Svět zítřka

Historie vzniku je stejně podivuhodná jako snímek sám. Režisér Kerry conan si začal svůj nápad o robotech a šíleném vědci renderovat před deseti lety na svém MacIntoshi. Po čtyřech letech měl hotové šestiminutové promo, které se dostalo do těch správných rukou, a cesta do A-produkce za 40 milionů dolarů byla (skoro) volná.  
 
 
Už při prvních scénách jsem otevřel pusu a nezavřel ji pěknou chvíli: na střeše Empire State přistává vzducholoď ala Karel Zeman, ve vzduchu poletuje sníh a to celé je zahaleno v sépiové barvě stylu Jules Verne. Na palubě vzducholodi cestuje vědec Vargas, jeden z mnoha vědců, kteří začnou záhadně mizet za vydatné asistence opláštěnkované ženy s černými brýlemi. Záhadě se snaží přijít na kloub novinářka Polly Perkinsová, která má styl, obsesi pro foťáky a do akcí se pouští poněkud nešťastným způsobem. Město Gotham City, kde všechno začíná, navíc napadne armáda robotů a jediný, kdo je dokáže zastavit, je neohrožený pilot Joseph Sullivan, Pollyin bývalý. Společně se snaží zjistit a) kam a proč mizí nejlepší mozky světa, b) co znamenají přepadovky nejrůznějších mechanických monster, která kradou zhlí a jiné suroviny, a c) jestli to spolu třeba nějak nesouvisí. Že jejich snaha nevyústí v nic menšíh než záchranu světa, je jasné, protože poslední dobou o nic jiného než záchranu světa ve filmech nejde.  
 
 
Conanovi se podařilo natočit vizuálně úchvatný film ve stylu futuretro: architektura a oblečky z 30. let skvěle fungují vedle nejnovějších technologií, obojživelných letadel a letišť v oblacích. Díky velkorysému výtvarnému pojetí rádi přehlédnete slabá místa: scénář místy pokulhává a druhá polovina filmu se roztříštila na kousky, které se odehrávají tu na sněhu, tu v tropech, případně pod mořem nebo vysoko v horách s takovou rychlostí, že kráva s padákem v závěrečné scéně už vás moc nepřekvapí.  
 
 
Celý snímek je doslova prošpikován odkazy a citacemi: jestli máte chuť, postřeh a dostatečně nakoukáno, najdete King Konga, Batmana, Godzillu, Titanik, Hvězdné války, Jurský park nebo Čaroděje ze změ Oz plus několik dalších pozapomenutých snímků.  
 
 
Mangetem jsou známé tváře v hlavních rolích: přesný Jude Law v roli kapitána Sullivana, který vypadá, jako by si odskočil z královského letectva, je přesně ten typ kladného hrdiny, co to moc nepřehání. Gwyneth Paltrow jako Polly se sice snaží, ale Sullivenovi daleko lépe sekunduje Angelina Jolie v roli mariňačky Frankie. Filmem se sice jen mihne, ale stihne předvést několik slušných kousků a sklidit mnohem více sympatií než poněkud přituplá Polly (která vás někde ve druhé polovině filmu začne s těmi podpatky vážně iritovat). V roli hlavního záporňáka Totenkopfa se objevil 15 let mrtvý Laurence Olivier, takže éra digitálních herců je asi definitivně tady. Jeho obsazení zároveň fugnuje jako největší vtip celého filmu. Podtrženo a sečteno má Svět zítřka minimálně tři (čtyři) P: Překvapil, Pobavil, Potěšil. Jo a ta Angelinina Páska.  
 

Průkopníci nových žánrů nemají nikdy na růžích ustláno. A pokud ano, tak jedině na těch s velkými špičatými trny.  
 
Neznámý animátor a neskutečný nadšenec Kerry Conran měl pravdu, že podporovat takový film je šílený risk. Živé postavy začleněné do nereálného digitálního světa kombinujícího fantazii s historií - koho by to napadlo jako výtvarno pro celovečerní příběh? Na celý výsledek může být ale scenárista režisér v jedné osobě patřičně pyšný, tato pětina jeho života měla smysl.  
 
Mám-li být však soudným suditelem, nesmím se nechat opít rohlíkem, v tomto případě dokonalou stylovostí díla, která vážně nemá obdoby. Jak praví dávné pravidlo o tom, které tři věci jsou na filmu nejpodstatnější, tak onen třikrát zdůrazněný scénář v tomto případě je problémem. Ať se na film díváme z libovolného pohledu, tak záchrana světa před šíleným vědcem, kuchtícím si ve své technologické tvrzi daleko od dostupné civilizace zkázonosný stroj, v našem případě raketu, je snad ještě obehranější písničkou, než detektivka s vysloužilým policistou, pátrajícímu na vlastní pěst. Nalinkovat dnes originální myšlenku na záchranu světa se povede málokomu (naposledy asi Wachowským v trilogii Matrixu), všechny ostatní pokusy spadají do kategorie nudných rádobydobrodružství.  
 
Nechci Svět zítřka zapovídat, svými výraznými klady osloví, ale nesmíme očekávat víc, než od běžných komiksových filmů. Jednu věc mu však nikdo neodpáře - přidal na rozcestí filmových žánrů další směrový ukazatel.