět proč začali a kdy skončí.“

Režisérka strávila hodně času v okolí Belfastu. „Byla to opravdu velmi příjemná doba. Částečně jsem se včlenila do místní komunity. Každý chtěl, abych přijala právě tu jeho verzi, záleželo jim na tom, aby byl příběh autentický.“

Režisérka sem přivedla i herce, aby se „aklimatizovali“, ale hlavně, aby si odposlechli a naučili se místní dialekt. Jim Sturgess právě dokončil svůj poslední film Oko bere v Las Vegas, ve kterém si zahrál mladého Americana. Byl to pro něho tak trochu kulturní šok. Jiný charakter, jiný dialekt, jiný kontinent, jiná kultura, jiní lidé.

Jim Sturgess k natáčení říká: „Kevin Zegers přiletěl do Belfastu o týden dříve, tak měl menší náskok. Nezbývalo nám nic jiného než se pěkně začít začleňovat do místní komunity. Chodili jsme do místních hospod, na párty, pozorně jsme poslouchali místní a všechno vnímali na 100%.

„Zpočátku jsem měl zábrany, ale velmi brzy jsem pochopil, že mezi těmito lidmi musím být otevřený. A právě tehdy to začalo fungovat. Z klasického amerického kluka jsem se začal měnit v někoho úplně jiného. Postupně jsem vytvořil nového člověka. Stal jsem se jedním z nich, začal jsem chápat svou postavu, choval jsem se jako on, měl jeho dialekt. Musím přiznat, že jsem byl na sebe hrdý. Martin byl pro mě skutečnou výzvou. A právě tehdy mě místní přijali mezi sebe. Záleželo mi na tom. Místní lidi mám velmi rád, mám rád jejich přístup k životu, lásku k životu.“

Sturgess - „Z dětství si pamatuju pár věcí o IRA, o bombách, střelbě, pouličních bojích. Nikdy jsem však přesně nevěděl, co je důvodem toho zabíjení. Teď tomu samozřejmě rozumím. Během natáčení jsem se totiž potkal s chlápkama, kteří měli kontakty přímo na IRA, takže všechny informace jsem měl v podstatě z první ruky. Přesne věděli o čem film točíme, věděli, co se děje, že pracujeme na příběhu Martina McGartlanda. Byli nám hodně nápomocní.“

„K natáčení bylo přizváno i několik bývalých vojenských poradců, ktečí nám pomáhali koordinovat bojové scény v ulicích. Filmovali jsme v Belfastu a během natáčení ke mně občas přišlo nějaké dítě s poznámkou: „Můj táta byl taky špeh.“ Anebo jiné „Můj táta byl taky informátor.“

„Musím přiznat, že jsem nebyl se svojí postavou příliš vyrovnaný, měl jsem smíšené pocity, nevěděl jsem, ze které strany mám postavu uchopit. Ale potom jsem si povídal s místními, a ti mi vysvětlili, že díky mojí filmové postavě nebylo zavražděných minimálne 50 lidí. Začal jsem Martina vnímat úplně jinak a hlavně jsem se zbavil toho nepříjemného pocitu zrady před mnohými místními.“

Sturgess byl upřímně nadšený ze spolupráce s držitelem Oscara Sirem Benem Kingsleym. „Vůbec jsem nevěděl, co mám čekat. Nikdy nesoudím člověka předtím než se s ním setkám poprvé. On je jednoduše neuvěřitelný. Je motivující. Je vždy pro to zkusit něco nového. Nikdy nic nezamítnul a zároveň byl rád, když se realizovaly jeho nápady. Je opravdu velký perfekcionista. Ale na druhé straně rozumí srandě, ví, co je hra.

Irská republikánská armáda

Irská republikánská armáda (IRA) je militantní nacionalistická organizace. Vznikla v roce 1919. Jejím cílem bylo vyhlášení nezávislosti a osvobození Iru od britské nadvlády.

Od roku 1921, kdy se od Irské republiky (vyhlášené jednostranně) odčlenilo Severní Irsko a zůstalo součástí Spojeného království, začaly vznikat vojenské akce namířené proti bývalým spolubojovníkům. Ira nebyla během své existence jednotná, několikrát se rozštěpila.

V roce 1936 byla prohlášena za ilegální organizaci. V roce 1969 došlo k obnovení organizace a rozdělení na dvě části. Jedna z nich systematicky organizovala bombové útoky v částech Severního Irska, ale i v Británii, kde v roce 1974 zahynulo 19 lidí. Britská vláda IRA na svém území zakázala.

IRA je zodpovědná za bombové útoky, vraždy, vydírání britských vládních činitelů, útoky na vojenské a politické jednotky a zařízení. Po iniciativách a dohodách mezi Irskem a Británií zastavila v roce 1994 IRA svoje aktivity. V roce 1996 se však opět vrátila k teroristickým útokům.

Po definitivním uzavření příměří dohodou v roce 1998 a vytvořením Severoirského shromáždění, které mělo sloužit k lepší spolupráci mezi Irskou republikou a Severním Irskem, se od IRA oddělila frakce, která s dohodou nesouhlasila a v teroristických útocích nadále pokračovala. Po čase složila zbraně. IRA byla odzbrojená. Svého arzenálu se vzdala pod dohledem nezávislých pozorovatelů.

Pro IRA tak skončil boj za osvobození Severního Irska po půl století bojů a atentátu. V dnešních dnech je organizace podezřívána z kriminální činnosti, což se projevilo při jedné z největších bankovních loupežích v nedávné době na území Severního Irska.